Samovznícení v nemocnicích ?

21. 07. 2014 9:09:09
Někomu z toho běhá mráz po zádech, někomu zas takové téma přijde morbidní. A tak se o uho­ření nejrůznějších osob, ke kterému vedlo samovznícení jejich oblečení, matrace, nebo povle­čení na lůžku, raději u nás moc nemluví. Přitom nejde o případy z dávné minu­losti, ale o události z několika posled­ních let.

Poněkud překvapivé se zdá být zjištění, že k samovznícení dochází i v nemocnicích. Pokud máme začít v zahraničí, tak například v balti­morské fakultní nemoc­nici ze­mřel v pátek 8. listo­padu 2013 pa­cient při požáru, ke kterému došlo v důsledku spontánního ­vznícení. O tomto pří­padu kromě nejrůzněj­ších novin v pondělí 11. listopadu informoval i web univerzity. To, že ve fa­kultní ne­mocnici (Uni­versity of Maryland Medical Center) pacient sku­tečně v pátek ve večerních hodi­nách uhořel, pak mluvčí nemocnice Sharon Bosto­nová potvrdila v oficiálním pro­hlášení, kde také říká: „Ni­kdo jiný nebyl zraněn, plameny se poda­řilo rychle uha­sit“. Balti­morští hasiči se sna­žili určit, co záhadný požár způsobilo. Jak jejich mluvčí Ian Bren­nan v rozhovoru pro ABCNews při­znal, pů­vodně někteří z nich koketovali s myšlenkou, že pacient kouřil. Ale hned k tomu dodal, že nic takového nemůže potvrdit. A že oheň, který se v pátek ob­jevil v nemocničním pokoji, byl "velmi unikátní". Nakonec i sám šéf baltimor­ského Hasičského zá­chranného sboru veřejně pro­hlásil: „Za celou dobu své hasičské praxe jsem nikdy nic podob­ného neviděl“. Vět­šina novináři oslovených expertů byla toho názoru, že šlo o naprosto výji­mečný případ, který bude brzy objas­něn. Že není třeba se kvůli tomu zne­po­kojovat, neboť něco takového se někde v blízké době bude jen těžko opakovat.

Ovšem už zhruba za čtyři měsíce od událostí v Baltimoru ve čtvrti Bang Khun Thien v thajském Ban­gkoku na nemocničním lůžku uhořel dvaačtyřicetiletý pacient Manoch Thep-sa-Nguan. Byl zde hospitalizován kvůli plicní infekci a v neděli 23. března 2014 zemřel v důsledku rozsáhlých popále­nin na pokoji číslo 405. Požár zde propukl krátce před půlnocí. V době, kdy pacienta za­chvátil oheň, byl přivázán k lůžku. Neboť jak prohlásil ředitel nemocnice Dr. Peera Ka­na­nuwat, pacient byl alkoholik trpící samomluvou, obtěžoval často jiné pacienty na stejném od­dě­lení, na­víc byly známy jeho sebevražedné sklony. Jak k tomu ředitel nemocnice dodal, k požáru došlo jen na po­steli tohoto pacienta, zatímco jiné zdravotnické zaří­zení v míst­nosti ne­bylo poškozeno. A zároveň také podotkl, že v tomto případě nic nenasvěd­čuje tomu, že by šlo o pacientův sebe­vražedný pokus, pročež doufá, že požár objasní policie. Vyšetřo­vatelé nenalezli žádné technické závady či „známky elektrického zkratu“ v inkriminovaném ne­mocničním pokoji. A podle vyjádření soudních znalců byl nejvíce ohněm zasa­žen trup oběti. Ale jak údajně konsta­tovala thajská policie, v lůžkovinách ne­byl nalezen zapalovač a nikde v pokoji nebyl nalezen ne­dopalek ci­garety, což nenasvědčovalo původnímu pode­zření, že by pa­cient, i když zemřel připoutaný k lůžku, v posteli přece jen kouřil.

O sebevraždě se hovořilo i v případě snad vůbec nejpodivnější kauzy z počátku roku 2013. Vše se odehrálo v katlehongské nemocnici (Natalspruit Hospital) z provincie Gauteng v Jihoafrické republice. Jihoafrický tisk přinesl zprávu o uhoření pacienta na začátku ledna. Případ měla vy­šetřovat policie a úředníci provinční vlády z Gautengu. Nutno podotknout, že pacient byl pů­vodně několik dní před touto událostí v kritickém stavu dopraven do nemocnice s popáleninami na padesáti procentech povrchu těla, jež měly být důsledkem jím nezaviněného požáru v jeho byd­lišti. O tom, že by intenzivní péče u tohoto pacienta byla směrována k chirurgickému ošetření popálenin se nikde nehovořilo. Zřejmě se tak pacient ještě nacházel v tzv. šokovém období, u popálenin trvajícím několik dnů. Jak novinářům řekl Hope Papo, člen Výkonné rady pro zdra­votnictví provinční vlády v Gautengu, byl pacient na oddělení „držen v izolaci, aby se minimali­zoval vznik infekce u jeho vážného zranění“. Podle ředitele nemocnice uhasil nemocniční perso­nál oheň na lůžku pacienta a žádných dalších kroků nebylo třeba, neboť k ohrožení jiných paci­entů tímto požárem nedošlo. "Je to tragická událost, která musí být dopodrobna vyšetřena, aby­chom získali informace o tom, jak se to stalo, a zda tomu mohlo být zabráněno," dodal k tomu Papo. Jenže žádné výsledky šetření nebyly zveřejněny, a tak zůstalo u absurdní verze, se kte­rou vedení nemocnice odmítalo svůj podíl na tragédii. Podle této verze muž údajně uhořel poté, co zapálil matraci a prádlo na svém lůžku, aby tak spáchal sebevraždu. Ovšem jak se na pokoji těžce zraněného pacienta v ohrožení života objevil případný kanistr s benzínem nebo lá­hev s ředidlem, a kdo dal pacientovi zapalovač nebo zápalky, už vedení nemoc­nice nikomu nepro­zra­dilo.

Této verzi nejspíše neuvěřili ani policisté a hasiči z Gautengu, když se od svých kolegů dozvě­děli o tom, co v provincii KwaZulu-Natal prožívala v červnu 2013 rodina Mthembu­tových z Hopewellu, ležícího 10 km východně od Richmondu. Vše začalo v noci po té, co Ma­shobu Mthembutovou na lůžku probudil kouř. A jak s hrůzou zjistila, hořela pod ní matrace. Ná­sledně se samy od sebe po­stupně vznítily matrace i v jiných místnostech, což ještě Mthembutovi připi­sovali dětem, po­tajmu si hrajícím s nějakou hořlavinou. Oheň se však začal objevovat na nej­různějším vybavení do­mácnosti a stával se neovladatelným. Jen začali někde hasit, objevil se oheň jinde. Nakonec se spontánně vznikající oheň začal objevovat i v domě naproti přes ulici, který patřil jejich dceři. Hasiči, policisté i úředníci z týmu pro zvládání katastrof, se na vlastní oči přesvědčili o tom, že oheň, který se v domě Mthembutových objevoval po více jak dva týdny, opravdu vznikal spon­tánně a skutečně propálil spoustu věcí, vynášených z domku. Jako očití svědci podivných jevů v Hopewellu se vesměs pak shodli na tom, že toto byl „první oheň svého druhu“, jakého kdy byli svědky. Ovšem objasnit zdejší úkazy nikdo z nich nedokázal. Sice zde nedošlo k žádnému váž­nějšímu zranění, ale nechybělo mnoho a vše mohlo vyústit v tragédii. To když se dvanáctiletá dcera Mthembutových chystala do školy a na její školní uni­formě se náhle objevily plameny. Na­štěstí k ní okolostojící duchapřítomně při­skočili a oheň rychle uhasili, takže si z tohoto incidentu neodnesla, jak tomu někdy bývá, vážné popáleniny.

Za příčinu podivného samovznícení oděvu, matrací a lůžkovin nejen v domácnostech, ale i na nemocničních pokojích, bývá na počátku vy­šetřování nejčastěji považo­ván nikotinismus (kou­ření) osob, které měly oheň zapříčinit. Jenže vznik požárů od nedo­palku cigarety je ovlivněn řa­dou faktorů, přičemž všechny musí být vždy splněny. Objektivně stanovit příčinu vzniku požáru od nedopalku cigarety je značně složité a vy­hodnocení okolností jedno­značně dokazujících vznik požáru od nedopalku cigaret bez kom­pletních informací, týkajících se charakteru materi­álů, požárně technických cha­rakteristik okol­ních materiálů a absolutně přesného stanovení oh­niska vzniku požáru je ne­možné. Když například žhnoucí cigareta zapadne mezi dva polštáře křesla nebo jiného nábytku, dojde tím sice ke zvýšení podílu absorbovaného tepla, ale za přiro­zeného proudění vzduchu bude omezen nebo úplně znemožněn přístup kyslíku. A tak ke vzní­cení nábytku nedojde.

Jiný případ pak představuje elektronická cigareta (e-cigareta), která byla vyvinuta a patentována roku 2006 v Číně, v níž nedochází ke spalování tabáku, ale pouze k odpaření náplně (liquidu), kdy zařízení pro­dukuje studenou páru s obsahem nikotinu. Výrobců e-cigaret je dnes jako hub po dešti, prodávají se za různé ceny a v různé kvalitě. Proto také dochází k požárům, které však nevzni­kají díky žhavící spirále atomizéru, jak se někdy uživatelé výrobku domnívali, ale díky baterii, která exploduje, nebo po přehřátí začne hořet. V takovém případě se však e-cigareta vždy najde v ohořelém lůžku, nebo na zemi poblíž lůžka. V zahraničním tisku se objevila řada zpráv o po­pálených lidech, kterým zapálila lůžkoviny hořící nebo explodující baterie e-cigarety. V září 2013 byl dokonce popálen tříletý chlapec v autosedačce, když e-cigareta jeho matky exp­lodovala při nabíjení v autě. Společnost White Rhino z Utahu následně vydala prohlášení, ve kterém veřej­nost varovala, že lithium-iontové baterie v e-cigaretách se mohou při nesprávném nabíjení "pře­hřát, vybuchnout nebo vznítit a způsobit vážné zranění". V prohlášení se také říká, že e-cigarety by neměly být při nabíjení ponechány bez dozoru. V dubnu letošního roku odvysí­lala televizní stanice BBC spolu s komentářem britského experta pro zjišťování příčin vzniku požárů videozáznam z bezpečnostní kamery, na kterém byla barmanka Laura Baty z Ri­chmondu (North Yorkshire) v pubu plném zákazníků zasažena za pultem výbuchem e-ciga­rety. Tu měl zde zapojenu do Apple USB konektoru, jenž je určen pro nabíjení iPhonu a iPadu, její kolega.

Autentický videozáznam zveřej­něný na YouTube:

https://www.youtube.com/watch?v=z-aWGW-6o2I

Z holdování tabáku by neměl žádný soudný člověk po­dezírat alespoň hospitali­zované děti nebo imo­bilní, na lůžko upoutané stařenky, které o cigarety, či viržínka a doutníky, evidentně nejeví zájem. Pokud jde o děti, tak v únoru 2013 infor­movaly ame­rické sdělovací prostředky o šokují­cím případu z Portlandu ve státě Ore­gon. V Doernbecherské dět­ské nemoc­nici (DCH) byla je­denáctiletá Ireland Laneová hospitalizo­vána po tom co upadla a silně se ude­řila do hlavy. Když pak 2. února v nemocničním pokoji na jejím lůžku vznikl požár, utrpěla popáleniny druhého a třetího stupně. Stephen Lane spal v nemocničním pokoji své dcery v době, kdy se tu objevil oheň. Do pokoje také rychle přiběhly dvě zdravotní sestry, které měly službu. Spolu požár vzniklý na lůžku rychle uhasili, takže nebylo třeba evakuovat ostatní pacienty, ani vyhlásit po­žární poplach. Jak řekl její otec, šoko­vaná dívka si nepamatovala jak k události, která měla za následek popáleniny 19% povrchu je­jího těla, vlastně došlo. Rozhodně jí však nebyla, jak se ně­kteří novináři domní­vali, naordinována kyslíková terapie, ani zde nikdo nemanipuloval s otevřeným ohněm. Přesto se Irelanda nacházela ve vážném stavu a měla popáleniny na hrudi, krku a pažích. Če­kala ji ope­race s použitím kožních štěpů, která měla vést k urychlení hojení a významně snižo­vat riziko infekce.

Mluvčí oregonských hasičů v dalších dnech oznámil, že vyšetřovatelé hasičského sboru prově­řují možnost, zda požár ne­způsobila přítomnost dezinfekčního prostředku na bázi alkoholu zva­ného sanitizer. Dr. Stacy Nicholson, šéflékař z Doernbecherské dětské nemocnice k tomu tehdy po­dotkl: "Za své třicetileté praxe jsem se nikdy s ničím takovým nesetkal. A doufám, že se s tím nikdy již ne­setkám! Naši bezpečnostní experti úzce spolupracují s úřadem Hasičského oregon­ského sboru při vyšetřování. Netrpělivě čekáme na objasnění příčin požáru a provedeme všechna opatření v případě, že jim bude možné předcházet.“

Po ukončení vyšetřování pak mluvčí hasičů novinářům oznámil, že dívka setřela sanitizerem, který užívala na mytí rukou, desku nočního stolku a zbytky sanitizeru si otřela o tričko, což ná­sledně vedlo k samovznícení textilie. Ošet­ření rukou dez­infekcí na bázi alkoholu je dnes ve Spojených státech velmi populární. I když vý­zkum neproká­zal, že by bylo účinnější než klasické mytí rukou mýdlem. Ve skutečnosti Centrum pro kontrolu nemocí (CDC) doporučuje v prvé řadě si vždy umýt ruce mýdlem a použití dezin­fekce na bázi alkoholu doporučuje pouze v případech, kdy voda a mýdlo nejsou k dispozici. Přesto však lékaři sanitizer s oblibou používají na rychlou dezinfekci rukou a v nemocnicích je používán i pacienty. Vzhle­dem k jejich vysokému obsahu ethylalkoholu nesmí být sanitizery používány v blízkosti otevřeného ohně, jakým je i plamínek zapalovače. Je pravda, že celkový objem sanitizeru, o kte­rém se zmi­ňovali hasiči, tvoří více jak ze šede­sáti procent alkohol (ethanol, ethylalkohol) používaný k dezinfekci neporaněné kůže. Jenže i když jsou ruce pacienta po použití saniti­zeru vlhké, po deseti až patnácti sekundách z nich ethylalkohol vyprchá. Jinak řečeno, na lidské po­kožce nebo na oděvu, na který dezinfekce na bázi alkoholu ukápne, žádný alkohol po desítkách vteřin (natož po desítkách minut) nenajdeme, neboť se prostě a jednoduše vypaří.

Před požárem podstoupila Irelanda Laneová EEG vyšetření. Elektroencefalografie (EEG) se pou­žívá při úrazech hlavy, při migrénách, mozkových nádorech a změněných stavech vědomí pro vyloučení epilepsie a doplnění diagnózy. Při EEG vyšetření se pacientovi připevní elektrody na hlavu, přičemž elektrody obyčejně bývají součástí čepice s vývodnými dráty. Tato čepice má za­budované malé mističky (elektrody), které snímají aktivitu mozku na přesně určených místech. Pro kvalitu snímání je zapotřebí upravit místo dotyku elektrody s kůží pomocí aplikace speciál­ního gelu, který je na místo vstřikován středovými otvory v elektrodě. Ten se obyčejně nalepí na po­kožku a jeho zbytky se těžko z vlasů odstraňují. Zde pomáhají některá rozpouštědla, která ovšem mohou vyvolávat komplikace u pacientů trpících alergiemi. A tak leckdy přichází ke slovu olivový olej. Do vlasů se často vtírá hydrogenovaný olivový olej (Hydrogenated Olive Oil). Ten má hustší konzistenci i odolnost vůči oxidaci než potravinářský olivový olej, což z něj také činí cen­nou složku při výrobě kosmetiky.

A tak se v úvahách hasičů objevil i olivový olej, jímž mělo být po EEG poskvrněno dívčino tričko. Je sice pravda, že v případě některých olejů nasáklých do textilií může dojít k chemickému sa­movznícení tex­tilie. Jenže to platí především pro nechvalně známý lněný olej (míchaný s přísadami), což může potvrdit většina z truhlářů, kteří zmuchlaný hadr plně nasáklý lněným olejem vyhodili do odpad­kového koše nebo do pytle se smetím, kam vysypali i pozametané pi­liny, aby pak po ně­kolika hodinách museli hasit požár v dílně. Jenže v případě samovznícení na lůžku dívky došlo podle jejího otce k náhlému, nečekanému vzplanutí, které nemohlo souviset s trochou oleje, do textilie vsáklého. Kdyby snad inkriminované tričko bylo přece jen olejem na­sáklé ve větší míře, jistě by otec, který byl v pokoji dívky přítomen, jako každý starost­livý rodič, dceři pro­maš­těné tričko převlékl, tedy nenechal by ji v něm ulehnout do postele. Hasiči nakonec prohlá­sili, že samovznícení textilie na těle dívky způsobila statická elektřina. A pokud jde o vzpomí­naný sani­tizer, lékařská komise rozhodla, že se bude v nemocnici nadále používat, neboť dezinfekční prostředek na bázi ethylalkoholu zvaný sanitizer neměl s požárem na lůžku Irelandy Laneové nic společného.

O samovznícení oděvu na těle člověka se zachovala řada zpráv z minulosti, jeden z nejznáměj­ších zá­znamů pochází z Velké Británie. Mentálně postižená Jeannie Saffi­nová ve­čer 15. září 1982 seděla se svým otcem v kuchyni rodinného domku v Edmontnu. Když se její otec Jack Saffin, který koutkem oka zahlédl podezřelé světlo, otočil ke své dceři, s hrůzou zjistil, že z ní šlehají plameny. Jack Saffin a Don Carroll, který byl také v domě, rychle uhasili ho­řící oděv ženy vodou nabíranou ze dřezu a okamžitě zavolali záchranku. Zraněné Jeannie bylo cestou do Se­verní middlesexské nemocnice zdravotníky poskytnuto prvotní ošetření. Ná­sledně pak byla pře­vezena na oddělení popálenin v Mount Vernon Hospital, kde na následky zranění a popáleninového šoku zemřela. Kolem smrti Jeannie Saffinové se tehdy vyrojila řada spekulací. Při vy­šetřování tohoto případu však byla vyloučena technická závada na elektrických zařízeních i manipulace s otevřeným ohněm. Vyloučena byla i „hypo­téza“ ně­kterých entuziastů, podle nichž mělo ke vznícení těla dojít díky jakýmsi pa­ranor­málním procesům uvnitř lid­ského organismu, v důsledku čehož měl trup hořet zevnitř. Zdravotní záznamy však potvrzují, že popále­niny na těle Jeannie Saffinové byly způsobeny kontaktem pokožky s hořícím oblečením. Dr. John Bur­ton, jakožto příslušný ko­ro­ner, všechny paranormální verze vyloučil a za příčinu smrti označil rozsáhlé popáleniny po blíže neurčeném vznícení oděvu na těle zesnulé ženy, tedy z dnešního pohledu po idiopatickém spontánním vznícení textilie.

Že k případům samovolného vznícení oděvu na lidech stále dochází, dokládá i nedávný do­ku­ment, který se objevil na televizních kanálech zabývají­cích se popularizací vědy. Zprávy o do­sud ne­objasněných jevech (The Unex­plained Files) pocházejí z důvěryhod­ných zdrojů a jsou dle pravi­del Science Channel, po­dobně jako je tomu u policejního vyšetřování, do­provázeny buď nějakou formou primárních dů­kazů, nebo více věrohodnými svědky. Zde ukázka z dokumentu s výpovědí Franka Bakera z Ver­montu, který zkuše­nost se samovznícením oděvu opakovaně přežil:

http://www.sciencechannel.com/tv-shows/the-unexplained-files/the-unexplained-files-vi­deos/spontaneous-combustion-victim.htm

Zatím jsme mluvili pouze o událostech nám, jak se říká, na hony vzdálených. Ovšem po in­ter­netu v poslední době putuje tento krátký text: „Sci-fi úkaz v pražské nemocnici. Severo­český de­ník, ne­známé datum (asi 1996): Záhadné plameny vyšlehly v pátek odpoledne z těla 30letého pacienta, který ležel v ne­mocnici sv. Alžběty v Praze 2. Když k němu byla přivolána ošetřující sestra, ležel na zemi a z horní části těla a obličeje mu šlehaly 20 cm vysoké plameny. Ošetřující uhasila oheň dekou, ale pacient i tak musel být převezen na oddělení popálenin a jeho stav je vážný. Mecha­nismus ohně nebyl vysvětlen.“ Detaily této starší události se asi těžko dnes podaří někomu vypátrat. Tak jako bychom dnes těžko pátrali po detailech případu třiašedesátileté ženy, která v srpnu 1994 zemřela na následky popálenin při podivném požáru jejího lůžka v nemocnici v Praze 10. Za zmínku ještě stojí události z 18.4.2003, kdy v poledne začalo hořet na oddělení dětské psychiatrie v plzeňské fakultní nemocnici jedno z lůžek. Podle mluvčí nemocnice Renaty Jenšíkové oheň neohrozil pacienty, k čemuž ještě dodala, že „zdravotníci pouze vyvedli děti z pokoje s hořícím lůžkem, žádná další evakuace nebyla nutná“. Jak tehdy prohlásil mluvčí krajských hasičů František Vaško, pravděpodobnou příčinou požáru měla být „hra dětí“. Fundovaného objasnění příčin požáru, ani přesnějších detailů se již veřejnost nedočkala. Více informací se však zachovalo jak v tisku, tak na internetu, v případě svého času rozruch budící kauzy z Českých Budějovic. Což bylo dáno především tím, že v té době naše sdělovací prostředky sledovaly populární případ takzvaných „hořících zásu­vek“ ze Stra­šic.

Podivný požár vznikl 6. února 2010 v areálu českobudějovické nemocnice na ulici Boženy Něm­cové, přímo na lůžku jedné z pacientek, ležících na interním oddělení. Žena ve věku nedožitých osm­desáti let byla nepo­hyblivá a bez možnosti komunikace. Nebyla napojena na žádné přístroje a v blízkosti lůžka se prokazatelně nenacházely žádné hořlaviny. Zhruba v 19.30 spustila na chodbě ve třetím patře nemocnice poplach požární čidla, mezi tím si však již sestry všimly dýmu vychá­zejícího z pokoje číslo 317. Rychle uhasily oheň a začaly spolu s lékařem evakuovat paci­enty ze zakouřených prostor. Vzápětí na místo přispěchal i další personál nemocnice. Avšak ženu, která ležela na ohořelém lůžku, už nikdo oživit nedokázal. Jak později ukázala pitva, požár nebyl důvodem její smrti. I když se v novinách píše, že se na likvidaci požáru podíleli hasiči, ti ve skutečnosti na místo dorazili až v době, kdy byl už požár na lůžku uha­šen a ostatní pacienti z interny byli mimo nebezpečí.

Dne 2. března 2010 se pak objevil na serveru Lidovky.cz titulek Požár v nemocnici, při kterém uhořela pacientka, nikdo nezaložil. Zde se říká: „Po třech týdnech vyšetřování požáru v Nemoc­nici České Budějovice, při kterém uhořela pacientka, policie vyloučila, že by oheň přímo v ne­mocničním pokoji někdo úmyslně založil.“ V článku se také uvádí, že podle policistů oheň v po­koji mohl vzniknout, jak dříve již naznačovali, kvůli technické závadě, tedy kvůli již od února v tisku diskutované vadné zářivce. „Zatím jsem o ničem podobném ani neslyšel. Myslím, že by musel spadnout celý kryt i s částí rozpálené, nebo už hořící zářivky. I to mi přijde však málo pravděpodobné,“ podotkl k této hypotéze v únoru jeden z novináři oslovených elektrikářů (No­vinky.cz, 9.2.2010, 15:37 - České Budějovice). Naproti tomu jiné novi­nové články přicházely s tvrzením, že za tragédií stála závada na stropním svítidle, díky které se plastový kryt svítidla měl roztavit a ve formě kapajícího plastu, dopadajícího na lůžko, zapálit lůžkoviny.

Ovšem vedení nemocnice okamžitě po tragédii nechalo prověřit stav všech svítidel, včetně těch z pokoje číslo 317, přičemž v celém objektu nebyla na stropních svítidlech žádná závada nale­zena. Fotografie údajných kapek plastu, které měly dopadat na lůžkoviny, nebyly nikde zveřej­něny. Nikde také nebyly zveřejněny svědecké výpovědi (především přítomných sester), ze kte­rých by vyplývalo, že lůžko pacientky bylo situováno přímo pod stropním svítidlem, a že na lůžko skutečně padal rozžhavený plast. Navíc v té době Lidové noviny požádaly o vyjádření Elektro­nický zkušební ústav (EZÚ), jehož experti jim sdělili, že i kdyby v zářivce došlo ke zkratu, neměl by roztavený plast krytu zářivky způsobit požár lůžka za předpokladu, že svítidlo splňovalo všechny technické normy. A i kdyby roztavený plast přece jen odkapával ze zářivky dolů, neměly by se od něj vznítit ani mnohem hořlavější materiály, než jakými jsou lůžkoviny. V internetových diskusích se také v té době objevovaly příspěvky (nikdo nechtěl z hlediska své pro­fese být spo­jován s veřejným prohlášením) personálu nemocnice, který možnost, že by za vzní­cením lůžka stála nějaká technická závada, odmítal.

A tak jsem se v minulých dnech, při studování podkladů tohoto článku, obrátil s žádostí o vyjád­ření na Oddělení tisku a prevence Kraj­ského ředitelství policie Jihočeského kraje. Dne 9. čer­vence 2014 ve 14:26 mi přišla odpověď. Zde je přesná citace: „Dobrý den. Vámi uvedený případ z roku 2010 byl, po získaní všech znalec­kých posudků, odložen dle ust. § 159a odst. 1 trestního řádu, neboť bylo prokázáno, že k úmrtí pacientky (1930) v krajské nemocnici nedošlo v příčinné souvislosti s technickou závadou osvětlení a nebylo prokázáno cizí zavinění. S pozdravem por. Bc. Milan Bajcura, tiskový mluvčí, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje.“

Neznám všechny potřebné detaily a nemohu si tak udělat úplnou představu o samovzní­cení lůž­kovin a oblečení pacientky z budějovické nemocnice, neboť více informací k případu nemůže Policie ČR na přání pozůstalé rodiny podávat. Přesto některé milovníky záhad asi v tuto chvíli zklamu. Neboť i když požár nebyl zaviněn ne­známou osobou, ani nemoc­ničním personá­lem, ba ani tech­nickou závadou, není třeba zde hovořit o nadpřirozených či pa­ranor­málních je­vech, vli­vech nebo sílách. Rozumnější bude hovořit o princi­pech fy­zi­kálního samo­vznícení, které (až na některé výjimky) jsou dnes známy a popsány v odborné lite­ratuře. Pokud bychom pak výše zmi­ňovaná samovznícení měli z hlediska terminolo­gie specifi­ko­vat, můžeme zde hovořit o „idio­pa­tickém spon­tánním vznícení“ (v angličtině Idiopa­tic Sponta­neous Com­bus­tion, zkratkou ISC). Přičemž pod po­jmem „idiopa­tický“ se ro­zumí „bez zná­mých příčin“. A bez zná­mých příčin jenom proto, že u výše jmenova­ných va­riant fyzikálního samovzní­cení ne­byl výzkum, při kterém zís­kává vědecká obec po­třebná data, dosud ukončen, ba v drtivé vět­šině jejich výskytů nebyl ani zahájen.

To ovšem nemění nic na tom, že dosud exaktně neinterpretovaná fyzikální samovzní­cení, coby přírodní jevy, předsta­vují objektivní realitu. Jde jenom o to, kdy si to akademická obec uvědomí a vezme si k srdci vý­rok, kterým své kolegy obdařil přírodovědec Thomas Henry Huxley: „Stůjte před fakty jako malé dítě, připraveni vzdát se jakéhokoliv apriorního názoru. Následujte přírodu, ať vás vede kamko­liv, jinak nepo­znáte nic.“


Zde důsledek požáru, ke kterému došlo 11.12.2011 v odpoledních hodinách ve Vít­kovické ne­mocnici Ostrava. Pacientka z tohoto lůžka s popáleninami třetího stupně na dvaačtyřiceti pro­centech těla skončila v péči Popálenino­vého centra fakultní nemocnice, kde zemřela. Plamenů na lůžku si jako první všiml zdravotnický asistent, který se dostal po kolenou do zakouřeného pokoje a uhasil plamen šlehající z lůžka pacientky přenosným ha­sicím přístro­jem. „V pokoji za­čalo hořet kvůli ote­vřenému ohni. Technická závada byla vylou­čena,“ prohlásil tehdy mluvčí moravskoslezských hasičů Petr Kůdela.

pozarnemocnice4.jpg pozarnemocnice6.jpg

Podle sdělovacích prostředků měla zapálit lůžko nedopalkem cigarety sama zesnulá paci­entka, neboť na posteli kouřila. Ovšem cigareta ve skuteč­nosti potřebuje velmi specifické pod­mínky pro inici­ování požáru, kterých není vždy docíleno. Teplota vznícení tkanin bývá větší než 290°C, při­čemž působením nedopalku cigarety dochází k maximálním teplotám nepřesahu­jícím 230°C. Z tohoto důvodu při laboratorních experimentech, které mají ověřit vznik požárů na mat­racích způsobených nedopalkem, zpravidla ke vznícení textilie ani polyuretanu nedochází. Inici­ační energie nedopalku je dostačující např. ke vzní­cení papírů a obdobných materiálů v od­pad­kovém koši, v případě lůžkovin a matrací je však za běžných podmínek ke vznícení materi­álu a k sa­movolnému šíření ohně nedostatečná. (Foto deník.cz 12.12.2011)

Child burned after e-cigarette explodes in car charger:

http://fox13now.com/2013/09/21/child-burned-after-e-cigarette-explodes-in-car-charger/

P.s.: Požár lůžka však mohou způsobit i dnes značně oblíbené smartphony. Jako když si nedávno třináctiletá Ariel Tolfreeová svůj chytrý telefon Samsung Galaxy S4 strčila před spaním pod polštář, aby ji pak v noci probudil kouř. Baterie jejího telefonu se vznítila a propálila nejen polštář, ale i prostěradlo a matraci. Podle zástupce firmy Samsung došlo k požáru proto, že v telefonu nebyla originální baterie. Přesto nabídl Ariele nový telefon a finanční náhradu za ohněm poničený polštář, ložní prádlo i matraci.

Autor: Karel Wágner | pondělí 21.7.2014 9:09 | karma článku: 24.35 | přečteno: 2097x

Další články blogera

Karel Wágner

Je třeba utáhnout šrouby ?

Jak se v posledních dnech díky nejrůznějším článkům a rozhovorům z našich sdělovacích prostředků dozvídáme, na českých silnicích loni zemřelo 565 lidí, o 63 více než předloni.

12.1.2019 v 9:00 | Karma článku: 27.03 | Přečteno: 763 | Diskuse

Karel Wágner

Memento mori

Premiér Andrej Babiš v pondělním rozhovoru před novináři prohlásil, že nechce, aby se Česká republika připojila nejen k paktu o migraci, ale i k paktu o uprchlících.

19.12.2018 v 9:09 | Karma článku: 29.27 | Přečteno: 693 | Diskuse

Karel Wágner

Jak nám v Kosovu pravda s láskou zvítězily

Z našich sdělovacích prostředků se dozvídáme, že Kosovo bude mít pravidelnou armádu. A tak bych rád zopakoval povídání o Kosovu, které jsem zveřejnil ve čtvrtek 7.4.2016 na svém blogu.

14.12.2018 v 18:00 | Karma článku: 43.94 | Přečteno: 2957 | Diskuse

Karel Wágner

Začneme brát 4. dimenzi vážně?

Řada vědců dnes soudí, že čtvrtá prostorová dimenze by mohla být buď velká, a proto i patrná, nebo naopak malá, svinutá, pro nás nepozorovatelná.

24.11.2017 v 9:09 | Karma článku: 19.05 | Přečteno: 1422 | Diskuse

Další články z rubriky Věda

Dana Tenzler

Komu vděčíme za objev kofeinu?

Za kofein vděčíme především pilným sběračům na plantážích, kde se pěstují kávovníky. Látku “kofein” pro nás pro změnu objevil před 200 roky vědec, který má na kontě nejeden objev v oblasti chemie. Uhodnete jeho jméno?(délka 5 min)

23.5.2019 v 8:00 | Karma článku: 12.33 | Přečteno: 123 | Diskuse

Karel Tejkal

Uveďme kosmologii na pravou víru

V půlnočním království žije kreacionista Vendelín Dobrotivý. Jeho koníčkem je kosmologie. Poté, co vrchní inkvizitor vyobcoval téměř všechny heretiky, stal se Vendelín Dobrotivý v půlnočním království zásadní vědeckou autoritou.

22.5.2019 v 16:21 | Karma článku: 7.65 | Přečteno: 257 | Diskuse

Lukas Plachy

Střelba do vlastních řad: Živit se v IT poctivě? Nemožné...

Dnes není nejmenších pochyb o tom, jak báječně se informační technologie rozšířily mezi nás a do našich životů. Obdobně se v jisté báji radovali obyvatele Tróje nad jedním dřevěným koněm. A tím nemám na mysli počítačové viry.

21.5.2019 v 16:17 | Karma článku: 16.52 | Přečteno: 1167 | Diskuse

Zdenek Slanina

Problém zatím ještě pod obzorem: Oslabení ozónové vrstvy stratosférickou leteckou dopravou

Oslabování ozónové vrstvy utlumil Montreálský protokol. Ukazuje se ale, že pokud by měl nastat rozmach letecké dopravy ve stratosféře ve výškách kolem 20 km, mohly by tam uvolňované spaliny vést k oživení problémů s úbytkem ozónu.

21.5.2019 v 15:33 | Karma článku: 17.10 | Přečteno: 1643 |

Dana Tenzler

Kolik vydržíte “radioaktivity”?

A jak je na tom váš psí přítel nebo třeba myš a ryba? Ne každý je stejně citlivý - a někteří savci vydrží v relativním zdraví obdivuhodnou dávku ionizujícího záření. (délka blogu 10 min.)

20.5.2019 v 8:00 | Karma článku: 25.91 | Přečteno: 670 | Diskuse
Počet článků 245 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2878
příležitostný publicista
Moje knihy na iDNES.cz - Knihy.iDNES.cz

Najdete na iDNES.cz