Samozřejmě existuje jednoduché řešení.

Náš vesmír, jeho zákony, fundamentální síly, fundamentální částice a jejich konstanty jsou neobyčejně přesně a jemně vyladěny, tak, že je umožněn vznik stabilního vesmíru až k vytvoření kamenných planet. Jako jeden z příkladů lze uvést nekonečně malou konstantu rozpínání vesmíru, jejíž hodnotu vědci vypočítali na 120 desetinných míst. O řád víc, o řád míň by se vesmír zhroutil, nebo rozfoukl, takže by nedošlo ke vzniku vesmírných těles. A to jen jedna konstanta,, mělo by jich existovat přes 30. Co s tím z hlediska náhodného vzniku, z hlediska, kdy za to může jen NÁHODA ?

Jediné řešení je vytvoření MULTiVERSA, nekonečného mnohovesmíru, kdy ten náš má z pekla štěstí, kdy vesmírné zákony, fundamentální síly, existence prostoru, času, fundamentálních částic a jejich konstant, právě umožnují vznik kamenných planet.

Takže jako produkt lidské představivosti ( jako třeba pohádka o Šípkové Růžence) bez jakéhokoliv pokusu, pozorovacího nebo matematického důkazu se vytvořily teorie zavinutých prostorů, teorie strun, nekonečné inflace ( v době, kdy toto píšu se multivesmír nesčetněkrát rozdělil na další vesmíry) a vážně se o tom diskutuje a píše, a z kapes daňových poplatníků plyne další, nekonečné množství peněz na fantasmagorické vědecké představy.

Kde jste přišel na to, že někdo vypočítal konstantu na 120 desetinných míst, daleko za detekční možnosti našich současných přístrojů? To je nějaká vaše nová dezinterpretace?

Trochu jsem pátral po té původní Herčíkově a Borůvkově představě. Našel jsem tento text: https://journals.muni.cz/universitas/article/viewFile/232/224

Myslím, že je v něm shrnuto vše podstatné. Dle mého to zůstalo u matematické představy, takové myšlenkové hříčky "co by bylo, kdyby". To vše za situace, kdy byla buněčná a molekulární biologie teprve na počátku svého vývoje. Již se sice předpokládalo, že nositelkou dědičnosti je DNA, ale ještě stále nebyla známá její struktura, nebylo známo, že DNA kóduje pořadí aminokyselin v proteinech. O těch se už něco začínalo tušit, ale zatím se jim přisuzovala hlavně enzymová, podpůrná či zásobní funkce (kdepak nějaké signální dráhy). V době, kdy Herčík s Borůvkou formulovali svou představu, dokonce ani nebyla prozkoumána prostorová struktura proteinů. Život či jeho podstata se tedy jevil jako cosi tajemné. Herčík s Borůvkou si tedy mohli představovat, že trojrozměrné organismy jsou jakousi projekcí čtyřrozměrných organismů do našeho trojrozměrného prostoru, přičemž to, jakou částí se ty čtyřrozměrné objekty prolnou, určuje postupný vývoj organismu od narození po smrt (pak prolnutí končí). Ale buněčná biologie se od té doby posunula někam úplně jinam. Herčík pak už vlivem společenských změn své myšlenky dále nerozvíjel, přijal marxismus a své předchozí učení odvolal. Nedošel tedy k formulaci vědecké hypotézy.

Jako obvykle - ezoterici tady oprašují nějaké zapomenuté fantazie, plynoucí z dávného částečného nepochopení jevů. Dnes jsou tyhle věci lákavé pro "lidové myslitele", kteří si romanticky představují, jak vynalezli nějaké ultimativní moudro, aniž by tušili, o čem to vlastně mluví.

Společný znak: dlouhatánské upovídané texty, které nutí k vypínání logického a kritického myšlení, neopodstatněné zpochybňování dávno dokázaných faktů, opřádání všeho mýtem o utajenosti.

Měl bych dvě poznámky:

1. Pokud se vše odehrává ve 4D tak mi není jasné, jaktože se průměty do naší běžné 3D nemění. Když si třeba představím 2D rovinu těsně pod hladinou rybníka, tak průměty 3D kaprů do této roviny se budou výrazně měnit s časem (někdy ta rovina projde středem kapra, jindy mu jen "lízne" ocas). Ta teorie by tedy měla v první řadě ukázat mechanismus, proč jsou průměty 4D organismů do 3D v podstatě konstantní.

2. Není mi jasný proč by zakřivený prostor potřeboval nějaký extra dimense aby se v nich mohl křivit. Třeba Poincarého model hyperbolického prostoru, který odpovídá konstantní křivosti -1, se dá udělat v rovině (uvnitř jednotkové kružnice). Stačí k tomu vhodně změnit metriku (tedy funkci která měří vzdálenosti)

https://en.wikipedia.org/wiki/Poincar%C3%A9_disk_model

Představuju si, že ve vesmíru to funguje podobně. V něm myslím určuje metriku rozložení hmoty a ta metrika pak zase říká, jakou má vesmír geometrii, ale nevidím důvod, proč by se musel křivit v nějaké vyšší dimensi.

+1

Přesně tak. Pokud by se vycházelo z modelu teseraktu, lze si vystačit s interferujícími vlnami kvadrupólového charakteru.

Karma za stručný popis superstrun, potažmo M-teorie. Jen doplním, že ty případné mini černé díry z LHC, jsou skutečně výplodem bulváru, jak uvádíte, protože ve skutečnosti se jedná o horizont (apparent horizont v kvantové optice), pod který nelze žádnou měřicí technikou proniknout a stejně tak zpoza něj se žádné informace nedostává atd. To další raději bez komentáře a otázka: "Začneme brát 4. dimenzi vážně?", tak za sebe - určitě ne.

Však na to máte plné právo, je to Váš názor a Vaše přesvědčení. Mluvíte tu "za sebe" a tak nejde nic proti tomu namítat. Zrovna tak jiní zas třeba berou 4. dimenzi vážně a "spekulují o čtvrtém rozměru, tu seriózněji, tu méně seriózně", jak říká pan Švadlenka. Ale o těch serióznějších úvahách (teoretizování) se nepřestane v odborné literatuře mluvit jen proto, že někdo "za sebe" je nebude brát vážně. A určitě nepřestane o nich mluvit matematika, protože to mnohdy bývá užitečné. Tak jako o vícerozměrném prostoru nepřestane mluvit kosmologie a kvantová fyzika.

Jinak se však mýlíte, když jsou podle Vás "mini černé díry z LHC" výplodem bulváru. Zřejmě jste opomněl si otevřít ten článek Ohrožuje spuštění urychlovače LHC naši existenci? od nukleárního fyzika Vladimíra Wagnera, ke to čtenářům, tedy případně i Vám, vysvětluje.

Dobrý den, musím se přiznat (tak jako v e-mailové korespondenci), že jsem příliš nepochopil ten skok ke čtyřrozměrnému prostoru v biologii. Větší část článku je pojednání o jistých matematických či fyzikálních výpočtech a predikcích, jak by bylo možné další prostorové dimenze detekovat. Až potud mi to dává smysl. Ale dál už ne. Jak by se v biologii projevovalo, pokud by živé organismy byly čtyřrozměrné objekty? Kvantové jevy na úrovni buněk jsou jedna věc, ale pořád to nic neříká o tom, že by živé organismy měly být čtyřrozměrné.

Bohužel, prof. Herčíka, ani prof. Borůvky se na to zeptat nemůžeme. Tedy pokud nyní budeme diskutovat o tom, co tím mysleli, budou to jen bohapusté spekulace.

mravenčí vědátoři řeší v mraveništi co venku za lesem. Určitě najdou spoustu vysvětlení, jen to, že žijí na kulaté zeměkouli, která je planetou sluneční soustavy, která je součástí galaxie Mléčná dráha, ve které jsou další miliardy hvězd to určitě nebude. Lidští vědátoři jsou na tom podobně.

Mravenci nemají žádnou vědu.

Ano, to co nás obklopuje neznámo kam a neznámo, co to vlastně ve své podstatě představuje jako celek, může mít nějakou biologickou hodnotu vyššího řádu.

To v tom článku vidíte něco, co tam není. Přitakáváte tedy hlavně sám sobě.