Šábes a prolitá krev

I u nás nejrůznější aktivisté stále hlasitěji protestují proti potírání teroristů v Pásmu Gazy izraelskou armádou.       

Ovšem došlo to už tak daleko, že na areál České televize v Praze na Kavčích horách ve středu 10. ledna ráno zaútočila skupina neznámých osob. „Část areálu, jižní vrátnice, fasáda a logo byly pošpiněny červenou barvou a na chodníku byl nastříkán nápis, který kritizuje přístup ČT k pokrytí konfliktu mezi hnutím Hamás a Izraelem,“ uvedl generální ředitel Jan Souček. „Případ převzali kriminalisté z odboru extremismu a terorismu, kteří zajistili a nyní zkoumají kamerové záznamy z místa,“ sdělil k tomu mluvčí pražské policie Richard Hrdina.

K napadení židovského státu pozemním i vzdušným útokem, jako počátku válečného konfliktu probíhajícího mezi hnutím Hamás a Izraelem, kterého byly a jsou plné všechny naše sdělovací prostředky, došlo loňského roku sedmého října. Tedy v sobotu, což  je v judaismu sedmý den v týdnu, jenž se v Izraeli slaví jako Šabat. A málo kdo si uvědomuje, že židovský šabat či šábes, spolu se svátkem Jom kipur (den smíření) je nejdůležitějším svátkem judaismu, jenž začíná v pátek před západem slunce. Tedy tento svátek začíná už v pátek večer zapalováním světel, večerní modlitbou a slavnostní večeří. V Izraeli pak leckde přestanou jezdit tramvaje, autobusy i vlaky, v některých domech i výtahy.

Neboť od této chvíle by se měli Izraelci věnovat jen odpočinku a dopřávat si koláče a cukroví, tedy by v rámci tradic neměli pracovat, nakupovat, vařit a vůbec vyvíjet běžnou všední činnost. Tak jako na první svátek vánoční, tedy na  Boží hod, by u nás měl každý správně jenom odpočívat a rozjímat, neboť dle lidových tradic se zakazují všechny domácí práce. Zapalování světel pak v předvečer soboty vychází ze starověkého židovského zvyku, kdy v  domě býval zažehnut zdroj ohně, který jako jediný bylo možné po celou sobotu využít. V dnešní době se rituál provádí symbolicky, zapálením dvou svící, které zpravidla zapaluje paní domu.  

Není tak pochyb o tom, že si Hamás k dlouho připravovanému útoku na Izrael naplánoval 7. říjen 2023 právě proto, že to byla sobota a tudíž v judaismu svátek sedmého dne v týdnu (dle tradic začínající ve večerních hodinách 6. října), věnovaný odpočinku, kdy relaxující Izraelci měli ztrácet svoji ostražitost. V čemž útočící teroristé, jak se ukázalo, bohužel, měli pravdu. Ovšem toto datum (shodou okolností židovský kalendář roku 3671 př. n. l. začíná také 7. říjnem) mělo pro ozbrojené Palestince ještě jeden dosti zásadní, nejen strategický, ale i vpravdě symbolický význam.

Neboť Hamás na Izrael zaútočil v sobotu 7. října 2023 ráno, tudíž téměř na chlup přesně v den 50. výročí útoku arabských zemí na Izrael ze 6. října 1973, na který tehdy připadal vůbec největší židovský svátek Jom kipur. Kdy koalice Egypta a Sýrie za podpory dalších arabských zemí zaútočila na Izrael v jeho „den smíření“. I tento arabský útok na počátku jomkipurské války, v muslimském světě nazývané ramadánovou, tehdy židovský stát zaskočil. A spekulovalo se o tom, jak vlastně došlo k selhání izraelské zpravodajské služby Aman, jejíž náčelník generál Eli Zeira navzdory četným náznakům a varováním, přicházejícím od dubna, ještě na konci září přesvědčoval ministra obrany Moše Dajana o mizivé pravděpodobnosti arabského útoku.

Izraelské bezpečnostní složky měly už na začátku loňského roku v rukou dokument, jenž líčil útok palestinského hnutí Hamás na izraelské území u Pásma Gazy. Text popisoval postup, který Hamás skutečně pak použil při útoku ze soboty 7. října. Izraelské bezpečnostní složky spolu s vládou však plán vyhodnotily jako příliš ambiciózní a mimo bojové schopnosti hnutí, jak uvádí list The New York Times. Bývalý poradce vlády Jaakov Amidror k tomu říká: „Armáda se nepřipravuje na věci, které považuje za nemožné.“

Při útoku Hamásu 7. října nebyly napadeny jen vojenské základny a kibucy sousedící s Pásmem Gazy, ale bylo zabito i 360 návštěvníků hudebního festivalu, kdy také 40 z nich unesli teroristé jako rukojmí do Gazy. A jak se ukázalo, hudební festival u hranic Izraele se konal přesto, že podplukovník Sahar Fogel z divize Gaza byl zásadně proti, neboť pro tak velké množství návštěvníků nebylo možné zajistit bezpečné úkryty před raketami a minometnou palbou z Pásma Gazy. I když ho podpořili další důstojníci, jak z divize Gaza, tak z Jižního velitelství, nejvyšší velení rozhodlo, že je třeba konání festivalu povolit. A tak Herci Halevi jako náčelník generálního štábu Izraelských obranných sil (IDF) přijal svůj díly viny a k selhání armády se přihlásil. Stejně tak Ronen Bar, šéf izraelské zpravodajské služby Šin Bet uvedl, že je osobně zodpovědný za to, že nedošlo ke včasnému varování před vražedným útokem teroristického palestinského hnutí Hamás na jižní Izrael. Naproti tomu Benjamin Netanjahu, stojící v čele dnešní vlády, odmítl přiznat, že za největší masakr Židů od druhé světové války nese odpovědnost i on.

Netanjahuova odpovědnost za teroristy způsobený masakr dle jeho kritiků spočívá především v tom, že Hamás podcenil. A i když sliboval, že Hamás zlikviduje a srovnával ho s Islámským státem, ve skutečnosti připustil jeho růst. Tedy označoval Hamás za zlo, ale nezničil ho, jak o tom píše deník Israel Hayom, který dosud vždy stál na straně premiéra. Zde je však třeba přiznat, že i když se Hamás dlouhodobě pokouší převzít moc nad Západním břehem Jordánu, úspěšně mu v tom v souladu s vládní politikou brání izraelská armáda. Ta už tam druhým rokem provádí bezpečnostní operace a zatýká teroristy, i když Izraelským obranným sílám (IDF) jejich úsilí o zamezení růstu terorismu zde značně komplikují radikální izraelští osadníci, podporovaní některými ministry z Netanjahuovy vlády.

Ovšem když vedení bezpečnostních složek během operace Ochranné ostří v roce 2014 vládě opakovaně doporučovalo, aby podpořila likvidaci vrchního velení Hamásu, Netanjahu to odmítl. O tři roky dříve dokonce Hamásu kývl na výměnu více než tisícovky palestinských vězňů za uneseného vojáka Gilada Šalita, přičemž tehdy byl z vězení propuštěn i Jahjá Sinvár (Yahya Sinwar), současný vůdce Hamásu v Pásmu Gazy, na jehož dopadení Izrael nedávno vypsal odměnu 400 000 dolarů, tedy téměř 9 milionů korun. Ostatně Nechama Dueková, coby komentátorka nejčtenějšího izraelského deníku Israel Hayom, v souvislosti s mraky stahujícími se nad hlavou současného premiéra, upozornila na politický konec legendární premiérky Goldy Meirové, kterou selhání tajných služeb na počátku jomkippurské války připravilo o její post. Menachem Begin, zakladatel politické strany Likud, založené v září 1973 sloučením několika pravicových stran,  tehdy Goldě Meirové řekl: „Pokud jste o tom věděla a nic neudělala, tak je to zlé. A pokud jste o tom nevěděla, tak je to ještě horší.“

Jinak řečeno, většina Izraelců je dnes toho názoru, že za vpád Hamásu do Izraele je zodpovědná vláda premiéra Benjamina Netanjahua. A jak o tom informovaly i naše sdělovací prostředky, více než dvě třetiny Izraelců se nyní domnívají, že ihned po skončení války v Pásmu Gazy by se v Izraeli měly konat nové volby. V průzkumu Izraelského institutu pro demokracii to uvedlo 69 procent všech respondentů, mezi izraelskými Araby je o tom přesvědčeno dokonce 84 procent dotázaných. Podobně dvě třetiny Izraelců mají za to, že současná izraelská vláda nemá jasný plán dalšího postupu pro chvíli, kdy invazi do Pásma Gazy ukončí.

Přitom je zřejmé, že jakákoli budoucí vláda v Pásmu Gazy musí být striktně zaměřena proti všem stoupencům ozbrojeného džihádu. Ale ať už bude nakonec vládnout Gaze kdokoli, jeho úlohou bude řídit tam civilní život bez podněcování obyvatel proti Izraeli nebo Židům.