Psychiatrie a fenomén zvaný Poltergeist

14. 11. 2011 9:08:07
„Člověk je nepochybně nejzajímavější tupec, jakého si lze představit. I z těch nejzřetelnějších faktů dokáže vyvodit zcela nesprávné závěry." (Mark Twain)

Ve druhé půli 19. a na počátku 20. století v případě spontánních fyzikálních jevů, lidově ozna­čova­ných za „řádění poltergeista“, řešila akademická obec u takovýchto jevů rozpory se soudo­bými vědeckými po­znatky bez jakékoliv osobní zkušenosti, metou „ex cathedra“, tedy od stolu. Po­dobně se zacho­val například i Výbor pro zkoumání výstupu médií, zřízený Fyzikální spo­lečností při petrohradské uni­verzitě 6. května 1875. Výbor se obrátil na Aksakova, Butlerova a Wagnera s ná­vrhem, aby mu předložili poznatky o pozorovaných fyzikálních (a s nimi spojených akus­tických) jevech, označova­ných tehdy za „autentické jevy spi­ritistické“. Do komise byli nominováni mimo jiné např. učenci Bo­bilev, Borgman, Gesechus, Kraje­vič a D. I. Mendělejev. Vý­bor ukončil svou činnost už 21. března 1876, kdy došel k závěru, že všechny pozorované jevy, chápané jako projevy mediu­mity, pocházejí z podvědomých pohybů nebo z vědomého podvodu a že „spiritistické učení je po­věra”. Výbor zve­řejnil své závěry v časopise Go­los dne 25. března 1876, přičemž byly též publiko­vány D. I. Men­dělejevem ve spisku s názvem Materiál pro posouzení spiri­tismu (Petro­hrad 1876).

S výrokem, že „spiritistické učení je pověra” se ztotožňuji. Ve skutečnosti se plně ztotožňuji i s ironickou poznámkou z dopisu biologa Thomase Huxleye, určeného londýnské Dialektické spo­lečnosti, která jej pozvala k účasti na práci výboru pro zkoumání tzv. spiritistických jevů, což Huxley tehdy odmítl. Huxleyův dopis, datovaný 29. ledna 1869, byl otištěn v časopise Daily News dne 17.10.1871 a je uveden rovněž na str. 389 Daviesovy knihy Mystický Londýn (1875). Huxley zde říká: „Jediná dobrá věc, která by podle mého názoru mohla vzejít z důkazu pravdivosti spiri­tismu, byla by novým argumentem proti sebevraždě. Lépe žít jako metař než jako nebožtík žvanit nesmysly ústy media, které se za jednu guineu dává najmout k seanci.”

V žádném případě se však nemohu ztotožnit s falešnou představou, že fyzikální jevy, lidově ozna­čované za „strašení“ či „řádění poltergeista“, vůbec neexistují, neboť jejich skutečnost (objektivní realita) údajně nebyla nikdy prokázána, tedy verifikována. Opak je pravdou, o čemž svědčí docho­vaná historická fakta. Je také pravda, že se případy výskytů tzv. poltergeistova řádění v minulosti zabývalo několik našich předních, světově uznávaných odborníků. Dokonce i prof. MUDr. Vladimír Vondráček, Dr. Sc. (1895-1978), jeden z nejslavnějších českých psychiatrů, coby nesmlouvavý kri­tik nejrůznějších po­věr, ve své publikaci Fantastické a magické z hlediska psychiatrie [1] k tématu podotýká, že „strašidelných domů, totiž takových, kde se děly divné věci, se uvádí spousta. Pro zjevy ve strašidelných domech měli okultisté své výklady. Z těchto zjevů se ob­viňoval hřmotivý duch (ně­mecky Poltergeist), který prý provází některé chlapce a dívky v jejich pu­bertě.“ Zde také Von­dráček vzpomíná „strašidlo“ z Podskalí:

„Dnes asi již není pamětníka strašidelného jevu, který vzrušoval Prahu koncem r. 1874. Toto kdysi senzační „strašidlo v Podskalí“ zachoval naší paměti I. Herrmann ve své knize Před padesáti léty, jež byla napsána kolem r. 1924. V tehdejším, dnes už zmizelém pražském Podskalí, kde bylo mnoho ohrad s dřívím, začalo v jedné ohradě řádit „strašidlo“, a to zvukové. Jednoho prosincového večera r. 1874 ozvalo se v této ohradě devět táhlých zvuků za sebou. Když se to opakovalo i dru­hého a třetího dne, a to vždy devětkrát a vždy mezi desátou a jedenáctou hodinou noční, začaly k strašidelné ohradě Procházkově putovat stohlavé zástupy, což vyvolalo zakročení tehdejší praž­ské c.k. policie, která nakonec musila kordonem uzavřít ulice vedoucí k ohradě. Ale ani policie nic nevysvětlila a nikoho nedopadla. Směr, odkud troubení přicházelo, byl tak neurčitý, jako by si stra­šidlo tropilo posměch i z policie. Troubení bylo líčeno svědky jako zvuk hlásné trouby, jinými jako hlas dětské trumpetky. V Procházkově ohradě byly prý slyšet i vzdechy, v domě se kutálelo ku­chyňské nářadí, tedy typické jevy „strašidelného domu“. Podskalské strašidlo strašilo jen asi 2-3 týdny. Spolehlivě nebylo vysvětleno nikdy, pachatel nebyl dopaden.“

I když se stohlavé zástupy stávaly svědky podivných (přesto však verifikovaných) akustických jevů v sousedství Procházkova stavení, za daleko důležitější lze považovat typické projevy feno­ménu zvaného poltergeist, ono Vondráčkem zmíněné „kutálení“ nádobí ve jmenova­ném domku. Ve sku­tečnosti nešlo o „kutálení“, ale o spontánní vznášení se a poletování nejrůzněj­šího vybavení do­mácnoti a nejrůznější akustické jevy v podobě elektrických výbojů, bouchání a kle­pání, tak jako ve stov­kách dalších, verifikovaných případů „řádění polter­geistova“, odporují­cích zdravému sel­skému rozumu. Kauza z roku 1874 nebyla rozhodně kauzou první, ani poslední (dochovaly se zprávy o „řádění polter­geista“ z roku 1896 v Rozdělově u Kladna, 1903 ve Třech Dvorech, 1908 v Komárově u Brna, nebo 1909 ve Vechlovicích u Mělníka). Nejhojnější výskyt pol­tergeistů byl u nás však za­znamenán v roce 1927, kdy jako by se přes Československou republiku od východu k západu „převalila vlna tajemných sil“. Všechny tyto případy se podařilo prošetřit a podrobně po­psat dal­šímu z našich věhlasných psychiatrů, MUDr. Janu Šimsovi (zakladateli sanatoria pro „fysikální a diétetickou léčbu chorob vnitřních a nervových“ v Krči), o čemž informuje jeho útlá publikace Záhadné zjevy mediální [2], kde v úvodu praví: „Případy naše jsou vědecky velice zají­mavé a sluší je zapsati do historie, regis­trovati i když nemůžeme vše vysvětliti.“

Zde najdeme řádění poltergeistovo v Kotrbachu u Spišské Nové Vsi od 12. do 19. srpna toho roku, od 22. do 27. září v Užhorodu, od 25. srpna do 3. listopadu v Košťanech u Teplic-Šanova, pře­veším pak od 23. června do 30. října v Mikulově, v rodinném domku telefonního zřízence Rů­žičky: hrnec to přenášelo z plotny na zem, pečeně vylétla z trouby doprostřed kuchyně, v kredenci cin­kalo nádobí a stavěly se tu talíře, nádoba s rýží se obrátila „ač místa k obrácení nebylo“, bochník chleba, odložený na stůl, náhle seskočil na zem. Pometlo samo poskakovalo a postavilo se samo zas ke zdi, lžíce při umývání nádobí skákaly nazpět do vody, dříví z hraničky polínek u sporáku vy­skákalo na kuchyňský stůl. Doktor Šimsa, ze své profese značně skeptický, zde byl sám osobně přítomen několika do­sud neobjasněným jevům z jím organizovaných jednoduchých pokusů: „Nej­zají­mavějším ale bylo, když prudkým letem zapršely šípky a pak i kukuřice. Lety byly tedy směrem k nám a dopad každé i menší věci byl doprovázen silným zvukem, který je zvláště charakteristický asi jako výboj elektrický. Něco takového musí přesvědčiti největšího skeptika. Když vidím směry dopadu a tu prudkost a když osoby, které by mohly házet, jsou na straně a v zadu, je vyloučeno umělé házení.“

Do svých experimentů vnáší MUDr. Jan Šimsa (1865-1945) mnohaleté zkušenosti z psychiatrie, ale i letité praxe hypnologa. On sám nikdy neměl „nejmenších poruch činnosti mozkové, halucinací, ani noč­ních děsů a ani snů prorockých, a nikdy nepodlehl vlivu jiných hypnotizérů“. Jasnost jeho kritic­kého myšlení podtrhuje i fakt, že jako nesmlouvavý odpůrce alkoholismu byl Šimsa (jak je obecně známo) přísným abstinentem. Samozřejmě také sestavil podrobnou anamnézu jím vyšetřených pokusných osob, neboť jak píše jednalo se mu o to, zda nejsou to „osoby hysterické, podvodné, neuropathologické, jaká je inteligence, cit a vůle. Chtěl jsem postřehnouti, nejsou-li zde sebekratší stavy snivé, poruchy vědomí, jako petit mal, nějaké stavy somnambulní, které laik někdy těžko ro­zeznává od stavů jasného vědomí. Vždyť jsem přece dělal velké pokusy se stavy poshypnotickými, kde lidé nespali, mluvili a jednali a přece jen nebyli ve stavu normálním. To jsou stavy, ve kterých se provádějí třeba neúmyslné podvody, o nichž medium v jasném vědomí nic neví. V těch stavech mohou míti i halucinace smyslové a vzbuditi je u diváků zvláště citlivých či sugestibilních.“

Nakonec přijíždějí obě protagonistky mikulovské kauzy i na krátkou návštěvu do Prahy. Hildu Zwieselbauerovou a její tetu Růženu Růžičkovou ubytovala paní Šimsová v podkroví. A tak měl možnost od 16. do 27. října pozorovat MUDr. Šimsa některé z ukázek „řá­dění poltergeistova“ ve svém vlastním domě, nejenom večer a v noci, ale i během dne „při světle předevšemi lidmi bez rozdílu víry“. Při pozorování mu nejčastěji asistovali jeho dva synové (jeden lékař, druhý zubní technik), navíc pak se každý večer u Šimsů scházela k pozorování v té době větší společnost, ve které ne­chyběli ani další odborníci. Za zmínku stojí fakt, že se „pol­tergeistovy útoky“ obrátily i proti choti doktora Šimsy, která byla vůči očekávaným jevům skeptická a na poltergeista nevěřila, až nakonec v ložnici nachází „vše vyhá­zeno z nočního stolku, botky, punčochy a jiné. Když to sbírá, udeří ji do zad jablko, které leželo ve vedlejším pokoji na stole. Při­létla na ni škatulka s pilulkami, nůž před ní seskočí s kanape, šálu jí to přenáší na různá místa.“

Pokud jde o další případy „řádění poltergeista“, bylo podle Šimsy v zájmu vědy „tyto případy přísně vědecky vyšetřovati, ale bohužel někde přišla zpráva pozdě, někde nebylo žádného poro­zumění a hlavně nebylo u odborníků času a peněz.“ MUDr. Jan Šimsa se zasloužil o to, že ale­spoň s někte­rými z podivuhodných fyzikálních jevů se můžeme zpětně seznámit, neboť ně­která fakta na místě hned konstatoval a jako historii zachoval: „Víte dobře, jak se po­dobné události již za pár dní různě líčí. Ani na vlastní paměť nikdo spoléhat nemůže a proto se musí hned vše psát. Všechna pozoro­vání jsem v minutě události (i v noci) zaznamenával a druhý den za čerstvé paměti doplňoval.“ Jistě se najde řada skeptiků, které očitá svědectví doktora Šimsy a jeho dvou synů neuspokojí, pro některé z nich dokonce nebude MUDr. Jan Šimsa ani dostatečně erudovaným odborníkem. Proto bych rád čtenáře upozornil na důležitý fakt, že mnohým z Šimsou popisovaných neuvěřitelných skutečností byl osobně přítomen další věhlastný psychiatr - Dr. Oskar Fischer (1876-1942), profe­sor psychiatrie na německé univerzitě v Praze.

Jak uvádějí dobové prameny "pochází od něho asi 60 vědeckých spisů z oboru neurologie a psy­chiatrie, jeho hlavním oborem byla histopathologie nervové soustavy a zvláště bádání progresivní paralysy a senility, jejichž moderní pathologické poznání se zakládá hlavně na jeho pracích. Dále zavedl phlogetan a moderní chemickou léčbu umělým chemickým vyvoláním horečky". Skutečný význam vědecké práce prof. Oskara Fischera podtrhuje i tento úryvek ze stati o Alzheimerově de­menci z pera prof. MUDr. Cyrila Höschla, DrSc., zveřejněné na jeho webu: "Příběh Oskara Fischera je symbolický. Je to příklad velikána, který upadl v zapomenutí, je to ukázka někdy velmi nespravedlivých cest osudu a světské slávy a zároveň ale i doklad toho, že někdy i za velmi dlou­hou dobu pravda přece jenom vypluje na povrch." Přičemž podle profesora Höschla pravdu odha­lujeme v případě Oskara Fischera až nyní, a to jen díky upozornění zahraničních odborníků (www.hoschl.cz, 13.10.2010).

Nezbývá než doufat, že pravdu nebudeme odhalovat jen díky upozornění zahraničních odborníků i v případě doktorem Šimsou zmapovaných fyzikálních jevů, označovaných dnes za spontánní pro­jevy telekineze či fe­nomén, jenž bývá v rámci tradic (poněkud nešťastně) dosud zván Polterge­ist, tedy „hlomozící duch“, i když s duchy (krom svého názvu) de facto nemá vůbec nic společ­ného [3].

[1] Vladimír Vondráček, František Holub - Fantastické a magické z hlediska psychiatrie. Kolumbus, Bratislava 1993, na straně 221

[2] Jan Šimsa - Záhadné zjevy mediální „strašidla v Mikulově“ a padání kamenů. Moravské nakla­datelství v Brně, 1928

[3] Karel Wágner - Poltergeist existuje! Československý spisovatel, Praha 2011

Rodina.jpg

Rodina Růžičkových z Mikulova

Autor: Karel Wágner | pondělí 14.11.2011 9:08 | karma článku: 20.15 | přečteno: 2055x

Další články blogera

Karel Wágner

Záhady z České televize

Povinnost platit televizní poplatek mají u nás všechny domácnosti i firmy vlastnící televizní přijímač.

14.3.2024 v 9:09 | Karma článku: 27.90 | Přečteno: 967 | Diskuse

Karel Wágner

Sabotáž výroby elektromobilů

V úterý 5. března ráno žhářský útok na stožár s elektrickým vedením ochromil továrnu automobilky Tesla v Grünheide.

11.3.2024 v 9:09 | Karma článku: 18.38 | Přečteno: 524 | Diskuse

Karel Wágner

Jak předcházet jaderné havárii

„Pouze budoucnost může rozhodnout, zda jsme vybrali právě tu jedinou správnou cestu a nalezli to nejlepší řešení našich problémů.“ Albert Einstein.

7.3.2024 v 9:09 | Karma článku: 12.28 | Přečteno: 249 | Diskuse

Karel Wágner

Jak chudí platí na bohaté

Zelená dohoda pro Evropu, jinak též Green Deal, jako soubor politických iniciativ, má podporovat přeměnu EU na spravedlivou a prosperující společnost.

29.2.2024 v 9:09 | Karma článku: 31.23 | Přečteno: 937 | Diskuse

Další články z rubriky Životní prostředí a ekologie

Milan Smrž

Otevřený dopis k referendu o větrných turbínách v Líšťanech u Loun

Dne 22.března proběhlo v obci Líšťany na Lounsku referendum o výstavbě větrných elektráren. Jen třetina hlasovala pro. Doufejme, že občané za dva roky názor změní. Nebo budeme raději spoléhat na drahou jadernou energii?

24.3.2024 v 9:47 | Karma článku: 8.68 | Přečteno: 538 | Diskuse

Milan Smrž

Také jste proti Green Dealu?

Protesty zemědělců v Evropě i mnoho příspěvků na sociálních sitích nesou pečet protestu proti Green Dealu. Kdo tomu tleská?

3.3.2024 v 22:32 | Karma článku: 21.26 | Přečteno: 6057 | Diskuse

Petr Hariprasad Hajič

Baterky, kam se podíváš

Poslední dekáda byla ve znamení obrovského nárůstu výroby baterií, tedy lépe řečeno, akumulátorů. Připadá mi to jako druhá elektrifikace. Na baterie bude po čase zřejmě všechno.

3.3.2024 v 8:00 | Karma článku: 6.42 | Přečteno: 342 | Diskuse

Petr Hariprasad Hajič

Tak co hoši a holkiíí, jakxte na tom s tem vodíkem?

Zelená vodíková produkce je další dílek do dekarbonizační skládačky udržitelného rozvoje. Byla jen otázka času, kdy na vodík dojde v praxi a loni nastala úplná exploze publicity. Toto třaskavé téma stojí za pozornost.

1.3.2024 v 8:21 | Karma článku: 7.44 | Přečteno: 293 | Diskuse

Vašek Brynda

Co je eko kůže a proč je pravá kůže ekologičtější?

Není to tak dávno, kdy se na trhu objevily pojmy, jako je eko kůže a veganská kůže. Mnoho lidí znejistělo a začalo považovat pravou kůži za neekologickou, a naopak slepě opěvovat tyto nové materiály. Jak je to ale skutečně?

19.2.2024 v 13:03 | Karma článku: 22.75 | Přečteno: 436 | Diskuse
Počet článků 386 Celková karma 24.64 Průměrná čtenost 2424
příležitostný publicista
Moje knihy na iDNES.cz - Knihy.iDNES.cz

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...