Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kdo nám čůrá na hlavy?

11. 05. 2017 9:09:09
Politika je svinstvo, říkával francouzský spisovatel Gustave Flaubert. Ovšem největší svinstvo představuje poli­tika, která stojí za ozbrojenými konflikty.

Ta stojí i za současnou občanskou válkou v Sýrii, kde umírali a dosud umírají nevinní civi­listé, včetně zde poza­bíjených žen a dětí. Nejen leteckými pumami, ale i všelijakými raketami, dělo­střeleckými a mino­metnými gra­náty, kulkami bezhlavě rozsévanými z kalašnikovů, nastraženými vý­bušninami, ale i řa­dou chemic­kých útoků, kdy zpravidla pro označení jasného a z válečného zločinu usvědčeného vi­níka chy­běly nezvratné důkazy. Zásadní obrat má v tomto případě představovat zpráva nazvaná Ná­rod­ní hod­nocení, vypra­covaná fran­couzskými tajnými službami, kterou 26. dubna 2017 po zasedání Rady pro obranu předlo­žil veřejnosti francouzský ministr zahraničních věcí Jean-Marc Ayrault, aby pak s defi­nitivní platností při­soudil režimu Ba­šára Asada vinu za útok smrtícím sa­rinem, k němuž 4. dubna letošního roku do­šlo v Chán Šajch­únu.

Podle francouzské tajné služby DGSE se vše odehrálo ko­lem sedmé hodiny ranní, i když podle na­šich zpra­vodajských služeb, jak 5. dubna ve vysílání ČT24 uvedl ministr Lubomír Zaorálek, mělo syr­ské le­tectvo shazovat pumy na Chán Šajchún mezi 11:30 a 12:30 míst­ního času. A to ještě většině di­váků v relaci nabité informacemi s největší pravděpodob­ností unikla Zaorálkova podstatná po­známka: „Není jisté, zda incident vůbec souvisí s útokem ar­mády!" Nicméně ani náš pan ministr Zao­rálek si zatím netroufl veřejně, zcela jasně a bez skrupulí zpo­chybnit tradovaný černobílý pohled na syrské vá­lečné dění, který nerespektuje skutečnost, že v syrské ob­čanské válce nebojuje jen Asad se svými všemi přívrženci a spojenci proti rebelům z řad opozice. Ve skutečnosti zde totiž několik let bojují i rebelové mezi sebou, přičemž se leckde nerozpakují masa­krovat místní obyvatelstvo. Ně­které skupiny rebelů se dokonce uchýlily k únosům, aby si tak zajistily finance na výzbroj. K čemuž novi­nářka Rania Abouzeid na stránkách týdeníku Time podotkla: „Oběti únosu se také pro­dávají z jedné skupiny do druhé.“ Ostatně, i u nás se psalo o tom, jak amerického novináře Stevena Sotloffa umír­něná syrská opozice prodala tzv. Islámskému státu (IS). A jak se ukazuje, i další ame­rický novi­nář James Foley, kterého IS popravil, byl těmto islamistům prodán umírněnou opozicí, pod­porovanou Spojenými státy a jejich spojenci.

Nesrovnalostí v časových údajích v případě tragických událostí z Chán Šajchúnu se dotýká i řada článků na amerických webech. Zajímavý pohled na tento problém přináší článek R. Parryho, který se netají tím, že má své zdroje ve zpravodajské komunitě. Investigativní novinář a reportér Robert Parry veřejnost v článku Trump Withholds Syria-Sarin Evidence informoval o tom, že „původně analytici Spojených států neviděli žádné bojové letouny nad oblastí“, přičemž však měli zaregistrovat dron, o kterém si mysleli, že by „mohl nést bombu“. Dále pak Parry píše: „Podle zdroje se analytici snažili zjistit, čí byl a kde vzlétl. Navzdory určitým technickým obtížím při sledování letové trasy analytici na­konec nabyli přesvědčení, že jeho let započal v Jordánsku, na specializované saúdsko-izraelské operační základně podporující syrské rebely, jak uvedl zdroj a dodal k tomu, že podnětem pro útok jedovatým plynem zřejmě bylo oznámení Trumpovy administrativy v závěru března, že se již nepo­kouší odstranit prezidenta Bašára al-Asada.“

I když Parry mluví o blíže neurčené saudsko-izraelské základně, než o skutečnou izra­elskou zá­kladnu zde však nejspíš půjde o vybavení základny technologiemi, které do Jordánska dodává iz­ra­el­ský zbrojní průmysl. Že existují v Jordánsku základny, ze kterých vzlétají drony, operující v Iráku a Sýrii, o tom snad nikdo nepochybuje. Nakonec i u nás se psalo o tom, že podle izraelského serveru DEB­KAfile uzavřelo v roce 2015 Jordánsko smlouvu s Izraelem o dodávce „strategických a taktic­kých bezpilotní prostředků“ na boj proti tzv. Islámskému státu. Smlouva zahrnovala strategické drony He­ron TP a taktické drony Skylark. Přitom dron Heron TP od Israel Aerospace Industries (IAI), který unese až tunu nákladu a je vybaven systémem automatického vzletu a přistání (přičemž jeho let může trvat až 36 hodin za všech povětrnostních podmínek), patří mezi nejpokročilejší bojové drony pro střední letovou hladinu s dlouhou výdrží MALE (Medium-Altitude, Long-Endurance), který mimo průzkumnou činnost může i shazovat bomby. Pokud jde pak o obchod s drony, jedná se o miliardový trh, kterému vedle Spojených států a Číny vévodí právě Izrael.

Heron TP-XP je exportní verzí dronu Heron TP, který izraelské letectvo používá od roku 2010. Nosnost Heronu TP-XP je pouze 450 kg (Heron TP 1000 kg). Díky nosnosti do 500 kg tak spadá do kategorie 2 smlouvy MTCR, což umožňuje mnohem volnější podmínky prodeje do dalších zemí. Foto: Armádní noviny/IAI

Pochopitelně se tak na území Jordánského hášimovského království, které sousedí se Saúdskou Arábií, Izraelem, Irákem a Sýrií, mohou nacházet základny, ze kterých vzlétají v Izraeli vyráběné drony. A nelze vyloučit, že některou základnu financují a řídí Saudové ve spolupráci s Kata­rem, který v syrské občanské válce podporuje teroristy z bývalé Fronty an-Nusrá, dnes Džabhat Fa­tah aš-Šám (Fronta dobytí Sýrie), katarskou televizní stanicí Al-Džazíra vydávané za protivládní po­vstalce. Ovšem než tato kamufláž je daleko důležitější málo veřejnosti známý fakt, že se islamisté z Fronty an-Nusrá v prosinci 2012 zmocnili chemické továrny syrsko-saúdské společnosti SYSACCO, která se nachází 29 kilometrů východně od Alepa. A nutno podotknout, že tento chemický závod předsta­vuje v celé Sý­rii jediného výrobce chloru, tedy jedovatého plynu, který byl v letech 2013 – 2016 na území Sýrie několikrát nasazen při chemických útocích.

A pokud hovoříme o saudské armádě, ta získala špatnou pověst už v roce 2015, kdy zahájila vojen­skou intervenci v Jemenu, kam Rijád vyslal 150 tisíc vojáků a 100 bojových letounů. Přitom již v lednu 2016 server BBC informoval o původně tajné zprávě komise OSN, která nakonec pronikla na veřejnost, kde bylo řečeno, že arabská vojenská koalice vedená Saúdskou Arábií v Jemenu „hojně a systematicky“ podniká nálety na civilisty. OSN také opakovaně upozorňovala, že velkou část obětí saudských náletů tvoří děti. Mezinárodní organizace na ochranu lidských práv Human Rights Watch (HRW) pak Saúdskou Arábii obvinila, že v Jemenu nasadila nepřípustnou kazetovou munici, která podle Úmluvy o zákazu kazetové munice, uzavřené v roce 2008 v irském Dublinu, ohrožuje civilisty.

Každopádně Izrael, už jenom díky historickým zkušenostem, by neútočil na civilisty jedovatým ply­nem. Navíc se s výjimkou úderů na vojenské cíle Hizballáhu, raketami útočícímu na izraelská města, do syrské války zásadně nemíchá. Je pravda, že premiér Benjamin Netanjahu v dubnu 2016 veřejně přiznal, že izraelská armáda v Sýrii provedla několik desítek útoků. Ve všech těchto případech však izraelská armáda bombardovala výhradně Hizballáh, kterému bránila v transportu technologicky vy­spělých zbraní do Libanonu. Z tohoto důvodu také izraelské letectvo 17. března letošního roku znovu zaútočilo na vojenské letiště Mezza, ležící západně od Damašku. Tato letecká základna byla v pro­sinci loňského roku již cílem izraelského raketového útoku, při kterém Izraelci poprvé použili navá­děné střely země-země: tedy izraelské letectvo tu podruhé likvidovalo skladiště zbraní, směřujících do rukou Íránem vyzbrojované organizace Hizballáh. Syrská protivzdušná obrana sice tentokrát od­pálila proti izraelským letadlům střelu země-vzduch, tu však Izrael za letu zničil. V reakci na tento in­cident 20. března 2017 pak izraelský ministr obrany Avigdor Lieberman ve vysílání Radio Israel po­hrozil Sýrii, že pokud bude znovu bránit izraelským letadlům v zásahu proti Hizballáhu, zničí Izrael postavení syrské protivzdušné obrany: “Náš hlavní problém je přesun technologicky vyspělých zbraní ze Sýrie do Libanonu. Kdykoliv zaznamenáme pašování zbraní, podnikneme kroky, abychom pašo­vání překazili,” zdůvodnil Lieberman izraelské nálety. „Pokud příště váš systém protivzdušné obrany zasáhne proti našim letadlům, zničíme ho. Bezpečnost Izraele je nade vše a nebude žádných kom­promisů”, pohrozil Lieberman syrské armádě. Zároveň však zdůraznil, že Izrael nikterak nehodlá za­sahovat do syrské občanské války.

Velká část veřejnosti, na rozdíl od našich hlavních sdělovacích prostředků, nemá o francouz­ských tajných službách valné mínění. Neboť dosud nezapomněla na to, jak 10. čer­vence roku 1985 fran­couzská tajná služba spáchala atentát na loď Rainbow Warrior v novozélandském Aucklandu. Tedy jak francouzští agenti loď v přístavu potopili s pomocí výbušniny, kdy při explozi dvou náloží zemřel portugalský fotograf Fernando Pe­reira. Atentát tehdy po celém světě vyvolal rozhoř­čení, přičemž po­dezřelou se od samého počátku vyšetřování zdála být skutečnost, že k výbuchům došlo v době, kdy se loď chystala vyplout na akci, při které měla posádka protestovat proti francouzským zkouškám ja­derných zbraní na atolu Mururoa. Novozélandští vyšetřovatelé věděli, že nálože musel někdo nastra­žit, ale dlouho nemohli přijít na žádné stopy. Zvrat přinesl až únik informací ze zpravodajské komu­nity, kdy byla dvojice pachatelů odha­lena. Jednalo se o majora Alaina Mafarta a kapitánku Domi­nique Prieurovou z francouzské tajné služby DGSE, kteří se během svého pobytu v Aucklandu vydá­vali za švýcarské manžele Turengesovy. Oba tajní agenti se k vině doznali a za neúmyslné zabití a poškození cizího majetku byli na Novém Zélandu odsouzeni k deseti letům vězení. Později jim však na nátlak fran­couzské vlády byl jejich trest zmírněn na tři roky domácího vězení na francouzské zá­kladně Hao. Tento skandál pak zcela přehlušily události z roku 2011, kdy Francie pomáhala svrh­nout re­žim Muammara Kaddáfího. Podle celé řady bezpečnostních analytiků svržení diktátorského režimu v Li­byi destabilizovalo nejen severní Afriku, ale i oblast Blízkého a Středního východu a v ko­nečném dů­sledku vedlo i k růstu radikální islámské organizace, která 29. června 2014 v džihádisty ovláda­ných částech Sýrie a Iráku vyhlásila chalífát, nazývaný Islámský stát.

A tak u zdravě skeptické části laické i odborné veřejnosti nebudí francouzské Národní hodnocení chemic­kého útoku moc velkou důvěru. Nejvíce znepokojujícím na fran­couzské zprávě se zdá být fakt, že tajná služba nezveřejnila údaje o munici (či jejích fragmentech) ne­soucí sarin, včetně místa jejího dopadu. Přitom pokud by se ukázalo, že v případě Chán Šajchúnu se jednalo o minometný či dělostřelecký granát, nešlo by zde o nálet Syrských arab­ských vzdušných sil, shazují­cích letecké pumy. Přinejmenším podivným se zdá být i fakt, že se tato zpráva vůbec nezmi­ňuje o tom, že v provincii Idlíb se jednalo o chemický útok či útoky za použití dvou růz­ných látek: nejen 60% sari­nem (dle francouzského Národního hodnocení), ale i chlo­rem, o čemž tentokrát z provincie Idlíb po­dávali svědectví i Médecins Sans Frontières (MSF), tedy Lékaři bez hranic.Navíc je obecně známo, že po chemickém útoku z roku 2013, k němuž došlo v příměstské části Damašku, následo­vala mise OSN, určená k vyšetřování „údajného použití chemických zbraní“. Inspektoři v prů­běhu mise hovořili s lékaři a zasaženými osobami, odebírali vzorky půdy, prováděli stěry ze stěn bu­dov a ze vzorků mu­nice, odebírali i vzorky vlasů, moči a krve pro následné analýzy, které se prová­děly v akreditovaných laboratořích ve Švédsku a ve Finsku. Na místo hlášeného chemického útoku v Chán Šajchúnu se však žádní inspektoři nedostavili. Přitom pokud jedna členská země má vážné pode­zření, že jiná země vlastní chemické zbraně, může požádat Organizaci pro zákaz chemických zbraní (OPCW), aby na místo útoku vyslala v krátké době inspektory, kteří prověří, zda jsou dotyčná obvi­nění pravdivá, či nikoliv. K tomu má OPCW svůj mechanismus inspekcí, který funguje i v případě Sý­rie, jak nás 16. února 2015 ubezpečil generální ředitel OPCW Ahmet Üzümcü v rozhovoru poskyt­nutém redakci iD­NES u příležitosti jeho přednášky v pražském Černínském paláci.

Popravdě řečeno, v případě Chán Šajchúnu organizace OPCW vyšetřovací tým poměrně rychle se­stavila. Jeden z Výborů OSN však tým Fact-Finding Mission (FFM), tedy vyšetřovací misi vyslal do Turecka, kam byli někteří umírající a zranění civilisté z provincie Idlíb převáženi Bílými přilbami (Syria Civil De­fence), tedy záchranáři působícími výhradně v oblastech kontrolovaných rebely. Generální ředitel OPCW Ahmet Üzümcü tak mohl v Haagu 19. dubna oznámit, že z výsledků laboratorních testů biologických vzorků, odebraných z těl mrtvých i zraněných, přepravených do Turecka, lze již vyvodit, že byl v Chán Šajchúnu použit ner­vový plyn sarin nebo jemu podobná látka. Ovšem cílem tohoto vyšetřování nebylo určit viníka, ale pouze dokázat použití zakázaných lá­tek. Proto také Írán­ská islámská republika a Ruská federace požádaly o sestavení skupiny, která by měla určit, jakým způsobem byla 4. dubna smrtící chemická látka do Chán Šajchúnu dopravena. Zá­roveň také žádaly o vyslání inspekce na syrskou leteckou zá­kladnu Šajrát, ze které vzlétly stíhací bombardéry útočící na cíle v Chán Šajchúnu, neboť podle Bí­lého domu se na této základně měl na­cházet sklad zbraní hromadného ničení, na který 7. dubna byly nasměrovány americké střely Toma­hawk. Načež britská delegace při OPCW novinářům v Haagu 20. dubna 2017 oznámila, že rusko-íránská žádost byla za­mítnuta. Což podle tiskové agentury AFP brit­ská delegace odůvodnila tím, že smyslem požadavku Ruska a Íránu na sestavení nového týmu byla snaha „ohrozit už běžící vyšetřo­vání", které Velká Bri­tánie bezvýhradně podporuje.

A tak se nelze divit, že francouzský výklad chemického útoku z Chán Šajchúnu, ve většině evropských států přebí­raný mainstre­amem, pacifisté vesměs komentují legendární hláškou z filmu Avatar: "Chčijou nám všem na hlavy a ani se to nesnaží vydávat za déšť!"

Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=FkwgMIlNbj4

Americké ministerstvo obrany zveřejnilo snímek, který má ukazovat kráter vzniklý po chemickém útoku na Chán Šajchún. Snímek u nás publikoval server iDNES.cz Zdroj: U.S. Department of Defense/via Reuters

Jeden z prvních snímků tohoto kráteru, pořízených přímo na místě. V kráteru ani jeho okolí se nenacházely žádné frag­menty letecké pumy. Snímek byl u nás publiko­ván na serveru Lidovky.cz Autor: Reuters

Autor: Karel Wágner | čtvrtek 11.5.2017 9:09 | karma článku: 22.49 | přečteno: 827x

Další články blogera

Karel Wágner

Na geopolitické šachovnici je i zemní plyn

Summit dvaceti nejvyspělejších zemí světa G20 se tento týden uskuteční v Hamburku, kam přiletí i Donald Trump.

3.7.2017 v 9:09 | Karma článku: 17.41 | Přečteno: 349 | Diskuse

Karel Wágner

Proč se v té Sýrii vlastně válčí?

Za každým větším ozbrojeným konfliktem vždy stojí boj o politický vliv a kont­rolu zdroje velkých příjmů.

23.6.2017 v 9:09 | Karma článku: 31.85 | Přečteno: 1285 | Diskuse

Karel Wágner

Otevřený dopis francouzskému prezidentovi

Aneb jak se nám ty syrské BÍLÉ PŘILBY, díky analýzám jejich svědectví, začaly ukazovat ve zcela novém světle.

18.5.2017 v 9:00 | Karma článku: 34.08 | Přečteno: 1624 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Tomáš Vodvářka

Začíná hon na čarodějnice?

Jakýsi spolek Naštvané matky zveřejnil na sítích tvář a jméno advokátky, která zastupuje muslimskou dívku v jejím sporu se státem ohledně nošení hidžábu.

19.9.2017 v 13:00 | Karma článku: 13.68 | Přečteno: 249 | Diskuse

Rostislav Říha

Bouráme sochy, abychom zapomněli. Mariánský sloup i Stalina.

Myslím, že sochy poplatné minulým režimům se bourat neměly. Mrzí mě i to, že se přejmenovávají náměstí. Jsem přesvědčen, že to vede k tomu, že si přestáváme pamatovat minulost a činí nás to méně zodpovědnými vůči budoucnosti.

19.9.2017 v 12:15 | Karma článku: 6.34 | Přečteno: 168 | Diskuse

Miroslav Urubek

Zřejmě nazrává čas vyměnit spodní prádlo

Chtěl jsem napsat něco zásadního k výročí úmrtí tatíčka Masaryka, ale vše už bylo podle mne řečeno, propráno a odhaleno. Sice naše politická scéna si na můj vkus připomínala výročí dost vlažně, ale co už. Napíšu něco o krabičkách.

19.9.2017 v 11:22 | Karma článku: 12.14 | Přečteno: 425 | Diskuse

Ladislav Větvička

Česky protektorat?

To by mě kura zajimalo, co maju zas ti Germani za lubem. Mohli byste řict, že o nic nejde, je to enem taky lingvistycky detail. Ale my synci z Poruby dobře vime, že detail u Germana može byt velice nebezpečny.

19.9.2017 v 11:11 | Karma článku: 37.95 | Přečteno: 1735 | Diskuse

Iva Apanasenková

Uberománie a taxikologie

Už zase stávkovali taxikáři proti službě Uber. Neměl by jim někdo už konečně vysvětlit, že maso v cukrárně nikdy nedostanou? A to ani kdyby tam nocovali a cukráře utloukli rakvičkama. Pravidla přeci netvoří samotní řidiči Uberu...

19.9.2017 v 10:16 | Karma článku: 21.48 | Přečteno: 455 | Diskuse
Počet článků 238 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2752
příležitostný publicista
Moje knihy na iDNES.cz - Knihy.iDNES.cz


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.