Fenomén tělesného magnetizmu (II)

K mediálně proslaveným ukázkám tzv. tělesného magnetizmu v podání Romana Valíčka zaujal patřičné stanovisko Český klub skeptiků Sisyfos, který se stará o "objasňování zpráv o jevech označova­ných jako záhadné, nevysvětlitelné, odporující současným znalostem přírodních věd nebo ukazu­jící údajně na porušování základních přírodních zákonů". Cituji z jeho prohlášení:

"Profesor MUDr. Petr Arenberger, před­nosta kožní kliniky Fa­kultní ne­mocnice Královské Vi­nohrady v Praze, adhezi lidské kůže vy­světluje takto: „Nejpovrch­nější vrstva kůže – rohová – je složena z několika řad buněk, které jsou již prak­ticky od­umřelé a před zaháje­ním odlupo­vání zodpovídají za mikroskopicky pa­trný hrubý a nerovný vzhled kožního povrchu. Ve spo­lupráci s kožními sekrety – potem a mazem – je pak kůže schopna pod vhodným úhlem udr­žet krátkodobě některé předměty.“ Tento poznatek z fyziologie se ale ne­dostal k dvěma fyzi­kům Ost­ravské univerzity. Tam Ro­mana Valíčka zkoumali docenti Ladislav Sklenák a Vladi­mír Lysenko. Druhý z jmenovaných se domnívá, že jde o jev spojený s elektrickými silami, a připomíná schop­nosti elektrických úhořů či rejnoků. Pan Valíček zatím elektrické výboje ne­vydává. A přesto že byl měřen mnoha fyzikálními přístroji, páni vědci věci na kloub nepřišli. Bu­dou prý ve výzkumu pokračo­vat náročnějšími přístroji. I jim do­poručuje Sisyfos prověřit mocný tě­lesný mag­netizmus pana Valíčka a dalších senzibilů či ezoteriků tenkou hladkou látkou. Český klub skeptiků skepticky očekává výsledky tohoto testu" (Sisyfové vyzý­vají magnetického Mora­váka: zkuste to přes satén, 01.08.2006, web Sisyfos). 

Je pravda, že na povrchu lidského těla, vyba­veného zdánli­vým "magne­tizmem", probíhají různé fy­ziologické pochody, o čemž by nebylo moudré po­chybovat. Tyto však mají zřejmě jen málo společ­ného s "mazem", na který se Sisyfos odvo­lává. Neboť Roman Valíček se před kaž­dým vystoupe­ním sprchuje a před diváky otírá hou­bou, aby do­kázal, že není natřen lepidlem. Pak se ještě otírá ručníkem, aby na něm nezůstala ani voda (jak­pak asi do­padnou řady buněk "již prakticky odumře­lých" ?), což zástupcům klubu Sisyfos jaksi uniklo. Po­dobně jim také unikl fakt, že podle ostrav­ských vědců ve skutečnosti nefiguroval v experimentu žádný magneti­zmus. Toť stará bolest zá­stupců Sisyfa: stále si pletou verifikaci (tedy po­tvrzení existence) jevů s je­jich nejrůznější inter­pre­tací. 

Pokud jde pak o Sisyfem doporučovanou látku na zahalení hrudi "magnetického" Mora­váka, do­četli se milovníci záhad ve zprávách z Ostravy, že "Třicetiletý Roman Valíček z Frýdku-Místku označo­vaný za "magnetického muže", který na svém těle udrží předměty různé váhy a materiálu, se chystá na další světový rekord. Tentokrát chce na své hrudi udržet dospělou ženu vážící 56 kilo­gramů. "Do­sud jsem při oficiálním pokusu udržel jen svou dceru. Vážila tehdy 22 kilo­gramů a byla obnažená. Poprvé se pokusím udržet do­spělou ženu a ještě ke všemu oblečenou," řekl mno­honá­sobný svě­tový rekordman. Svůj kousek chce předvést už 8. dubna na výstavišti v Praze-Ho­lešovi­cích během mezinárodního veletrhu kosmetiky a zdravého životního stylu. Doufá, že uspěje. Na oblečení své partnerky, kterou vybral náhodou, nemá žádné nároky. "Bude mít na sobě šaty z běžných tkanin," vysvětlil s tím, že se spolu už o kousek pokoušeli. "Povedlo se to," dodal magne­tický muž" (Svět Guinnessovy knihy rekordů, 4.4.2005, Bleskově.cz). A skutečně pak Roman Valí­ček udržel na své hrudi bez pomoci rukou (pouze jím navozenou přilnavostí) ve stoje po dobu 35,89 sekundy oděnou dospělou osobu, vážící 56 kg. Tohoto vý­konu bylo do­saženo v rámci expo­zice firmy Macon-int dne 8. dubna 2005 na pražském Výstavišti v Holešo­vi­cích, jak nás v rekor­dech roku 2005 informovala pelhřimovská Agentura Dobrý den.

Držet na těle oblečené osoby jsem nikdy žádné "magnetické muže" neviděl. Ale vždy jsem to chá­pal tak, že na povrch těla "magnetického muže"  přilne oblečení  "přilepené" osoby, takže ji vlastně oblečení drží na těle pana Valíčka - tedy něco podobného, jako když ně­koho zdvihnete za pásek kalhot a on visí ve vzduchu. Tedy žádná "magnetická síla" neprochází oblečením, ale pokusnou osobu na těle pana Valíčka drží právě oblečení samo. U osob obnažených (jeho malá dcera) je to jednodušší - tam přilne pokožka na pokožku. Rád bych však o tomto fenoménu, či spíše prozatím pro laika poněkud záhadné lidské schopnosti, informoval širokou veřejnost s větší dů­klad­ností. Jsem zvyklý si informace ověřovat, a tak jsem o vyjádření k fenoménu zdánlivého "těles­ného mag­neti­zmu" požádal přímo vě­decké pra­covníky z Přírodovědecké fakulty Ostravské univer­zity. Ne­boť kdo jiný by se mohl fundo­vaně vyjád­řit k tomuto jevu, než některý z fyziků, který vzpomínaný jev na univerzitní půdě studo­val ? Zde tedy předkládám vyjádření pana docenta Lysenka:

"Již při prvé návštěvě p. Valíčka bylo zjištěno, vzhledem k tomu, že jsou drženy i neferomagne­tické objekty, že nejde o magnetizmus, jak je znám ve fyzice. Držení objektů bylo v rámci experimentu nazváno po dohodě "tělesným magnetizmem". Na doporučení novináře, aby předvádění mělo „grády a šťávu“, bylo prováděno měření magnetického i elektrického pole. I když použitá měření měla vysokou roz­lišitelnost, hodnoty obou polí byly pod mezemi rozlišitelností použitých přístrojů. Vlastní vystoupení p. Valíčka bylo po dohodě rozděleno na vystoupení dvě, v prvém změření, ve druhém pak závěry. V době mezi prvním a druhým vystoupením jsem vyrobil fyzikální model, na němž jsem provedl následná zjištění :

Vycházel jsem z faktu, že hruď p. Valíčka představuje nakloněnou rovinu. Uvažujme hmotnost dr­ženého objektu, tíhovou sílu drženého objektu, tečnou sílu táhnoucí držený objekt dolů, normálo­vou složku, která objekt přitlačuje ke hrudi. Proti po­hybu působí síla tření. Je známo, že normální atmosférický tlak vzduchu při povrchu Země působí na všechny objekty na Zemi, působí i na dr­žený objekt. Protože působí kolmo na plochu, zvětšuje celkovou normálovou složku sil, čímž zvět­šuje třecí sílu a zlepšuje tak podmínku pro držení ob­jektu. Držení objektu právě na­stává, když jsou v rovnováze síla tečná se silou třecí. Úhel náklonu lze zjistit měřením, taktéž přídrž­nou plochu, a když správně určíme součinitel smykového tření, můžeme stanovit hmotnost dr­ženého tělesa. Za těchto podmínek může p. Valíček udržet objekt o hmotnosti 148 kg. Lze konstato­vat, že p. Valíček při předvedení udržel 35 kg, má tedy v držení ještě značnou re­zervu. Můžeme také v experimen­tech porovnat přitažlivé účinky elektrických sil se silami mecha­nickými. A jak nakonec zjistíme, ve srovnání s aerostatickou tlakovou silou je síla elektrického pole zane­dbatelná, což také bylo potvr­zeno experimentálně. Protože adheze je vyvolána normálovými si­lami, lze zanedbat např. také pů­sobení Van der Waalsových kohezních sil a dalších nevýznam­ných slo­žek adhezí. Závěrem lze konstatovat, že držení objektu na těle není nikterak neobvyklé a lze ho plně objasnit na modelu s použitím známých vztahů z fyziky. Zároveň je nutno připustit, že pro di­váky neznalé přírodních zákonitostí jde o zajímavou podívanou."

I když byla odpověď pana docenta poměrně vyčerpávající, přece jen se mi honilo hlavou ještě ně­kolik otázek. A tak jsem mu napsal: Proč ale nemůže na hrudi plochá břemena o váze 30 - 50 kg (výjimečně i Vámi uvedených 148 kg) udržet každý člověk, když je to vlastně zcela přirozená schopnost, kterou potvr­zují Vaše výpočty? Můžete prosím, zvídavým čtenářům prozradit, v čem se vlastně liší výkony pana Va­líčka či pana Húse od výkonů oby­čejných lidí, u kterých jsou také  "v rovnováze síla tečná se silou třecí"? Zde cituji odpověď pana docenta Lysenka:

"Jak nám sdělil p. Valíček, tento experiment dlouho trénoval. Potvrdil mi, že to zvládne po tréninku každý dospělý člo­věk. My jsme ve škole takto hmotné objekty neměli, proto jsem nechal uřezat 2 plotny z 5 mm tabulového skla o hmotnosti cca 3 kg, které jsem nechal obrousit a ojehlit. S nimi jsme pak prováděli se studenty experi­menty. Z odvozeného vztahu pro držený objekt vyplynulo, že velikost drženého tělesa je přímo úměrná součiniteli smykového tření, velikosti atmosférického tlaku a aktivní plochy, nepřímo úměrná součinu gravitačního zrychlení a rozdílu sinu a cosinu úhlu náklonu násobeného součinitelem smykového tření. Hruď p. Valíčka na rozdíl od našich byla "tučná" a hladká, takže jeho ocelová plotna na ni dokonale přilehla.  Dokonalost dotyku u našeho experimentu jsem kontroloval pod skleněnou plotnou, pak fixem jsem obkreslil části s doko­nalým dotykem. Byly totiž jiné barvy než místa, kde nebyl dokonalý dotyk. Po odtržení jsem skle­něnou plotnu položil na milimetrový papír a musel jsem sečíst plošky, což sice bylo pracné, ale přesné. Dosazením změřené aktivní plochy do vztahu pro držený objekt a porovnáním se skutečnou drže­nou hmotností pro daný úhel náklonu a změřený součinitel smykového tření (kůže-kov) jsme mohli potvrdit správnost vztahu pro držený objekt. Odpověď na otázku, proč každý jedinec při shodných podmínkách neudrží např. 150 kg, spočívá v rozdílné pevnosti jejich svalů a upínacích šlach. Ovšem veškeré držení objektů končí, když mezi objekt a pokožku se vloží porézní látka (tkanina nebo filc vhodné tloušťky). Tím dojde ke značnému zmenšení aktivní plochy a objekt ne­lze dlou­hodobě udržet.

Jak jsem se již zmínil, demonstrace p. R. Valíčka byla rozvržena na 2 vystoupení. První bylo mě­ření mg. a el. polí, druhé pak mělo být předvedení na modelu a vysvětlení jevu. Bo­hužel ke dru­hému vystoupení nedošlo. Novinářům i TV Polar postačilo, že mohou konstatovat, že fyzici nic ne­namě­řili. Z toho odvodili, že jsou neschopní. Protože nedošlo ani k žádnému plánovanému vysvět­lení, došli k závěru, že jde o záhadu, kterou fyzici nejsou schopni vysvětlit. Svými články zřejmě splnili nařízení svých nadřízených, aby jejich příspěvky měly grády a šťávu. Musím přiznat, že jsem takové chování podcenil. Od té doby jsem k novinářům i k médiím obecně již nedůvěřivý."

Ale vraťme se k úvodu článku. Jestliže jsem se zmínil o podobnosti ukázek "tělesného magneti­zmu" s ukázkami funkce nanopodložek, u kterých se projevuje přitažlivý efekt Casimi­r-Lifšicovy síly, pak nyní můžeme tento efekt v případě podstaty předváděných výkonů "magnetických mužů" vyloučit. Důka­zem tohoto závěru je nakonec i videošot z vystoupení pana Húse, na kterém si "přilepil" na hruď kovovou trubku. Daniel Hús ji měl na filmových záběrech uloženou v prohlubni mezi prs­ními svaly, což dokladuje, že se snažil maximálně zvět­šit aktivní plochu. A pokud si po­zorně pro­hléd­nete záznam, zjistíte, že se "přilepená" trubka (bez toho, že by se jí Hús dotý­kal) v jeden oka­mžik náhle začíná pohybovat. A to dokonce tak, jak ji on sám změnami svalového napětí dílčích svalů ovlivňuje - tedy buď doprava, nebo doleva. A přitom se tato trubka, na­valující se na prsní sval, z našeho pohledu "valí do kopce". Oproti tomu sklenice "přilepená" na nanopodložku ve videoukázce přilnavosti (z uvedeného odkazu v 1. díle tohoto článku) se ani nehne. Otázka nakolik se takovýto "posuv" trubky bez toho, že by se jí subjekt dotýkal rukou, dá natré­novat, je pak námětem na další zajímavý experiment. Tak jako ověření nejrůznějších tvr­zení, že Roman Valíček, který předváděl ostravským vědcům držení těžkých plochých předmětů na své hrudi, disponuje schopností ovliv­ňovat střelku kompasu na dálku, tedy bez toho, že by se kompasu dotýkal.  

A nyní již shrnutí na závěr: výpočty pana docenta Lysenka, které si jistě najdou cestu do někte­rého z odborných periodik, představují de facto první exaktní výklad pro laiky záhadného fenoménu držení těles o vysoké hmotnosti na hrudi osob, údajně obdařených "tělesným magnetizmem". Podobně jako výpočty z publi­kace Po­pulárně a vědecky o proutkaření (Jčm+f, Praha 1994) profesora Emila Kašpara, ve které přišel jako vůbec první badatel s exaktním výkladem "záhadného" pohybu virgule (proutku) v rukou proutkaře.

P.s.: druhý den po vydání tohoto dílu článku, mi došel e-mail od pana doc. Lysenka, kde k pa­sáži, ve které se hovoří o držení oblečené osoby na hrudi pana Valíčka, podotýká: "Držení oble­čené osoby na těle je umožněno vektorovým rozkladem tíhové síly, kdy třecí síla je větší než síla tečná. Aerostatická síla okolní atmosféry se neuplatňuje". A k pasáži, vzpomínající tvrzení z nejrůznějších článků a diskuzí, že pan Valíček disponuje schop­ností ovlivňo­vat střelku kompasu, pan docent dodává: "Toto tvrzení popírá text před­cho­zích od­stavců, v nichž se praví, že v okolí p. Valíčka nebylo naměřeno magnetické pole měři­tel­ných hod­not. Aby pan Valíček mohl ovlivnit střelku kompasu, musel by generovat magnetickou indukci cca 2.10-5 Tesla. Tím se ale nevylučuje možnost ovládání střelky např. mag­nety uchycenými na jeho těle a nemusí být ani na jeho rukou. Na dálku je totiž jedno, jestli magnet drží v rukou nebo ho má v kalhotech. Můj názor k podobným vystoupením je, že vystupu­jící má v každém případě zaujmout."