Ve starověké Palestině se Hebrejci (Židé) vesměs hlásili k jedinému bohu jménem Jahve (křesťanský Hospodin). Badatelé se na původu tohoto jména dosud neujednotili. Na zajímavou možnost výkladu jeho vzniku však upozornil český orientalista Bedřich Hrozný, porovnávající jméno Jahve s indoárijským božstvem Jajaš (psáno též Jaë, Já), se kterým se mohli semitské kmeny seznámit prostřednictvím indoárijských Mitanců. U jména tohoto božstva bývaly často zobrazovány šlápoty (bez zajímavosti není fakt, že se takovýmto šlápotám u indického Buddhy dostalo podoby kříže). Pokud jde pak o Ježíšův titul Kristus, víme, že pochází z řeckého christos (pomazaný). Jméno Ježíš, v latině Jesus, je jménem křestním, tedy jménem, které mesiáš z Nazaretu přijal při křtu, coby symbolu duchovní očisty a zasvěcení. Křestní jméno Jesus je jménem teoforickým, tedy jménem, jehož částí je nějaké božské jméno.
Protože se prorok z Nazaretu hlásil k bohu jménem Jahve, obsahovalo jeho plné křestní jméno (Bar Jehú = Syn Boží) teoforickou částici - jáhú, v nářečí - jehú. Tato částice se pak proměnila ve jméno Ješú, jehož kanonizovanou formu reprezentuje Jesus.
Ve staroegyptské Alexandrii zakládá Ptolemaios I. Sóter roku 308 př.n.l. Múseion, což byla již státní instituce, jejíž učenci měli pravidelný plat. Byly pro ni objednávány přístroje neslýchané přesnosti (a také ceny), založena botanická a zoologická zahrada a zejména knihovna, jakou starověk dosud neznal. V dobách rozkvětu obsahovala tato knihovna na 700 000 svazků rukopisů, které Ptolemaiovci kupovali v Řecku a v dosahu své moci vyvlastňovali, přičemž původním majitelům dávali zhotovovat kopie. Zničení této knihovny v několika etapách patří k největším kulturním ztrátám lidstva vůbec. Vojevůdce Amru nakonec její zbytky spálil pod kotli, ve kterých se ohřívala voda pro rituální lázeň, s takovýmto odůvodněním: "Obsahují-li tyto knihy to, co Korán, jsou zbytečné. Obsahují-li něco jiného, jsou špatné."
Roku 30 př.n.l. byl Egypt začleněn do římské říše jako císařská provincie a spravován prokonsuly se sídlem v Alexandrii. V té době již v Judsku z milosti Římanů vládl Héródés Veliký, za jehož vlády nabyl Jeruzalém vzhledu řecko-římského města. Tehdejší helenizace Judska vyústila ve studijní cesty židovských mudrců do staroegyptské Alexandrie, největšího střediska starověké vědy. Zde se také židovští mudrci obeznámili s mezopotamskou astronomií, která se v tehdejších dobách ještě prolínala s astrologií. Mezopotámci jako první definovali dvanáct zvířetníkových souhvězdí, jimž přisoudili dvanáct
měsíců svého kalendáře. Jejich záznamy o astronomických jevech vedly k objevu periody slunečních a měsíčních zatmění, kterou Řekové nazvali sáros (pod tímto názvem vešla i do naší astronomie).
Jejich pozornosti neunikl ani zajímavý astronomický a astrologicky výjimečný úkaz z roku 7 př.n.l.: konjukce, tedy těsné setkání Jupitera se Saturnem. Planety se tehdy setkaly celkem třikrát - 29. května, 30. září a 5. prosince (podle našeho současného kalendáře). Ke trojnásobnému setkání planety králů (Jupiter) s židovskou planetou (Saturn) dochází jednou za 139 let, ale v souhvězdí Ryb, znamení odpovídajícímu Palestině, pouze jednou za 900 let. Navíc tehdy získaly obě planety mimořádnou jasnost při společném východě na úsvitu: Saturn se stal osmatřicetkrát zářivějším než okolní hvězdy, přičemž Jupiter, planeta králů, zářil ještě třináctkrát silněji než Saturn. A tak je zde astrologický výklad výjimečného jevu nasnadě : narodí se židovský král, dlouho očekávaný spasitel, mesiáš (doporučuji shlédnout závěr Interview Z1, host: Jiří Grygar, 22. 12. 2009). Nechci být nikterak zlomyslný, ale vtírá se zde ještě otázka, zda tři těsná setkání Jupitera se Saturnem nebyla ve skutečnosti předobrazem onoho legendárního putování tří králů...
Bez tohoto výkladu trojnásobné konjukce Jupitera se Saturnem by nevznikla ani křesťanská legenda o ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista, potažmo tedy ani náš druhý významný církevní svátek - Velikonoce. Nejvyšší rada (viz biblické texty) totiž vyžadovala od místodržitele Piláta coby představitele a vykonavatele římské moci popravu "samozvaného krále" Ježíše, neboť podle již zmíněného výkladu trojnásobné konjukce Jupitera se Saturnem byl v tehdejší Palestině titul mesiášský jednoznačně spojen s titulem královským. A tak Pilátovi nezbylo než židovské radě vyhovět. Ovšem i popravu Ježíše by bylo možné, s přihlédnutím k astronomickým jevům, datovat. Nejspíše podle zatmění Slunce z roku 29 našeho letopočtu, ke kterému došlo 24.listopadu podle kalendáře juliánského, tedy 7. prosince podle našeho kalendáře současného. To by pak Ježíš nemusel být popraven zrovna o svátku velikonočním (Pesach), ale například v době, kdy židovská obec slavila na území starověké Palestiny svátek novoroční. Ale to by byl pane zmatek, slavit Velikonoce na Silvestra, že ?
Tento můj poslední článek ve starém roce nechápejte, prosím, jako útok na křesťanské tradice, ale jen jako podnět k malému zamyšlení. Ostatně, je pouhou reakcí na řadu článků z tisku a také blogů, které se v minulých dnech ve sdělovacích prostředcích vyrojily. Jinak přeji - všem lidem dobré vůle - šťastný a veselý ! A všem mým čtenářům i sobě přeji, abychom se zde znovu v tom novém roce v plném počtu a ve zdraví opět všichni sešli. Váš (pouhý bloger) Karel Wágner, příležitostný publicista.