Poltergeist existuje ! Tak proč nám vědci lžou ? (II)

Při objektivním, nezaujatém pohledu na historii určitého fenoménu ctí každý poctivý badatel zásadu ad fontes (k původním zdrojům, pramenům) a nikoliv ad hoc (k této věci, k tomuto účelu). Každý nepředpo­jatý badatel, který si dá tu práci a vyhledá v Klementinu staré, původní publikace (ovšem prostudovat spolu s podstatnými informacemi i horu balastu představuje studium nikoli v řádu několika měsíců, ale několika let), ve kterých se o historických faktech hovoří, pak nutně dojde k závěru, že se skutečná histo­rická fakta neshodují s tím, co veřejnosti prezentují současní "znalci" dané problematiky. Pozorný čtenář namítne, proč že se tedy skutečná, historická fakta neobjeví v některém odborném periodiku? Inu, je obtížné prezentovat výsledky bádání, které se ideově rozcházejí s míněním redakční rady odborného periodika. Určitá fakta je snadnější vypustit či přehodnotit, než obhájit. A tak se tu stále jen vrší uzná­vané studie, ve kterých dochází ke hromadění systematicky zkreslených informací, jež jsou pak dále deformovány procesem jejich zveřejňování. Za důkaz mohu uvést původní nezkreslená fakta o činnosti výborů britské Dialektické společnosti, u nás vědecké obci prakticky neznámá.

Dialektická společnost (Dialectical Society in London) byla založena roku 1867 za předsednictví politika, archeologa a biologa Johna Lubocka,člena britského parlamentu, jejím vice prezidentem byl zvolen skotský lékař a patolog Andrew Clark. Dialektická společnost se bez předsudků a zcela objektivně dle svých zásad zabývala zkoumáním všech otázek, "jež jsou podkladem růzností lid­stvo dělících". Bylo tedy jen otázkou času, kdy dojde i na sporné jevy ze spiritistických seancí, kterým se ostatní učené společnosti vyhýbaly. A tak byl 26. ledna roku 1869, za nebývalého zájmu tisku, ustaven značně

skeptický výbor Dialektické společnosti, kompetentní k prošetření celé záležitosti. Výbor, sesta­vený z reprezentantů přírodních věd a právníků, tehdy tvořilo 30 vážených pánů a 3 ctěné dámy :H.G. Atkinson, G. Wheatley Bennett, J.S. Bergheim, Charles Bradlaugh, G. Fenton Cameron, George Cary, E.W. Cox, C. Maurice Davies, D.H. Dyte, paní Dyteová, James Edmunds, paní Ed­mundsová, Ja­mes Gannon, Grattan Geary, William B. Gower, Robert Hannah, J. Gale Hillier, paní Hillierová, Henry Jeffery, H.D. Jencken, Albert Kisch, J.H. Levy, Joseph Maurice, Isaac L. Meyers, B.M. Moss, Robert Quelch, Thomas Reed, G. Russel Roberts, W.H. Sweepstone, William Volckman, Alfred Russel Wallace, Josiah Webber a Horace S. Yeomans.

Od 26. ledna 1869 se zabýval výbor ověřováním všech popisovaných úkazů či jevů, se kterými se měla řada věrohodných svědků na spiritistických seancích setkávat. Některá svědectví skepsi výboru prohlu­bovala, jiná však upoutala jeho pozornost. Po té, co výbor přizval ke spolupráci všechny vědce, kteří veřejně připisovali pozorované jevy podvodům, bylo utvořeno šest užších výborů. Metodou, která měla vést k poznání záhadných fyzikálních jevů, především klepání, ťukání, praskání či dunění ve stěnách, podlahách a stolech, byla metoda ex occasione (z nastalé skutečnosti, z faktické situace). Neboť výbory se vesměs řídily starým anglickým příslovím The proof of the pudding is in eating (pudink zkou­šíme tím, že ho jíme). Zde předkládám překlad původní zprávy jednoho z užších výborů z roku 1871 :

ZPRÁVA UŽŠÍHO VÝBORU DIALEKTICKÉ SPOLEČNOSTI

"Od svého jmenování dne 16. února 1969 odbýval výbor čtyřicet sezení za účelem pokusů a zkoušek. Všechny tyto seance se odbývaly v soukromých bytech členů výboru s výslovným účelem, aby byla vy­loučena možnost nějakých předem připravených přístrojů nebo vynálezů. Movité předměty v pokoji byly při každé příležitosti obyčejný, užívaný domácí nábytek. Stoly byly ve všech případech těžké stoly jí­delní, a bylo třeba velkého úsilí, aby se jimi hnulo. Nejmenší z nich byl dlouhý 5' 9" a široký 4'. Největší byl dlouhý 9' 3" a široký 4 a1/2', jakož i přiměřeně těžký.

Pokoje, stoly i ostatní nábytek byly před pokusy, během jich i po nich co nejpečlivěji prohlédnuty, a uká­zalo se, že v nich nebyly skryty žádné přístroje, žádný hudební nástroj ani jakékoli jiné důmyslné zaří­zení, jímž by byly mohly být způsobeny zvuky nebo pohyby. Pokusy dály se při plynovém světle nad stolem, s výjimkou několika případů, jež jsou zvláště zaznamenány v protokolech. Při některých příleži­tostech seděli členové Vašeho výboru během pokusů i pod stolem. Váš výbor vyhýbal se horlivě použití řemeslných či placených médií. Všichni byli členy výboru, osoby společenského postavení, nepodplati­telné poctivosti, bez zištných úmyslů, a nebyli by ničeho získali podvodem, spíše by byli utrpěli škodu při nějakém objevu klamu.

Váš výbor odbýval také několik seancí v nepřítomnosti tzv. média (kterýmžto slovem označujeme během celé zprávy prostě jednotlivce, bez jehož přítomnosti se dotyčné úkazy buď vůbec nedějí, nebo alespoň s mnohem menší silou a ne tak často), hlavně aby vyzkoušel, zda mohou jeho členové vědomým úsilím vyvolat účinky, jež by byly podobny oněm, dějícím se za přítomnosti média. Nebyli schopni žádnou ná­mahou způsobit jen vůbec něco podobného tomu, co vídali a slýchali při obyčejných pokusech. Každá zkouška, jakou si jen dovedla vymyslet spojená rozumová schopnost Vašeho výboru, konala se s trpěli­vostí a vytrvalostí. Pokusy dály se za velice různých okolností, a vynaložili jsme

všechen svůj ostrovtip, abychom vymysleli plány, podle niž by Váš výbor byl s to ověřit svá pozorování a byla tak vyloučena možnost podvodu nebo klamu. Váš výbor omezil svoji zprávu na fakta, osvědčená jím samotným ve společné jeho vlastnosti. Fakta ta byla vnímatelná smysly a vzhledem ke své skutečnosti schopna pře­svědčivé zkoušky.

Ze členů Vašeho užšího výboru přikročily k vyšetřování, ke kterému byli jmenováni, asi čtyři pětiny. Cho­vali se však vzhledem ke skutečnosti tvrzených jevů úplně skepticky a s určitou vírou, že tyto jsou ná­sledkem podvodu a klamu, nebo bezděčné svalové činnosti. Stalo se jen po nezvratném důkazu a za okolností, vylučujících možnost všech těchto řešení, jakož i po několikrát opakovaných zkouškách a vy­šetřováních, že nejskeptičtější z nich zprvu jen zvolna a váhavě se přesvědčovali, že úkazy, objevující se cestou jejich opětovného bádání, jsou opravdovými fakty. Výsledkem jejich dlouhotrvajících a pečlivě řízených experimentů, za provádění všech objevných zkoušek, jaké jen byli s to si vymyslet, bylo stano­vení následujících závěrů:

1) Že za jistých tělesných nebo duševních stavů jedné nebo více přítomných osob se projevuje síla, po­stačitelná, aby u těžkých těles, bez použití svalové síly, bez doteku a bez jakéhokoli hmotného spojení mezi těmito tělesy a tělem jisté přítomné osoby, způsobila pohyb.

2) Že tato síla vyvodí zřetelně slyšitelné zvuky, vycházející, jak se zdá, z pevných těles, jež nejsou v žádném viditelném nebo hmotném styku s tělem jisté přítomné osoby, kteréžto zvuky dokazatelně z nich vycházejí následkem jasně zřetelných záchvěvů,  jakmile se těles dotkneme.

3) Že tato síla bývá často řízena inteligencí.

Ze čtyřiceti seancí Vašeho výboru jevily se při čtyřiatřiceti tyto úkazy. Popis jednoho takového pokusu a způsob jeho provedení objeví nejlépe péči a opatrnost, s jakou si počínal výbor při svých pátráních. Do­kud trval nějaký dotek nebo i možnost takového, jak prstem, nohou nebo i šatem některé osoby přítomné v pokoji se hmotou pohybující se nebo znějící, nemohla panovat úplná jistota, že pohyby a zvuky nepů­sobí sama osoba, nalézající se v takovém styku s předmětem, na nějž má takto vliv. Zkusil se tedy ná­sledující experiment:

Když výbor, sestávající z jedenácti osob, seděl kolem shora uvedeného jídelního stolu asi čtyřicet minut a projevily se různé pohyby a zvuky, obrátily jsme židle opěradly ke stolu, asi na vzdálenost  devíti palců od něho. Všichni přítomní pak poklekli na své židle a položili lokte na jejich opěradla. V tomto postavení byly ovšem naše nohy od stolu odvráceny a nemohl jich nikdo dát pod stůl nebo se jimi dotýkat podlahy. Ruce držel každý nad stolem, ve vzdálenosti asi čtyř palců od jeho povrchu. Tak byl dotek s kteroukoli částí stolu fyzicky nemožný.

Asi po minutě se pohnul nyní zcela osamocený stůl čtyřikrát; zprvu asi na pět palců k jedné straně, pak asi dvanáct palců ke straně druhé, na to asi na čtyři palce a konečně asi na šest palců. Na to položili všichni ruce na opěradla židlí, ve vzdálenosti asi jedné stopy od stolu. V tomto postavení se pohnul stůl opět čtyřikrát v mezerách čtyř až šesti palců. Na to byly odtaženy všechny židle na dvanáct palců od stolu. Všichni poklekli na ně jako dříve a složili ruce na zádech, kdežto tělo bylo vzdáleno asi osmnáct palců od stolu a mělo mezi sebou a stolem opěradlo židle. V této pozici pohnul se stůl opět čtyřikrát stej­ným způsobem. Během tohoto přesvědčivého experimentu pohnul se stůl v necelé půlhodině, bez do­teku nebo možnosti styku s někým z přítomných celkem dvanáctkrát, přičemž se pohyby dály různými směry a některé i dle přání různých přítomných osob. Stůl byl na to pečlivě prohlédnut, zpřevracen a rozložen v části, ale nebylo objeveno ničeho. Pokus se prováděl při plném plynovém světle nad stolem.

Celkem postřehl Váš výbor při večerech v bytech různých členů výboru více než padesát podobných pohybů bez doteku za použití nejpečlivějších zkoušek, jaké jen byla s to vymyslit spojená jejich rozumová schopnost. Při všech těchto experimentech, vyšetřujících tyto pohyby byla věnována největší péče tomu, aby byla vyloučena možnost mechanických nebo jiných triků. Tato vylučovala se

však sama následkem faktu, že pohyby ty se dály různým směrem, v tu stranu či onu, nahoru nebo dolů - pohyby, jež by vyžadovaly součinnost mnoha rukou i nohou, jichž by se nebylo mohlo následkem tíhy a velikosti stolu tak lehce použít bez zjevného vynaložení svalové síly. Všechny ruce a nohy byly však zřetelně viditelné a nebylo možné jimi pohnout aniž by to okamžitě nebylo zjevné. Klam byl úplně ne­možný. Pohyby se dály z jednoho místa pokoje na druhé a viděli je současně všichni přítomní. Jako fakta se daly měřit a nebyly pouhou domněnkou.

A tak se stalo často za těchto mnohých a různých podmínek, při takových opatřeních vůči omylu nebo klamu, jakož i při nezměnitelných výsledcích, že členové Vašeho výboru, experiment konající, jakkoli většinou skeptičtí, když k vyšetřování přistupovali, docházeli přec k přesvědčení, že existuje síla, která je s to pohnout těžkými tělesy bez hmotného doteku, a že tato síla nějakým, dosud neznámým způsobem je závislá na přítomnosti určitých lidských bytostí. Vašemu výboru nezdá se být důvodu pro obecnou víru, že by přítomnost skeptiků nějak vadila objevení se a výkonu síly. Vašemu výboru, ve společném jeho rázu, se nedostalo žádného důkazu o povaze a původu této síly, nýbrž jen o faktu její existence nebo neexistence.

Závěrem vyslovuje výbor své jednohlasné mínění, že tento jediný důležitý fyzický fakt, jehož existence mu byla dokázána, totiž že lze způsobit pohyb pevných těles bez hmotného doteku, dosud nepoznanou silou, působící v neurčité vzdálenosti od lidského organismu a přesahující obor svalové činnosti, by měl být podroben dalším vědeckým zkouškám a vyšetřováním za účelem poznání pravého jejího pramene, povahy a moci.

Protokoly o vykonaných experimentech a jejich výsledcích, sepsané při každé schůzi, jsou přiloženy jako dodatek k této zprávě."

Originál tohoto textu naleznete v časopise The Spiritualist, No. 26, London, 15.10.1871

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ - ve středu 27. ledna