Nejen Wagnerovo kladívko

Jeden z prvních čtenářů minulého článku o tom, jak se klub skeptiků Sisyfos zajímá o kosmolo­gický dosah ódických jevů a o moji knížku Reichenbachovo světlo, mne upozornil na výjimečnost celé události. Na první pohled to totiž vypadá, jako by Sisyfos došel k závěru, že když je s elektro­mag­ne­tickými jevy jednou provždy spojováno "Wagnerovo kladívko" (elektromagnetický přerušo­vač proudu), tak proč by s nimi nemohla být napříště, v případě Reichenbachova světla, spojována i "Wágnerova výzva"? Tento nápad se mi zalíbil a použil jsem jej při odkazech, ro­zesla­ných po netu známým a přátelům.     

Přišel mi však také dotaz od jednoho ze čtenářů, který po přečtení článku doc. Zlatníka nabyl dojmu, že jsem ve své knížce zamlčel jakousi monografii ezoterika doc. Chudáčka, která je považo­vána za vě­dec­kou interpretaci Reichenbachových světel. Ve skutečnosti je docent RNDr. Ivo Chudáček, Dr.Sc. autorem jen jedné publikace, vzdáleně se jakoby dotýkající problema­tiky ódu, totiž knihy "Fyzika na po­kraji světa aneb psychotronika" (Chudáček, I., Marek, J.E.: Fy­zika na pokraji světa aneb psychotronika, AOS Publishing, Ústí nad Labem 1998), která však nebyla vydána v 80. letech, jak uvedl ve svém článku doc. Zlatník, ale až v letech devadesátých. Není mi nic známo (ani mnou osloveným vědcům) o tom, že by se zabý­val doc. Chudáček experimentováním v případě Reichenba­chova světla, o kte­rém by pak sepsal nějakou mono­grafii. Se senzitivní percepcí v tem­ných komorách nemá vů­bec nic společného ani grant, který získal doc. Chu­dáček v 90. letech pro studium Kir­lianovy elektrofotografie (EFK), tedy tech­niky zobrazování na cit­livé fotografické vrstvě pomocí vy­sokonapěťového elek­trického pole, přičemž podle doc. Chudáčka "na základě provedených studií s využitím EFK snímkování v lékařské dia­gnostice je možné tvrdit, že tato metoda poskytuje dobrou možnost stanovit stav psychiky a stav těla".

Ale připomeňme si zde několik podstatných faktů. Doc. Ivo Chudáček si v 90. letech zvolil pro svá ezoterická bádání pseu­donym Martin Setox a založil v roce 1995 občanské sdružení Ma­nhir, kde vede tzv. Kosmické centrum. V něm se údajně systematicky zabývá studiem alter­nativní vědy, vě­nuje se především přenosu informací na dálku, snaží se pokračovat v pracích Ni­koly Tesly, které se tý­kají získávání a přenosu energie éterem, vedl několikaletý výzkum týkající se možnosti trva­lejšího kontaktu s mi­mozemš­ťany, přičemž se též snažil vychovávat řadové ezoteriky k lepší meto­dologii a systema­tičnosti. Napsal několik knih o základech psychotroniky a účastnil se prak­tické aplikace psychotro­niky při revitali­zaci hor­ského lesa v Krušných horách a při ochraně ovoc­ných sadů a kva­šení vína (viz stránky www.alternativnivedasetox.cz). Pokud jde pak o charakter vlastní vědecké práce doc. Chu­dáčka, výstižný je např. článek, který najdete na webu KPUFO, nebo na stránkách ča­sopisu ZAZ. Zde alespoň malá ukázka:   

"Skutečným vrcholem vědeckých snah doc. Chudáčka je "Pokus o trvalý kontakt s mimozemš­ťany",  který proběhl jeden červnový večer roku 1999 ve Vinařicích u Berouna. V rámci kursu Ra­dionika pro pokročilé se uskutečnil tento pokus, jehož příprava probíhala již od roku 1996. Za tím účelem byl vyvinut v laboratoři FYZAP přístroj Radionar, a při pokusu byly použity i další přístroje Multirad, a opět známá roura, vlastně prostorový filtr. Pokus se uskutečnil na vrcholu Bacín, který má prý mimořádný psychoenergetický význam. Účastníci byli předem upozorněni na nebezpečí, pokud dojde ke zhmotnění mimozemšťanů. Pokus byl zahájen meditací, při které byli bratři z kosmu srdečně pozváni. Poté začala instalace přístrojů - nejvhodnější nasměrování roury od ódo­generátoru na mimozemskou loď ukázaly opět největší výchylky kyvadla. Složitým odečtem času, působení zóny a výkyvů pendlu byla zjištěna mimozemská loď nad Šumavou v 19:25, až se přiblí­žila (podle výpočtů doc. Chudáčka) na pouhé 3 km od stanoviště účastníků ve 20:32, a do 21:00 byli mimozemšťané vzdáleni jen 1 km ! Atmosféra byla zřejmě velmi napjatá, neboť Jitka, jedna z účastnic, cítila velký tlak na hlavu (není divu z takových pokusů) a začala křičet. Mimozemšťané dávali najevo svoji přítomnost mnoha způsoby - závany větru, vůní fialek, táhlým pištivým zvukem, mlhou vznášející se nad loukou, (což byla podle doc. Chudáčka zviditelněná "aura louky", induko­vaná přítomností mimozemšťanů) a dalšími úkazy. Senzitivní jedinci příval energie nemohli zvlád­nout - Jitka opět křičela a téměř upadla. Pak se mimozemšťané vzdálili. Výsledek pokusu byl tedy úspěšný - jak jinak. A kdo by snad pochyboval, tak jej snad přesvědčí to, že všichni účastníci měli zvýšený ódomoment o 100 % !" (Luboš Šafařík - Vědecká a výzkumná činnost v pojetí doc. I. Chudáčka, ZAZ č. 5/1999).

Zde internetový odkaz na celý článek:

http://www.kpufo.cz/portal/rservice.php?akce=tisk&cisloclanku=2005041201

Pokud jde pak o komolení faktů na webu Sisyfos, dovolím si ještě jednu poznámku. K obecnému mapování tzv. ódických jevů (mimo temné komory) nepřivedl Reichenbacha zájem o "libé pocity senzibilů", ale vědecký zájem o spontánní projevy somnambulismu a katalepsie, spolu s náměsíč­ností. Na toto téma nashromáždil (disponoval značnými finančními prostředky) roz­sáhlý studijní mate­riál, který by mohl zajímat naše psychology, především pak hypnology. Ostatně, zde má také svůj původ známá Reichenbachova po­známka, kterou se distancoval od tzv. "živočišného magneti­zmu", neboť v půli 19. století byl som­nambulizmus, se kterým se badatelé seznamovali nejčastěji při ukázkách hypnózy, ještě obecně spojován s Mesmerovým animálním magne­tizmem, tedy s učením populárního švýcar­ského lékaře Friedricha (Franze) Antona Mesmera (1834-1915). A po­kud jde o samotné záření či barevné "plameny", pozorované ve tmě, pak na myšlenku pořádat experimenty v temných komorách s největší pravděpodobností přivedly Rei­chenbacha (jak se již traduje) poznatky jednoho dělníka z blanenských železáren, který v nočních hodinách "uviděl" v prostorách dílny podivná světla nad továrními mag­nety, což nahlásil správci Reichenbachovi.