Pondělí 16. prosince 2019, svátek má Albína
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 16. prosince 2019 Albína

Záhada kavkazské Zany

3. 12. 2013 9:09:09
V padesátých létech minulého století se v sovětském Rusku objevily ve sdělovacích prostředcích zprávy o výskytu podivného tvora, považovaného za určitou formu Yetiho či dnešního severoame­rického Bigfoota, v oblasti Kavkazu nazývaného Almast či Kaptar.

Brzy nato byla v Moskvě ustavena při Akademii věd komise pro „studium sněžného člověka“. Když pak Zeměpisná společnost v Moskvě shromáždila přes 200 záznamů výpovědí očitých svědků o údajném výskytu neznámého hominida na Kavkaze, vyslala do odlehlých kavkazských oblastí ně­kolik neú­spěšných expedic. Dr. Boris Fjodorovič Poršněv, nejznámější z badatelů zabývajících se ruskou variantou Bigfoota nebyl (i když se to o něm traduje) zoolog. Jako historik a sociolog přišel Poršněv s hypoté­zou, podle které ruská verze Yetiho či Bigfoota představuje potomka neander­tálce a kav­kazký Al­mast začal být označován za reliktního hominida. Poršněv následně nachází podporu u vědců ve Francii, především pak u francouz­ského zoologa Bernarda Heuvelmase (který je po­važován za zakladatele kryptozoologie), o čemž svědčí jejich společná kniha L’Homme de Nean­derthal est toujours vivant (Plon,1974). Oba se také věnovali studiu historických pra­menů, které podle nich dokládají, že se v 19. století podařilo abcházským lovcům odchytit reliktního ho­minida na Kav­kaze.

Konkrétně se jedná o divokou dívku z Abcházie, které dali její objevitelé jméno Zana. Úplně nahá a špinavá Zana, vesničany považovaná za Abynuavy, což v abcházštině značí „lesní člověk“, byla ve druhé půli 19. století pola­pena lovci v jedom z údolí zalesně­ného podhůří Kavkazu. Vše se ode­hrálo v gubernii Očamčyra, což je dnes územně-správní celek au­to­nomní repuliky Abchá­zie, uzná­vaný jak abcház­skou separatistickou vládou, tak centrální gruzín­skou vládou v Tbilisi. Zana neu­měla mluvit a více než člověka připo­mínala vesničanům vzpouzející se chlupaté zvíře. Jako nevol­nice, kterou za­kou­pil abcházský statkář Ja­dgi Genaba k pobavení svých kumpánů při buja­rých pit­kách, byla později v poutech do­pravena do vesnice Tchina, kde nakonec žila až do své smrti. Podle dochovaných zpráv měla Zana zploštělý nos a tma­vou po­kožku, po­rostlou srstí černo-hnědé barvy (podle některých autorů bylo její ochlupení spíše hnědo-červené, přičemž na zádech měla srst vy­tvářet ja­kousi hřívu). Dospívající Zana s plnými ženskými tvary zpo­čátku odmítala nosit oděv, ale nako­nec se na­učila nosit alespoň jednoduchý bederní pás. Ovšem žádná z dochovaných zpráv nepři­nesla potřebné vo­dítko, které by přivedlo badatele na stopu Zanina et­nického původu.

Letitá záhada se zdála být vyřešena ve třetím díle dokumentu z produkce Channel 4, nazvaného Bigfoot Files (odvysílán 3. listopadu 2013), ve kterém uznávaný britský genetik prof. Bryan Sykes nejširší veřejnost informoval o výsledcích svého výzkumu. Profesor Sykes netestoval jen vzorky DNA od šesti žijí­cích potomků Zany, ale zabýval se i analýzou DNA, jež byla extrahována ze zubu lebky jejího syna Chvita, kterou se roku 1971 podařilo vypátrat jednomu z ruských badatelů. Ana­lýzy DNA pak přinesly překvapivý výsledek: původ Zany nesahal ke kořenům žádného ze zná­mých kavkazských etnik, nýbrž k etnickým kořenům v subsaharské Africe. Po pečlivém studiu lebky je­jího syna Chvita (Khwita) profesor Sykes měl pak dojít k závěru, že některé neobvyklé morfolo­gické rysy lebky nasvědčují tomu, že v případě Zany nemuselo jít nutně o potomka moderních Af­ričanů, do carského Ruska zavleče­ných otro­káři z Afriky. Podle prof. Sykese totiž mohlo jít o po­tomka ne­groidní populace, která ještě před dávnými předky Kavkazanů v prehistorických dobách při svém ko­čovném způ­sobu života doputo­vala ze subsa­harské Afriky až na Kavkaz. Respektive myšlena je zde vůbec nejstarší migrace, která měla předcházet migrační vlně, označované termí­nem „out of Africa“.

5395738_f260.jpg 5395715_f260.jpg

Chvit, nejmladší syn Zany. Lebka Chvita, nalezená roku 1971.

Profesor Sykes není antropolog a morfolo­gické rysy jím zkoumané lebky nejspíše nebudou skep­tickým antropologům připadat až tak neobvyklé. Je také třeba zde podotknout, že v Africe se dnes vyčleňuje až 3 500 etnik, přičemž pří­slušníci jednotlivých etnik, mající společný původ a stejný či podobný jazyk, mohou žít na území více států. Pokud nám tedy někdo řekne, že etnické kořeny Zany ne­najdeme na Kavkaze, ale v subsaharské Africe, o etnické příslušnosti Zaniných předků nám neřekl prakticky nic. Na druhé straně je ale pravda, že v době, kdy byl televizní dokument od­vysílán, ještě studie prof. Sykese, kterou odevzdal do recenzovaného časopisu, nevyšla tiskem. A tak se řada milovníků záhad radovala, že ve studii publiko­vaná haploskupina mitochondri­ální DNA, umožňující sledovat zpětně mateřskou linii od Chvita až po nej­starší Zaniny předky, může hypotézu prof. Sy­kese podpořit pádnými argumenty. Navíc se dá předpokládat, že prof. Sykes haploskupinu mitochondri­ální DNA porovnal se známými haploskupinami v Africe. Pokud našel shodu, tak nám může řici, z jaké oblasti subsaharské Afriky Zana pravděpodobně pocházela. Pokud tato sku­pina známa není, pak týmu prof. Sykese nezbyde než po ní začít v současné Africe pátrat.

Ale vraťme se k popisům Zany. Její tmavé ochlupení, které mělo očitým svědkům připomínat zví­řecí srst, se v posledních týd­nech stává námětem internetových diskusí. A to především v souvis­losti s uvažovanou existencí tvora v Rusku nazývaného Alma nebo Almast, v případě Abcházie pak Abynuavy, který měl žít (a podle entuziastů se má dosud vy­skytovat) na Kavkaze. Ovšem v diskusích o tmavé srsti Zany se nezaujatý čtenář, který by si chtěl vytvořit svůj vlastní názor, nemá prakticky o co opřít. Ve skutečnosti však některé poznatky, které nám pomohou se zoriento­vat v dané problematice, již zveřejnila britská antropoložka Dr. Mary-Ann Ochota, která se speciali­zuje na prezentaci antropologie, archeologie a sociální historie. Ta mimo jiné ověřuje též fakta vztahujcící se k novodobým případům tzv. divokých dětí, se kterými se do­konce po tom, co je vy­pátrá, sama pak sejde.

Mary-Ann Ochotovou byla nedávno zdokumentována kauza divokého chlapce Johna Ssebunya z Ugandy, známého též jako „Monkey boy“. Chlapec utekl do lesa během občan­ské války a byl nalezen v roce 1992. Prvé čtyři roky svého života sice vyrůstal mezi lidmi, následně však žil s opi­cemi v džungli až do svých sedmi let. Opice se s ním dělily o potravu a chránily ho, dokonce jej údajně zuřivě bránily před jeho objeviteli. Ale co je pro nás podstatné, když chlapce vesničané na­šli na okraji lesa, byl porostlý chlupy, pokrývajícími jeho tělo i tváře, takže jej zprvu považovali za monstrum. Nejenže ho doma museli umýt a ostříhat mu nehty a vlasy, ale dokonce jej oholili po celém těle. Dr. Mary-Ann Ochota k tomu poznamenává, že plně nevyvinutý dětský orga­nismus se takto může přizpůsobit danému prostředí, s čímž asi nebude řada biologů souhlasit. Zároveň ale upozorňuje na fakt, že ochlupení těla se objevuje i v jiných zdokumentovaných případech „divo­kých dětí“ a že tento fenomén bude ještě třeba řádně objasnit.

Mary-AnnOchota.jpg

Dr. Mary-Ann Ochota s Johnem Ssebunyanem z Ugandy.

Jak se nedávno ukázalo, s fenoménem osrstěných dětí se setkali i lidé, kteří ve Francii objevili di­vokou dívku z Champagne. Příběh Marie-Angélique byl v anglicky mlu­vících zemích prakticky ne­známý a vypadalo to, že byl téměř zapomenut i ve Francii. K obratu do­šlo v letech 2011 a 2012, kdy ve sdělovacích prostředcích vystoupil Dr. Serge Aroles, který pří­běh Marie-Angélique popisuje ve své knize L'énigme des Enfants-Loups: Une Certitude Biologique mais un Deni des Archives 1304-1954 (Paris, Editions Publibook, 2007). Jak říká doktor Aroles, když byla modrooká Marie-Angélique v roce 1731 objevena, vykazovala některé rysy regrese a požívala stravu včetně masa pouze v syrovém stavu. Její černá kůže byla podle dochovaných záznamů porostlá chlupy a nehty měla podobné drápům pre­dátora. Zpočátku si vikomt d'Epinoy a jeho služebnictvo mysleli, že je snad zanedbaná Marie-An­gélique černoška, ale po horké koupeli, která při důkladné očistě odpla­vila veškeré nánosy špíny (a zřejmě i dívkou používaná přírodní barviva) zjistili, že její pleť má stejnou barvu jako ta jejich.

V případě Zany objevené v podhůří Kavkazu bylo po analýzách DNA jejích po­tomků prokázáno, že oproti Marie-Angélique z Francie šlo opravdu o černošku. I když nejno­vější analýzy DNA namísto konečných odpovědí vyústily v další spekulace o jejím sku­tečném etnickém původu. Dochované popisy čer­ných chlupů po těle adolescentní Zany pak většina ortodoxních skeptiků zavrhuje s tím, že ne­mohlo jít o žádné osrstění, ale jen o popis černé barvy kůže, který byl později zkomolen a vy­kládán jako černé chlupy po jejím těle. Čímž de facto zavrhují i hypotézu hypertrichózy (nadměr­ného ochlupení lidského těla vyvolávajícího zdání zvířecí srsti, za které je zodpovědný hormon di­hydrotestoste­ron). Generalizovanou hypertrichózou totiž bývá interpretováno ochlupení „divokého“ či „lesního“ člověka, který se ve spisech evropských učenců objevuje od starověku až do 19. sto­letí. Přičemž dosud není úplně jasné jak se kromě dědičnosti na ochlupení, obje­vujícím se na tě­lech „divokých dětí“, ale i „divokých“ či „lesních“ lidí, podílí endokrinní systém, který do jisté míry řídí procesy těles­ného a psy­chického vývoje člověka. Ovšem nelze opomíjet ani hypotézu, podle které „chlupaté“ děti pro jejich abnormalitu zavrhla lidská společnost a ony tak vlastně jako vyvrhelové dokázaly, oproti očekávání, v divočině přežít. Přičemž z takovýchto „chlupatých“ dětí se v případě jejich zdárného přežití mohl v dospělosti nakonec stávat pověrami opředený „divoký“ či „lesní“ člověk.

Fenomén osrstění (obyčejně označovaný za atavismus) byl zaznamenán u řady di­vokých dětí a je dodnes různými autory zmiňován. Pokud tedy na příběh Zany nahlížíme ve světle ostatních „divo­kých dětí“, zdá se být och­lupení těla čer­nošské dívky, přežívající v lesích Abcházie, v souladu s dosavadními poznatky. Jinak řečeno, údajná „zvířecí srst“ Zany s největší pravděpodobností ne­byla skutečnou srstí, charakteristickou pro zvířata. Mohla být však adekvátní ochlupení jiných dětí, které bez pomoci lidí a bez jakýchkoliv výdo­bytků civili­zace od nejútlejšího věku vyrůstaly v divočině.

38.jpg

Autor: Karel Wágner | úterý 3.12.2013 9:09 | karma článku: 24.23 | přečteno: 2434x

Další články blogera

Karel Wágner

Konec abú Bakra Bagdádího.

Podle některých novinových článků byla totožnost bývalého vůdce Islámského státu (IS) abú Bakra Bagdádího během jeho stíhání v Idlíbu odhalena díky jeho spodkům, které měl získat kurdský špeh, pohybující se v Bagdádího blíz­kosti.

30.10.2019 v 9:19 | Karma článku: 15.94 | Přečteno: 416 | Diskuse

Karel Wágner

Vaše – naše uhlíková stopa.

Švédská klimatická aktivistka Greta Thunbergová (plným jménem Greta Tintin Eleonora Ernman Thunberg) dala vzniknout hnutí Školních stávek pro klima (Fridays for Future) v listopadu loňského roku.

22.10.2019 v 9:09 | Karma článku: 30.23 | Přečteno: 1224 | Diskuse

Karel Wágner

Jak že je to s těmi Kurdy?

Ve středu 9. října 2019 večer zahájilo Turecko v rámci operace Pramen míru pozemní boje na severu Sýrie. Díky tomu se i u nás začalo ve sdělovacích prostředcích znovu hovořit o Kurdech.

14.10.2019 v 9:09 | Karma článku: 30.66 | Přečteno: 1323 | Diskuse

Karel Wágner

Jak Turecko válčilo s Kurdy

V kontextu současné invaze Turecka do Sýrie bude dobré si zde připomenout některá našimi novináři „pozapomenutá“ fakta, o kterých jsem v říjnu 2016 informoval čtenáře.

11.10.2019 v 9:09 | Karma článku: 29.22 | Přečteno: 1090 | Diskuse

Další články z rubriky Věda

Julius Maksa

Fotoelekrický jev II.

Vysvětlil Albert Einstei tento jev správně? Způsobuje emisi elektronů dopady kvant fotonů? Proč tento jev neuměli vědci vysvětlit klasickou fyzikou dodnes? Na tuto otázku se pokusím odpovědět pomocí mojí originální fyziky.

15.12.2019 v 13:07 | Karma článku: 7.05 | Přečteno: 202 | Diskuse

Zdenek Slanina

Počátkové společnosti císaře Viléma pro podporu věd (článek, co se nehodil, a tak nevyšel)

Začátkem divokých devadesátek se ČSAV divoce transformovala. Institucionální financování (INFI) bylo odvrženo co přežitek. Šlo o omyl vedení, který nadto po Akademii nikdo ani nepožadoval. MPG za humny stále používá právě to INFI.

12.12.2019 v 8:08 | Karma článku: 29.88 | Přečteno: 4067 |

Dana Tenzler

Proč vám tvrdne pečivo - s chemií v kuchyni

Proč vydrží pečivo čerstvé jen chvíli? Které druhy pečiva tvrdnou nejrychleji? A jak se dá ovlivnit doba, za kterou ztvrdnou? (délka blogu 3 min.)

12.12.2019 v 8:00 | Karma článku: 29.27 | Přečteno: 988 | Diskuse

Karel Tejkal

Úbytek magnetického pole Země ukazuje na apokalypsu soudného dne

Ano, to se skutečně píše v novém "vědeckém" pojednání na webu kreacionismus.cz. Podle vrchního inkvizitora se článek zabývá "pošetilým postojem sekulárních kosmologů k problému postupného slábnutí magnetického pole".

10.12.2019 v 11:35 | Karma článku: 20.93 | Přečteno: 1120 | Diskuse

Jan Fikáček

Nevědecké pohádky moderní vědy III - "náboženství" Schrödingerovy kočky

Některé možná překvapí, že Schrödinger svoji kočku vymyslel proto, aby ukázal, že výklad kvantové mechaniky obsahující neurčitost, například v podobě částice v superpozici neboli její přítomnosti tak nějak všude, není správný.

10.12.2019 v 8:09 | Karma článku: 39.43 | Přečteno: 1871 | Diskuse
Počet článků 250 Celková karma 26.51 Průměrná čtenost 2878
příležitostný publicista
Moje knihy na iDNES.cz - Knihy.iDNES.cz

Najdete na iDNES.cz