Jak rychle přeháňka přišla, tak rychle zas odešla. Zůstaly po ní jen sněhobílé kroupy, podobné kouskům kamenné soli, rozsypaným v trávě. Vtom zahlédl na trávníku ještě něco, co z dálky vypadalo jako rozbité sklo. Ovšem když na to stoupl, neozvalo se žádné křupnutí drceného skla, objekt se jenom rozplynul v trávě, což Hornsbymu připadalo divné. A když se pak rozhlédl kolem, byla po trávníku rozeseta spousta dalších namodralých objektů, které tu rozhodně před bouřkou nebyly. A jakmile se pro jeden z těch kulovitých objektů shýbl, zjistil, že se podivné kuličky bez vůně a bez zápachu chovají jako želé.
Zde reportáž BBC:
http://www.bbc.co.uk/news/uk-england-dorset-16754531
Steve Hornsby k tomu ve své výpovědi podotýká: „Pod vnějším pláštěm měly měkkou vnitřní strukturu. Přistály pouze v naší zahradě, v oblasti pár set metrů čtverečních. Je to ta nejpodivnější věc, jakou jsem kdy spatřil. Působil jsem jako letecký inženýr po mnoho let a nikdy jsem nic podobného neviděl. Myslel jsem, že by to mohl být nějaký druh znečištění ovzduší, něco jako chemická látka, která byla vypuštěna do atmosféry, byla vtažena do bouřkového mraku kde ztuhla, aby pak spadla na zem spolu s krupobitím. V ideálním případě bych byl rád, kdyby je odborníci chemicky analyzovali, aby zjistili, z čeho se to celé skládá."
V následujících dnech britský Meteorologický úřad (UK Meteorological Office) uvedl, že nalezené objekty rozhodně nebyly "meteorologického původu“. Josie Pegg, vědecký asistent z Bournemouthské univerzity ve sdělovacích prostředcích přišel s tím, že kulovité objekty mohou být nějaká „vajíčka mořských bezobratlých živočichů", která nasál vzdušný vír. Což jiní vědci považovali, vzhledem k velikosti a charakteru namodralých kuliček, za málo pravděpodobné. Záhadologové si tak na nejrůznějších webech mohli přihřát svoji polívčičku a tajemné kulovité objekty označili za objekty mimozemského původu. Přičemž někteří z nich záhadné kuličky, které se v poslední době objevují i v neosídlených oblastech Austrálie a USA, prohlásili za zárodky mimozemšťanů. Což zase střízliví badatelé, kteří se zabývají problematikou neidentifikovaných létajících objektů, označili za holý nesmysl.
Hornsbyho zmínka o tom, že se mohlo jednat o chemickou látku, která byla vypuštěna do atmosféry, také okamžitě vyburcovala milovníky konspiračních teorií. Ti modré kuličky spojovali s fenoménem „chemtrails“, při kterém se má jednat o snahu USA, konkrétně CIA (Central Intelligence Agency) a NSA (National Security Agency), podporovanou vládami mnoha států, o "změnu atmosféry skrze rozprašování aerosolů letadly". V jejich úvahách měly být letadly rozprašovány polymery, užívané například pro výrobu umělého sněhu, kdy se droboučké krystalky po smíchání s obyčejnou vodou změní během několika sekund v načechranou bílou peřinu, připomínající sníh. Polymery v krystalické formě jsou také zemědělcům či zahrádkářům známy pod přezdívkou Rain Maker (tvůrce deště), což zřejmě vedlo některé vyznavače chemtrails k závěru, že byly v lednu 2012 rozsévány letadly nad Anglií při ovlivňování počasí. Ovšem označení Rain Maker není odvozeno od toho, že by se polymer užíval k výrobě deště. Ve skutečnosti je takto nazýván proto, že může zastoupit déšť a snížit potřebu zavlažování zemědělských ploch či zalévání zahrad až o 40 %.
Více podrobností a zajímavých souvislostí případný zájemce najde v delším článku nazvaném Není déšť jako déšť, v rubrice věda. Zde se budeme věnovat pouze záhadným kuličkám z Anglie a Ameriky.
Ale nyní již něco k záhadným kuličkám, které se objevily ve Spojených státech. V lednu 2013 Geradine Vargasová z Tusconu na nedělní procházce se svým manželem narazila v arizonské poušti na zajímavý úkaz. Mezi sporou pouštní vegetací se na holé zemi rozkládalo cosi jako obrovská kaluž, plná podivných fialových či purpurových kuliček. Geradine ani její manžel ještě nikdy ve zdejší krajině na něco takového nenarazili. Zavolali tedy do Tucsonské botanické zahrady, kde pracuje jejich známý Darlene Buhrow, kterému svůj podivný nález popsali. Buhrow jim pak oznámil, že pokud se jedná o něco, co se přirozeně vyskytuje v přírodě, pak by to podle botaniků mohl být sliz z plísní nebo houby připomínající želé. Takovémuto řešení záhady však charakter objektů neodpovídal. A jak se dalo očekávat, o podivný nález v zápětí projevily zájem sdělovací prostředky.
Reportáž o podivném nálezu v poušti:
https://www.youtube.com/watch?v=EZKbnW_SAkM
Po odvysílání televizní reportáže se na internetu vyrojily spekulace milovníků záhad. A nikoho zřejmě nepřekvapí, že podivný nález z pouště začal být spojován s mimozemšťany. Ovšem Liz Kotaliková, reportérka televizní stanice KGUN9, která se tohoto případu ujala, nelenila a nabrala z louže vzorek do plastového sáčku, se kterým se vydala za odborníky z Arizonské univerzity, respektive na pracoviště Vysoké školy zemědělské v Pima County. Zde se pak dozvěděla, že kuličky rozhodně nejsou mimozemského původu, neboť se evidentně podobají známým vodu absorbujícím polymerům, zvaným hydrogel. Pro hydrogely jsou charakteristické dlouhé řetězce molekul, díky kterým absorbují velké množství vody. V současné době jsou superabsorpční polymery široce používány v lesnictví, zahradnictví a při terénních úpravách, ale i pro aranžmá řezaných květin. Hydrogel je tedy často používán jako ekologicky čistý půdní přípravek, který uchovává v půdě vodu a v ní obsažené živiny. Hydrogel, dodaný rostlinám v optimálním množství, podporuje jejich růst, neboť voda a rozpustné živiny jsou díky hydrogelu fixovány v kořenovém systému. Svou funkci hydrogel může plnit až sedm let, poté podle výrobců samovolně biodegraduje. Proto jej také obyčejně výrobci označují za Friendly Safe, tedy netoxický, biologicky odbouratelný produkt.
Rozluštění záhady:
https://www.youtube.com/watch?v=j9NEixvXyDM
Tím se opět dostáváme ke kuličkám ze zahrady pana Hornsbyho. V únoru 2012 došlo ve vývoji tohoto případu k zajímavému zvratu, když Josie Pegg z Bournemouthské univerzity svoji dřívější hypotézu poopravil: "Spekulace o povaze tajemných kuliček z želé poskytlo mnoho zábavy, ale teď, když máme v držení vzorek, můžeme vyloučit některé z prvních odhadů. Po přezkoumání kuličky pod výkonným mikroskopem lze objasnit její strukturu.“ Podle Pegga se ukázalo, že kuličky obsahovaly polyakrylát sodný, který se používá v plenkách, především však v zemědělství nebo zahradnictví k udržování potřebné vlhkosti v půdě, neboť může pojmout 200 až 300 násobně větší hmotnost vody než je jeho vlastní hmotnost, přičemž vodu fixuje v podobě gelu. A tak jedna z vědeckých hypotéz měla celou záhadu namodralých kuliček ze zahrady manželů Hornsbyových jednoduše vysvětlovat tím, že polyakrylát, někdy dodávaný výrobci v podobě maličkých korálků, někdo hodil přes plot k Hornsbyovým na trávník, pročež také Steve Hornsby o existenci polyakrylátu sodného na své zahradě neměl nejmenší tušení. Jenže!
Jenže maličké kuličky polyakrylátu podobné korálkům, které by jistě zapadly do trávy a nebyly by vidět, ve skutečnosti nenarostou či spíše nenabobtnají do větších rozměrů za pouhých několik sekund, jako tomu bývá u krystalického umělého sněhu. Gelové kuličky mohou vyrůst do průměru třech centimetrů až po desítkách minut. Jinak řečeno, hypotetickou možnost, že by malé korálky naházené do zahrady pana Hornsbyho přes plot vyrostly či nabobtnaly do tak velkých kuliček při krátké přeháňce, můžeme vyloučit. Navíc také kuličky jevily známky destrukce coby důsledku jejich pádu z výšky. Pak ovšem nemohl jejich miniaturní předobraz polehávat bez povšimnutí mezi stébly trávníku, ale s největší pravděpodobností skutečně kuličky, jak předpokládá jejich nálezce Steve Hornsby, na jeho trávník „napršely“.
Zde proces bobtnání i poškození kuličky pádem:
https://www.youtube.com/watch?v=otRU_xkQNJA
Badatelé se tak museli zamyslet nad tím, jak se vlastně kuličky, padající v městečku Bournemouth z oblohy, mohly do mraků dostat. Nejlogičtějším vysvětlením se zdála být hypotéza, podle které polyakrylát nerozprašovala letadla, jak tvrdí stoupenci konspiračních teorií, ale do oblak jej z některého pozemku vynesl vzdušný vír, označovaný za minitornádo. Pod tornádem se rozumí rotující vzdušný vír se zhruba vertikální osou, vyskytující se pod základnou bouře, který se během své existence alespoň jednou dotkne zemského povrchu a je schopen na něm zanechat stopy. Ve sdělovacích prostředcích se často hovoří o Aleji tornád na území států Oklahomy, Kansasu a Nebrasky, kudy každoročně v letních měsících projde většina z více než tisíce ničivých vírů, pustošících Spojené státy. Avšak tornádo není výhradním fenoménem amerického středozápadu, často řádí i v Evropě. Přičemž tornáda pustoší nejčastěji Anglii, kde meteorologové každým rokem zaznamenají v průměru 33 tornád.
Tak jako vzdušný vír, nazývaný chobot tornáda, při svém putování dokáže v podobě vodních smrští nasávat vodu z moří, jezer a rybníků, může také nasávat na polích hroudy hlíny. Pochopitelně tedy pak dokáže nasát i kuličky z polymeru, rozházené například po záhonech. Jenže žádný vzdušný vír v městečku Bournemouth ani v jeho blízkém okolí v lednu 2012 pozorován nebyl. Je pravda, že například během noční bouře v málo obydlené oblasti může některý chobot tornáda přeběhnout terén zcela nepovšimnut. O tom, že tornáda občas v Anglii někde zaúřadují aniž by na sebe upozornila, svědčí meteorology tradovaná příhoda jednoho Brita, který po noční bouřce vyšel z ložnice do zahrady. Tam ke své hrůze zjistil, že podstatná část jeho dřevěného domku zmizela v nenávratnu, neboť v noci se pouhých pár metrů od jeho postele přehnal chobot vzdušného víru, který na místech jež vysával, zanechal jen holou zem. Jenže kuličky na zahradu Hornsbyových z oblohy nepadaly v noci, ale za bílého dne. Konkrétně odpoledne, ve čtyři hodiny místního času. Navíc tornáda nejsou v Anglii pozorována v zimních měsících, kdy je vzduch příliš suchý a mračna jsou příliš chladná na to, aby se na obloze utvořil typ mraku, který vede ke vzniku ničivých forem krupobití a obávaných tornád.
Jinak řečeno, zdánlivě záhadné namodralé kuličky, které napršely do zahrady pana Hornsbyho, zrovna tak jako ty purpurové kuličky z arizonské pouště, ve skutečnosti nejsou záhadné, neboť za jejich podivnými vlastnostmi prokazatelně stojí polymery. Tyto objekty nejsou mimozemského původu, tudíž to nejsou ani zárodky mimozemšťanů. Záhadou ovšem zůstává, jak se namodralé objekty ze zahrady pana Hornsbyho ocitly v mracích nad městečkem Bournemouth.
|