Mezi členy Sisyfa je i řada biologů a vím, že na jedné z přednášek v budově ČAV přizvukovali zarytým skeptiků, kteří se vysmívali tomu, že do našeho čichu mají co mluvit kvantové vibrace. Ostatně Český klub skeptiků Sisyfos ještě na podzim roku 2011 širokou veřejnost zval na přednášku z cyklu Věda kontra iracionalita, nazvanou Magnetický smysl živočichů - realita nebo mýtus? Mám v archivu jejich pozvánku, kde se říká: „V přednášce uvedeme i logické argumenty, které svědčí proti možnosti magnetorecepce a uvedeme výsledky naší vlastní studie, ve které se nepodařilo prokázat orientaci skotu podle magnetického pole. Zda máme my a jiní živočichové schopnost vnímat magnetické pole, reagovat na ně a řídit se jím, zůstává záhadou.“

Aha, takže "řada biologů" jsou "biologové v řadách Sysifa". Vidím letopočet 2011. Co když po šesti letech změnili názor?

Pane doktore, nebuďte tak úzkoprsý. Jistě by se i dnes, v roce 2017, našla u nás celá řada biologů ze starší generace, která je na tom stejně, jako na tom byli biologové v řadách Sisyfa v roce 2011. Ti například o tom, s čím se Vy setkáváte ve své vědecké práci mají jen jakési mlhavé představy, ba mnohdy ani ty. Že se někdo označuje za biologa nebo fyzika (vystudoval VŠ), ještě neznamená, že rozumí molekulární biologii a že plně chápe poslední vývoj na poli kvantové biélogie. Bohužel, i tito prezentují v různých článcích své názory

Popravdě řečeno, já pane doktore úplně nerozumím tomu "skoku ke čtyrorzměrnému prostoru", nevím, zda se to vztahuje na můj článek, nebo na článek Herčíka. A "Jak by se v biologii projevovalo, pokud by živé organismy byly čtyřrozměrné objekty?". To fakt nevím. Já se vždy přiznával i bez mučení pana Wintera, že si tu čtvrtou dimenzi neumím ani pořádně představit. Ty všechny analogie chápu, ale jak že by to mělo vypadat... Nicméně vzít si na pomoc matematický aparát (geometrii) při popisu vlastností živých organismů nepovažuji za úplně špatný nápad, přičemž v případě makroskopických objektů myslím kvantová fyzika ještě neřekla poslední slovo. Jinak ale u Borůvky s Herčíkem o nečekaný skok ke čtyrorzměrnému prostoru nešlo, oni nebyli první, kdo si troufl považovat živý organismus za čtyřrozměrný. I nás jako bytost přesahují různá (i když slabá) fyzikální pole a k jakým všem interakcím v našem blízkém okolí a uvnitř nás dochází, to pořád ještě přesně nevíme. I když už alespoň víme, že prostor kolem nás není prázdný, ale je zaplněn molekulami, atomy a částicemi, i když to nevidíme. Dokonce i zdánlivě prázdný prostor ve vesmíru známý jako vakuum, který většina laiků považujeme za naprosto prázdný, je z pohledu kvantové elektrodynamiky naplněn neu­stále vznikajícími a zanikajícími virtuálními nabitými částicemi (což se logicky odehrává i všude kolem nás), přičemž kvantová teorie popisuje interakce mezi těmito nabitými částicemi a fotony. Ale už také víme, že na některá velmi slabá fyzikální pole, na která by podle dřívějších představ živé organismy reagovat nemohly, ve skutečnosti reagují - viz magnetorecepce a kvantové tunelování, které v živých organismech umožňuje to, co se akademické obci dříve zdálo být nemožné.

Dobrý den, byla to reakce na váš článek. V jeho první části jste podal, jak výše uvedl i Walda Winter, velmi dobrý popis některých současných fyzikálních teorií předpokládajících vícerozměrný prostor. Tam jste zmínil dokonce i příklady experimentů, které by mohly ony teorie prokázat. Potřeba nových fyzikálních teorií vyplynula mj. i z nesouladu mezi kvantovou mechanikou a teorií relativity. Proto je stále hledána teorie, která by je sjednocovala. Potud první část vašeho článku. Ve druhé jste najednou přeskočil k představám Herčíka a kol. o čtyřrozměrné biologii. Zatímco první část byla dobře podložená, ve druhé části v podstatě jenom navazujete, že pokud by existoval čtvrtý rozměr, mohlo by na úvahách Herčíka a kol. něco být. V minulém článku jste pak uvedl, že podle nich by organismy měly být čtyřrozměrné objekty a měly by se nějak promítat do našeho trojrozměrného prostoru. Jako určitá teoretická hříčka je to dobré, ale jak jsem namítl již v e-mailové konverzaci, tato hříčka nepřináší žádné vysvětlení nějakého existujícího jevu, žádnou predikci, nic (na rozdíl od těch výše zmíněných fyzikálních teorií). Ten čtvrtý rozměr je jaksi navíc, nepřináší nic nového (a proč zrovna čtvrtý, proč ne rovnou šest rozměrů či ještě více?). Vy si v té druhé části pomáháte popisem kvantových jevů na úrovni živých buněk, ale to s tím zcela nesouvisí. Ty kvantové jevy by existovaly, i kdyby se mýlila fyzikální teorie předpokládající více rozměrů. A to proto, že ty jevy byly pozorovány, zatímco teorie zatím pozorováním podložena není. Pokud by se ukázala jako chybná, bylo by třeba hledat jiné vysvětlení, ale nic by to neměnilo na tom, že ty jevy jsou reálné. Čili to je má námitka vůči "čtyřrozměrné biologii", kterou jsem již uvedl v e-mailové korespondenci a která stále trvá.

Ano, prostor kolem nás opravdu není prázdný. Navíc živé organismy nejsou uzavřenými systémy. Zvyšování a udržování uspořádanosti uvnitř organismů má za následek zvyšování neuspořádanosti (entropie) VNĚ ORGANISMU, kdy zvyšovaní vlastní uspořádanosti na úkor růstu entropie V OKOLÍ nelze označit za výlučnou vlastnost života. Tedy živé systémy (ale i některé neživé) jsou otevřené a využívají tzv. volnou energii z vnějšího prostředí a následně zvyšují neuspořádanost či entropii ve svém okolí. Zde také v případě bádání ještě není všem dnům konec.

Pokud to vezmeme z této stránky projevů života, není divu, že se tehdy Borůvka s Herčíkem snažili za pomoci pětirozměrného časoprostoru pochopit některé jevy, se kterými se renomovaní badatelé setkávali na v 19. a na začátku 20. století. My máme smůlu v tom, že současná tzv. oficiální věda existenci těchto pozorovaných jevů popírá.