Záhada spadlá z nebe
Mezi roky 2007 a 2009 se ve Velké Británii objevovaly v trávě hrudky či chuchvalce z jakési neurčité hmoty v podobě gelu, které se zdály padat z nebe. Hrudky byly nacházeny ve Spojeném království v poměrně značném množství. Jak uváděla BBC, z ničehož nic se objevovaly, kromě jiných lokalit, i na pastvinách po celém Skotsku (pročež také leckdy byly internetovými Všeználky z roztrušování želatinových hrudek podezírány ovce). A jak se později ukázalo, identické formy gelu se objevovaly v té době i ve Spojených státech.
Samozřejmě hledala BBC pro tuto záhadu vysvětlení. Dr. Andy Taylor z výzkumného ústavu v Aberdeenu, zabývajícího se mikrobiologií půdy a molekulární ekologií, zavrhl možnost, že by se mohlo v tomto případě jednat o houby. Jeho tým měl dokonce v laboratoři Macaulay Land Use Research Institute (dnešní James Hutton Institute) provádět DNA analýzu odebraného vzorku, avšak k žádným výsledkům tehdy nedospěl. Podle vyjádření doktora Taylora se totiž ukázalo, že vzorek, který měli badatelé k dispozici, byl kontaminován. Dr. Hans Sluiman, expert Královské botanické zahrady v Edinburgu, po prozkoumání vzorků dospěl k názoru, že podivný gel sám o sobě ve skutečnosti zcela jistě není rostlinného původu, jak se občas soudilo. A tak se o slovo v tisku přihlásili zastánci tzv. žabí hypotézy, podle nichž star jelly představuje nestravitelný sliz z žabích vajíček, který vyvrhují dravci.
Rosolovitá látka, označovaná za hvězdné či astrální želé, byla v Anglii nacházena, a to již od 14. století, nejen v trávě, ale i na kamenech a na větvích stromů. Ve zdejším folklóru byly tyto gelové hrudky spojovány s „padajícími hvězdami“, tedy především s pozorováním meteorických rojů, známých nám třeba jako Perseidy, Orionidy či Leonidy. Odtud také vlastně pochází jejich název „star jelly“ nebo „star rot“. Thomas Pennant v 18. století dospěl k závěru (podobně jako později někteří zoologové v Německu) že star jelly musí být "něco, co bylo vyzvraceno ptáky nebo zvířaty". V roce 1910 pak zveřejnil T. McKenny Hughes v časopise Science článek, ve kterém sledoval historii hvězdného či astrálního želé a popsal jeho vzorek z jihozápadního Walesu. Bohužel nedokázal provést chemický rozbor získané hmoty a vzorek nakonec předal jednomu z botaniků na Cambridge University. Ten dospěl k závěru, že se jedná o želé bakteriálního původu, s čímž ale Hughes nesouhlasil.
Star jelly 8. 09. 2011 v Pittsburgu :
https://www.youtube.com/watch?v=dKEs-qgBuL8
Za zmínku zde stojí fakt, že nezisková vědecká a vzdělávací instituce National Geographic Society nedávno pověřila několik biologů analýzou tajemného star jelly. Ti skutečně provedli v laboratořích testy na vzorcích pocházejících ze Spojených států. Ale tak jako týmu doktora Taylora, ani jim se nepodařilo ve vzorku nalézt DNA a původ star jelly se nepodařilo určit. Podle některých badatelů je hrudkovitý gel zvaný „star jelly“ schopen absorbovat vodu, což způsobuje, že je pak více čirý a průhledný. Postupně se má také rozkládat a jevit „tendenci končit jako několik beztvarých skvrn“. U pravého či skutečného „hvězdného želé“ tak s největší pravděpodobností při jeho nálezu hraje významnou roli doba, která uplynula od jeho dopadu na zem (pokud předpokládáme že padá z oblohy), ať už by ve skutečnosti byl jeho původ jakýkoliv. Že může padat tzv. hvězdné želé z oblohy, naznačuje fakt, že jej lidé nacházejí v trávě a na kamenech po dešti, nebo že je britskými farmáři po dešti nalézáno na střeše traktoru. Ale někdy i na plotech, nebo na střechách garáží a domů. Navíc některé čerstvé hrudky hvězdného želé mají vzhled ledových útvarů známých jako měkké kroupy, který by mohl nasvědčovat tomu, že se v atmosféře formovaly v procesech do jisté míry blízkých těm, jimiž se v oblacích formují hrudky zmrzlé vody, dopající na zem při krupobití.
Zde bude třeba na chvilku odbočit ke kroupám, které v oblacích rostou zachycováním přechlazených vodních kapek ze zásob oblačné vody. Většina velkých krup se při svém pohybu v oblacích převaluje ze strany na stranu, rotuje nebo vykonává krouživý pohyb, proto se také oblast na povrchu kroupy, která zachycuje přechlazenou vodu, může při pádu kroupy měnit. Velké kroupy tak mohou být zcela nesymetrické a často se u nich objevují ledové výrůstky nebo zaoblené ledové výstupky označované jako rampouchovité laloky (icicle lobes). Jejich vznik se připisuje postupnému mrznutí vody, která stéká po povrchu padající kroupy. Prvním stádiem vzniku každé kroupy je vývoj ledového zárodku, který je dostatečně velký, aby mohl dále efektivně sbírat přechlazenou vodu. Tento proces je spojen s uvolňováním latentního tepla, které ohřívá kroupu a může ovlivnit průběh mrznutí. Jestliže kroupa sbírá kapky tak rychle, že všechna zachycená voda nemůže okamžitě zmrznout, blíží se teplota rostoucí kroupy hodnotám kolem 0 °C. Laboratorní simulace růstu krup ukazují, že při tzv. mokrém růstu může být významná část kapalné vody zatažena do dutin kroupy a může se tak vytvořit houbovitá kroupa nebo též houbovitý led (spongy ice). Růst houbovitého ledu lze pozorovat i u přirozených krup, kde je však poměrně vzácný. Na druhé straně může být houbovitý led součástí struktury tzv. měkkých krup (soft hail), jejichž proces vzniku nebyl zatím objasněn.
Mezi popularizátory vědy dosud přetrvávající představa, že vrstevnatá struktura krup je důsledkem jejich pohybu v oblaku směrem nahoru a dolů, při němž se střídá proces mrznutí a tání, není správná. Takovéto představy vznikaly v době, kdy ještě nebyla dostatečně zhodnocena přítomnost přechlazené kapalné vody v oblaku. Tehdy se vycházelo z úvahy, že kroupy mohou zachycovat kapalnou vodu pouze pod hladinou mrznutí a musí vysoko nad tuto hladinu vystoupat, aby voda zmrzla. Naproti tomu vrstevnaté struktury získané v aerodynamickém tunelu při laboratorním sledování namrzání vodních kapek na ledovém povrchu prokazují, že vrstvy jsou důsledkem změn obsahu přechlazené vody a teploty oblaku. A jako dodatek k poznatkům o kroupách je třeba zde ještě podotknout, že hrudky star jelly z Evropy, které byly na trávě objevovány v ranních hodinách, v některých případech nálezci popisují jako částečně zmrzlé, což připisují na vrub nočním mrazíkům. Pokud by však mělo astrální želé padat spolu s kapkami deště z oblaků, pak by mohlo být „částečně zmrzlé“ spíše proto, že se formovalo v oblacích.
Atmosférickému původu tzv. hvězdného želé se zdají nasvědčovat případy, kdy kousky hvězdného želé na zem padaly z mraků spolu s kapkami deště, tedy doslova „pršely z nebe“. K podobné události mělo dojít 7. srpna roku 1994 ve Spojených státech v malém městečku Oakville, ve státě Washington. Drobné želatinové hrudky zde údajně během bouřky napršely na plochu více než dvaceti čtverečních kilometrů. V rozmezí tří týdnů zde k tomuto dosud neobjasněnému přírodnímu jevu docházelo opakovaně, neboť želatinový déšť se tu v průběhu měsíce srpna objevil celkem šestkrát. Drobné hrudky našedlé či bílošedé barvy se na první pohled zdály podobat kroupám, jakmile se jich však nálezce dotkl, hned zjistil, že mají zvláštní, rosolovitou strukturu. Záhadné želé tu nepadalo jenom do trávy, mělo se objevovat i na větvích stromů.
Vzorky tohoto želé byly odeslány do laboratoře Hygienického ústavu státu Washington (Washington State Department of Health), kde měl mikrobiolog Mike McDowell zjistit, že jím zkoumaná neznámá látka obsahuje dva druhy bakterií. Krajský zdravotní odbor (Washington State Department of Ecology's hazardous materials) pak oznámil, že jím zkoumaný vzorek obsahoval glykoproteiny podobné těm, které se nacházejí v lidských bílých krvinkách. V důsledku těchto zpráv se nakonec ve sdělovacích prostředcích objevila úvaha, že gel představuje odpad, vypouštěný z letadla. Avšak federální předpisy vnitrostátního leteckého úřadu vyžadují, aby odpad z letadel byl vždy obarven na modro, zatímco vzorky podivného želé nebyly žádnou z chemických příměsí zabarveny. Kromě toho v té době předpisy již řadu let zakazovaly pilotům odpad (dříve nalézaný jako tzv. modrý led) z nádrží vypouštět během letu.
Poté co případ „napršeného“ želé ministerstvo zdravotnictví odložilo, poslala jedna obyvatelka Oakville malý vzorek látky, který doma uchovávala v mrazáku, do akreditované analytické laboratoře AmTest. Zde měl při analýze vzorku mikrobiolog Tim Davis zjistit, že gel obsahuje bakterie, které nedokázal určit. Avšak ve vzorku objevil eukaryotickou buňku, což potvrzovalo hypotézu, že v případě želé se jedná o látku biologické povahy. Substanci nebylo možné podrobněji prozkoumat, neboť se rozpadla a vyschla. Na informaci o tom, že gel je organického původu, novináři reagovali vyspekulovaným závěrem, že tedy musel pocházet z medúz, vznášejících se při hladině oceánu. Ty do oblak měly vynést letouny amerických vzdušných sil při cvičném bombardování v Pacifiku, aby pak ve vnitrozemí po padesáti kilometrové pouti atmosférou údajné medúzy, rozdrobené na malé kousíčky, napadaly do ulic a zahrad městečka Oakville. Žádná z amerických laboratoří však nikdy nedospěla k závěru, že by záhadný gel pocházel z klobouků či zvonů medúz. A aby toho nebylo dost, v Oakville se podivný želatinový déšť po třech letech objevil znovu. Konkrétně v červnu 1997, kdy už nikdo nepochyboval o tom, že zdejší hvězdný gel nemá s letadly nic společného.
Nakonec bylo některými institucemi za zdroj želatinového deště ze státu Washington označeno průmyslové znečištění atmosféry. To však nevysvětluje fakt, že hvězdné želé v minulosti lidé v trávě či na stromech nacházeli ne po desítky, ale již po celé stovky let. A tak začala ve výkladu podivného jevu široká veřejnost ve Spojených státech upřednostňovat starou anglickou legendu, podle níž bývá želé nalézáno po průletu meteoru, nebo při pozorování meteorického roje. Obzvláště po tom, co se ve večerních hodinách 3.11.1996 na obloze nad australským Kemptonem, který se nalézá zhruba 40 kilometrů severně od Hobartu, hlavního města australského ostrovního státu Tasmánie, objevil "zářící meteor, pohybující se od severovýchodu na jihozápad“. Na druhý den ráno začali obyvatelé Hobartu nacházet na trávnících a městských chodnících hrudky bělavého, průsvitného želé, podle pozorovatelů adekvátního anglickému „star jelly“. A nikoho zřejmě nepřekvapí, že původ kemptonského želé dodnes nebyl objasněn.
Nelze se tedy divit, že ve Spojených státech po roce 1997, jenž byl doslova ve znamení komet, bylo hvězdné želé laickou veřejností nejčastěji spojováno, tak jako tomu bývá v Anglii, s astronomickými či atmosférickými jevy. V prosinci 1997 pozornost sdělovacích prostředků upoutala zpráva o explozi velkého meteoritu nad Grónskem, kdy na místě dopadu byly pozorovány významné atmosférické úkazy. Bolid explodoval poblíž osady Qaqortoq 9. prosince 1997, 50 km severně od městečka Narsarsuaq. Tento úkaz začal být laiky spojován s výskytem želatinového deště v dalším z měst státu New York. Želatinový déšť se totiž dostavil 9. prosince 1997 i v Everetu, největším městě okresu Snohomish, které proslavil zdejší civilní přístav, ale i nejmodernější základna amerického námořnictva. Drobné hrudky gelu, které zde byly objeveny po bouřce, se evidentně podobaly těm, které již v minulosti napršely v Oakville. Podle televizního zpravodajství byly vzorky gelu z Everetu opět „odeslány do laboratoře k testování“, přičemž výsledky analýz měly být podle televizních moderátorů známy za týden. Ale jak už to tak v případě hvězdného želé bývá, s konkrétními výsledky analýz, které by původ záhadného gelu objasnily, žádná laboratoř znepokojenou veřejnost neobeznámila.
V poslední době však nejvíce popustili uzdu své fantazii nálezci tzv. astrálního želé ve Velké Británii. Tajemná průsvitná látka, připomínající gel, opět označovaná za hvězdné želé, se za typického deštivého počasí objevovala ve větším množství v kopcích poblíž vesnice Patterdale z hrabství Cumbria, kde tentokrát nebyla spojována se snůškou vajec obojživelníků, ani s jejich vejcovody, vyvrhnutými dravci. V říjnu 2011 zde chuchvalce tajemné látky (která se podle internetových zpráv očitých svědků poměrně rychle rozkládala) byly po dešti nalézány nejčastěji v kalužích. Přičemž předešlého roku, v listopadu 2010, byly stejné hrudky hvězdného želé nalézány v mokřinách Dartmoorského národního parku (Dartmoor National Park) v hrabství Devon na jihozápadě Anglie.
Star Jelly found on Dartmoor (6/11/2010):
https://www.youtube.com/watch?v=B1StlD1ijuA
Sdělovací prostředky se při objasňování původu tajemného želé z hrabství Cumbria obrátily s žádostí o pomoc na doktora Hanse Sluimana, experta z Královské botanické zahrady v Edinburghu, který byl zapojen do vyšetřování kauzy star jelly, nacházeného na skotských pastvinách v roce 2009. Neboť novináři předpokládali, že záhadu podivného želé odborníci za dva roky již vyřešili. Dr. Sluiman jim odpověděl těmito slovy: "V té době jsem některé vzorky prohlížel pod mikroskopem, když jsem se snažil zjistit, zda obsahují řasy. Objevil jsem několik velmi malých buňek, ale dospěl jsem k závěru, že tyto se do želé dostaly prostřednictvím kontaminace rostlinnou hmotou. Zjistil jsem tehdy, že se vzorek skládá téměř výhradně z vody, ale nebyl jsem schopen určit, co přesně to bylo. Potíž je v tom, že se želé moc často neobjevuje a že vzorek, který se dostane do laboratoře, nebývá příliš čerstvý.“
A protože se záhadě hvězdného želé nedostávalo řešení od botaniků ani mykologů, dávala laická veřejnost tajemný sliz znovu do souvislosti s výskytem meteorických rojů, konkrétně s výskytem rojů zvaných Drakonidy a Orionidy. Mateřskou kometou Drakonid je periodická kometa náležící k jupiterově rodině komet. Zvýšená aktivita tohoto roje sice mohla být 8. října večer v kopcích poblíž vesnice Patterdale pozorována, avšak s hvězdným želé ještě spojována nebyla. Této cti se ve sdělovacích prostředcích dostávalo až pravidelnému meteorickému roji zvanému Orionidy (jehož mateřským tělesem je známá Halleyova kometa), který toho roku vrcholil v průběhu noci z 21. na 22. října. Přičemž jedny z prvních fotografií, které ukazovaly tajemné želatinové objekty v loužích, se na internetu objevily už 20. října 2011.
Star Jelly 2011 - YouTube:
https://www.youtube.com/watch?v=YEoOl411G4M
S meteorickým rojem coby zdrojem tzv. hvězdného želé vědecká obec, jako již mnohokrát, pochopitelně nesouhlasila. O slovo se přihlásili zastánci zoologické koncepce, kteří s původní žabí hypotézou, vydávajících star jelly za snůšku žabích vajíček, ve sdělovacích prostředcích (vzhledem k tomu, že se vše odehrávalo v půli října, kdy se žáby nepáří) tentokrát neuspěli. Na internetu se objevila jejich nová spekulace, v níž želatinové chuchvalce, povětšinou mléčné barvy, nalézané v kopcích na území hrabství Cumbria, byly údajným důsledkem jelení říje. Jinak řečeno, zde se už nemělo z hlediska zoologie jednat o souvislost s obojživelníky, ani s medúzami napadanými z mraků - tentokrát měly podivné chuchvalce mléčné barvy představovat shluky jeleního ejakulátu. Ovšem vzhledem k tomu, že byly z kopců hlášeny nálezy gelových útvarů, z nichž některé se vzdáleně podobaly hlenkám známým jako síťovka pýchavkovitá (Enteridium lycoperdon), dosahující až velikosti pomeranče, můžeme po kopcích rozsévané sperma pářících se jelenů z výkladu fenoménu zvaného star jelly vyloučit. Ostatně, identické hrudky tajemného želé byly v posledních letech nalézány i na jiných místech a v jiných ročních obdobích.
V roce 2013 se 15. února v ranních hodinách nad uralskou oblastí Ruska, poblíž města Čeljabinsk, objevil na obloze jasný bolid. S hlasitým třeskem se rozpadl na kusy, z nichž ten největší, o hmotnosti půl tuny, se podařilo vylovit z jezera Čebarkul až ke konci roku. Nárazová vlna, způsobená pádem meteoritu, byla tak silná, že rozbíjela okna a spouštěla autoalarmy. Pouhé tři dny po událostech v Čeljabinsku, tedy 18. února 2013, se pak ve Velké Británii ve sdělovacích prostředcích objevuje zpráva, že západně od Glastonbury, v Národní přírodní rezervaci Ham Wall v hrabství Somerset, bylo členy Královské společnosti pro ochranu ptáků (RSPB) nalezeno velké množství podivného želé, označovaného obyvateli Somersetu za star jelly. Hrudky želé, milovníky záhad na internetu dávané do souvislosti s událostmi v Čeljabinsku, byly nalézány i na trávě u vody, přičemž shluky podivného želé měly zhruba 10 cm v průměru. Členové společnosti požádali odborníky o vysvětlení podivného jevu, ale nikdo z oslovených vědců si nebyl původem zdejšího astrálního želé jistý. Tony Whitehead coby mluvčí RSPB tehdy prohlásil: "I když nevíme, co to vlastně je, podobné látky byly popsány už dříve. V záznamech se objevují od 14. století a jsou známy jako hvězdné želé, astrální želé, nebo astromyxin. Ve folklóru se objevuje názor, že pocházejí z brázdy meteorických rojů." Celou záležitost pak uzavřel manažer RSPB, který k tomu dodal: "Ať je to cokoliv, je to velmi divné."
Názory vědců na to, co je podivný sliz ze Somersetu vlastně zač, se již tradičně rozcházely. Někteří z biologů přišli s tím, že v případě po několik století ve Velké Británii nacházeného star jelly se ve skutečnosti jedná jen o formu sinic, známých jako jednořadky (Nostoc), které tvoří kulovité shluky nebo kolonie zvané „blob“, tedy beztvaré objekty či hrudky nezřetelného tvaru, složené z buněk v rosolovitém obalu. V půdě většinou není kolonie jednořadek příliš patrná, ale po dešti se může zformovat v nápadnou slizovitou masu, o které si podle vědců lidé neznalí sinic mohou myslet, že spadla z nebe, obzvláště když mohou kolonie sinic poměrně rychle růst v kalužích. Ovšem tato v celku lákavá hypotéza je v evidentním rozporu s případy, kdy nebylo hvězdné želé nalézáno jenom v trávě na loukách, ale i na větvích stromů, na střechách traktorů, či dokonce ve formě maličkých hrudek spolu s kapkami deště při bouřce napršelo na zem.
Nález ze 13. 10. 2012. Myxomycetes or "Star Jelly"?
https://www.youtube.com/watch?v=GIIveCMBGdI
Údajným astrálním želé, nacházeným v Národní přírodní rezervaci Ham Wall v hrabství Somerset, se zabývali badatelé z Muzea přírodní historie v Londýně. Podle zjištění zdejšího Centra biologické rozmanitosti má zkoumané želé obsahovat glykoprotein. Ovšem se zajímavou informací ve sdělovacích prostředcích v lednu 2014 přišel Stuart Hine z poradenské služby (Identification and Advisory Service), který prohlásil: "Udělali jsme nějaké molekulární analýzy a našli jsme ve vzorku DNA straky a DNA žáby. Teď by to mohlo znamenat, že tu jde o žábu, která byla požita strakou a její nestravitelné části byly strakou vykašlány jako lepkavý gel. Nicméně, musíme zkoumat vzorek dál."
Že straky kromě jiných živočichů požírají i žáby, je obecně známo: názornou ukázku najde případný zájemce ve videošotu (Magpie eating frog) na YouTube. Ovšem to, že ve vzorku byla nalezena DNA straky a DNA žáby ještě neznamená, že se v případě zkoumaného želé jedná o vyvržené zbytky žáby, kterou pozřela straka. Dokonce není možné ani tvrdit, že tu jde o nezvratný důkaz toho, že veškeré zdejší star jelly má původ v žabích vajíčkách, pozřených strakou. Neboť vzorek, kterým se zabýval Stuart Hine, mohl být (tak jako tomu bylo již v minulosti u jiných vzorků star jelly) kontaminován. Případnou kontaminaci badateli z londýnského Muzea přírodní historie zkoumaného želé může vyloučit jen sekvenace DNA ze vzorku kontrolního, odebraného na jiném místě Národní přírodní rezervace Ham Wall.
A pokud jde o zjištění, že zkoumané želé obsahuje glykoprotein, pak k podobným závěrům došli již před časem badatelé ve Spojených státech, kde star jelly s žabími vajíčky vůbec nespojovali. Přičemž útržkovité zprávy z dosavadního výzkumu buněk star jelly se zdají nasvědčovat tomu, že se jedná o eukaryota či eukarya (jaderní), která tvoří velkou skupinu či doménu jednobuněčných a mnohobuněčných organismů. K eukaryotním organismům se ovšem neřadí archea (dříve archebakterie), které patří mezi prokaryota. Jinak řečeno, pokud není astrální želé pouhým důsledkem průmyslového znečištění atmosféry, pak s největší pravděpodobností jeho různé formy budou organického původu, a tudíž budou obsahovat glykoprotein.
Za glykoproteiny jsou označovány proteiny s navázanými sacharidy a najdeme je na povrchu eukaryotických buněk, tedy buněk, které mají jádro (karyon). U glykoproteinů se rozlišuje několik tříd komplexů označovaných za MHC (major histocompatibility complex). Jako molekuly lokalizované na povrchu buňky se glykoproteiny obyčejně dělí podle jejich struktury a funkce na dvě třídy: MHC glykoproteiny I. třídy se nacházejí ve většině buněk známých organismů, za MHC glykoproteiny II. třídy se pak považují povrchové glykoproteiny bílých krvinek, které se uplatňují při zahájení specifické imunitní reakce. Odtud také s největší pravděpodobností pocházela dříve již zmiňovaná, různě v tisku komolená zmínka americké laboratoře o tom, že mělo zkoumané star jelly ze Spojených států, které údajně na zem napršelo při bouřce, obsahovat glykoproteiny podobné těm, které se nacházejí v lidských bílých krvinkách.
Ale vraťme se k žábám. Většina žab v Evropě obývá různé typy vodních nádrží a jejich okolí, neboť se vyhýbá suchým místům. Žáby patří mezi menší živočichy a pro mnoho dravců tedy představují lákavé sousto. Zrovna tak pulci mohou představovat pro mnoho hladových zvířat snadné zpestření jídelníčku, což žáby kompenzují tím, že samice do vody naklade až několik tisíc vajíček. Žáby se probouzejí časně na jaře, když odtává led. A pokud přezimovaly na dně nějaké vodní nádrže, většinou se ve stejné nádrži i páří, přičemž následná snůška vajíček mívá podobu rosolovitého chuchvalce, plovoucího při hladině. U žab ve Velké Británii dochází k páření zpravidla od března, ovšem žáby se v některých oblastech probouzejí i na konci ledna, kdy samice jsou připraveny se třít okamžitě po probuzení ze zimní strnulosti. Co je však nejdůležitější, všem snůškám žabích vajíček, nakladeným ve formě želatinových chuchvalců, je společný jeden základní rys: žabí vajíčka mimo rosolovitou hmotu, v níž se nacházejí glykoproteiny, obsahují miniaturní zárodky budoucích pulců, laiky popisované jako „tmavé tečky“, viditelné pouhým okem. Neboť jak říkají zoologové, horní animální pól vajíčka je vždy tmavý, dolní vegetativní je světlý.
Naproti tomu chuchvalce slizu, označované za star jelly, v neobvykle velkém množství nacházené roku 2013 v Národní přírodní rezervaci Ham Wall v hrabství Somerset, miniaturní zárodky či „tmavé tečky“ neobsahovaly. Zdejší želé bylo čiré, bez příměsí. Přičemž zastánci žabí hypotézy zapomínají na podstatný fakt, že v Národní přírodní rezervaci Ham Wall bylo hvězdné želé nacházeno ornitology. Pokud tedy straky požíraly rosolovité snůšky zdejších žab, je s podivem, že tak ostražití pozorovatelé přírody, jakými jsou právě členové zdejší Královské společnosti, mimořádnou aktivitu ptáků, slétajících se k hodování na žabích snůškách, vůbec nezaznamenali. A je také s podivem, že nikdo z ornitologů, přes dlouhou tradici pozorování zdejšího ptactva, o slizu z žabího potěru, vyvrhovaném ptáky na zdejších loukách, doposud nehovořil.
Je pravda, že všelijaké zbytky potravy vyvrhuje celá řada ptáků, kteří se živí drobnými živočichy nebo jejich mršinami. Protože ptáci nemají žádné zuby, je jejich zažívací soustava speciálně přizpůsobena pro přijímání celých, nepřežvýkaných kousků potravy. Žaludek ptáků je vždy rozdělen alespoň na dva oddíly – přední žláznatý žaludek (chemické natrávení) a zadní svalnatý žaludek (mechanické rozmělnění), který často obsahuje ptáky polykané kamínky. Přesto si jejich žaludek se vším neporadí a zbytky potravy, které pták není schopen strávit (srst, kosti, peří), podobně jako tomu činí sovy, následně vyvrhne.
Avšak žabí hypotéza nikterak nevysvětluje, co straky z přírodní rezervace Ham Wall přinutilo požívat neobvykle velké množství žabích snůšek, i když jsou pro ně nestravitelné, a tudíž je stejně pak musely všechny vyzvrátit. Pro takovéto počínání ptáků neposkytuje žabí hypotéza žádné vysvětlení. A jestliže snůšky žabích vajíček straky vyzvrátily, jak je možné, že spolu se slizem nevyzvrátily i zárodky z vajíček? Zde však zůstává nezodpovězenou především otázka, proč želé z žabích vajíček, které může bez problémů procházet celým jejich zažívacím traktem, je vlastně pro ptáky nestravitelné. Není tedy divu, že řada zastánců stoleté žabí hypotézy začala preferovat novější verzi původu želé, se kterou přišel britský odborník na obojživelníky. Profesor Malcolm W. Kennedy z University of Glasgow se zabývá výzkumem pěnových hnízd, do kterých tropické a subtropické žáby kladou svá vajíčka. Roku 2012 přišel s koncepcí, ve které se mu podařilo v krátkosti objasnit původ hvězdného želé z Velké Británie touto větou: „Když dojde k napadení žáby, pak ze strachu vypudí želé, které běžně používá k ochraně vajec.“
U žab je skutečně známa celá řada obranných reakcí, i když nejčastější u nich bývá předstírání smrti. Některé druhy žab reagují na napadení predátorem velmi hlasitými zvuky, které nemají jen zastrašit útočníka, ale i varovat ostatní žáby. A třeba takové ropuchy se při napadení nafukují, aby se zdály větší, přičemž se mnohdy snaží prudkým výpadem vylekat útočníka. Ovšem fakt, že evropské žáby vyměšují při napadení predátorem (a ještě k tomu v různých ročních obdobích) obrovská množství jalového slizu, jímž by jinak při snůškách chránily svá vajíčka, nám zoologové z nějakého zvláštního důvodu zatajili. Nutno ještě podotknout, že hlavním obranným prostředkem ropuchy je její jedovatý sekret. Jedná se o bílou, silně viskózní tekutinu (bufotoxin), kterou vylučuje z příušních jedových žláz (parotidy) ve tvaru půlměsíce, umístěných za očima (při velkém podráždění mohou jed vylučovat i menší kožní žlázy). Proto pak mladý, nezkušený predátor, který se do ropuchy zakousne, pocítí silné pálení na sliznicích.
I když se tedy traduje, že ropuchy v Anglii s oblibou požírají lišky, tchoři, káňata a volavky, je málo pravděpodobné, že by ropuchy opravdu požíraly lišky. V posledních letech zvýšený počet pozorování hvězdného želé ve Skotsku by mohl vysvětlovat spíše zaznamenaný nárůst zdejší populace káňat. A pokud mluvíme o žabích vajíčkách černé barvy, ta by podle některých badatelů měla spíše než skokanům (Rana temporaria), vyskytujícím se i na vlhkých loukách a rašeliništích, patřit ropuchám (Bufo bufo). Potom ale kromě káňat podezření padá i na ptáky z čeledi krkavcovitých, především pak na vrány (Corvus corone), což je poměrně velký a inteligentní pták, který často projevuje o ropuchy zájem, i když celé žáby kvůli jejich jedovaté kůži většinou nepozře. O čemž svědčí německá epizoda z dubna roku 2005, kdy na okraji Hamburku bylo u rybníka nacházeno neobvykle velké množství mrtvých ropuch se záhadnou dírou v těle. Jak se nakonec ukázalo, vrány zdejší populaci ropuch decimovaly tím, že se naučily v kůži ropuch vyklovat otvor, kterým pak z jejich vnitřností vytrhávaly játra. Přičemž pro nás je nejvíce zajímavý fakt, že i když zde byly nalezeny stovky ropuch s vyhřezlými vnitřnostmi, nikdo zde nehlásil nález „hvězdného želé“. Protože se však odehrával tento žabí masakr v dubnu, lze předpokládat, že byly všechny samice ropuch již po tření, a tedy bez vajíček a k nim se vážícímu slizu.
Podle žabí hypotézy bývají ve Velké Británii ropuchy predátory roztrhány a spolu s ostatními vnitřnostmi jsou pak dravcem obyčejně spolykány i vaječníky s vejcovody, takže na zemi v trávě nakonec zůstává v drtivé většině případů ležet pouze sliz či želé, kterým by jinak byla obalena vajíčka. A občas se po zemi spolu se slizem povalují i kupky (zatím do šňůrek neuspořádaných), typicky černých vajíček ropuch. V případě podzimích výskytů hvězdného želé pak zastánci žabí hypotézy vycházejí z předpokladu, že plně vyvinutá vajíčka v sobě ropuchy mají již na podzim, aby tak byly připraveny na jarní páření. Každé vajíčko ze snůšky ropuchy mívá svůj vlastní slizovitý obal, navíc má společný obal každá dvojice. Ropuchou během páření ve dvojicích vypuzovaná vajíčka jsou totiž spojená šikmo vedle sebe, takže snůška ropuch vždy vytváří šňůrky či stuhy, nikoliv tedy hrozny či velké chuchvalce, jako tomu bývá u jiných druhů evropských žab.
Uvažovaný žábou produkovaný sliz spolu s kupkami černých kuliček, do kterých byla uskupena v těle žáby na jarní páření připravená vajíčka, tedy může na podzim (a případně i za časného jara) vysvětlovat původ záhadných želatinových útvarů všude tam, kde se hojně vyskytují žáby a jimi se živící dravci. Oproti této verzi by bylo však třeba se jednou provždy již rozloučit s hluboce zakořeněným mýtem, podle kterého ptáci s oblibou konzumují z vodních nádrží vylovené snůšky žabích vajec, přičemž se v jejich žaludku vždy vyseparují žabí zárodky, takže pak samotný sliz z pozřených vajíček ptáci (dokonce i za letu) vyvrhují v podobě toho, co laická veřejnost označuje za hvězdné či astrální želé.
Nejčastější podoba tzv. star jelly z Anglie.
Následuje závěr pojednání - článek Bláznivá hypotéza.
Karel Wágner
Vítejte ve zfalšované realitě !
Video na internetu nemusí vždy zobrazovat realitu. Zrovna tak každá písnička, kterou uslyšíte, nemusí pocházet od některého skladatele. A dokonce ji ani nemusí interpretovat skutečná zpěvačka či nějaký zpěvák.
Karel Wágner
Záhady z České televize
Povinnost platit televizní poplatek mají u nás všechny domácnosti i firmy vlastnící televizní přijímač.
Karel Wágner
Sabotáž výroby elektromobilů
V úterý 5. března ráno žhářský útok na stožár s elektrickým vedením ochromil továrnu automobilky Tesla v Grünheide.
Karel Wágner
Jak předcházet jaderné havárii
„Pouze budoucnost může rozhodnout, zda jsme vybrali právě tu jedinou správnou cestu a nalezli to nejlepší řešení našich problémů.“ Albert Einstein.
Karel Wágner
Jak chudí platí na bohaté
Zelená dohoda pro Evropu, jinak též Green Deal, jako soubor politických iniciativ, má podporovat přeměnu EU na spravedlivou a prosperující společnost.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Auto za tahačem s tankem zastavilo. Už ale ne kamion, který osobák sešrotoval
Při nehodě tří aut zemřel na dálnici D1 mezi Bohumínem a Polskem jeden člověk, další dva jsou...
Zemřel bývalý šéf izraelské společnosti přátel ČR. Přežil Osvětim, skrýval se v Praze
Ve věku 99 let zemřel někdejší předseda Izraelské společnosti přátel České republiky a jeden z...
Novodobí husaři. Polsko zná podobu F-35, budou bez červeno-bílé šachovnice
V polských ozbrojených silách se zakrátko opět objeví husaři. Nikoliv však jako těžká kavalérie,...
Prokremelští motorkáři přijeli na hřbitov do Brna, chtějí až do Berlína
Kontroverzní klub motorkářů Noční vlci, který podporuje ruského diktátora Vladimira Putina, se s...
Prodej bytu 2+1, 60 m2, Heřmanův Městec, ul. U Bažantnice
U Bažantnice, Heřmanův Městec, okres Chrudim
2 900 000 Kč