Poltergeist existuje ! Tak proč nám vědci lžou ? (IV)

Je třeba si poctivě přiznat, že při mapování fenoménu zvaného poltergeist dochází dnes badatelé k zá­věru, že tento fenomén (nějakým nám dosud neznámým způsobem) může být vázán na přítomnost ur­čitých osob, nejčastěji zřejmě pubescentů a adolescentů. A zde se v histo­rické spirále znovu vracíme k nedo­ceněnému výzkumu badatelů z 19. století, kteří podobně jako Dialek­tická společnost (viz kapitola II) do­šli k závěru "že za jistých tělesných nebo duševních stavů jedné nebo více přítomných osob se proje­vuje síla, po­stačitelná, aby u těžkých těles, bez použití svalové síly, bez doteku a bez jakéhokoli hmot­ného spojení mezi těmito tělesy a tělem jisté přítomné osoby, způsobila pohyb." Ovšem pod původní, starou definicí "bez jakéhokoli hmot­ného spojení" z 19. století rozumíme "bez jakéhokoli nám viditelného hmotného spojení", protože v době, kdy se učenci těmito jevy zabývali, ještě neznala přírodověda vlivy elektromagnetickýh polí a další později popsané fyzikální jevy. Vždyť teprve v roce 1873 vydává skotský fyzik James Clerk Maxwell své nejslavnější dílo Treatise on Electricity and Mag­netism (Po­jednáni o elektřině a magnetismu), ve kterém popsal elektromagnetické pole. Ale pokud se některé pro­jevy telekineze, jako například různé klepání či bouchání, nebo po­hyby stolu, zdají být reakcí na pod­něty přítomné osoby (viz např. modulátor Vsechsvjatské - kapitola III), pak ovšem nejsou spontánní. V takovém pří­padě bychom o nich neměli hovořit jako o "spontánních projevech", nýbrž jako o "projevech řízených", i když leckdy jen bezděčných.

Sama existence či neexistence "řízených" projevů telekineze však nemá žádný vliv na proces objasňo­vání telekinetických spontánních projevů, jakožto ryze fyzikálních jevů. Neplodná diskuze o existenci či neexis­tenci "řízených projevů telekineze" v odborném tisku, určeném matematikům a fyzikům odpadá, neboť tento aspekt zkoumaného fenoménu do fyziky nepatří. Jestliže se například někde, kde "řádí" polterge­ist, zničehož nic, nečekaně a spontánně, jaksi samy od sebe, před zraky přítomných osob, vy­

vléknou těžké vchodové dveře z pantů a spadnou na zem, pak fyzika takový jev bude studovat a posléze inter­pretovat, protože zde jde jednoznačně o neznámý fyzikální jev. A fyzikům půjde o popsání "zá­hadné" energie, vykonávající tuto "tajemnou práci" a nikoli o to, zda jsou jiné jevy v domě spojeny s or­ganizmem (a potažmo s psychikou) některého člověka. A tak fyzikům de facto nic nebrání v tom, aby záhadné fyzi­kální jevy spojené s fenoménem, tradičně dosud nazývaným poltergeist, konečně objasnili.

Sloučením Dolní a Horní Bobrové v roce 1950 vznikla obec Bobrová, ležící v okrese Žďár nad Sázavou, kraji Vysočina, zhruba 10 km jihovýchodně od Nového Města na Moravě. Dne 10. října 2006 se obec Bobrová v kraji Vysočina stala městysem. Tomu však v Bobrové předcházel případ podivných, značně destruktivních úkazů či jevů v domě rodiny Svobodových, na horním konci Bobrové v čísle popisném 262, z předjaří roku 2006. Zhruba týden před tím v přízemí domu, v bytě R. a M. Svobodových (první patro obývala jejich dcera, paní I. Machová s třináctiletým synem Tomášem, žákem sedmé třídy) jedna za druhou praskaly záhadně žárovky, vyhořelo tu několik zásuvek a k tomu neustále vypadávaly jističe. Samozřejmě zde byla na žádost pana Svobody provedena rezive elektroinstalace, která neodhalila žádné nedostatky, vše odpovídalo předpisům a normám.

Ale aby nebylo těch nepříjemností málo, praskla v domě ve středu 22. března večer voda a vytopila přízemí i sklep. A sotva se Svobodovi pustili do vytírání, v přízemí domu bez zjevných příčin doslova explodovalo první okno. Tu noc ze středy 22. na čtvrtek 23. března se jich vysypalo hned několik. Postupně přibývalo i jiných destrukcí, vybuchovaly tu pohybující se talíře a hrnečky, padaly police. Rachot a řinčení skla z oken vyburcovaly sousedy. Ti se pak v domě Svobodových stávalli svědky záhadných a nepochopitelných jevů, které je řádně vyděsily. Jedna z příchozích, paní Fojtíková (žije v sousedním domě a byla u Svobodových jako první) po tom co vešla do přesíně, pocítila silné brnění nohou. Snad proto také trochu zavrávolala a ustoupila stranou, což ji zřejmě zachránilo. Nebotˇ se vzápětí těžké vchodové dveře z masivu náhle, před zraky vyděšené sousedky i paní Svobodové, samy od sebe vyvlékly z pantů a spadly na zem. Ráno, kolem osmé, dorazil ke Svobodovým i Pavel Žilka, velitel Sboru dobrovolných hasičů Bobrová, aby jim nabídl pomoc. A protože i zbylá skla v oknech se vysypala, navíc tu začal padat i nábytek, vyhlásil před polednem Pavel Žilka hasičům poplach.

Po domě se jich tehdy pohybovalo celkem deset, pět z nich začalo vyklízet přízemí a sklep domu (první poschodí zůstalo netknuté), ostatní od nich přebírali venku trosky nábytku a nádoby, do nichž domácí nametli střepy z oken, občas se hasičské party vystřídaly. Hasiči vynesli střepy z celkem dvaceti okenních rámů (některé zůstaly úplně bez skla, jiné s jeho zbytky, některá skla se vysypala dovnitř, jiná ven). Velitel hasičů Pavel Žilka k tomu podotkl, že "v některých tabulkách skla byly otvory, z vnitřku domu menší a zvenku větší". Při našem nedávném rozhovoru mi Pavel Žilka znovu zopakoval to, co řekl již v roce 2006 novinářům: "Kdybych něco podobného viděl jen já sám, mlčím jako hrob. Ale protože nás tam bylo zhruba patnáct svědků, povím vám to. Kolem jedné hodiny, když jsme vynášeli střepy, začaly vypadávat dveře z pantů. Samy, nikdo se jich ani nedotkl. Celkem devatery dveře tu vypadly, včetně těch, co málem přizabily paní Fojtíkovou. Pak došlo na skříně, kácely se ode zdí dovnitř pokojů a pak padla i lednice, velká dvoupatrová, v předsíni. Čtyřikrát jsme ji s chlapama postavili, spadla zas. Co mě šokovalo nejvíc? Hluboký talíř na stole v kuchyni. Před mýma očima vybuchl a zbyla po něm hrst drtě. To všechno jsem viděl, opravdu. Čím to všechno je, nevím, vysvětlení nemám".

Tehdy padlo podezření na seismické otřesy, ale k tomu se již vyjádřil (i v tisku) seismolog RNDr. Jan Zedník z Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR: "Naše aparatura v ony dny nezaznamenala nic mimořádného, žádné zemětřesení nebo otřesy. Teoreticky by to mohly způsobit vibrace o mimořádně vysoké frekvenci, ani by nemusely poškodit dům jako stavbu. Ale kde by byl jejich zdroj?" Za zmínku ještě stojí fakt, že každý výjezd požární jednotky musí být nahlášen na Krajské operační středisko v Jihlavě, přičemž Dílčí zprávy o zásahu se pak archivují. A kromě zápisu ze dne 23.3.2006 existuje i zápis o výjezdu Sboru dobrovolných hasičů Bobrová ze dne 30.3.2006, neboť podivné jevy v domě Svobodových nejenže neustaly, ale přecházely ve formu nepochopitelných samovznícení. Po domě, ve kterém se objevovaly drobné lokální požáry, hasiči rozestavěli hasicí přístroje. Mimo jiné zde tehdy z ničehož nic, před očima svědků, jaksi sám od sebe vzplál na věšáku kabát. Před očima užaslých svědků došlo například i k podivnému samovznícení knotu petrolejové lampy (jako by ji kdosi neviditelný rozsvítil), s jejím následným samovolným pádem na zem.  

Bylo by tedy nemoudré odmítat fakt, že se mohou zničehož nic, nečekaně a spontánně, jaksi samy od sebe, před zraky přítomných osob, vy­vléknout těžké vchodové dveře z pantů a spadnout na zem. Ovšem takovéto fyzikální jevy jsou svým způsobem jedinečné, sporadické, vyskytující se v dané chvíli jen v dané lokalitě, podobně jako třeba kulový blesk. Při studiu tohoto fenoménu se nelze dovolávat zdravého rozumu, neboť hledisko zdravého rozumu je hlediskem metafyziky. Zdravý rozum reaguje na důsledky, nikoli na příčiny jevů. Mýty zdravého rozumu nepředpokládají všechny stránky, všechny vztahy a zprostředkování jevů. Metafyzický způsob nazírání je sice v širších oblastech, jejichž obsah je

dán povahou jevu oprávněný, a dokonce nutný, ale přesto dříve či později narazí vždy na hranici, za kterou je už jednostranný, omezený, a zaplétá se do neřešitelných rozporů, protože pro jednotlivé věci zapomíná na jejich souvislosti (pro příklad ze světa fyziky nemusíme chodit daleko, stačí se ohlédnout za tolik dnes populárními nanomateriály, u nichž vstupují do hry komplikované jevy ze světa fyziky, které nejsou na první pohled zřejmé a viditelně se vzpírají tzv. zdravému selskému rozumu).

Rozpory ovšem nelze řešit metodou "ex cathedra", tedy od stolu, for­málně. Metodou, která v případě fenoménu poltergeist (spontánních projevů telekineze) vede k poznání, je metoda "ex occasione", tedy z nastalé skutečnosti, z faktické situace. Na staré anglické přísloví The proof of the pudding is in eating (pudink zkoušíme tím, že ho jíme) skutečný badatel nezapomíná. A pokud se nakonec přece jen převážná část vědecké obce shodne na tom, že fenomén poltergeist (či spontánní projevy telekineze) představuje realitu, že skutečně existuje, jistě se ozvou znovu skeptici, že existenci tohoto fenoménu dosud nedokazují "výpočty". Ale zde bych rád upozornil na historii slavné Velké Fermatovy věty, o jejíž pravdivosti po tři sta let málokdo pochyboval. Po více než tři staletí se mnozí slavní matematici snažili bez úspěchu tuto větu dokázat. Fermatova věta odolávala až do června 1993, kdy přišel Andrew Wiles, profesor matematiky z univerzity v Princetonu, s jejím důkazem. A pokud jde o názor skeptiků, že se naše vědecké ústavy nesníží k tomu, aby řešily nějaké záhady, rád bych jim oponoval citací jednoho výro­ku: "Kdyby mi vadilo, že se někdo věnuje záhadám, nemohl bych se vůbec zabývat vědou, protože podsta­tou vědecké práce přece je luštění záhad" (Astrofyzik a pracovník Fyzikálního ústavu Akademie věd, Jiří Grygar).

P.s.: Jak říká bloger Karel Drábek: "Autora často potěší i vysloveně hrubá a agresivní reakce. Znamená to, že se mu podařil zásah a dotyčný už nemá žádné argumenty." A tak jsem se smířil i s nejaktivnější (a nejméně sluš­nou) skupinou dis­kutérů u článku na téma poltergeist, s dis­kutérským kroužkem z řad klubu skeptiků a jejich příznivců. Ovšem jejich argumentace v du­chu "vy nám jevy zvané poltergeist nemůžete na přání zopakovat!" je značně ubohá. To samé totiž platí i pro kulový blesk, který popisovali první badatelé v 19. století, o jehož existenci skeptici ještě před pár lety pochybovali. Požadovat ukázku spontánního, neobvyk­lého jevu zvaného poltergeist pro skeptické publikum je to samé, jako požadovat veřejnou demon­straci kulového blesku v zahradách pražského Hradu. Ale možná si na ni skeptici troufnou a ukázku tohoto spontánního jevu, o jehož existenci dnes nepochybují, nám v zahradách pražského Hradu připraví. To by také hned mohli kulový blesk exatně interpretovat, za což jim bude celá vědecká obec vděčná.

A pokud jde o vědu samu, nikdy jsem v žádném ze svých článků na tomto blogu (o tom se může laskavý čtenář na vlastní oči přesvědčit) proti ní nebrojil. Ba právě naopak, jsem plně a hluboce přesvědčen o tom, že věda je a bude schopna prakticky všechny "záhady" postupně objasnit. Tedy se jistě ptáte, proč česká věda nedokáže podivné jevy z Bobrové dodnes vysvětlit? Inu proto, že česká věda nikdy nezahájila základní vědecký výzkum bobrovských (a jim podobných) jevů. Ony ty finanční prostředky byly vždy potřeba jinde. A tak se zde naskýtá otázka, zda by nebylo dobré namísto dalšího udělování různých Hlav a jiných vědeckých cen, financovat z ušetřených prostředků třeba základní výzkum "záhad­ných" jevů, ohrožujících zdraví a život obyvatel v Bobrové či jinde, kde se takovéto jevy, lidem znepříjemňující život, objeví. A pokud se někdo vysmívá lidem, že dosud věří na duchy a na zázraky, měl by si uvědomit, že chybu nelze hledat jen v poněkud zmatené veřejnosti, ale především ve špatné popularizaci vědy. Dobrá popularizace vědy nestojí jen na tom, co zaujme akademiky, ale i na tom, co za­jímá nejširší veřejnost. A nejsou to jen zatmění Slunce a Měsíce či výbuchy supernov, ale i ryze pozemské úkazy a jevy, se kterými se lidé setkávají ve svých běžných životech. Úkazy a jevy, které odporují tzv. zdravému selskému rozumu, které v lidech vyvolávají úžas a mnohdy i strach.