O čtení DNA Ježíše Krista

1. 01. 2014 9:09:09
Až do šedesátých let minulého století bylo našimi předky slaveno 1. ledna Obřezání Páně, svá­tek již pozapomenutý. Tak se tu před námi rýsuje zajímavé téma, veskrze novoroční, s celou řadou nových, překvapivých souvislostí. Ty ovšem bude třeba pojednat, jak se u nás říká, hezky od pod­lahy...

Na začátku osmdesátých let 20. století vědecká obec začala uvažovat o přečtení kompletního zá­pisu dědičných vlastností našeho druhu, tedy lidského genomu, považovaného za jedno z nejhlubších tajemství v dějinách poznávání zákonitostí přírody. Prosazení projektu nebylo jed­noduché, ne­boť po světě se ozývaly vše­lijaké protestující hlasy. Nicméně v roce 1990 se projekt HGP (Hu­man Genome Project) roze­běhl a práce se účastnilo několik stovek vědců z více než 20 labora­toří celého světa. Laboratoře se z důvodů koordinace sdružily do organizace nazývané Meziná­rodní konsor­cium pro sekveno­vání lidského genomu (International Human Ge­nome Sequencing Consor­tium). V září 1999 do hry ještě vstoupila soukromá americká firma Ce­lera Genomics, obě sku­piny pak ohlásily dokon­čení práce prakticky současně. Rozluštění lid­ského genomu bylo ofici­álně oznámeno 14. dubna 2003. A ve Spojených státech, které přispěly nej­větší měrou jak prací, tak finančními prostředky, bylo dokončení tohoto projektu přirovnáváno k prvnímu přistání člo­věka na Měsíci.

Do začátku sedmdesátých let byla analýza molekuly deoxyribonukleové kyseliny (zkratkou DNA) možná pouze nepřímo. Obrat nastal až v letech 1972-1975 se zavedením metody molekulového klonování DNA, detekce specific­kých sekvencí a rychlých metod sekvenace DNA. Tehdy také začaly vědecké týmy nad­šeně dis­kutovat o tom, co všechno mohou lidstvu přinést analýzy DNA. A někdy v té době se ve Spoje­ných státech mezi entuziasty zrodil nápad, že pokud existují po světě relikviáře, ve kterých se mají nacházet zbytky krve ukřižovaného Ježíše Krista (na trnech z jeho koruny, na třískách z kříže, na kopí jímž měl být proboden, ale například i na Turínském rubáši) bylo by časem možné analyzovat i Ježíšovu DNA. To by znamenalo získat z relikviářů zbytky zaschlé krve, nebo vlasy. Existuje spousta relikviářů, které mají údajně obsahovat ústřižky vlasů Ježíšovy matky Marie, i když by podle jejich obsahu musela být Marie nejenom černovláska, ale zároveň i bru­netka, nebo do­konce blondýnka. Ale vlasy samotného Ježíše žádný relikviář neukrývá. Navíc analyzovat DNA z vlasů nebylo tak jednoduché jako analyzovat DNA z krve. A tak se někteří badatelé domnívali, že stačí podrobit analýzám zbytky zaschlé krve z textilií, jakými jsou Turín­ské plátno, nebo šátek či rouška z hlavy ukřižovaného Krista, uložená v katedrále ve španělském Oviedu. Neboť pohřební plátno z Turína a rouška z Ovieda podle ně­kterých hypotéz představují dvě komplementární (doplňující se) relikvie.

Roku 1978 tým amerických expertů v rámci projektu STURP (Shroud of Turin Research Pro­ject) začal poprvé zkoumat Turínské plátno. O výsledcích výzkumu badatelé informovali veřejnost v zá­věrečné zprávě, uveřejněné v roce 1981. Když prostudovali odborníci stopy krve na Turín­ském plátně, dospěli k zá­věru, že se jedná o krevní skupinu AB RH negativní. Stejná krevní skupina byla překva­pivě zjiš­těna i na roušce z Ovieda, která měla halit hlavu ukřižovaného Je­žíše. V roce 1998 totiž pro­vedla skupina španělských vědců (Moreno, Blanco a Almedar) srov­návací studii Turínského plátna a roušky z Ovieda (Svatá potní rouška, někdy též Sudario z Ovieda), která podle radio­karbonové datovací analýzy pochází ze sedmého století našeho le­topočtu. Také materiál Turín­ského plátna byl podroben v roce 1988 radiokarbonové datovací analýze, jež zpo­chybnila jeho historickou autenticitu. Plátno podle tehdejší analýzy mělo být utkáno někdy mezi rokem 1260 a rokem 1390.

Shroudofturin.jpg

Turínské plátno (zvané též rubáš) s poškozením, ke kterému docházelo v průběhu historie.

Všechna další do budoucna plánovaná pátrání po původu a době vzniku plátna nakonec ztížila skutečnost, že bylo v roce 2002 na žádost duchovních Turínské plátno spěšně a v tajnosti „re­staurováno“. Neodborná manipulace s plátnem změnila jeho povrch a znemožnila, mimo jiné, analýzy spór a pylových částic, zachycených v látce. Přitom například profesor Avonoam Danin, jeden z nejvý­znamnějších izraelských botaniků, ze stop na látce již určil rostlinu kacibu (Zygo­phyllum du­mosum). Rozšíření této suchomilné rostliny zahrnuje poměrně malý areál na Blízkém východě, konkrétně Izrael, palestinská území, Sinajský poloostrov, Jordánsko a severozápad Saudské Arábie. Mezi tím byly výsledky radiokarbonové datovací analýzy, prováděné roku 1988, zpo­chybněny. Neboť analyzovaný vzorek látky pocházel z okrajů plátna, které bylo v průběhu něko­lika století evidentně opravováno a pečlivě doplňováno vhodnými záplatami. A skutečně pak další výzkum z roku 2004 stáří Turínského plátna posunul.

Posunul ho blíže k době Ježíšovy smrti, až k roku 900 našeho leto­počtu. Zároveň však nadobro vyloučil tu nejzajímavější mož­nost, že bylo Turínské plátno utkáno někdy kolem po­čátku na­šeho letopočtu. A tak již nemá (podle oficiálního vyjádření svých představitelů) církev na dalším zkoumání Turínského plátna zájem. Ovšem ze zaschlé krve na obou výše jmenovaných textiliích žádná DNA extrahována nebyla. Podle genetiků to ani nebylo možné, neboť DNA v takovýchto starých zbytcích zaschlé krve je natolik degradovaná (rozpadla se), že ji není možné přečíst, tedy jak říkají odborníci, nelze ji sekvenovat. A to ani tou nejdokonalejší či nejcit­livější metodou, která se v posledních několika letech při analýzách DNA uplatňuje. Navíc nej­novější metody sekvenování jsou natolik citlivé, že u každého kousíčku zaschlé krve odebra­ného z Turínského plátna i špa­nělské roušky by se nevyhnutelně projevila kontaminace. Zjed­nodu­šeně řečeno, do výsledků analýzy by se mohla promítat DNA osob, které plátno držely v rukách, nebo na něj třeba jen kýchly. A těch v průběhu historie nebylo málo.

Pokud by někdy byly nalezeny kosterní pozůstatky, o kterých by se dalo předpokládat, že patřily Ježíšovi, dokázaly by vědecké týmy už z pouhého tvaru lebky určit, zda šlo opravdu o Galilejce. A přesto, že by kostra měla být 2 000 let stará, mohly by z některého zubu extrahovat plnohod­notnou DNA a podrobit ji analýze. Jenže jak podle církve, tak i podle některých křesťanských badatelů, nemohou být žádné kosterní pozůstatky Ježíše na planetě Zemi nalezeny, neboť ne­spočinul jako obyčejní lidé v zemi, nýbrž po té, co se rozloučil se svými učedníky, vstoupil na nebesa. A tak tedy vědci, chtiví Ježíšovy DNA, museli začít, v souladu s církevním učením, hle­dat jinde. Protože je DNA v krvi na textiliích degradovaná (přičemž ani jedna z dosud zkouma­ných textilií, spojovaných s Ježíšem, s největší pravděpo­dobností nepochází z doby jeho ukřižo­vání) a žádné vlasy Ježíše se do dnešních dnů nedocho­valy, vzpomněli si badatelé na relikviář, který by měl ob­sahovat maličký kousek Ježíšova organismu. Pokud Ježíš opravdu vystoupil na nebesa, zdá se být nelogické, že by tu mohl na Zemi zůstat nějaký kousek jeho těla. Ale tato možnost není vyloučena. Badatelé i církev se shodují na tom, že něco tako­vého možné je. Ne­boť Ježíš, několik dnů po svém narození, prošel tradiční obřízkou.

Mužská obřízka, jinak též „cirkumcize“, je drobný chirurgický zákrok, při kterém je od­straněna kožní řasa, normálně překrývající žalud penisu, nazývaná předkožka (pre­pucium). Dů­vody pro provedení tohoto zákroku bývají medicínské, náboženské nebo osobní. Z hlediska me­dicín­ského snižuje obřízka riziko mykóz, zánětů močových cest či zánětů předkožky, neboť bak­terie a plísně milují teplé a vlhké prostředí. Zároveň mužská obřízka sni­žuje pravdě­podob­nost nákazy pohlavně přenosnými chorobami, přičemž se také snižuje, jak dnes už víme, riziko rako­viny dě­ložního čípku u sexuální partnerky obřezaného muže. Z náboženských dů­vodů se obřízka dodnes praktikuje u židovských chlapců a muslimů. Stan­dardně se pro­vádí u chlapců (tak jako tomu bylo dříve i u nás) v amerických po­rodnicích z hygienických dů­vodů, i když s rychle klesa­jící tendencí. Neboť odpůrci obřízky poukazují na porušování lid­ských práv - novoro­zenec totiž nemůže o takovémto zákroku, který se u něho projevuje v dospělosti, sám svo­bodně rozhod­nout. Obřízka není dnes nevratná. V případě potřeby lze obřezanou předkožku rekon­struovat. Původně ji lékaři nahrazovali všelijakými plas­tovými kroužky, postu­pem času byl však vyvinut operační postup, který umožňuje uvést před­kožku do podobného stavu, v jakém byla před ob­řízkou.

Z náboženských důvodů se praktikuje obřízka u židovských chlapců díky smlouvě, kterou nalez­neme v První knize Mojžíšově: „Znamením mé smlouvy mezi mnou a vámi i tvým potomstvem, kterou budete zachovávat, bude toto: Každý mezi vámi, kdo je mužského pohlaví, bude obře­zán“. Tím, že se obřízka posunula do doby krátce po narození, se stala iniciačním obřadem, který symbolizoval vstup do náboženského společenství. V První a Druhé knize Mojžíšově se dočteme, že obřízce podléhali všichni mužští obyvatelé domácnosti, včetně otroků. Dokonce i ci­zinci, pokud se chtěli zúčastnit „hostiny velikonočního beránka“. A i když se dnes o tom moc nemluví, nevyhnul se tomuto rituálu ani v Betlémě narozený chlapec, ze kterého pak vyrůstal Ježíš Kristus. Pokud předpokládáme, že byl Ježíš skutečnou, historicky doloženou osobou, ne­lze o jeho ob­řízce pochybovat (nikdy o ní nepochybovala ani církev). Zde se badatelé opírají především o starověké texty, které napsal lékař jménem Lukáš, z jehož řádků se mimo jiné do­zvídáme, že Ježíš prožil dětství jako každé jiné tehdejší dítě a že i po jeho narození posléze nastal „čas k jeho obřízce“. Svátek Obřezání Páně (Circumcisio Domini) za­čali křesťané slavit zhruba v šestém století (v oblasti dnešní Francie, Belgie, severní Itálie, ale i Španělska), kdy byl datum svátku stanoven na prvního ledna. Přičemž v samotném Římě začal být Svátek Obřezání Páně slaven až ve století třináctém.

Předkožka obřezaných židovských chlapců v dobách kolem počátku našeho letopočtu bývala zakopána. Jiný osud však čekal předkožku Ježíše. Po jeho obřezání měla Marie, oproti tehdejší tradici, uložit předkožku (prepucium) svého synka, o jehož výjimečnosti byla přesvěd­čena, do alabastrové nádobky, v níž se uchovával vonný olej (podobně jako např. naše maminky si dnes uschovají první zub svého potomka). Nádobka měla být v do­bách rozkvětu křes­ťanství přepra­vena do Evropy, čímž se z ní stává jedna z nejuctívanějších relikvií - Svatá před­kožka Ježíšova (v historii církve se relikvie ukázaly být nezbytné pro vznik rozvíjejícího se náboženství: to si ne­žádalo jen složku duchovní, ale i složku hmotnou či fyzickou, ba přímo dotýkanou, v podobě svatých relikvií). Předkožka Páně byla pak oficiálně uctívána až do začátku 20. sto­letí. Pak ná­hle došlo ke striktnímu zákazu jejího uctívání, kdy za uctívání Předkožky Páně církev hrozila ne­po­sluš­ným věřícím exkomunikací. Vatikánský kon­cil v roce 1962 svátek Obřezání Páně připa­dající na první den v roce definitivně zrušil a ka­lendářní reforma z roku 1969 na toto datum vrá­tila slav­nost Matky Boží Panny Marie. Což ovšem věřícím z italského městečka Calcata Vecchia nebrá­nilo u příle­žitosti tohoto mariánského svátku dál vynášet z chrámu Svatou před­kožku Ježí­šovu, kte­rou pak spolu s ostatními relikviemi po ulicích Calcaty nosili v liturgickém průvodu.

Ve středověku se vyskytovalo Svatých předkožek něko­lik. Jedna byla dokonce v majetku nad­míru zbožného českého panovníka Karla IV., přezdíva­ného Otec vlasti, který nechal na Karlově náměstí postavit honosnou gotickou kapli Božího Těla, v níž byly umístěny všechny významné relikvie, jejichž značnou část panovník na­shro­máždil při svých cestách po Evropě (podle jedné legendy se má Svatá předkožka z odkazu Karla IV. nacházet mezi relikviemi ze Svatovítského po­kladu). V sedm­náctém století chtěl tento problém vyřešit teo­log Leo Allatius, jenž pro­hlásil, že předkožka Kris­tova vstoupila s Ježíšem na nebesa a lze ji na noční obloze zahlédnout v po­době Saturnova prstence. Postupem doby pak byly údajné před­kožky Ježíšovy prohlášeny za falzifi­káty. Přesto dnes existuje zdobená schrána s Ježíšovou předkožkou, jejíž pravost nebyla nikdy zpo­chyb­něna. Ta byla původně uložena v Římě, ale poz­ději se ocitla díky válečným událostem v již vzpomínaném městečku Calcata, kde se až do druhé půle 20. století nacházela ve vlastnictví místního kostela, v němž 1. ledna roku 1983 otec Dario Magnoni věřícím oznámil, že schrána se Svatou předkož­kou Ježíšovou byla ukradena.

V televizním dokumentu z produkce Channel 4, odvysílaném v roce 1997, po Kristově před­kožce (Holy Prepuce) v Itálii neúspěšně pátral britský novinář Miles Kington. A před necelým měsícem, 22. prosince 2013, od­vysílala stanice National Geographic Channel dokumentární film s názvem Pátrání po Svaté předkožce (The Quest for the Holy Foreskin), v němž po této relikvii znovu pátral David Farley. S ním se sice duchovní z italské Calcaty (na rozdíl od některých cír­kevních znalců) o inkriminované relikvii ne­hodlali vůbec bavit, alespoň mu však potvrdili, že schrána se Svatou předkožkou, zdobená dra­hokamy, byla skutečně v majetku místního kostela až do roku 1982. A i když podle některých spekulací stojí za zmizením Svaté předkožky Vatikán, kloní se badatelé i věřící k názoru, že za jejím zmizením stojí spíše jen někdo, kdo Vatikánu na­slouchal. V této souvislosti se zdá být nej­zajímavější skutečnost, že otec Dario Magnoni při ohlášení krádeže přiznal, že tato svatá, nad­míru vzácná a pro svoji zdobenou schránu velmi cenná relikvie nebyla uložena v kostele, ale u něho doma ve skříni. I kdyby ji sku­tečně ukradl nějaký řadový zloděj, byl by si nutně v katolické Itálii jejího významu či svatosti dobře vědom a roz­hodně by ji nezničil: ten by tak nanejvýš zpe­něžil zdobený relikviář. A po­kud za zmize­ním relikvie stál některý duchovní, bude jistě dobře uschována. Tak vlastně vědeckým týmům, které touží prozkoumat tuto relikvii a určit stáří oleje z nádobky, zbývá sice malá, ale přece jen naděje, že Svatá předkožka Ježíšova z Calcaty bude ča­sem vypátrána.

Vždyť nako­nec i nejvyšší předsta­vitele církve by jistě zajímalo porovnání DNA z předkožky s DNA z údajných vlasů Ježíšovy matky. Neboť DNA z vlasu je možné dnes analyzovat tak, že se vy­čištěním vzorku mohou badatelé vyhnout jeho kontaminaci. A u DNA, extrahované ze struk­tury měkké tkáně, kontaminace nehrozí. U tkáně zakonzervované v oleji je také menší pravdě­po­dobnost degradace řetězců DNA, k jaké docházelo u skvrn zaschlé krve na plátně. Tedy po­rov­náním DNA z předkožky a DNA z vlasů dochovaných v relikviářích je možné určit, které vlasy jsou matky chlapce, jehož před­kožka se v oleji dochovala až do dnešních dnů. Jinak ře­čeno, po­kud je předkožka skutečně Ježíšova, mů­žeme pak případně najít mezi falzifikáty sku­tečné vlasy jeho matky Ma­rie. A ač se to zdá být laikům neuvěřitelné, mohli bychom posléze na­lézt i Mariiny příbuzné z její rodové linie, po světě žijící. Tak jako tým genetiků u nás v Čechách ne­dávno na­lezl žijícího pří­buz­ného fara­óna Tutanchamóna.

Jenže. Zde je to velké „jenže“. Pokud by předkožka byla skutečně Ježíšova, znamenala by pro církev velké dilema. Nejde zde ani tak o to, že by bylo možné nalézt žijící vzdálené pří­buzné Je­žíše Krista, jako spíše o to, že by analýza DNA z předkožky mohla vnést definitivně jasno do Je­žíšova původu. Podle většiny katolických teologů sice žil Ježíš jako člověk, ale narodil se panně, která nebyla oplod­něna žádným mužem: „Jeho matka Maria byla zasnoubena Josefovi, ale dříve než se sešli, shledalo se, že počala z Ducha svatého“. Přitom však Ježíš jako historicky doložená osoba musel mít jeden chromozóm X od matky a jeden chro­mozóm Y od otce, který u muž­ských potomků určuje pohlavní odlišnost. Na chromozómu Y je umístěn klíčový gen SRY, který při vývoji v dě­loze přepíná v embryu mechanismy tak, aby se nadále nevyvíjelo jako žena, ale začalo se měnit v muže s jeho pohlavními znaky a orgány.

Je pravda, že římskokatolická církev v posledních desetiletích začíná projevovat snahu o mo­dernizaci a v mnoha případech již zahájila dialog s vědou. O tom nakonec svědčí i projev pa­peže Jana Pavla II. z roku 1992 před Pontifikální akade­mií věd, ve kterém nejen že se oficiálně jménem církve omluvil za kauzu Galileo Galilei, ale též prohlásil: „Stane-li se, že autorita Písma svatého je po­stavena do protikladu s jasným a jistým odůvodněním rozumu, musí to znamenat, že osoba, která inter­pretuje Písmo, ho správně nechápe.“ Ale i když uběhlo plných 20 let od to­hoto zásadního pro­hlášení, nic zatím nenasvědčuje tomu, že by se jím představitelé katolické církve řídili. Nakonec i objev fragmentu křesťanského rukopisu, zveřejněný roku 2012 v Římě na Mezinárodním kon­gresu koptských studií profesorkou Karen L. Kingovou, která není jen uzná­vanou historičkou ra­ného křesťanství, ale zastává i profesuru teologie, vyvolal u katolické církve nelibost. Neboť fragment staro­věkého papyru, jehož pravost potvrdila řada expertů, přináší dů­kaz o tom, že Ježíš byl ženatý.

Otázkou tak zůstává, nakolik by se římskokatolická církev, která se zatím nedokáže smířit ani s představou že­natého Ježíše, mohla smířit s případným faktem, že Ježíšovu matku Marii ve skutečnosti oplod­nil oby­čejný muž. Tedy že Ježíš byl počat jeho pouho pouhým pozemským ot­cem...

dna-4da840cf9fde3.jpg

První molekulu DNA objevil už v roce 1869 švýcarský lé­kař Miecher, avšak charakteristickou strukturu DNA objevili až Watson s Crickem. V březnu 1953 pak Crick, Watson a Wilkins sesta­vili první model DNA s dvojitou šroubovicí, která připomíná miniaturní točité schodiště. Jeho stupně tvoří takzvané báze, označované písmeny A, T, C a G.


Quest For The Holy Foreskin Videos Online - National Geographic Channel - UK:

http://natgeotv.com/uk/quest-for-the-holy-foreskin/videos/christs-circumcision

Autor: Karel Wágner | středa 1.1.2014 9:09 | karma článku: 27.35 | přečteno: 3297x

Další články blogera

Karel Wágner

Záhady z České televize

Povinnost platit televizní poplatek mají u nás všechny domácnosti i firmy vlastnící televizní přijímač.

14.3.2024 v 9:09 | Karma článku: 27.90 | Přečteno: 967 | Diskuse

Karel Wágner

Sabotáž výroby elektromobilů

V úterý 5. března ráno žhářský útok na stožár s elektrickým vedením ochromil továrnu automobilky Tesla v Grünheide.

11.3.2024 v 9:09 | Karma článku: 18.38 | Přečteno: 524 | Diskuse

Karel Wágner

Jak předcházet jaderné havárii

„Pouze budoucnost může rozhodnout, zda jsme vybrali právě tu jedinou správnou cestu a nalezli to nejlepší řešení našich problémů.“ Albert Einstein.

7.3.2024 v 9:09 | Karma článku: 12.28 | Přečteno: 249 | Diskuse

Karel Wágner

Jak chudí platí na bohaté

Zelená dohoda pro Evropu, jinak též Green Deal, jako soubor politických iniciativ, má podporovat přeměnu EU na spravedlivou a prosperující společnost.

29.2.2024 v 9:09 | Karma článku: 31.23 | Přečteno: 937 | Diskuse

Další články z rubriky Věda

Dana Tenzler

Barvy v kuchyni (3) - přírodní červená

Blíží se Velikonoce. Napadlo vás někdy, čím se vlastně barví velikonoční vajíčka? Jakými přírodními nebo umělými barvivy se dá jídlo barvit dnes a jak tomu bylo v minulosti? (délka blogu 3 min.)

28.3.2024 v 8:00 | Karma článku: 11.89 | Přečteno: 112 | Diskuse

Zdenek Slanina

Problém co začal už Arrhenius: Kysličník uhličitý a doba ledová - a teď i sopečné aktivity

Už S. Arrhenius řešil vztah obsahu CO2 v atmosféře i k době ledové. Tehdy hlavně ukázal, že jeho navyšování v atmosféře povede k nárůstu její teploty. Nyní výzkumy z univerzity v Sydney ukazují na roli sopek v nástupu ochlazování.

26.3.2024 v 5:22 | Karma článku: 24.04 | Přečteno: 511 |

Martin Tuma

Berte Viagru, dokud si na to vzpomenete

Rozsáhlá studie odhalila významné snížení výskytu Alzheimerovi nemoci u pravidelkných uživatelů Viagry

25.3.2024 v 14:17 | Karma článku: 13.60 | Přečteno: 303 | Diskuse

Dana Tenzler

Barvy v kuchyni (2) - průmyslová žlutá

Blíží se Velikonoce. Napadlo vás někdy, čím se vlastně barví velikonoční vajíčka? Jakými přírodními nebo umělými barvivy se dá jídlo barvit dnes a jak tomu bylo v minulosti? (délka blogu 3 min.)

25.3.2024 v 8:00 | Karma článku: 14.42 | Přečteno: 188 | Diskuse

Dana Tenzler

Barvy v kuchyni (1) - přírodní žlutá

Blíží se Velikonoce. Napadlo vás někdy, čím se vlastně barví velikonoční vajíčka? Jakými přírodními barvivy se dá jídlo barvit dnes a jak tomu bylo v minulosti? První díl seriálu o barvách.

21.3.2024 v 8:00 | Karma článku: 18.10 | Přečteno: 289 | Diskuse
Počet článků 386 Celková karma 24.64 Průměrná čtenost 2424
příležitostný publicista
Moje knihy na iDNES.cz - Knihy.iDNES.cz

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...