Jednoduchý experiment

Existenci každého jevu je třeba nejprve potvrdit nějakým experimentem, který by splňoval to, čemu se říká vědecká kriteria. Což se týká i dosud záhadných pohybů bez dotyku, někdy též nazývaných telekineze. A právě na tomto poli téměř ne­oraném se objevil nový, dosud ne­rozlousknutý oříšek.

Ten se vykutálel z nového systému seancí v Jižní Ameri­ce. Složitý princip tabulky Ouija (a je­jích nejrůzněj­ších po­domácku vyrábě­ných variant či náhražek) tam média transformovala do jednodušší verze, kde planžetu z původního sys­tému vyhledávání písmen na spiritistické ta­bulce na­hra­dila propisovací tužka. Respek­tive tužky dvě, na stůl poklá­dané křížem. Vrchní tužka, nebo jen náplň z tužky, sice v ustálené, ale značně labilní po­loze, zde představuje uka­zovátko, velmi citlivé vůči vli­vům okol­ního pro­středí. Na sean­cích pak místo abecedy figu­rují pouhé dvě od­povědi: ANO a NE. S nimi si ale spiritisté vystačí. Oby­čejnou, nejlacinější propisovačku má doma každý, má ji i každé dítě školou po­vinné. V tomto směru je tedy nově užívaná soustava sku­tečně geni­ální (ostatně geniální často bý­vají ta nejjedno­dušší řešení), neboť může de­tekovat i pro nás nepo­střehnutelné podněty z okolního prostředí.

Zde je třeba si uvědomit, že pokud se nějaký předmět hýbe, jedná se nutně o fyzikální jev. Přičemž je jedno, zda jde o nějaký podvodný trik, nebo o dosud neobjasněné pohyby bez dotyku. Neboť každý sku­tečný, digitální kamerou zaznamenaný pohyb předmětů se řídí určitými (fyzikál­ními) pra­vidly a zákonitostmi, bez nichž by k pohybům vůbec nedocházelo. A pokud jde o výroky spi­ritistů, různých fantastů a církev­ních exorcistů, že pohyby bez dotyku na seancích zapříčiňují duchové, mimozemšťané, bytosti z jiných dimenzí, nebo snad nečisté síly, pak při posuzo­vání samotné exis­tence fyzikálních jevů jsou takovéto spekulace irelevantní, tedy nepodstatné.

Naproti tomu podstatný je zde fakt, že u pohybů propisovačky, prezentovaných na au­tentických záběrech, se nejedná o klasický kouzelnický trik. Na žádném z videozáznamů, na něž je uveden níže odkaz, nikdo netahá za gumičky, vlasce či nitě, připevněné k tužce. A protože nikdo ke kříži z tužek nepřikládá ruce (nebo hrnky s horkou vodou), nejde zde ani o tepelné vy­zařování těles, které by mohlo pohyb v labilní sou­stavě iniciovat. Což většina fy­ziků předpo­kládá třeba u soustavy zvané Egelyho kolečko, nebo Egely Wheel, dnes po ce­lém světě populár­ního v komunitách léčitelů. Vi­deozáznamy samy pak představují důkaz, že v případě pohybů tužky se nemohlo jednat o halucinace, nebo optické klamy. 

Zde autentické nahrávky, které poslouží badatelům jako instruktážní video

Slečny na seanci zkouší náplň propisovačky:

https://www.youtube.com/watch?v=LS9e668meFM

Jak to běhá malému klukovi:

https://www.youtube.com/watch?v=n9TkOGXoNYw

Vyvolávání démonů ve škole:

https://www.youtube.com/watch?v=L9Y6UhvlSu8

I menší děti si ve škole s duchem užívají legraci:

https://www.youtube.com/watch?v=eXO9OVPdjJ0

Děti údajně mají největší talent:   

https://www.youtube.com/watch?v=-HhPOMOdgMA

Začíná to veselou myslí, může to končit strachem:

https://www.youtube.com/watch?v=s7bAAzo0d1c

Začíná to pohybem tužky, může to končit pláčem:

https://www.youtube.com/watch?v=9TdmPBli-QU

Někdy to vypadá, jako by tužka přivolala poltergeista:

https://www.youtube.com/watch?v=K0gS78OHL9U  

Ostatně, vše si může každý vyzkoušet „sám na vlastní kůži“. O tom, že tu jde skutečně o velmi malý podnět, se přesvědčíme lehkým fouknutím na desku stolu poblíž labilní soustavy, která bude na fouknutí reagovat. Pokud ale hodlá někdo zopakovat na instruktážním videu za­znamenané po­kusy, musí dodržet dané podmínky. Tou základní je fakt, že ve všech těchto ukázkách vždy alespoň jeden prvek soustavy (sestaveného kříže) obsahuje kov: hrot náplně propisovací tužky je vždy z kovu. Pokud by na samovolný pohyb tužky měl vliv kupří­kladu některý z elektromagnetických jevů, nelze pak vyloučit, že právě tento kovový hrot (například z hle­diska koronárních výbojů by zde byl zajímavý právě hrot) sehrává určitou roli. 

Z hlediska psychologie je zde pak podmínkou nepředpojatý, objektivní přístup. Díky tomu, čemu se říká v odborném žargonu psychická infekce, pak může s tužkami expe­rimentující člověk, který shlédl instruktážní videa (nebo byl již osobně přítomen tako­vémuto jevu), dojít k závěru, že i on sám se může při svých pokusech dočkat úspěchu a začne si věřit. Naopak v případě tzv. psychického bloku, kdy k experimentu přistu­puje někdo s přesvědčením, že něco takového není možné, že se mu něco ta­kového nepovede, prostě a jednoduše úspěchu nedosáhne. Jeho přesvědčení a skep­ticismus však není na překážku tomuto jevu v kolektivu, ve kterém k vychýlení tužky dochází. V případě osob váhajících, nebo ne zcela o svém úspěchu přesvědčených, napomáhá výskytu jevu tajemná atmosféra večerní seance při roz­svícených svíčkách, kdy se v nás ozývá pradávný pocit obavy z temných zákoutí, v nichž se mohla ukrývat nějaká hrozba, nebo snad cosi, co existuje „mezi nebem a zemí“. 

Tomu se zdají odporovat prohlášení ortodoxních skeptiků, nejčastěji se rekru­tujících z řad vě­deckých a náboženských fundamentalistů, že i oni přistupovali k pokusům bez předsudků, s otevřenou myslí, zcela objektivně a nezaujatě, a přitom se jim takovýto jev nikdy vyvolat nepo­dařilo. Ovšem k jejich prohlášení je třeba přistupovat, zrovna tak jako k samotnému fe­noménu, z hlediska objektivní skepse (vědeckého skepticismu). Neboť zde platí, že člověk sice dokáže všechny kolem sebe obelhat, ale za běžných stavů mysli nedokáže obelhat sám sebe: ve skuteč­nosti něco takového do­káže jen při stavech změněného vědomí, spojených s transo­vou logikou, kdy se mu jeví i to, co odporuje zdravému rozumu, docela dobře možné.  

Na druhé straně je třeba si přiznat, že o často zmiňovaném „psychosomatickém“ stavu osob nadaných mediumitou z hlediska psychologie a fyziologie prakticky nic nevíme, pro­tože nám chybí výsledky řádného základního výzkumu. Všechny dosa­vadní úvahy na toto téma, pre­zentované v tisku, jsou pouhé spekulace. To samé ale platí i o pod­mínkách v okolním pro­středí. Je sice pravda, že podle pozorování přírodovědců z 19. a počátků 20. století měla spontánní pohyb různých objektů na spiritistických se­ancích provázet zvýšená ionizace vzduchu, přičemž zde byl často cítit (tehdy již věd­cům známý) ozon. Ovšem jejich zprávy nemůžeme považovat za bernou minci, když žádný základní výzkum týmem fyziků, vybave­ných moderními měřícími aparatu­rami, u tohoto fenoménu dosud ne­proběhl. Dosud nevíme, zda byla pozorovaná ioni­zace vzduchu jednou ze základ­ních podmínek, nebo důsledkem „pohybů bez dotyku“, na seancích se vyskytujících, či snad náhodným úkazem, který se stu­do­vanými projevy me­diumity neměl vůbec nic společného. 

Jinak řečeno, v tuto chvíli nemá cenu spekulovat nad tím, jaké vlastnosti okolního prostředí podmiňují spontánní pohyb v kříži z propisovaček. Tím se bude vědecká obec zabývat až po té, co bude podán nezvratný důkaz existence tohoto jevu, kdy budou nejrůznějšími badateli po 200 let pozorované pohyby bez dotyku s konečnou platností prohlášeny za objektivní realitu.                                         

Řádné experimenty

V čem je tedy princip zde pojednávané labilní soustavy převratný? Tak třeba v tom, že se o ovlivňování propisovačky nebo její náplně může doma, ve známém prostředí, pokusit úplně každý. K čemuž dokonce nepotřebuje žádné spolustolovníky, neboť s propisovačkou v kříži může pokusničit sám. Ale i v tom, že do verifikace, tedy ově­ření existence tohoto fenoménu, se může pustit jakýkoli (i amatérský) tým badatelů ve zcela jednoduchém, přitom však vě­decká kriteria splňujícím experimentu. Navíc zde platí, že kdo se jednou naučil kříž z propisovaček ovládat (nezáleží na tom, zda považuje za původce jevu duchy nebo své mentální schopnosti), může tento jev znovu opakovat. A právě opakované vyvolávání jevu je jedním ze základních předpokladů pro to, aby jeho existence byla přijata vědeckou obcí jako nezpochybnitelný fakt. 

K zásadnímu posunu při uvažovaném novodobém výzkumu zde dochází v tom, že všechna spiritistická média, zabývající se ovlivňováním labilní sou­stavy sestavené z propisovaček, nejsou vázána na nějaký určitý, specifický prostor, ani na určité, spe­cifické plochy, na kte­rých se vše odehrává. Tak jako mohou média tužky v kříži ovliv­ňovat na podlaze, na sto­lech a stolcích v bytech, kancelářích, kavárnách, nebo na lavicích ve školních tří­dách, mohou předvádět vyvolání jevu i na stole v laboratoři některé vě­decké instituce. A vůbec k tomu ne­potřebují tmu, kterou mé­dia v 19. století při  proje­vech mediumity vyžadovala. Vše může dnes probíhat za denního světla. 

Co je však podstatné, k ověření existence tohoto jevu tým badatelů potřebuje pouze oby­čejné, nejlépe hranaté propisovací tužky čínské provenience (cena: 1,80 Kč s DPH), tedy jednorázová kuličková pera z plastu. Je ovšem třeba ještě učinit opatření, jímž zabrá­níme při experimentech podvodu. Respektive aby nikdo po­hyb propisovačky či její náplně nemohl vy­volat tichým, ne­nápadným foukáním na stůl. K tomu badatelům po­slouží jednorázové hygie­nické masky nebo respirátory, nasazované všem účastníkům experimentu. Opti­mální řešení představuje respirátor Z Refil 510 – FFP1 (cena: 11,25 Kč s DPH), běžně užívaný kutily, nebo jednorá­zová hygienická rouška Manly 7635 (cena: 2,00 Kč s DPH).

Z uvedeného je zřejmé, že pro prvotní fázi výzkumu, kdy je třeba podat nezvratný důkaz o samotné existenci studovaného fenoménu, ne­musí badatelé žádat o žádný grant. Vše po­třebné pro řádný, za kontrolních podmínek pro­bíhající expe­riment, mohou pořídit i za méně než 100 korun českých.