Vrací se věda k transmutaci alchymistů ?
Při dekontaminaci zeminy radioaktivním cesiem se kolem Černobylu, ale dnes už i kolem japonské Fukušimy, využívá výsevu slunečnice, která dokáže vázat a absorbovat některé radioaktivní látky obsažené v zemině, například cesium 137Cs. Radioaktivní cesium se velmi podobá draslíku, a proto může být kořenovým systémem slunečnic vstřebáváno. Problém je ale s následnou likvidací velkého množství kontaminovaných rostlin. Jednoduše je spálit nelze, protože by se cesium v kouři dostalo do ovzduší. Používají se tedy bakterie, které rostlinnou hmotu rozloží při kompostování, čímž klesne objem biomasy na zlomek jeho původního objemu a dá se pak lépe likvidovat. Ovšem na pořadu dne se ocitla kacířská otázka, zda nemohou některé bakterie škodlivé radioaktivní cesium z biomasy odstranit tím, že je promění na stabilní izotop. To byl také jeden z důvodů, proč nedávno Fukušimu navštívil profesor Vladimir Ivanovič Vysockij, vedoucí Katedry matematiky a teoretické radiofyziky Kyjevské univerzity.
Ten totiž v roce 2003 ve své knize Jaderná fúze a transmutace izotopů v biologických systémech publikoval nalezené důkazy biologické transmutace. Experimenty jeho týmu mají dokládat, že uvnitř buňky dochází ke slučování jádra manganu a deuteria. A jak Vysockij říká „kostra rostoucí biologické struktury tvoří takový stav, ve kterém může docházet k jaderné reakci“. Díky tomu může být údajně dosaženo i urychleného odstranění radioaktivního cesia, které kontaminuje černobylské zóny, přičemž k podobným závěrům mělo dospět i několik ruských vědců. Stručně řečeno, ve svých publikacích Vysockij uvádí: „Prokázali jsme, že cesium 137Cs může být poměrně rychle deaktivováno v biologických médiích. U vybrané kultury dochází k jaderné transmutaci cesia 137Cs v baryum 138Ba. Tento izotop je stabilní, a proto nemá žádné produkty rozpadu. Od roku 1992 jsme připravili stovky experimentů na kulturách a identifikovali směs, ve které je vliv na proměnu nejsilnější.“ A nutno zde podotknout, že Vysockij ve Fukušimě v podstatě navazoval na jednu starší japonskou práci, neboť japonský badatel H. Komaki v roce 1990 zveřejnil svoji studii nazvanou Přístup k biologické atomové transmutaci pomocí mikroorganismů (An approach to the biological atomic transmutation using microorganisms).
Jinak řečeno, výzkum některých badatelů měl odhalit organismy, jakými jsou různé formy bakterií, jež mají schopnost iniciovat jaderné reakce s prostředím, včetně radioaktivního cesia. Aplikace tohoto objevu by měla pak v průmyslovém využití zbavit naši planetu narůstajícího radioaktivního odpadu ve formě radionuklidů (radioizotopů), což jsou atomy prvků s nestabilním jádrem. Jenže: to by nesměl o transmutaci v biologických systémech hovořit v minulém století francouzský badatel Corentin Louis Kervran (1901–1983), který si vysloužil přezdívku „Horlivý obdivovatel alchymie“ (jeho první práce byla publikována v La Revue Générale des Sciences v červenci 1960). Kervran totiž akademickou obec šokoval hypotézou, podle které se ve všech živých organismech vyskytuje přeměna prvků, jím nazývaná "biologická transmutace". Podobně na akademické půdě způsobil rozruch v roce 1959 už badatel Pierre Barranger, když časopis Science et Vie otiskl jeho článek o transmutaci lehkých prvků v organismech.
Tématu biologické transmutace se věnuje Jean-Paul Biberian z Aix-Marseille University ve svém článku, publikovaném vJournal of Condensed Matter Nuclear Science:
http://pages.csam.montclair.edu/~kowalski/cf/406bio_alchemy.pdf
Kervran především zopakoval pokusy z roku 1799, které prováděl francouzský chemik Louis Nicolas Vauquelin, objevitel chromu a berylia. Dále pak Kervran experimentoval s drůbeží a zkoumal skořápky vajec, aby došel nakonec k závěru, že organismy draslík, jehož největší množství v potravě drůbeže obsahují obiloviny, mohou přeměňovat na vápník v nízkoenergetické jaderné reakci. Nešlo o příjem vápníku potravou či vodou, ani přes kůži, jako je tomu u nejrůznějších toxinů při kontaktních otravách, ale o prvek vznikající uvnitř organismu v procesu transmutace (ovšem zůstává otázkou, nakolik zde uvažoval pohotovou rezervu vápníku v medulárních kostech). V roce 1993 získal Kervran za jeho "nepravděpodobnou biologickou transmutaci“ tehdy ještě ryze parodickou Ig Nobelovu cenu. Kervran byl přesvědčen o tom, že enzymy v roli katalyzátorů mohou usnadnit biologické transmutace probíhající v živých organismech za pomoci slabé jaderné síly. Zde vycházel zřejmě z poznatku, že enzymy jako každý katalyzátor snižují aktivační energii chemické reakce, přičemž ve srovnání s anorganickými katalyzátory jsou mnohem účinnější, a to i ve velmi malých množstvích. Podle Kervrana (a dalších několika badatelů z 19. a 20. století) v biologických systémech k transmutaci prvků dochází pravidelně. Nejenom v rostlinné, ale i v živočišné říši, a to jak u mikrobů, tak i v mnohobuněčných organismech. Nutno zde ještě podotknout, že v roce 1978 Solomon Goldfein (Army Material Tech. Lab, Ft. Belvoir) rovněž studoval biologickou přeměnu draslíku na vápník, přičemž došel k podobným závěrům jako Kervran. A jsme opět u nízkoenergetické jaderné reakce, o které hovoří výše zmiňovaný V. I. Vysockij z Katedry matematiky a teoretické radiofyziky Kyjevské univerzity. Ale naštěstí o ní hovoří i řada techniků a fyziků, která nemá s biologickou transmutací nic společného.
Zahraniční tisk na konci března 2014 informoval o tom, že v přednáškové místnosti massachusettského Institute of Technology japonský fyzik Yasuhiro Iwamura, který je jedním z vedoucích pracovníků Advanced Technology Research Center (ATRC) z Mitsubishi Heavy Industries, více než stovce odborníků ze států, v nichž jsou provozovány atomové elektrárny, představil výsledky výzkumu svého týmu (pokud se snad tohoto důležitého setkání zúčastnil i některý z českých odborníků, zůstává pro nás záhadou, proč žádná z vědeckých rubrik našich novin, ba ani žádný z našich „popularizátorů vědy“, nás o tomto zásadním setkání vědců neinformovali). Yasuhiro Iwamura tehdy prohlásil: "Můžeme potvrdit, že došlo k jaderné transmutaci 1 mikrogramu reakčního produktu." Generální ředitel ATRC pak jeho výrok rozvedl s tím, že výzkum v posledních několika letech výrazně zrychlil. Zvýšením koncentrace deuteria v různých metodách byl výtěžek transmutovaných prvků zvýšen o tři řády, tedy z nanogramů na mikrogramy. Proto také hodlá Mitsubishi Heavy Industries, primární výrobce jaderné technologie, při likvidaci odpadu využívat nízkoenergetickou transmutaci radioaktivního stroncia a cesia na neškodné stabilní prvky.
Následně v dubnu 2014 Nikkei (japonský ekvivalent Wall Street Journal) oznámil, že firma Mitsubishi Heavy Industries začala využívat nízkoenergetické nukleární reakce (LENR) na čištění jaderného odpadu. Tuto patentovanou metodu v Mitsubishi vyvinuli Yasuhiro Iwamura a Takehiko Itoh. Pro „zařízení nuklidové transmutace“ byl evropský patent udělen 12. dubna 2013 (Bulletin 2013/49). Patent uvádí, že probíhající nukleární reakce není štěpením nebo fúzí, ale dvoustupňovým mechanismem, začínajícím slabou interakcí, následovanou neutronovým procesem. Tak japonský vynález kromě Japonska a Spojených států začal být chráněn také v Německu, Francii, Velké Británii a Itálii.
Moderní věda se neobejde bez mezinárodních týmům erudovaných odborníků a často až astronomicky drahých přístrojů. Přesto se stále objevují badatelé, kteří se vědě věnují mimo oficiální instituce a s poměrně jednoduchým vybavením praktikují „garážovou vědu“. Rozhodně není radno je podceňovat, neboť na kontě mají řadu úspěchů od astronomie až po molekulární biologii. Odtud se také rekrutuje řada vědců, kteří se věnují nízkoenergetické nukleární reakci, v angličtině Low Energy Nuclear Reaction (LENR), dříve označované za studenou fúzi. Podle jejich současných představ LENR zahrnuje komplexní, propojenou rodinu jaderných jevů, které se zásadně liší od štěpení jádra (atomové elektrárny) a termonukleární fúze probíhající ve hvězdách (tokamaky). A i když je dnes největší pozornost věnována konstrukcím malých reaktorů, určených pro výrobu tepla a elektřiny, nepřestávají přicházet z nejrůznějších (nejen) garážových laboratoří zprávy o dalších transmutacích chemických prvků při nízkoenergetické nukleární reakci. Což by údajně mohlo poukazovat na případnou budoucí „průmyslovou výrobu“ vzácných prvků, tedy i kovů. Například zlata (po jehož výrobě toužili středověcí alchymisté), o které je dnes velký zájem i mezi výrobci elektroniky a v různých oborech nanotechnologií.
V posledních desetiletích se značná část zlata ztrácí (spolu s dalšími vzácnými kovy) v elektronických výrobcích, které končí na skládkách. A tak je vytěženého zlata, při stoupající poptávce po tomto kovu, stále málo (například společnost Aple na výrobu zlatých hodinek v několika příštích letech vykoupí celou třetinu roční světové produkce zlata). Navíc jsou vlastnosti zlatých nanočástic (AuN) v současné době předmětem intenzivního základního výzkumu a jejich aplikační potenciál je velký: od metamateriálů a hledaného „pláště neviditelnosti“ přes ultracitlivé a zároveň miniaturní senzory až po nosiče léčiv. Syntéza homogenních populací AuN s definovanými tvary a rozměry dnes umožňuje „ladit“ vlastnosti nejenom individuálních AuN, ale také materiálů z nich utvořených. V biomedicíně se AuN již rutinně používají v mikroskopických zobrazovacích metodách a jsou z nich vyvíjeny cílené nosiče léčiv, jež po ozáření uvolní transportovanou látku ve zvoleném místě, nebo se silnými pulsy světla prudce zahřejí natolik (hypertermická terapie), že na přesně určeném místě usmrtí zhoubné buňky. Optické vlastnosti materiálů obsahujících zlaté nanočástice závisejí na tvaru těchto částic, případně na jejich vzájemné konfiguraci, přičemž vhodným periodickým uspořádáním AuN lze vytvořit materiál se záporným indexem lomu. Těleso pokryté vrstvou takovéhoto metamateriálu by se pak z hlediska optiky stalo neviditelné. Jinak řečeno, pro jejich vlastnosti se zlaté nanočástice drží (a zřejmě ještě dlouhou dobu budou držet) v popředí vědeckého zájmu, včetně zájmu armádních technologů.
Úvahy o „průmyslové výrobě“ zlata transmutací při nízkém tlaku a teplotě ovšem nejsou než pouhou spekulací. Jiná situace ale nastává v případě vývoje zařízení, poskytujícího alternativní zdroj energie. Ne každý stát je na tom jako Norsko, které vyrábí téměř všechnu elektřinu ve vodních elektrárnách. I v jiných zemích byly přehrady s elektrárnou v minulosti vybudovány všude tam, kde to šlo, ale další už není kde stavět. A tak by měly vše vyřešit nové zdroje takzvané čisté energie od větrných a slunečních elektráren až po elektrárny přílivové. Jak se ale ukázalo, zdroje odvozené od větru a slunce budou vždy nestabilní a v jiných nově koncipovaných zařízeních lze „čistou“ energii vyrábět jen na určitých lokalitách či za určitých podmínek. Dosud tak chybí zdroj, kterého bychom mohli využívat k výrobě elektřiny bez škodlivých emisí všude a nepřetržitě. Pokud by navíc tento zdroj nahrazoval i stávající pohonné hmoty v automobilové a letecké dopravě, můžeme jej považovat za skutečnou náhradu fosilních paliv. A tak by žádný rozumný člověk neměl zavrhovat myšlenku LENR reaktorů určených k výrobě elektrické energie jen proto, že u této koncepce nemáme v tuto chvíli dokonalou, do všech detailů vše objasňující interpretaci pozorovaných jevů. Více o vývoji LENR reaktorů v minulém článku:
http://karelwagner.blog.idnes.cz/c/456647/konecne-bez-fosilnich-paliv.html
Je pravda, že dosud neumíme přenášet elektřinu beze ztrát na velké vzdálenosti, ani ji neumíme efektivně ve velkém skladovat. Tyto problémy ale nemusí řešit rozvoj energetiky, který se vydá cestou malých LENR reaktorů, určených maloodběratelům. Z hlediska spotřeby elektrické energie by se jednalo především o kategorii, v níž jsou registrovaní spotřebitelé připojeni na síť nízkého napětí do 1 kV, tedy o podnikatele a domácnosti. Nejen každý rodinný dům může mít svůj vlastní zdroj pro vytápění a výrobu elektrické energie, ale malý zdroj by si teoreticky (v případě výhodné ceny) pro vlastní produkci elektřiny mohli nakonec pořídit i majitelé jednotlivých bytů v panelovém domě na každém městském sídlišti. Něco takového u větrných elektráren (a v praxi vlastně ani u fotovoltaických panelů) není možné. Nárůst využívaných LENR reaktorů stávajícími maloodběrateli elektřiny by se pak jistě projevil zlepšením kvality ovzduší, přičemž využití dalších variant těchto reaktorů v automobilové dopravě by vedlo k radikálnímu snížení emisí z dopravy. Oproti této uvažované koncepci několik málo informovaných kritiků LENR hledá škodlivé emise přímo v samotných LENR reaktorech, když je připodobňují k reaktorům v atomových elektrárnách. Jenže v LENR reaktorech nepůjde o žádné štěpení atomových jader, ale o úplně jiné procesy, probíhající za nízkých tlaků a teplot.
Ale jak už to tak bývá, pro mimořádná tvrzení je třeba mimořádných důkazů. Je tedy na vynálezcích a konstruktérech, aby skeptikům předložili hmatatelný důkaz v podobě funkčních LENR reaktorů. Neboť nejenom ortodoxní skeptik, ale i vědecký fundamentalista neuvěří ničemu, na co si nemůže sáhnout, co nemůže na kousíčky rozřezat.
Nuclide transmutation device and nuclide transmutation method:
http://www.google.com/patents/EP1202290B1?cl=en
???????? ?. ?., ????????? ?. ?.,??????? ?????? ? ???????????? ???????? ? ????????????? ????????. ?.: ???, 2003, 302 ?., ISBN 5-03-003647-4 OCLC 67158435
Karel Wágner
Záhady z České televize
Povinnost platit televizní poplatek mají u nás všechny domácnosti i firmy vlastnící televizní přijímač.
Karel Wágner
Sabotáž výroby elektromobilů
V úterý 5. března ráno žhářský útok na stožár s elektrickým vedením ochromil továrnu automobilky Tesla v Grünheide.
Karel Wágner
Jak předcházet jaderné havárii
„Pouze budoucnost může rozhodnout, zda jsme vybrali právě tu jedinou správnou cestu a nalezli to nejlepší řešení našich problémů.“ Albert Einstein.
Karel Wágner
Jak chudí platí na bohaté
Zelená dohoda pro Evropu, jinak též Green Deal, jako soubor politických iniciativ, má podporovat přeměnu EU na spravedlivou a prosperující společnost.
Karel Wágner
Jak nám to Číňané nandali
Tedy hlavně propagátorům elektromobility, kterých je u nás už tolik, že to až vypadá, jako by elektromobil patřil do každé rodiny.
Karel Wágner
Apoštolové elektromobility
Je značný rozdíl mezi obyčejnými uživateli elektromobilů a propagátory elektromobility, co začali u nás, jak se říká, tlačit na pilu.
Karel Wágner
Největší zabiják elektromobilů
Baterie elektromobilů se mohou rychleji vybíjet při vysokých letních teplotách, ale ty způsobí mnohem menší zkrácení dojezdu, než jaké způsobují mrazy.
Karel Wágner
Vodík - revoluce za dveřmi
Význam vodíku pro Evropu vzrůstá, přičemž do konce roku 2030 si EU klade za cíl dovézt tohoto plynu, v náležitě zelené verzi, nejméně 10 milionů tun.
Karel Wágner
Šábes a prolitá krev
I u nás nejrůznější aktivisté stále hlasitěji protestují proti potírání teroristů v Pásmu Gazy izraelskou armádou.
Karel Wágner
Jak nás školí novináři
Při narůstajících počtech civilních obětí v Pásmu Gazy se novináři zpravidla vyhýbají srovnání současného boje o Gazu s bojem o irácký Mosul, i když tu najdeme mnoho styčných bodů.
Karel Wágner
Palestina versus Izrael
Štědrý den je za námi. Ale ještě nás čeká období Tří králů, co bývalo na lidové zvyky a tradice bohaté.
Karel Wágner
Vánoční čas a děti z Gazy
Rada bezpečnosti OSN v pátek po několika odkladech schválila rezoluci ke konfliktu mezi Izraelem a palestinským hnutím Hamás.
Karel Wágner
O hrozbách genocidy
A to od řeky k moři, přesněji od řeky Jordán po Středozemní moře. Tedy na území, zahrnujícím dnešní Stát Izrael i Pásmo Gazy.
Karel Wágner
O čem šéf OSN mlčí
Dnes něco o palestinskými Araby obývané enklávě, kde jak se ukázalo, je zlo zakořeněno hlouběji než jinde.
Karel Wágner
Hrátky s čertem
Je tomu už drahně let, co jsem publikoval jeden ze svých prvních literárních pokusů. A dnes se naskytla příležitost starý příběh oprášit.
Karel Wágner
Džihádisté z Pásma Gazy
Hamás v roce 1987 nevznikal jako teroristická organizace, ale jako lidové Hnutí islámského odporu (Harakat al-Muqawama al-Islamíja).
Karel Wágner
OSN viní Izrael ze smrti svých zaměstnanců
Představitelé OSN v neděli 5. listopadu oznámili, že za měsíc bojů na palestinském území zahynulo deset procent z celkového počtu pracovníků, od vzniku OSN pozabíjených.
Karel Wágner
Největší africký stát se chystá válčit
Během posledního měsíce davy Alžířanů demonstrovaly na podporu Palestinců, bojujících v Gaze. To jim však nejspíše bylo málo.
Karel Wágner
Umírání dětí v Gaze
Podle organizace Save the Children počet mrtvých dětí ve válce mezi Izraelem a Hamásem převýšil dosavadní celoroční průměr ve válečných konfliktech zabitých dětí.
Karel Wágner
Pozemní invaze byla zahájena
Valné shromáždění OSN v pátek (27. října 2023) přijalo rezoluci vyzývající k humanitárnímu příměří ve válce mezi radikálním palestinským hnutím Hamás a Izraelem.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |