Exorcismus a levitace

V lednu roku 2011 se ve sdělovacích prostředcích objevily zvěsti, že Vatikán bude spolupracovat s tele­vizní stanicí Discovery Channel na dokumentu, který se zabývá případy údajného posednutí člo­věka ďáblem. Vatikán měl také vůbec poprvé udělit povolení vystoupit v takovémto pro­gramu čle­nům Mezinárodní asociace exorcistů, založené roku 1993 v Římě věhlasným exorcistou Gab­rielem Amorthem (současným předsedou je Giancarlo Gramolazzo). Avšak vzápětí po tom, co tato zpráva po in­ternetu obletěla svět, ředitel Vatikánské tis­kové kanceláře pater Federico Lom­bardi oficiální spolupráci mezi Svatým stolcem a Discovery Channel na přípravě dokumentu “The Exor­cist Files” de­mentoval.

V září toho roku se dokument objevil na YouTube a dnes si jej může přehrát každý uživatel inter­netu. Jsou tu sice v souvislosti s exorcismem zmiňovány i úkazy, o kterých se u nás obyčejně ho­voří jako o „řádění poltergeista“ (od 18. do 25. minuty dokumentu), avšak jeden z fenoménů, spo­jovaných s exorcismem, zde není vůbec pojednán (tak jako měli nerůznější světci v extatických stavech kdysi levitovat, má se dle exorcistů levitace dnes objevovat v souvisloti s posed­nutím člo­věka ďáblem). A to i přesto, že jedním z autorů průvodního slova je známý teolog a exorcista Jose Antonio Fortea, autor knihy Rozhovor s exorcistou, který ve sdělovacích prostředcích již zmiňoval svůj případ vymítání „kdy došlo k levitaci dvakrát, ale i k mnoha dalším podivným jevům“.                     

Sám G. Amorth poskytl sdělovacím prostředkům několik rozhovorů, kde výskyt levi­tace, spojené s exorcismem, potvrdil. Například: „Vyskytuje se, ale ne často. Vzpo­mínám si na případ jednoho sedláka, bylo to v době mých začátků. Potřeboval jsem šest mužů, aby ho udrželi. Bylo to v únoru. Přišel ke mně a řekl: Jsem Lucifer, král štírů a hadů. A plivl mi do tváře. Mluvil anglicky, i když jinak znal jen dialekt a neuměl správně italsky. Vznášel se takto vy­soko: (ukázal asi výšku láhve nad stolem). Volal: Odejdu 21. července! To bylo velice brzy.“ (Paul Badde - Zkušenosti nejstaršího exorcisty. Vatican magazin, časopis Světlo 6–7/2008). Též římskokatolický kněz James J. LeBar (1936–2008), kterého jmenoval kardinál John O'Connor roku 1992 vrchním exorcistou newyorské arcidiecéze, v jednom interview na do­taz, zda on sám během exorcismu na vlastní oči viděl ně­koho se vznášet ve vzduchu, odpověděl: „Sám jsem během exor­cismu nikdy neviděl větší levitaci. Ovšem při jednom předběžném vyšetřování jsem viděl někoho, kdo se vznesl nad kostelní lavice a vznášel se tam několik minut“.  

Pokud jde o tzv. extatickou levitaci v kostele, najdeme v kronikách a jiných historických prame­nech celou řadu zaznamenaných případů podobného rázu. Nejznámější případy extatické levitace vy­jmenoval mnichovský profesor historie Joseph von Gör­res ve své publikaci Křesťanská mystika (Die christ­liche Mystik), vydávané tiskem v letech 1836-1842: Sv. Ambrož Sensedonio (I, str. 324); sv. Filip z Néri (II, str. 9); sv. Terezie z Avily (II, str. 122); sv. Tomáš Akvinský (II, str. 208); sv. Sa­viour z Horty (II, str. 214); sv. Tomáš z Vilanovy (II, str. 253); sv. Kateřina ze Sienny (II, str. 426) Jana z Carnioly (II, str. 493-494); sv. Marie z Agrédy (II, str. 520); sv. Petr z Alcantary (II, str. 523, 529); Kristna Velkolepá (II, str. 535); Adelaida z Adelhausenu (II, str. 536); Esperance z Brenegally  a Anežka Česká  (II, str. 537); sv. Colette, Dalmatius z Gerony,  Antonín ze St. Re­ine, sv. František z Assisi, Bernard z Courléonu a sv. Josef z Copertina (II, str. 539); Joan Rodri­guez (II, str. 548); sv. Dominik z Jesus-Maria, blahoslavená Gerardesca z Pisy a Alžběta z Falkensteinu (II, str. 549); Damian z Vicari, Anežka z Chatillonu, Mi­chael Lazar a Petr z Regolady (II, str. 551-552).                  

Terezie od Ježíše (vlastním jménem Teresa de Cepeda y Ahumada) je řádové jméno pro výraz­nou představitelku tzv. mystické teologie, jinak též známou jako Svatá Terezie z Ávily (1515-1582). Já­dro její knihy Život (La vida) z roku 1565 tvoří popis čtyř vzestupných stupňů modlitby. Nejpokroči­lejším stupněm je extatický stav, kdy smyslová část je úplně vyloučena. Terezie tento stupeň dále rozděluje na spojení a vytržení. Zatímco u spojení je zasažena pouze duše, u vytržení je stejnou měrou zasaženo i tělo. Terezie tento stav vnímá jako okamžité vytržení duše z těla, zatímco tě­lesná schránka zůstává str­nulá v takové pozici, v jaké ji zastihl trans. Během takovýchto stavů Te­rezie zakoušela různé druhy slyšení a vidění, ale i exta­tický vznes, kdy bylo její tělo doslova zdvi­ženo do prostoru. Tento stav měl trvat až půl hodiny a v odpověď na něj přicházela několikahodi­nová malátnost, po­dobající se slabosti při omdlení. V případě levitace nešlo o pouhý subjektivní dojem, neboť její extatický vznes tehdy potvrdilo ně­kolik (a nutno dodat že věro­hodných) očitých svědků.                               

Extatickou levitací proslul i františkánský mnich Josef Desa (1603-1663), jenž byl po své smrti v roce 1753 blahoslaven a roku 1767 svatořečen, pročež je nám známější jako Svatý Josef Cuper­tinský, označovaný za patrona letců, parašutistů či kosmonautů. Byl totiž znám jako „létající svě­tec“, který v extatických stavech byl schopen se vznášet ve vzduchu po dobu až několika hodin. Jeho levitace se často opakovaly. Věřící se sbíhali v údivu, zatímco lékaři a nejrůznější učenci jej podrobovali vyšetřením a kontrolám, aby vyloučili případný podvod. Nejenže jeho levitaci mnoho­krát pozorovali, ale o těchto neuvěřitelných skutečnostech budoucím generacím zanechali i věro­hodné zprávy. Josefovo levitování přitahovalo pozornost tolika lidí, že nakonec došel Svatému ofi­ciu do Říma anonymní list, kde se pravilo: „Zde v Puglii je jeden 33letý fráter, který ze sebe dělá mesiáše a táhne za sebou davy.“ Přestože nikdy ze sebe mesiáše nedělal, stanul Josef před tri­bunálem, avšak nikdy nebyl odsouzen. Svědkem jeho extatické levitace se totiž stalo jak shromáž­dění kardinálů, tak i sám papež Urban VIII. Přesto byl Josef nucen se stěhovat z jednoho kláštera do druhého, až nakonec doputoval do kláštera v Osimo, kde v létě 1663 vážně onemocněl a v září toho roku zde zemřel.                               

Vraťme se však ještě jednou k exorcismu. Fundamentalisté s oblibou vzpomínají výmítání zlého du­cha, při kterém “posedlé děvče bylo přivázáno k židli, a když biskup konal exorcismus, který tr­val 8 ho­din, židle se vznesla do výše asi 1,5 metru a ani několik mužů ji ne­mohlo stáhnout dolů k zemi“. Ovšem podobnému úkazu byl přítomen i Dr. Willi­am J. Craw­ford (1881-1920) z Queens University Belfast, který v letech 1914-1917 v Irsku expe­rimentoval se šestnáctiletou Kathleen Go­ligherovou, v jejíž přítomnosti docházelo (mimo jiných za­jímavých fyzi­kálních jevů) na mnoha seze­ních ke spontánní levitaci stolu. Ke Craw­fordovi se záhy při­dal a spolu s ním experimento­val i Wil­liam Bar­rett, profesor fyziky na Royal College v Dublinu. Dle Barrettova vlastního dochova­ného sdělení pak v jednom z případů, kdy se stůl sám od sebe vznesl do výše cca 18 centimetrů (tedy levitoval), se pokoušel Barrett stůl zatlačit dolů, zpět na podlahu. I když tlačil na stůl ze všech svých sil, nepoda­řilo se mu jej na podlahu vrátit, a to do­konce ani poté, co se na stůl posadil a snažil se jej rozhou­pat.

William Fletcher Barrett (1844-1925), profesor fyziky na Royal College of Science v Dublinu, stu­doval levitaci i v domě Jacka Flanigana, kde docházelo ke vznášení se různých předmětů včetně nábytku. Jak Bar­ret konstatoval "po­hyby předmětů nepodobají se nijak oněm, stojícím pod vlivem gravitace, nebo jiné přitažlivé síly. Předměty povznesou se do vzduchu, pohybují se v kruhu a často mění směr a obyčejně se snesou opět klidně, aniž poraní pozorovatele." V případě levitace (vznášení se) nejrůznějších objektů včetně lidských jedinců, se tedy v žádném případě ne­jedná o nějaké lidským rozumem neucho­pitelné „ryze du­chovní“ jevy či úkazy, nýbrž o zcela reálné „fyzi­kální“ děje či jevy. A tak se zde naskýtá otázka: dojde nakonec v případě fenoménu levi­tace k dia­logu vědy s náboženstvím, nebo jen ke konfliktu mezi vírou a vědou? Po pravdě řečeno, ke kon­fliktu mezi ví­rou a vědou vždy docházelo pouze tam, kde buď náboženství nebo věda pře­kročily své kompetence.                                           

Dnes ještě obdobu pozitivistického překročení kompetencí ze strany vědců, přicházejících v 19. století s tvrzením o neomezených možnostech lidského rozumu a snahy nahradit náboženství vě­dou, představují na straně teologů fundamentalisté. Rozdíl mezi fundamentalisty a nefundamenta­listickými teology a církevními představiteli ilustrují následující dva citáty. Roku 1975 evangelikál J. Robertson McQuilkin zásadu „podřízení autoritě Písma“ interpre­toval tak, že „když bude učení Písma v rozporu s kterýmkoli jiným názorem, jako pravda bude při­jato učení Písma a tento jiný ná­zor, i kdyby v jeho prospěch hovořil empirický výzkum, jako prav­divý přijat nebude“. Naproti tomu papež Jan Pavel II. roku 1992 v projevu před Pontifikální akade­mií věd, ve kterém se oficiálně jménem církve omluvil za kauzu Galileo Galilei, řekl: „Stane-li se, že autorita Písma svatého je po­stavená do protikladu s jasným a jistým odůvodněním rozumu, musí to znamenat, že osoba, která inter­pretuje Písmo, ho správně nechápe.“             

Přes všechny výhrady fundamentalistů v případě podivných úkazů, s nimiž se setkávají exorcisté, se ukazuje, že mezi vědou a ná­božen­stvím, které byly často mezi sebou ve sporu, dnes vzniká ur­čitá hraniční oblast, kde se je­jich kom­petence dotýkají. Pokud nejsou pak pro definování toho, co je „lidské“ či „přirozené“, podle skep­tiků důležitá filozofická, nýbrž spíše antropologická nebo biolo­gická kritéria, může tato situace vést k dialogu mezi některými vědeckými disciplínami a ná­božen­stvím. Je pravda, že minulá éra komu­nistické ideolo­gie u nás potlačovala veškerou spolupráci vědců s náboženským světem. Žijeme však na počátku 21. století a není zde důvod, proč by na­příklad nemohl klérus ve spolu­práci s vědeckou obcí ma­povat projevy některých dosud exaktně neinter­pretovaných feno­ménů za účelem jejich objas­nění. Jestliže si akademická obec stě­žuje na to, že nemá k prokázání objetivní existence ta­kovýchto fe­no­ménů do­statek věrohod­ných svědků, pak může studovat svě­decké vý­povědi duchovních, kteří se s projevy podivných či tajemných jevů při vý­konu jejich služby setkávali a setkávají. Tak bychom se mohli dnes konečně vrátit k jed­nomu z odkazů, které nám zanechal přírodovědec Thomas Henry Huxley (1825-1895): "Stůjte před fakty jako malé dítě, připraveni vzdát se jakéhokoliv apriorního názoru. Následujte přírodu, ať vás vede kam­koliv, jinak nepoznáte nic".                       

Jestliže však papež Jan Pavel II. prohlásil „stane-li se, že autorita Písma svatého je postavená do pro­tikladu s jasným a jistým odůvodněním rozumu, musí to znamenat, že osoba, která inter­pretuje Písmo, ho správně nechápe“, pak je třeba zde připomenout též slova jed­noho z nejvýznamnějších vědců průkopnické éry moderního věku. Neboť britský chemik a fyzik, člen jak Královské společ­nosti v Londýně, tak i švédské, italské a francouzské Akademie věd, sir William Croookes (1832-1919) v době, kdy studoval fenoménem levitace, prohlásil: "Zdá-li se nový fakt odporo­vat tomu, co se jme­nuje přírodním zákonem, nedokazuje to, že tvrzený fakt je falešný, nýbrž jen, že jsme se dosud nenau­čili správně znát všechny přírodní zákony" (Quarterly Journal of Science, 1.10.1871). 

The Exorcist Files :

http://www.dailymotion.com/video/xl4un8_the-exorcist-files-infestation-s01-e01_shortfilms

Jose Antonio Fortea - Strange Phenomena:

http://www.youtube.com/watch?v=kts28qlNI_g&feature=related

The Supernaturalist - Levitation. Discovery Channel:

http://dsc.discovery.com/videos/the-supernaturalist-levitation.html

BBC - Secret of Levitation 1-6 Video :

http://www.youtube.com/watch?v=r7MYWfM-opk&feature=related