Porušovali v roce 2011 Romové zákon?

Znalost národnostního složení obyvatelstva je nezbytná pro utváření sociální politiky a je předpokla­dem pro uznávání národnostních menšin žijících na území České republiky. 

Ovšem v případě romského etnika je problém v tom, že skutečný počet Romů, žijících na území České republiky, dosud neznáme. Jak uvádí ve své zprávě vláda, žilo u nás „podle kvalifikovaných odhadů v roce 2015 okolo 226 300 Romů“. Což nejen odborníci, ale i nejrůznější organizace označují za pod­hodnocený údaj. A proč tomu tak je? Inu, zdů­vodněním má být romskými aktivisty v našich sdělovacích pro­středcích opa­kované tvrzení, že „v Česku není půda vhodná k tomu, aby se Romové mohli beze strachu přihlásit ke své identitě“. Což má dokládat i poslední sčítání lidu z roku 2011, při němž se k národnosti romské přihlásilo jen 13 109 lidí. Tedy bude dobré si zde zopakovat nejdůležitější fakta, vážící se k tomuto sčítání.

Papírové formuláře (sčítací list osoby, bytový list a domovní list) nám předává sčítací komisař, který se prokáže speciálním průkazem společně s občanským průkazem. Pro cizince a národnostní men­šiny jsou pro vyplňování formulářů připraveny vysvětlivky v osmi jazycích, kterými jsou angličtina, němčina, ruština, francouzština, ukrajinština, polština, vietnamština, ale i romština. Při předávání formulářů se komisař ptá, jakým způsobem hodláme vyplněné formuláře odevzdat, přičemž nabízí tři základní možnosti: on-line vyplnění a odeslání na internetu, osobní odevzdání komisaři, nebo ode­slání poštovní obálkou. Komisaři při roznášení formulářů totiž lidem vydávají i speciální obálky for­mátu A4 s logem sčítání. Do těch lze vložit tiskopisy celé domácnosti a pak je bez nalepení poštovní známky vhodit do nejbližší poštovní schránky. Tedy i ten, kdo nemá doma počítač s internetem a bojí se prozrazení své národnosti, ke které se jinak nehlásí, může svůj sčítací list vložit jednoduše do obálky a tu vhodit do schránky. 

Čeho se pak Romové, kteří se ke svému etniku při sčítání lidu nehlásili, vlastně měli bát? Že snad bude někdo z komisařů chodit u nich po sídlišti a rozhlašovat, že Fe­ro, Jolana a Erži­ka patří k romskému etniku, i když se k němu veřejně nehlásí? Nebo že snad sociální pracovnice, které oni tvrdí, že Romové nejsou, se po sčítání ze zeleného sčítacího listu dozví pravdu? To by ovšem nesmělo být veřejně známo, že všechny údaje zjištěné při sčítání podléhají velmi přísné ochraně podle Zákona o sčítání lidu, domů a bytů a Zákona o ochraně osobních údajů, kdy údaje mohou být využity výhradně ke statistickým účelům. Všechny osoby, které se podílejí na sběru a zpracování údajů, jsou vázány mlčenlivostí o všech skutečnostech, o nichž se v souvislosti se sčítáním dozvěděly, přičemž povinnost mlčenlivosti trvá i po skončení sčítání. Tedy není se zde čeho bát. Což před sčítáním lidu v našich sdělovacích prostředcích vysvětlovala mohutná kampaň, financovaná vládou. Zrovna tak ovšem v romských ghettech místním obyvatelům (i těm, co neumí číst, či případně nerozumí tomu, o čem se mluví v rádiu a televizi) vše vysvětlovali romští aktivisté, zástupci institucí souvisejících s výkonem veřejné správy, ale i zástupci nejrůznějších neziskových organizací.

Tudíž není pravda, že při sčítání lidu se romské etnikum nehlásilo ke své národnosti ze strachu. Neboť v tomto případě se jednalo o sběr etnických dat, plně respektujících principy ochrany soukromí, včetně osobních údajů. Jinak řečeno: tvrzení, že romské etnikum svoji národnost zamlčovalo ze strachu, je pouhý mýtus. Ten je ovšem v našich sdělovacích prostředcích neustále omílán, neboť aktivisté a někteří s nimi souznící novináři předpokládají, že jejich mýtus nakonec vejde do obecného podvědomí a bude širší veřejností přijat jako platný argument. Nicméně ze sčítání lidu v roce 2011 vyplynuly i skutečnosti, o kterých se z našich novin a časopisů nedozvíme.

Sčítáním se získávají pro sta­tistické účely údaje o obyvatelstvu, jeho demografických, sociálních a ekonomických charakteristi­kách i úrovni bydlení. A tak se u jednotlivých osob mimo jiné zjišťuje i je­jich ná­rodnost, mateřský jazyk, náboženství, víra nebo bez vyznání. Desátým bo­dem zeleného sčítacího listu osoby je mateřský jazyk, kde jsou uvedeny varianty: český, slovenský, romský, polský, ně­mecký, znaková řeč. Jedenáctým bodem je národnost, kde je řečeno: „Uve­dení údaje není po­vinné. Je možné uvést dvě národnosti“. Mezi povinné údaje obyvatel tak patří pouze mateřský jazyk, naproti tomu národnost spolu s náboženskou vírou patří mezi údaje dobrovolné a komu se nechtělo, nemusel tyto kolonky vyplňovat. A jak se nakonec ukázalo, lidé hojně vyu­žívali možnost, že kolonku národnosti (ale i víry) nemusí vyplňovat: zatímco v roce 2001 při sčítání svoji národnost neuvedlo jen 173 tisíc lidí, v roce 2011 to bylo již 2,74 milionu obyvatel. A bylo by absurdní předpokládat, že téměř tři miliony lidí svoji národ­nost neuvedli v důsledku nějakých obav či strachu. To se spíš lidem, jak už to tak bývá, nechtělo vyplňovat něco, co vyplňovat nemusí, nebo jim tehdy prostě jen chyběla národní hrdost.

Mateřský jazyk při sčítání lidu 2011 byl definován takto: „Jako mateřský jazyk se uvede jazyk, kterým se sčítanou osobou v dětství hovořila matka nebo osoby, které ji vychovaly. Je přípustné uvést i více jazyků“. A jako mateřský jazyk při sčítání uvedlo jazyk romský 4 919 osob, český a romský uvedlo 33 351 osob, slovenský a romský pak 2 100 osob. Z celkového počtu 10 562 214 obyvatel tedy romštinu za svůj rodný jazyk označilo 40 370 osob, přičemž se hovoří dnes o tom, že u nás žije zhruba 400 tisíc osob romské národnosti. Ovšem zákon nám říká, že „každý, kdo má povinnost poskytnout údaje, poskytne je úplně, správně, pravdivě a včas“. I když tedy mateřský jazyk patří mezi údaje, které dle zákona máme povinnost poskytnout pravdivě, drtivá většina Romů, žijících na území České republiky, při sčítání lidu o své mateřštině lhala.

A i když romští aktivisté považují takovouto lež za omluvitelnou, nic to nezmění na tom, že byly ve sčítacích listech Českému statistickému úřadu v roce 2011 většinou romského etnika poskytovány neprav­divé údaje, čímž docházelo k porušování daného zákona.