Proč se v té Sýrii vlastně válčí?

Za každým větším ozbrojeným konfliktem vždy stojí boj o politický vliv a kont­rolu zdroje velkých příjmů. 

Na serveru Politico se Robert F. Kennedy, Jr. v únoru 2016 ve svém článku Why the Arabs Don’t Want Us in Syria (Proč nás Arabové nechtějí v Sýrii) zamýšlel nad tím, jak CIA na Blízkém východě svými zákroky podnítila násilný džihádismus jako zbraň studené války. Ve svém článku připomíná pozapomenutá fakta z března 1949, kdy demokraticky zvolený syrský prezident Šukrí al-Kuwatlí ne­hodlal schválit Trans-arabský ropovod, americký projekt určený k propojení ropných polí Saúdské Arábie s libanonskými přístavy, vedený přes Sýrii. A jak kvůli Kuwatlího nedostatku nadšení pro ame­rický ropovod vyvolala CIA v Sýrii vojenský převrat, kdy tehdejšího syrského prezidenta nahradila brigádním generálem Husni al- Za'imem.

Řada zahraničních analytiků dnes soudí, že prvotním impulzem současné syrské války a jedním z důvodů, proč se stal kon­flikt tak urputným, byly opět energetické zdroje, respektive dva plynovody. Prvním měl být veden plyn z Kataru přes Saúdskou Arábii, Sýrii a Turecko do Evropy. Tuto koncepci podporovaly Spojené státy a Saúdská Arábie. Druhý plynovod měl přivádět plyn z Íránu do Evropy přes Irák a Sýrii, a jeho výstavbu prosazovalo Rusko a Írán. Oba tyto plynovody, respektive plány na jejich výstavbu, se kříží v Sýrii. A bylo tak zřejmé, že kdo ovládne Sýrii, ten také bude stavět svůj ply­novod, kdy z hlediska ekonomických zásad „vítěz bere vše“. Ale nejde tu jen o nevídaný balík peněz, který byl ve hře, je tu ještě jeden důležitý faktor, a to politický vliv. Pokud by totiž zvítězila americko-arabská varianta plynovodu, znamenalo by to podstatné oslabení pozice Ruska jakožto energetic­kého doda­vatele plynu do Evropy, jeho značné ekonomické ztráty, ale i oslabení jeho vlivu v Evropě. Zde je mapka obou uvažovaných plynovodů:     

Dvě varianty plynovodu na území Sýrie. Zdroj: Oil-Price.net

Nicméně situace se od té doby již změnila, neboť zástupci Ruska a Turecka podepsali v Istanbulu dohodu o vybudování plynovodu TurkStream, který má vést plyn z Ruska do Turecka. A pokud jde o Katar, ten začal svůj plyn ve velkém vyvážet zka­palněný jako LNG (liquified natural gas) ve speciál­ních tan­kerech. Plyn se na kapalinu pře­měňuje po zchlazení na minus 162 stupňů Celsia, takže LNG zaujímá asi 600krát menší objem než zemní plyn, což představuje jeho největší výhodu při sklado­vání a do­pravě. A není bez zajíma­vosti, že se díky západním expertům v Kataru začala ze zem­ního plynu vy­rábět i syntetická moto­rová nafta (Syn Fuel), která splňuje nejpřísnější emisní normy. Největ­šími od­běrateli katarského LNG jsou Japonsko a Jižní Korea, ale velký zájem o něj projevují i Čína s Indií. V prosinci 2015 historicky první dodávka zkapalně­ného plynu (LNG) pak dorazila do Polska, do nově postaveného ter­minálu ve Svinoústí. O vybudování terminálu, který je schopný pokrýt až třetinu pol­ské spotřeby plynu, rozhodla polská vláda v roce 2006, o tři roky později se státní plynárenská a ropná společ­nost PGNiG dohodla na dvacetileté smlouvě o dodávkách LNG s katarskou firmou Qa­tar Gas. Pol­sko by tak již nemělo být závislé na jediném dodavateli zemního plynu, zároveň by se tím měla otevřít cesta k alternativním zdrojům zemního plynu i dalším zemím střední a východní Evropy.

První zahraniční cesta amerického prezidenta Donalda Trumpa vedla v květnu do Saúdské Arábie, kde prohlásil, že Írán je zdrojem „zkázy a chaosu“ a vyzval země Blízkého východu k vytvoření jed­notné fronty proti Teheránu. Írán nejenže vojensky podpořil Asada, ale také investoval miliardy dolarů do syrské ekonomiky, aby zamezil jejímu kolapsu. Trumpovi se pak během dvoudenní návštěvy Sa­údské Arábie podařilo uzavřít se Saúdy zbrojní kontrakt za 110 miliard dolarů (2,6 bilionu korun) spolu s právem nakoupit během příštích deseti let zbrojní vybavení za dalších 350 miliard dolarů. Načež 5. června Saúdská Arábie, Egypt, Bahrajn, Spojené arabské emiráty, Jemen a Maledivy pře­rušily diplomatické styky s Katarem. Státy, které se zapojily do koalice proti Kataru, rovněž zabloko­valy přístup k webovým stránkám katarské televize Al-Džazíra. Neboť právě na webu Al-Džazíry se měla objevit údajná vyjádření katarského emíra Tamíma ibn Hamada, v nichž kritizoval krále Saúd­ské Arábie a naznačil podporu hnutí Hizballáh, v Sýrii bojujícího na straně Bašára Asada. Nicméně televize Al-Džazíra později uvedla, že šlo o hackerský útok a že údajný výrok katarského emíra nebyl pravdivý. Přesto Saúdská Arábie a její spojenci dnes žádají po Kataru přerušení diplomatických va­zeb s Íránem, zastavení vysílání televize Al-Džazíra jako katarského mocenského nástroje a oka­mžité uzavření turecké vojenské základny, neboť Turecko hájí pozice Kataru. S Tureckem, které je členem NATO, má Katar na příkaz Saúdů přerušit veškerou vojenskou spolupráci.

Podle francouzské tiskové agentury AFP se sice v USA ozývají hlasy podporující bojkot Kataru, mimo jiné i kvůli prodeji amerického zkapalněného zemního plynu, čímž by byla „zajištěna práce v těžebním a plynárenském průmyslu v USA". Na druhé straně se však americká ministerstva zahra­ničí a obrany snaží o řešení nastalé krize: ministr obrany James Mattis podle katarské agentury QNA minulý týden uzavřel s katarským protějškem Chálidem Attíjou kontrakt na prodej bojových letadel F-15 za 12 miliard dolarů (280 miliard korun), přičemž Pentagon ocenil ochotu Kataru poskytovat prostor americké vojenské základně a jeho přispění k regionální bezpeč­nosti. S tím souvisí i právě probíhající společné cvičení námořních sil Spojených států a Kataru. Katarská základna al-Udejd (Al Udeid) neslouží Spojeným státům jen ke shromažďování zpravodajských infor­mací z Íránu, nýbrž představuje i velitelské stanoviště pro vojenské operace v Afghánistánu a Iráku, ale i v Sýrii. Jedná se o leteckou a námořní základnu, z níž Američané od roku 2002 kontrolují Perský záliv. 

Je pravda, že katarská ekonomika stojí zejména na těžbě a exportu fosilních paliv. Ačkoliv Katar kontroluje 1,5 % světových zásob ropy, má jeho bohatství původ především v těžbě plynu. Díky ob­rovskému ložisku v Perském zálivu kontroluje Katar 12 % světových zásob zemního plynu (více zá­sob mají jen Írán a Rusko). A právě plán výstavby katarského plynovodu, směřujícího přes Turecko do Evropy, podle mnoha zahraničních expertů stál za vznikem ozbrojených konfliktů v Sýrii, které měly Saúdy a Američany chystanému plynovodu překážejícího Bašára Asada odstranit a vytvořit tak vhodnější podmínky pro tranzit plynu. Mezi tím se však pragmatický Katar dohodl s Íránem na sdílení a těžbě společného Severního pole (South Pars), kde se nacházejí jedny z největších zásob zem­ního plynu na světě. Tak Katar s Íránem nebývale bohatnou, což se nelíbí představitelům Saúdské Arábie. Tím ovšem také Katar narušil koalici států Zálivu, semknutých proti Asadovi a jeho spojenci Íránu, čímž si vysloužil odvetu arabské koalice v podobě diplomatických i hospodářských sankcí.

A pokud jde o věci příští, pak nejnovější metody průzkumu již odhalily nová, rozsáhlá naleziště ropy a zemního plynu v pobřežní oblasti Perského zálivu na pomezí Íránu a Kataru. Můžeme tedy do bu­doucna očekávat další spory o kontrolu či vliv nad tranzitními trasami těchto energetických surovin. Což do dané oblasti nejspíše klid zbraní nepřinese.   

Prvopočátek syrského konfliktu je třeba hledat v událostech z roku 2009. Později se jednotlivým aktérům dramatu podařilo vše zkomplikovat tak, že tomu laik přestával rozumět. Zde tedy starší švýcarská analýza, se kterou předstoupil před širší veřejnost Daniele Ganser. Video v německé verzi je opatřeno českými titulky:   

https://www.youtube.com/watch?v=PyzqQv_YEEU

POST SCRIPTUM

Šéf Bílého domu Donald Trump plánuje evropským zemím nabízet americký zkapalněný zemní plyn, čímž tak údajně hodlá snížit energetickou závislost Evropy na Rusku. Počátkem června dorazil do terminálu u polského Svinoústí první tanker se zkapalněným zemním plynem (LNG) z USA. Šlo o vůbec první dodávku amerického plynu z břidlicových ložisek do oblasti východní a severní Evropy. Německo se však bojí amerických sankcí proti Rusku, které ohrožují plynovod Nord Stream 2, který by měl přivádět zemní plyn z Ruska do Německa. Odvetná opatření USA by navíc mohla poškodit evropské firmy. „Energetické zásobování v Evropě je záležitostí Evropy, a nikoli Spojených států amerických,“ uvedli ve společném prohlášení německý ministr zahraničí Sigmar Gabriel a rakouský spolkový kancléř Christian Kern. Podle mluvčího německé kancléřky Stffena Seiberta je podivné, že sankce určené k potrestání Ruska mohou rovněž vést k postihu evropských firem: „To se nesmí stát. Obecně odmítáme sankce s extrateritoriálním účinkem, což znamená s dopadem na třetí země,“ vysvětlil Seibert. „Chcete-li vyhrožovat firmám z Německa, Rakouska a dalších evropských zemí pokutami na americkém trhu, pokud se účastní nebo financují projekty spojené se zemním plynem, jako je Nord Stream 2, přinese to zcela novou a velmi negativní kvalitu do evropsko-amerických vztahů,“ varovali Kern a Gabriel. Podle nich jde pouze „o prodej amerického zkapalněného zemního plynu a vytlačování dodávek ruského přírodního plynu na evropském trhu“ s cílem „zajistit práci v ropném a plynárenském průmyslu v USA“.