Fenomén tělesného magnetizmu (II)

4. 11. 2010 9:09:09
K mediálně proslaveným ukázkám tzv. tělesného magnetizmu v podání Romana Valíčka zaujal patřičné stanovisko Český klub skeptiků Sisyfos, který se stará o "objasňování zpráv o jevech označova­ných jako záhadné, nevysvětlitelné, odporující současným znalostem přírodních věd nebo ukazu­jící údajně na porušování základních přírodních zákonů". Cituji z jeho prohlášení:

"Profesor MUDr. Petr Arenberger, před­nosta kožní kliniky Fa­kultní ne­mocnice Královské Vi­nohrady v Praze, adhezi lidské kůže vy­světluje takto: „Nejpovrch­nější vrstva kůže – rohová – je složena z několika řad buněk, které jsou již prak­ticky od­umřelé a před zaháje­ním odlupo­vání zodpovídají za mikroskopicky pa­trný hrubý a nerovný vzhled kožního povrchu. Ve spo­lupráci s kožními sekrety – potem a mazem – je pak kůže schopna pod vhodným úhlem udr­žet krátkodobě některé předměty.“ Tento poznatek z fyziologie se ale ne­dostal k dvěma fyzi­kům Ost­ravské univerzity. Tam Ro­mana Valíčka zkoumali docenti Ladislav Sklenák a Vladi­mír Lysenko. Druhý z jmenovaných se domnívá, že jde o jev spojený s elektrickými silami, a připomíná schop­nosti elektrických úhořů či rejnoků. Pan Valíček zatím elektrické výboje ne­vydává. A přesto že byl měřen mnoha fyzikálními přístroji, páni vědci věci na kloub nepřišli. Bu­dou prý ve výzkumu pokračo­vat náročnějšími přístroji. I jim do­poručuje Sisyfos prověřit mocný tě­lesný mag­netizmus pana Valíčka a dalších senzibilů či ezoteriků tenkou hladkou látkou. Český klub skeptiků skepticky očekává výsledky tohoto testu" (Sisyfové vyzý­vají magnetického Mora­váka: zkuste to přes satén, 01.08.2006, web Sisyfos).

Je pravda, že na povrchu lidského těla, vyba­veného zdánli­vým "magne­tizmem", probíhají různé fy­ziologické pochody, o čemž by nebylo moudré po­chybovat. Tyto však mají zřejmě jen málo společ­ného s "mazem", na který se Sisyfos odvo­lává. Neboť Roman Valíček se před kaž­dým vystoupe­ním sprchuje a před diváky otírá hou­bou, aby do­kázal, že není natřen lepidlem. Pak se ještě otírá ručníkem, aby na něm nezůstala ani voda (jak­pak asi do­padnou řady buněk "již prakticky odumře­lých" ?), což zástupcům klubu Sisyfos jaksi uniklo. Po­dobně jim také unikl fakt, že podle ostrav­ských vědců ve skutečnosti nefiguroval v experimentu žádný magneti­zmus. Toť stará bolest zá­stupců Sisyfa: stále si pletou verifikaci (tedy po­tvrzení existence) jevů s je­jich nejrůznější inter­pre­tací.

Pokud jde pak o Sisyfem doporučovanou látku na zahalení hrudi "magnetického" Mora­váka, do­četli se milovníci záhad ve zprávách z Ostravy, že "Třicetiletý Roman Valíček z Frýdku-Místku označo­vaný za "magnetického muže", který na svém těle udrží předměty různé váhy a materiálu, se chystá na další světový rekord. Tentokrát chce na své hrudi udržet dospělou ženu vážící 56 kilo­gramů. "Do­sud jsem při oficiálním pokusu udržel jen svou dceru. Vážila tehdy 22 kilo­gramů a byla obnažená. Poprvé se pokusím udržet do­spělou ženu a ještě ke všemu oblečenou," řekl mno­honá­sobný svě­tový rekordman. Svůj kousek chce předvést už 8. dubna na výstavišti v Praze-Ho­lešovi­cích během mezinárodního veletrhu kosmetiky a zdravého životního stylu. Doufá, že uspěje. Na oblečení své partnerky, kterou vybral náhodou, nemá žádné nároky. "Bude mít na sobě šaty z běžných tkanin," vysvětlil s tím, že se spolu už o kousek pokoušeli. "Povedlo se to," dodal magne­tický muž" (Svět Guinnessovy knihy rekordů, 4.4.2005, Bleskově.cz). A skutečně pak Roman Valí­ček udržel na své hrudi bez pomoci rukou (pouze jím navozenou přilnavostí) ve stoje po dobu 35,89 sekundy oděnou dospělou osobu, vážící 56 kg. Tohoto vý­konu bylo do­saženo v rámci expo­zice firmy Macon-int dne 8. dubna 2005 na pražském Výstavišti v Holešo­vi­cích, jak nás v rekor­dech roku 2005 informovala pelhřimovská Agentura Dobrý den.

Valicek.jpg.jpg 525535-img-daniel-hus-fakir-fyzika.jpg Bratislava.jpg

Držet na těle oblečené osoby jsem nikdy žádné "magnetické muže" neviděl. Ale vždy jsem to chá­pal tak, že na povrch těla "magnetického muže" přilne oblečení "přilepené" osoby, takže ji vlastně oblečení drží na těle pana Valíčka - tedy něco podobného, jako když ně­koho zdvihnete za pásek kalhot a on visí ve vzduchu. Tedy žádná "magnetická síla" neprochází oblečením, ale pokusnou osobu na těle pana Valíčka drží právě oblečení samo. U osob obnažených (jeho malá dcera) je to jednodušší - tam přilne pokožka na pokožku. Rád bych však o tomto fenoménu, či spíše prozatím pro laika poněkud záhadné lidské schopnosti, informoval širokou veřejnost s větší dů­klad­ností. Jsem zvyklý si informace ověřovat, a tak jsem o vyjádření k fenoménu zdánlivého "těles­ného mag­neti­zmu" požádal přímo vě­decké pra­covníky z Přírodovědecké fakulty Ostravské univer­zity. Ne­boť kdo jiný by se mohl fundo­vaně vyjád­řit k tomuto jevu, než některý z fyziků, který vzpomínaný jev na univerzitní půdě studo­val ? Zde tedy předkládám vyjádření pana docenta Lysenka:

"Již při prvé návštěvě p. Valíčka bylo zjištěno, vzhledem k tomu, že jsou drženy i neferomagne­tické objekty, že nejde o magnetizmus, jak je znám ve fyzice. Držení objektů bylo v rámci experimentu nazváno po dohodě "tělesným magnetizmem". Na doporučení novináře, aby předvádění mělo „grády a šťávu“, bylo prováděno měření magnetického i elektrického pole. I když použitá měření měla vysokou roz­lišitelnost, hodnoty obou polí byly pod mezemi rozlišitelností použitých přístrojů. Vlastní vystoupení p. Valíčka bylo po dohodě rozděleno na vystoupení dvě, v prvém změření, ve druhém pak závěry. V době mezi prvním a druhým vystoupením jsem vyrobil fyzikální model, na němž jsem provedl následná zjištění :

Vycházel jsem z faktu, že hruď p. Valíčka představuje nakloněnou rovinu. Uvažujme hmotnost dr­ženého objektu, tíhovou sílu drženého objektu, tečnou sílu táhnoucí držený objekt dolů, normálo­vou složku, která objekt přitlačuje ke hrudi. Proti po­hybu působí síla tření. Je známo, že normální atmosférický tlak vzduchu při povrchu Země působí na všechny objekty na Zemi, působí i na dr­žený objekt. Protože působí kolmo na plochu, zvětšuje celkovou normálovou složku sil, čímž zvět­šuje třecí sílu a zlepšuje tak podmínku pro držení ob­jektu. Držení objektu právě na­stává, když jsou v rovnováze síla tečná se silou třecí. Úhel náklonu lze zjistit měřením, taktéž přídrž­nou plochu, a když správně určíme součinitel smykového tření, můžeme stanovit hmotnost dr­ženého tělesa. Za těchto podmínek může p. Valíček udržet objekt o hmotnosti 148 kg. Lze konstato­vat, že p. Valíček při předvedení udržel 35 kg, má tedy v držení ještě značnou re­zervu. Můžeme také v experimen­tech porovnat přitažlivé účinky elektrických sil se silami mecha­nickými. A jak nakonec zjistíme, ve srovnání s aerostatickou tlakovou silou je síla elektrického pole zane­dbatelná, což také bylo potvr­zeno experimentálně. Protože adheze je vyvolána normálovými si­lami, lze zanedbat např. také pů­sobení Van der Waalsových kohezních sil a dalších nevýznam­ných slo­žek adhezí. Závěrem lze konstatovat, že držení objektu na těle není nikterak neobvyklé a lze ho plně objasnit na modelu s použitím známých vztahů z fyziky. Zároveň je nutno připustit, že pro di­váky neznalé přírodních zákonitostí jde o zajímavou podívanou."

I když byla odpověď pana docenta poměrně vyčerpávající, přece jen se mi honilo hlavou ještě ně­kolik otázek. A tak jsem mu napsal: Proč ale nemůže na hrudi plochá břemena o váze 30 - 50 kg (výjimečně i Vámi uvedených 148 kg) udržet každý člověk, když je to vlastně zcela přirozená schopnost, kterou potvr­zují Vaše výpočty? Můžete prosím, zvídavým čtenářům prozradit, v čem se vlastně liší výkony pana Va­líčka či pana Húse od výkonů oby­čejných lidí, u kterých jsou také "v rovnováze síla tečná se silou třecí"? Zde cituji odpověď pana docenta Lysenka:

"Jak nám sdělil p. Valíček, tento experiment dlouho trénoval. Potvrdil mi, že to zvládne po tréninku každý dospělý člo­věk. My jsme ve škole takto hmotné objekty neměli, proto jsem nechal uřezat 2 plotny z 5 mm tabulového skla o hmotnosti cca 3 kg, které jsem nechal obrousit a ojehlit. S nimi jsme pak prováděli se studenty experi­menty. Z odvozeného vztahu pro držený objekt vyplynulo, že velikost drženého tělesa je přímo úměrná součiniteli smykového tření, velikosti atmosférického tlaku a aktivní plochy, nepřímo úměrná součinu gravitačního zrychlení a rozdílu sinu a cosinu úhlu náklonu násobeného součinitelem smykového tření. Hruď p. Valíčka na rozdíl od našich byla "tučná" a hladká, takže jeho ocelová plotna na ni dokonale přilehla. Dokonalost dotyku u našeho experimentu jsem kontroloval pod skleněnou plotnou, pak fixem jsem obkreslil části s doko­nalým dotykem. Byly totiž jiné barvy než místa, kde nebyl dokonalý dotyk. Po odtržení jsem skle­něnou plotnu položil na milimetrový papír a musel jsem sečíst plošky, což sice bylo pracné, ale přesné. Dosazením změřené aktivní plochy do vztahu pro držený objekt a porovnáním se skutečnou drže­nou hmotností pro daný úhel náklonu a změřený součinitel smykového tření (kůže-kov) jsme mohli potvrdit správnost vztahu pro držený objekt. Odpověď na otázku, proč každý jedinec při shodných podmínkách neudrží např. 150 kg, spočívá v rozdílné pevnosti jejich svalů a upínacích šlach. Ovšem veškeré držení objektů končí, když mezi objekt a pokožku se vloží porézní látka (tkanina nebo filc vhodné tloušťky). Tím dojde ke značnému zmenšení aktivní plochy a objekt ne­lze dlou­hodobě udržet.

Jak jsem se již zmínil, demonstrace p. R. Valíčka byla rozvržena na 2 vystoupení. První bylo mě­ření mg. a el. polí, druhé pak mělo být předvedení na modelu a vysvětlení jevu. Bo­hužel ke dru­hému vystoupení nedošlo. Novinářům i TV Polar postačilo, že mohou konstatovat, že fyzici nic ne­namě­řili. Z toho odvodili, že jsou neschopní. Protože nedošlo ani k žádnému plánovanému vysvět­lení, došli k závěru, že jde o záhadu, kterou fyzici nejsou schopni vysvětlit. Svými články zřejmě splnili nařízení svých nadřízených, aby jejich příspěvky měly grády a šťávu. Musím přiznat, že jsem takové chování podcenil. Od té doby jsem k novinářům i k médiím obecně již nedůvěřivý."

Ale vraťme se k úvodu článku. Jestliže jsem se zmínil o podobnosti ukázek "tělesného magneti­zmu" s ukázkami funkce nanopodložek, u kterých se projevuje přitažlivý efekt Casimi­r-Lifšicovy síly, pak nyní můžeme tento efekt v případě podstaty předváděných výkonů "magnetických mužů" vyloučit. Důka­zem tohoto závěru je nakonec i videošot z vystoupení pana Húse, na kterém si "přilepil" na hruď kovovou trubku. Daniel Hús ji měl na filmových záběrech uloženou v prohlubni mezi prs­ními svaly, což dokladuje, že se snažil maximálně zvět­šit aktivní plochu. A pokud si po­zorně pro­hléd­nete záznam, zjistíte, že se "přilepená" trubka (bez toho, že by se jí Hús dotý­kal) v jeden oka­mžik náhle začíná pohybovat. A to dokonce tak, jak ji on sám změnami svalového napětí dílčích svalů ovlivňuje - tedy buď doprava, nebo doleva. A přitom se tato trubka, na­valující se na prsní sval, z našeho pohledu "valí do kopce". Oproti tomu sklenice "přilepená" na nanopodložku ve videoukázce přilnavosti (z uvedeného odkazu v 1. díle tohoto článku) se ani nehne. Otázka nakolik se takovýto "posuv" trubky bez toho, že by se jí subjekt dotýkal rukou, dá natré­novat, je pak námětem na další zajímavý experiment. Tak jako ověření nejrůznějších tvr­zení, že Roman Valíček, který předváděl ostravským vědcům držení těžkých plochých předmětů na své hrudi, disponuje schopností ovliv­ňovat střelku kompasu na dálku, tedy bez toho, že by se kompasu dotýkal.

A nyní již shrnutí na závěr: výpočty pana docenta Lysenka, které si jistě najdou cestu do někte­rého z odborných periodik, představují de facto první exaktní výklad pro laiky záhadného fenoménu držení těles o vysoké hmotnosti na hrudi osob, údajně obdařených "tělesným magnetizmem". Podobně jako výpočty z publi­kace Po­pulárně a vědecky o proutkaření (Jčm+f, Praha 1994) profesora Emila Kašpara, ve které přišel jako vůbec první badatel s exaktním výkladem "záhadného" pohybu virgule (proutku) v rukou proutkaře.

Adrse.jpg


P.s.: druhý den po vydání tohoto dílu článku, mi došel e-mail od pana doc. Lysenka, kde k pa­sáži, ve které se hovoří o držení oblečené osoby na hrudi pana Valíčka, podotýká: "Držení oble­čené osoby na těle je umožněno vektorovým rozkladem tíhové síly, kdy třecí síla je větší než síla tečná. Aerostatická síla okolní atmosféry se neuplatňuje". A k pasáži, vzpomínající tvrzení z nejrůznějších článků a diskuzí, že pan Valíček disponuje schop­ností ovlivňo­vat střelku kompasu, pan docent dodává: "Toto tvrzení popírá text před­cho­zích od­stavců, v nichž se praví, že v okolí p. Valíčka nebylo naměřeno magnetické pole měři­tel­ných hod­not. Aby pan Valíček mohl ovlivnit střelku kompasu, musel by generovat magnetickou indukci cca 2.10-5 Tesla. Tím se ale nevylučuje možnost ovládání střelky např. mag­nety uchycenými na jeho těle a nemusí být ani na jeho rukou. Na dálku je totiž jedno, jestli magnet drží v rukou nebo ho má v kalhotech. Můj názor k podobným vystoupením je, že vystupu­jící má v každém případě zaujmout."

Nominace na Blogera roku

Autor: Karel Wágner | čtvrtek 4.11.2010 9:09 | karma článku: 17.88 | přečteno: 2381x

Další články blogera

Karel Wágner

Je třeba utáhnout šrouby ?

Jak se v posledních dnech díky nejrůznějším článkům a rozhovorům z našich sdělovacích prostředků dozvídáme, na českých silnicích loni zemřelo 565 lidí, o 63 více než předloni.

12.1.2019 v 9:00 | Karma článku: 26.90 | Přečteno: 736 | Diskuse

Karel Wágner

Memento mori

Premiér Andrej Babiš v pondělním rozhovoru před novináři prohlásil, že nechce, aby se Česká republika připojila nejen k paktu o migraci, ale i k paktu o uprchlících.

19.12.2018 v 9:09 | Karma článku: 29.17 | Přečteno: 671 | Diskuse

Karel Wágner

Jak nám v Kosovu pravda s láskou zvítězily

Z našich sdělovacích prostředků se dozvídáme, že Kosovo bude mít pravidelnou armádu. A tak bych rád zopakoval povídání o Kosovu, které jsem zveřejnil ve čtvrtek 7.4.2016 na svém blogu.

14.12.2018 v 18:00 | Karma článku: 43.93 | Přečteno: 2938 | Diskuse

Karel Wágner

Začneme brát 4. dimenzi vážně?

Řada vědců dnes soudí, že čtvrtá prostorová dimenze by mohla být buď velká, a proto i patrná, nebo naopak malá, svinutá, pro nás nepozorovatelná.

24.11.2017 v 9:09 | Karma článku: 19.05 | Přečteno: 1376 | Diskuse

Další články z rubriky Životní prostředí a ekologie

Alexandra Dítětová

Nesnáším plasty a pokrytce

O šestnáctileté švédské ekologické aktivistce Gretě Thunberg, která vášnivě bojuje proti globálnímu oteplování jste asi slyšeli. Kromě toho, že mi její aktivita přijde dost podezřelá, už také víme, že je ta holka pěkný pokrytec.

21.3.2019 v 11:17 | Karma článku: 43.70 | Přečteno: 3992 | Diskuse

Aleš Erber

Mediální boj o české lesy s podtextem privatizace státních lesů

Díl III. Trilogie o směřování českého lesnicko-dřevařského sektoru. V posledních dílech jsem přiblížil příčiny aktuální lesnicko-dřevařské krize. V závěrečném díle zmiňuji důvody, které mohou stát za aktuálním vývojem v oboru.

21.3.2019 v 9:05 | Karma článku: 17.77 | Přečteno: 558 | Diskuse

Lukáš Burget

ITER: Skutečná naděje místo studentské klimatické hysterie

ITER: International Thermonuclear Experimental Reactor, neboli Mezinárodní termonukleární experimentální reaktor. Ne, není to božská technologie, která spasí svět. Ale je to technologie v mnoha ohledech revoluční.

18.3.2019 v 9:59 | Karma článku: 22.26 | Přečteno: 526 | Diskuse

Alexandra Dítětová

Trocha Asie by nám v Praze prospěla

Praha je prý všech Čechů ráj. Nevím, spíš je to ráj všech aut. Poloprázdných aut, šinoucích se v nekonečných pomalu jedoucích zástupech od někud někam. Já auto nemám, takže moje kritická slova berte s rezervou.

16.3.2019 v 6:44 | Karma článku: 12.62 | Přečteno: 357 | Diskuse

Zbyšek Hlinka

Stávkuješ za lepší klima?

Pomineme-li skutečnost, že změny klimatu na Zemi probíhají s člověkem i bez něj, pak vzniká otázka, co je to vlastně to lepší klima? Je to klima, které známe přibližně z doby 20. století?

15.3.2019 v 18:47 | Karma článku: 43.78 | Přečteno: 2460 | Diskuse
Počet článků 245 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2865
příležitostný publicista
Moje knihy na iDNES.cz - Knihy.iDNES.cz

Najdete na iDNES.cz