Můžeme vidět lidskou auru ?
Melatonin byl prvně izolován roku 1958 biochemikem R. A. Lernerem, od té doby byl nalezen ve všech dosud zkoumaných živých organismech, od jednobuněčných mořských řas, vyšších rostlin, bezobratlých živočichů, až po obratlovce. U savců byly receptory melatoninu mimo mozek nalezeny i v oční sítnici (kde se také melatonin tvoří), v cévách, slezině a ledvinách. Produkce lidského melatoninu je ovlivňována světlem, proto k jeho maximálnímu vylučování dochází téměř výhradně za tmy, a to v epifýze neboli šišince, tedy v části mezimozku, která zprostředkovává některé vlivy světla na lidský organismus. Jak se ukázalo, melatonin z šišinky je pravděpodobně hlavním zprostředkovatelem cirkadiánních rytmů, tedy biologických rytmů s periodou o délce 20-28 hodin (z lat. circa = přibližně, dies = den). Ovšem v živočišné říši hrají zásadní úlohu při vzniku a udržování cirkadiánních rytmů podle novějších poznatků i organické pigmenty zvané kryptochromy, které se vyskytují napříč celým spektrem organismů, počínaje bakteriemi a člověkem konče. Cílem současných výzkumů je objasnění způsobu, jakým světlo kryptochromy aktivuje, popis jejich vlivů na cirkadiánní rytmy živých organismů, ale i stanovení role kryptochromů při magnetorecepci zvířat. V sítnici jsou též rovnoměrně rozmístěny gangliové buňky, které obsahují fotosenzitivní pigment zvaný melanopsin, signální fotoreceptor pro cirkadiánní rytmus, reagující zejména na modrou složku viditelného světla. Co je však podstatné, hormon melatonin patří mezi regulační látky působící v malých množstvích, které nejsou zdrojem energie, ani stavební částí buněk, zato se však podílejí na hormonálním řízení organismu. Hormonálním řízením rozumíme ovlivňování periferních tkání specificky účinnými látkami, které se tvoří v určitých specializovaných žlázách (s vnitřní sekrecí) nebo tkáních a jsou vylučovány do krevního oběhu. Jsou pak roznášeny krví do cílových buněk, obsahujících receptor pro daný hormon, přičemž doba jejich působení se pohybuje od několika minut až po několik týdnů. Spolu s nervovým systémem a specifickou imunitou tvoří hormonální systém triádu, která v organismu zajišťuje sběr a vyhodnocování informací z vnitřního i vnějšího prostředí a reakci na ně. Všechny tyto tři systémy jsou spolu propojeny mimo jiné i na biochemické úrovni.
U člověka dochází za šera k rozšíření zornice, čímž se zvyšuje citlivost oka na světlo. Z hlediska biochemie adaptaci oka na různé světelné podmínky umožňuje například fotochemická reakce, při které se zrakový purpur (rhodopsin) za světla rozkládá a za tmy syntetizuje (hovoříme o regeneraci rhodopsinu z vitaminu A a opsinu). Při adaptaci na špatné světelné podmínky se však především mění funkce sítnice: dochází k přechodu od vidění fotopického (za světla) k vidění skotopickému (za šera). Při vidění fotopickém je citlivost oka vůči světlu nižší, ale lze dobře rozeznávat barvy, jemné detaily, nebo rychlé záblesky světla. Při vidění skotopickém sice citlivost ke světlu vzrůstá, ale ostatní funkce se snižují. Ovšem snižování intenzity osvětlení je zcela jiný proces než náhlé vymizení osvětlení v temných prostorách, kdy není vidění jen prudce sníženo, ale začasté úplně znemožněno. To je také zřejmě jeden z důvodů, proč se různí autoři rozcházejí v časových údajích. Na jedné straně se můžeme v nejrůzněších článcích dočíst, že k úplné adaptaci lidského oka na tmu „dochází po cca 20 minutách pobytu ve tmě“, jinde pak, že adaptace „trvá obvykle 40-60 minut, u některých osob trvá tento pochod ještě déle“. Druhá varianta odpovídá experimentálně ověřené prodlevě při adaptaci oka na tmu (s podobnou prodlevou se setkávají zoologové u ptáků, například u špačka či jiných pěvců), přičemž odpovídá i dávnému poznatku Reichenbachovu, který při adaptaci oka na tmu vždy počítal minimálně s hodinou.
Tato prodleva mimo jiné souvisí i s postupným vyplavováním melatoninu do krevního řečiště a s celou řadou procesů, kdy hormonální systém - a na biochemické úrovni s ním propojený nervový systémem - v organismu „zajišťují sběr a vyhodnocování informací z vnitřního i vnějšího prostředí a reakci na ně“. Je sice pravda, že tma vyvolává u člověka zvýšení hladiny melatoninu, což jej vlastně připravuje na spánek (proto se nám také lépe usíná v temné místnosti), ovšem v případě, že se člověk ve tmě k spánku neukládá a namísto toho se ve svých myšlenkových pochodech na něco soustředí, tedy zaměří svoji pozornost, nebo něco očekává, pak nemůže melatonin na něho působit jako hypnotikum (uspávací prostředek), ale může například ovlivňovat některou z činností jeho mozku. Lze pak odůvodněně předpokládat, že v takovýchto případech dochází k alespoň částečné senzibilizaci určitých mozkových funkcí. Jinak řečeno, pokud dochází v důsledku tmy v lidském organismu k vyplavování melatoninu, který vlastně má člověka připravovat na spánek, můžeme si zde připomenout poznatky hypnologů. Pokud totiž hypnolog uvede subjekt do hypnózy (hypnotického spánku), dochází u subjektu k disociaci a senzibilizaci určitých mozkových funkcí. Jde tu také o alteraci vědomí (stav transu), která je provázena senzorickými změnami, při nichž se setkáváme se zbystřením smyslů. Subjekt se zbystřenými smysly tedy může zachytit při vnímání (percepci) i tak slabé podněty, které jsou obyčejně považovány za lidskými smysly nepostřehnutelné. K alteraci vědomí (transu) nutně dochází též u subjektů v temných komorách, kdy očekávají vizi „ódického světla“. O transových stavech dnes hovoříme především jako o fixaci pozornosti (jak vnější, tak vnitřní), přičemž zde platí, že trans je všude kolem ohniska naší pozornosti. V transu tak nejsme nutně zbaveni vědomí o tom, co se děje kolem nás, nacházíme se jen ve stavu zvýšené pozornosti.
Kromě senzibilizace mozkových funkcí však bude zřejmě třeba se v případě Reichenbachova světla zamyslet i nad optickou senzibilizací, o které v souvislosti s verifikací Reichenbachových poznatků ve 40. letech minulého století hovořil univerzitní profesor Alexander Spesz (1889-1967). Reichenbachovy poznatky totiž na konci 19. století někteří badatelé aplikovali na otázky spojené s existencí aury, chápané jako lidským organismem vyzařované ódické světlo. Ve své publikaci Špiritizmus či parapsychologia? prof. Spesz píše: „W. I. Kilner uzpůsobil i osoby necitlivé, že spatřily takovéto vyzařování na lidském těle. Nechal totiž pozorovatele hledět skrz roztok dicyánu, který stupňuje citlivost oka. Takto bylo možné spatřit na lidském těle barevné paprsky, které byly různé u muže, ženy a dítěte. Aigner paprsky i vyfotografoval.“
Lucien Aigner (1901-1999) jako jeden ze slavných fotografů maďarského původu, považovaný za průkopníka novinářské fotografie, poté co emigroval v roce 1941 z Francie do USA portrétoval na Princetonské univerzitě Alberta Einsteina. Ale o tom, nakolik jsou pravdivé zkazky, že s ním Aigner o lidské auře diskutoval, se můžeme jen dohadovat. Pokud jde pak o Speszem zmiňovaný roztok, jedná se zde o dikyan, který je uveden pod jeho německým názvem dicyan. Známe jej jako jednu z několika kyanových sloučenin (angl. cyanogen), jejíž vzorec je (CN)2. Jedovatý dikyan, hořce vonící po mandlích, je dobře rozpustný jak ve vodě, tak v alkoholu. Dikyanem měl Kilner v Anglii plnit čočky speciálních brýlí a „obrazovky“, přes které byl pozorován lidský organismus. Dr. John Walter Kilner (1847-1920) se v roce 1883 stává členem Královské lékařské společnosti, v letech 1879-1893 se v jedné z londýnských nemocnic zabývá elektroléčbou. Zlom v jeho vědecké kariéře představuje rok 1911, kdy zveřejňuje výsledky svého výzkumu na téma vyzařování lidského těla v publikaci The Human Atmosphere, or the Aura Made Visible by the aid of Chemical Screens, pojednávající o „zviditelnění lidské atmosféry, neboli aury pomocí chemických obrazovek“, kde předkládá důkazy pro existenci lidské aury, přičemž také popisuje sérii experimentů, které si může každý sám vyzkoušet. Podle podávaných zpráv Kilner a jeho kolegové byli prostřednictvím sestavených „obrazovek“ po přizpůsobení se lidského oka schopni vnímat různobarevné vyzařování lidského organismu, popisované v 50. letech 19. století Reichenbachem jako „ódické světlo“, pozorované senzitivními jedinci v temných komorách.
I když byla akademická obec vůči Kilnerovým poznatkům vesměs skeptická, pokračoval ve svých pokusech, neboť jej k tomu vyzýval i britský fyzik prof. Oliver Joseph Lodge (1851-1940), světově uznávaná kapacita v oboru elektromagnetického záření a tepelné vodivosti. A protože byl Kilnerův výzkum přerušen první světovou válkou, publikoval revidovanou verzi své knihy až v roce 1920. Kilnerovy poznatky ověřilo několik badatelů, mimo jiné i Oscar Bagnall, který pak doporučoval nahradit v čočkách brýlí či „obrazovkách“ výše zmíněný dikyan méně toxickým barvivem pinacyanolem (známým jako pinacyanolová modř), rozpuštěným v triethanolaminu (bezbarvá až světle žlutá sirupovitá kapalina citlivá na světlo). V roce 1924 dokonce Dr. Ernest J. Stevens zakládá výzkumnou laboratoř pro vyšetřování ódické či aurické energie, která se měla údajně v souladu s tehdejšími představami o lidské auře projevovat v různých barvách (červená, oranžová, žlutá, zelená, tyrkysová, modrá, fialová a růžová), avšak jeho zápisky nebyly nikde publikovány. V té době se již do zkoumání aury zapojuje tzv. Kirlianova fotografie, kterou vlastně objevil roku 1891 Nikola Tesla.
Ruský badatel Semjon Kirlian, po kterém je tato metoda elektrofotografie pojmenována, se už jen spolu s manželkou Valentinou ujal r. 1939 Teslova objevu, jenž začal být považován za metodu zobrazování aury či vnitřní energie organismů. V tomto směru byl systém Kirlianovy fotografie mnoha entuziasty po celém světě dále rozpracován a stále se objevuje v tzv. alternativní medicíně. U nás se takovýmto studiem lidské aury zabýval fyzik doc. RNDr. Ivo Chudáček, DrSc. (Martin Setox), který je znám celou řadou původních prací a patentů z oblasti fyzikální vědecké fotografie. Proto také doc. Chudáček v 90. létech minulého století získal od Evropské unie v rámci programu COST (Cooperation for Science and Technologie) grant pro studium Kirlianovy elektrofotografie (EFK), tedy techniky zobrazování na citlivé fotografické vrstvě pomocí vysokonapěťového elektrického pole, přičemž podle publikovaných závěrů doktora Chudáčka "na základě provedených studií s využitím EFK snímkování v lékařské diagnostice je možné tvrdit, že tato metoda poskytuje dobrou možnost stanovit stav psychiky a stav těla". Ale to už je docela jiná kapitola.
Z hlediska našich současných znalostí je možné chápat Kilnerovy pomůcky pro pozorování lidské aury jako optickou senzibilizaci, známou z výroby fotografických materiálů. Optická neboli spektrální citlivost fotografického materiálu se může rozšířit optickou senzibilací, kdy se do emulze přidávají různé chemické látky zvané senzibilátory, které zcitlivují fotografickou emulzi pro určitý rozsah spektra. Různými senzibilátory se může dosáhnout zcitlivění materiálu buď jen pro určitou část spektra, nebo pro celé spektrum základní citlivosti. Základy pro senzibilování fotografického materiálu položil už roku 1873 Wilhem Vogel, v jehož pokusech pokračovali König a Fischer. Aby fotografický film byl pak citlivý na infračervené záření, musí být do fotografické emulze přidán fotosenzibilizátor, který umožní vznik elektronu ve vodivostním pásu krystalu AgBr absorpcí fotonu infračerveného záření. První infračervený senzibilizátor připravil v Čechách roku 1904 Homolka, jednalo se o pinacyanol, který má citlivost do 700 nm. Od té doby byla připravena celá řada infračervených senzibilizátorů, jejichž spektrální citlivost zasahuje mnohem dále: např. pentakarbocyanin má citlivost až do 1200 nm.
A tak nám v případě procesu objasňování Reichenbachova světla možná nakonec nezbyde než hledat v lidských receptorech (i v minimálním množství se vyskytující) organické pigmenty, sehrávající podobnou roli jako nám z infračervené fotografie známé optické senzibilátory. Tedy hledat organické pigmenty, vykonávající při uvažovaném lidském vnímání infračerveného spektra určité fotofyzikální či fotochemické funkce. Není zcela vyloučeno, že takovéto pigmenty z lidských (ale jistě i některých zvířecích) receptorů mohou být do jisté míry adekvátní stabilizovaným pentakarbocyaninům (cyaninovým pigmentům) vykazujícím vysokou fotostálost a účinnost spektrální senzibilizace. Přítomnost infračervených senzibilizátorů v lidských receptorech spolu se senzibilizací mozkových funkcí by nám umožnila pochopit schopnost vnímat Reichenbachovo světlo, jež není závislá na pohlaví a pravděpodobně ani na věku. Přičemž lze nalézt přímou úměru mezi adaptací oka na tmu a touto prokazovanou schopností. Neboť čím kratší je adaptace oka na tmu při senzorické deprivaci (pobyt v uzavřeném prostoru bez osvětlení) u pokusné osoby, tím větší je dle poznatků Reichenbachových pravděpodobnost, že pokusná osoba v temných komorách spatří „ódické světlo“ o jiných vlnových délkách, než jaké vykazuje námi užívané umělé osvětlení tmavých prostor. Tuto schopnost však bude rozumné označit za rudimentální (zakrnělou), neboť ji běžně nevyužíváme, i když u našich vývojově nižších předchůdců měla zřejmě určitý význam.
Karel Wágner
Neskutečný propadák České televize
Osmý díl s názvem Lada Lazarová uzavřel seriál To se vysvětlí, soudruzi!, kterému před jeho premiérou 3. března předcházely mimořádné přísliby.
Karel Wágner
Vítejte ve zfalšované realitě !
Video na internetu nemusí vždy zobrazovat realitu. Zrovna tak každá písnička, kterou uslyšíte, nemusí pocházet od některého skladatele. A dokonce ji ani nemusí interpretovat skutečná zpěvačka či nějaký zpěvák.
Karel Wágner
Záhady z České televize
Povinnost platit televizní poplatek mají u nás všechny domácnosti i firmy vlastnící televizní přijímač.
Karel Wágner
Sabotáž výroby elektromobilů
V úterý 5. března ráno žhářský útok na stožár s elektrickým vedením ochromil továrnu automobilky Tesla v Grünheide.
Karel Wágner
Jak předcházet jaderné havárii
„Pouze budoucnost může rozhodnout, zda jsme vybrali právě tu jedinou správnou cestu a nalezli to nejlepší řešení našich problémů.“ Albert Einstein.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Pátrací složky našly vrtulník íránského prezidenta, píší agentury
Aktualizujeme Íránská státní televize hlásí nehodu vrtulníku při přesunu prezidenta Ebráhíma Raísího. Stroj...
Obrat. Neučte už sporné teorie o 72 pohlavích, instruuje britská vláda školy
Britská vláda představila nové pokyny pro sexuální výchovu. Vyzývá v nich školy, aby přestaly učit...
Armáda pošle miliardy „do luftu“. Kbely dostanou novou věž a dopravní letadla
Armádní letectvo získá o téměř devatenáct miliard korun víc pro následující čtyři roky, než bylo...
Policie jde po majetku „nemajetného“ Kaderky. Zaměřila se i na manželku
Premium Šéf Českého tenisového svazu Ivo Kaderka je vyšetřován ohledně jeho příjmů. Detektivy zajímají také...
Vyhrajte balíček z řady sebamed Anti-Redness
Minulý týden jste soutěžili se sebamedem o kosmetiku pro nejmenší. Tento týden si pojďte zahrát o péči pro vás, a to konkrétně o řadu Anti-Redness,...