Kdo že to mluví jazykem vědy a konfrontaci s vědou se vyhýbá ?

Ve středu 9. prosince 2009 jsem na tomto blogu publikoval svůj článek Paranormální jev v lůně české vědy ! na téma magnetorecepce živočichů. Zde jsem poukázal na to, jak magne­tický smyl živočichů popírají dva představitelé klubu Sisyfos, pan docent Pekárek a profesor Heřt. Jak mne minulý týden informoval jeden ze čtenářů, nejenže RNDr. Luděk Pekárek od svých dosavad­ních výroků a názorů neustoupil, ale po internutu se začaly šířit i odkazy na metodický portál, kam docent Pekárek umístil svůj článek "Člověk v magne­tic­kém poli", ve kterém jsou, mimo jiné podivné výroky, označo­váni např. badatelé zabývající se pů­sobe­ním geomagne­tických bouří či fluktuací magnetického pole Země na lidský organizmus jako "ne­příliš úspěšní vý­zkumní pracov­níci, kteří se - jak jinak - ozna­čují za vědce". Zde přesná citace:  

"Hodnotíme-li působení magnetického pole na člověka bez zaujetí, se znalostí fyzikálních zákonů a vlastností biologické tkáně a nenecháme-li se unést nepodloženými filozofickými úvahami o vý­znamu magnetického pole Země při vzniku a vývoji živých organismů, zjistíme snadno neuvěři­telně velký rozdíl mezi ověřenými vědeckými poznatky o působení magnetického pole v těle člo­věka na jedné straně a obecně přijímanými představami o významu geomagnetického pole a jeho "pulzací, bouří a neustálenosti" pro naše zdraví a náladu na straně druhé. Vypadá to trochu tak, jako kdyby množství pověr, které člověk potřebuje k duševní spokojenosti, bylo v jednadvacátém století stejné jako množství pověr, kterým věřili lidé ve středověku. Jen jazyk, kterým se tyto pověry vyhlašují, je jiný: napodobuje jazyk vědy a přitom se konfrontaci s vědou důsledně vyhýbá. Tuto situaci vytvářejí nejen málo vzdělaní novináři a reportéři, ale v nemalé míře i nepříliš úspěšní vý­zkumní pracovníci, kteří se - jak jinak - označují za vědce. Oblíbeným úvodem k nekvalifikovaným úvahám bývá pak tvrzení, že o působení toho kterého faktoru, v daném případě magnetického pole, na lidský organismus je zatím známo málo nebo že se zatím toto působení málo sledovalo. Pokud jde o působení magnetického pole (a vůbec elektromagnetických polí a záření), sledovalo se a sleduje velmi dlouho a velmi důkladně. Nenašlo se ale nic, co by potvrdilo představy o půso­bení fluktuací magnetického pole Země na náladu nebo na zdravotní stav člověka, a také nic, co by podpořilo názor, že ptáci a někteří další živočichové se orientují při svém cestování podle mag­netického pole Země."

http://clanky.rvp.cz/clanek/o/z/154/CLOVEK-V-MAGNETICKEM-POLI.html/

Metodický portál www.rvp.cz vznikl jako hlavní metodická podpora k zavedení rámcových vzdělá­vacích programů ve školách. Rámcové vzdělávací programy (RVP) jsou připravovány v Národním ústavu odborného vzdělávání. Základními kameny Metodického portálu www.rvp.cz mají být pestrost, kom­plexnost, garantovanost, kvalita obsahu a inovativnost. Cílovou skupinou, jak z hlediska uživatelů, tak i po­tenciálních autorů, jsou především praktikující ředitelé a učitelé škol. Jak jsem se zde do­četl, autor Luděk Pekárek ve svém příspěvku vyvrací mylné představy badatelů, přičemž základ­ním svorní­kem jeho textu je údajné uplatnění kritického myšlení při posuzování informací. Názory a výroky pana doc. Pekárka, zde zveřejněné, se opakují v celé řadě dalších článků. Na portálu RVP publiko­vaný článek však pochází z konce roku 2005, a tak jsem se RNDr. Luďka Pekárka pro­střednictvím elektronické pošty dotázal, zda přece jen nezměnil některá svá stanoviska a zda stále trvá na všech zde uvedených výrocích? Jeho odpověď citovat nemohu, neboť mi do nahrání článku neodpověděl. Nicméně při dalším brouzdání po internetu jsem zjistil, že prakticky stejnými výroky RNDr. Pekárka se pyšní od října letošního roku i poměrně známý portál blog.cz: (Luděk Pekárek, Člověk v magnetickém poli, blog.cz, 3. října 2010). A tak lze výše citovaný text doc. Pekárka z metodického portálu skutečně považovat za "bernou minci".

http://tensegritacz.blog.cz/1010/clovek-v-magnetickem-poli

Moje profese mne v minulosti přivedla k organizování několika zajímavých přednášek. Snad nej­oblíbenější a vždy hojně navštěvované byly především fundované přednášky astronomické s ná­sledným pozorováním noční oblohy malým hvězdářským dalekohledem. Měli jsme také štěstí na opravdu špičkového lektora, kterým byl ředitel prostějovské hvězdárny. Ale i ten častokrát na svých přednáškách hovořil o vlivu slunečních skvrn a geomagnetických bouří na lid­ský organizmus, do­konce i o spolupráci některých hvězdáren s lékaři. Avšak z výše uvedeného článku RNDr. Pekárka by vyplývalo, že nám hvězdář z Prostějova vlastně lhal. A tak jsem pana hvězdáře oslovil s žádostí o stanovisko k výše uvedenému článku. Zde cituji jeho odpověď:

"Při svých popularizačních přednáškách na téma Vlivy sluneční činnosti na zdraví a psychiku člo­věka vždy uvádím, že mechanismus přenosu sluneční činnosti na lidské zdraví a psychiku nebyl zatím stoprocentně prokázán. To je neoddiskutovatelný fakt. Dále potvrzuji, že v této oblasti spolu­práce pracovníků hvězdáren s lékaři existuje a podle mého názoru je u nás nejzřetelněji patrná při konání tradičních konferencí pořádaných úpickou hvězdárnou na téma „Člověk ve svém pozem­ském a kosmickém prostředí“. Naopak nemohu kategoricky potvrdit, že se o zde diskutované ko­relaci „nenašlo nic“. Výsledky tohoto druhu zjištěné u nás nebo uváděné v zahraniční literatuře nemají ve všech zkoumaných směrech korelaci nulovou, ale ani úplnou. V mnoha případech pře­kračují hranici statistického šumu, v některých případech výrazně. Tak, jako v mnoha jiných ob­dobných případech, bude ještě třeba věnovat nemálo úsilí a studia jak objasnění principu samot­ného mechanismu přenosu vlivu sluneční činnosti na lidské zdraví, tak i jeho dopadů na lidského jedince, případně živé organismy vůbec. Pak teprve bude možné činit kategorické závěry" (RNDr. Jiří Prudký, Lidová hvězdárna v Prostějově, p.o., Prostějov).

Pokud jde o působení fluktuací magnetického pole Země na biologické systémy vůbec, pak by je bylo možné chápat i jako působení magnetických polí o nízkých frekvencích. Zajímalo mne tedy, zda se touto problematikou některý z našich vědeckých týmů třeba nezabývá. V řešených projek­tech z roku 2003 na LF MU jsem objevil tento zápis: Prof. MUDr. Jan Šmarda, DrSc., 310/01/0816, Vliv elektrických a magnetických polí o nízkých frekvencích na biolo­gické systémy. A tak jsem pana profesora oslovil. Zde je jeho odpověď :

"Děkuji Vám za Váš zájem o problematiku a o můj malý příspěvek k ní. Se zájmem jsem si přečetl Váš článek na Vašem blogu a sympatizuji s ním. Sám jsem byl dost dlou­hou dobu také členem Si­syfa, ale vystoupil jsem z něj pro nesouhlas s určitými polohami jeho akti­vity, do nichž se dostal; je trochu odlišný od nesouhlasu Vašeho. Ale k věci. V letech 2001 - 2004 jsem uveřejnil - jako spo­luautor - 4 experimentální práce z problematiky vlivu elektromagnetických polí na živé buňky. Hlavními autory všech byli žáci a spolupracovníci prof. Vl. Vetterla z Biofyzikál­ního ústavu AVČR v Brně, L. Strašák a L. Fojt. Tři z nich vyšly v angličtině - a z těch dvě v časopise Bioelectrochemis­try. Moje participace spočívala ve vedení pokusů, v nichž jsme zkoumali přeží­vání nejjednodušších buněk, bakterií, v elektromag­netickém poli. Výsledky byly jednoznačné - toto pole je při určitých parametrech inaktivuje. Nicméně je velký rozdíl mezi buňkou bakteriální a buň­kou lidskou, nehledě k tomu, že organismus člověka je složitý, mnohobuněčný - a nás ani nena­padlo uvažovat v tomto směru. Čili závěr je: bio­logický efekt magnetismu je nezpochybnitelným faktem, ale při formulacích, vztahujících se na člo­věka, je třeba se vyvarovat nepravdivých infor­mací, pramenících z nepří­pustné generalizace" (prof. MUDr. Jan Šmarda DrSc., Biologický ústav Lékařské fakulty Masary­kovy univerzity, Brno).   

Trochu jiná situace je v případě doc. Pekárkem kritizované magnetorecepce. O tom, že ptáci a ně­kteří další živočichové "se orientují při svém cestování podle mag­netického pole Země" vůbec ne­pochybuji, nakonec i u nás v České republice máme tři laboratoře, které se magnetorepcí syste­maticky zabývají. Výzkumům v oblasti magnetorecepce se věnuje i profesor Hynek Burda, který od roku 1995 vede oddělení obecné zoologie na německé Univerzitě Duisburg-Essen, je hostujícím profesorem na dvou českých univerzitách a spolupracuje s řadou českých vědců. Dovolil jsem si tedy pana prof. Burdu oslovit a zde uvádím jeho odpověď:

"Panem Pekárkem citovaná literatura, která zahrnuje jednu publikaci z r. 1961, jednu z r. 1989, tři­krát 1994 a jednu publikaci z r. 1998, přičemž mezi těmito zdroji jsou úřednické směrnice a novi­nové články a jiná tzv. šedá literatura, ukazují jednoznačně odkud pan Pekárek bere své informace a na jaké úrovni resp. v jakém roce ustrnul. Jestliže na základě této literatury usuzuje, že lidé za­bývající se studiem magnetorecepce jsou nepříliš úspěšní vědci, pak asi by bylo možné dát mu za pravdu. Ale již před rokem 1998, a natož pak později, byly publikovány stovky odborných prací na dané téma, které byly sepsány vědci, jež rozhodně nelze nazvat neúspěšnými.

Ostatně vyvstává otázka, jak pan Pekárek vlastně hodnotí úspěšnost či neúspěšnost vědce - jaká používá kriteria? A pokud ta kriteria by použil na sebe, pana Heřta a ostatní členy představenstva zájmového klubu Sisyfos, jak by dopadli oni v žebříčku úspěšnosti? Nechť pan Pekárek se podívá do ISI web of knowledge (Thomson Reuter) a vyhledá citační index (Hirschův index) svůj, pana kolegy Heřta a jiných kolegů - a musí objektivně zjistit, že ta vědecká podprůměrnost charakterizuje jeho samého a jemu blízké. Hirschův index (bežně užívané měřítko úspěšnosti vědce) 11 u fyzika či 7 u anatoma očekáváme dnes u mladého, zhruba čtyřicetiletého habilitanta, nikoliv u vědeckého pracovníka, který má za sebou již něko­lik desetiletí výzkumné praxe. Pro srovnání Hirschův index některých vědců zabýva­jících se výzku­mem magnetorecepce živočichů: J.L. Kirschvink (43), W. Wiltschko (38), K.J. Lo­hmann (22), J.B. Phillips (21), T. Ritz (21), M. Winklhofer (17) - přitom se jedná o vědce, kteří (doufejme) ještě zdaleka nejsou na konci své vědecké a publikační činnosti a jejichž index úspěšnosti tedy ještě po­roste. Navíc je třeba si uvědomit, že u zoologů bývají citační indexy obecně nižší než u fyziků či anatomů. (Pro srovnání: můj Hirschův index je 23).

Tvrzení, že "se také nic nenašlo, co by podpořilo názor, že ptáci a někteří další živočichové se ori­entují při svém cestování podle magnetického pole Země" je ignorantské a směšné, a patří do stejné kategorie jako tvrzení "zastánců mladé Země", že věda dosud nenašla žádný důkaz, že by Země byla starší než 6 000 let. Zkušenost mne přesvědčila, ze je zbytečné a škodou času tuto iluzi kreacionistům brát. Stejně sisyfovské je brát pánům Pekárkovi, Heřtovi a jejich publiku před­stavu, že magnetické pole nemá na biologické systémy žádný vliv a že magnetorecepce živočichů je vý­myslem pár spiklenců, kteří tím chtějí přitáhnout zájem médií a kompenzovat tím svou neú­spěš­nost. Je zbytečné, abych zde vyjadřoval vlastní názor na mag­netorecepci (ten vyjadřuji a sna­žím se podložit ve svých vědeckých publikacích) - pan Pekárek by to na tomto fóru stejně považo­val (a správně) jen za můj osobní názor. Kdo si chce udělat vlastní názor, nechť trochu surfuje v inter­netu (znalost angličtiny přitom není na škodu). Řada vědeckých prací je volně přístupná. Stejně tak jako Zpráva Světové zdravotnické organizace (World Health Organization, WHO): Extremely low frequency fields. Environmental Health Criteria 238: Geneva, Switzerland, z roku 2007, kterou pan Pekárek čtenářům zatajuje" (Prof. Dr. Hynek Burda, Abt. Allgemeine Zoologie, Fak. Bi­ologie, Uni­versitaet Duisburg-Essen, Ger­many).

http://www.who.int/peh-emf/publications/elf_ehc/en/index.html 

Ve svém článku se doc. Pekárek zmiňuje i o zprávách v odborných časopisech, podle nichž statis­tický výzkum ukázal signifikantní korelaci mezi vý­skytem dětské leukémie a blízkostí vedení vyso­kého napětí u domů, ve kterých postižené děti bydlely. Ovšem jako odborník z Národní refe­renční laboratoře pro neionizující záření pak musí být RNDr. Luděk Pekárek nutně obeznámen např. i se statí EVIDENCE OF A NONLINEAR HUMAN MAGNETIC SENSE, Neuroscience 144 (2007) 356–367, kde se hovoří o prokázaných odezvách lidského organizmu na magne­tické pole o frekvenci 60 Hz a nízké indukci. Oněch 60 Hz patří v USA k parametrům přenosové sítě vysokého na­pětí (u nás 50 Hz) a tak zde mohou být lidé pod nadzemním vedením vysokého na­pětí účinkům takové­hoto magnetického pole vysta­veni. Pro nás je však daleko zajímavější fakt, že výsledky experi­mentů dovedly badatele k úvahám o lidském vnímání magne­tického pole:

http://andrewamarino.com/PDFs/144-Neuroscience2007.pdf

Závěrem krátké shrnutí: neježe se výrok reprezentanta Českého klubu skeptiků Sisyfos pana do­centa Pekárka, že se nenašlo "nic, co by podpořilo názor, že ptáci a někteří další živočichové se orientují při svém cestování podle mag­netického pole Země" neza­kládá na pravdě, ale ve skuteč­nosti po chvilce surfování na "síti sítí" naleznete i několik publikací zahraničních vědců, pojednáva­jících o lidském magnetickém smyslu či lidském vnímání magnetic­kého pole. Pokud se tedy za dlou­hých zimních večerů proklikáte houštinami internetových odkazů a informací, jistě najdete sami odpověď na otázku, kdo že to vlastně "napodobuje jazyk vědy a při­tom se konfrontaci s vě­dou dů­sledně vyhýbá" ?

P.s.: těsně po nahrání článku přišla od pana docenta Pekárka přece jen odpověď. Zde cituji:

"Vážený pane redaktore, v oboru elektromagnetického pole a jeho možného působení na zdraví zůstávají základní poznatky o případných rizicích již dlouho beze změny. Beze změny zůstaly i hygienické limity, stanovené na ochranu zdraví mezinárodně uznávanými komisemi expertů (ICNIRP 1998, IEEE, ACGIH aj.). Z toho důvodu pokládám obsah článku, o kterém píšete, za stále aktuální a nemám důvod měnit "svá stanoviska" či netrvat na výrocích v něm uvedených. Pokud jste Vy nebo Váš čtenář našel v článku nějaké nevhodné nebo nesrozumitelné formulace, překlepy a podobně, budu rád, když mne na ně upozorníte. S pozdravem Luděk Pekárek"

Přednášky cyklu Věda kontra iracionalita se v roce 2011 konají tradičně v budově Akademie věd ČR na Národní třídě 3 v Praze 1, a to v místnosti 206 od 17 hodin. Po přednáškách následuje diskuze:  Středa 16. 3. 2011 - prof. MUDr. Jiří Heřt, DrSc.: Magnetorecepce - orientace - navigace, jedna z největších záhad biologie.