Opakující se zázrak ?

20. 08. 2014 9:09:09
Vůbec nejstarší, údajně po více jak 1 000 let se opakující zázrak, byl důvodem k rozepřím mezi Východ­ními (pravoslavnými) a Západními církvemi už v roce 1238, kdy papež Řehoř IX. odsou­dil rituál Svatého ohně z jeruzalémského chrámu Božího hrobu jako podvod a zakázal Třetímu řádu (františkánům) účast na tomto obřadu.

Chrám Božího hrobu, ve Vý­chodních církvích nazývaný kostel Vzkříšení, byl vystavěn na místě předpokládaného ukřižování, pohřbu a biblického zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Tento chrámový komplex se roz­kládá uvnitř hradeb jeruzalémského Starého Města na místě, které většina křes­ťanů uctívá jako Golgotu nebo Kalvárii. Od roku 1757 je péče o chrám rozdělena mezi šest křes­ťanských církví, které mají svůj patriarchát (biskupství) v Jeruzalémě. Některé části chrámového kom­plexu řídí společně, jiné odděleně. Neutrální postavou je pak muslimský klíčník, který každý den chrám odemyká a zamyká.

Na Bílou sobotu slaví pravoslavní křesťané v kostele Vzkříšení svátek Svatého ohně (Holy Fire), tvořící vrchol pravoslav­ných Velikonoc. Obřad Svatého ohně (světla) představuje snad vůbec nejstarší, beze změn praktikovaný křesťanský rituál, jehož historie sahá až do 4. století. Přede­hra k obřadu začíná v pozdní dopoledne liturgickými zpěvy. Po úvodních zpěvech do zaplněné rotundy uvnitř chrámového komplexu vstoupí delegace izraelských úředníků, jejichž přítomnost symbolizuje bib­lické Římany, kteří měli kdysi zapečetit Kristův hrob, aby učedníci nemohli odnést Je­žíšovu mrt­volu a tvrdit, že vstal z mrtvých. V duchu této tradice je úkolem iz­raelské vrchnosti za pomoci pravoslavných kněží za­pečetit vstup do kaple Božího hrobu. Dříve než tak učiní, mají úředníci zkontrolovat, zda uvnitř není ukryt ně­jaký zdroj ohně. Tak by měly iz­ra­elské úřady zajistit, že při zdej­ším tzv. světelném zázraku nedo­chází k podvodu. Obřadu se od roku 1990 pravidelně účastní i jeruzalémští hasiči, vybavení ha­sícími přístroji, neboť chrám má jen jeden východ a případný požár by mohl skončit tragédií. K té však podle historiků za celou dobu existence kostela Vzkří­šení při slavnosti Svatého ohně došlo jen jednou, a to v roce 1834, kdy v nastalé panice v přeplněném kostele zemřelo více než 200 věřících. V posledních letech také v chrámu často zasahuje izraelská policie, aby zde ukončila při slavnosti Svatého ohně vznikající rvačky.

Jako poslední v průvodu pravoslavných kněží, obcházejícím kapli, do přeplněné ro­tundy podle tradic vchází patriar­cha Řecké ortodoxní církve. To už jsou všechna světla z chrá­mových svící a lamp uhašena, vypnuty by měly být všechny blesky fotoaparátů a světla kamer, dlaněmi ukázně­ných poutníků dříve bývaly zakryty i diody na všelijaké technice. V rámci tradic je také zkont­rolo­váno bílé roucho patriarchy, zda pod ním neukrývá rozsvícenou lampu. Po od­stra­nění pečetí ze vchodu do kaple se pak patriarcha (na konci 20. století tomu ještě bylo za eufo­rického ticha), vydává se dvěma zbrusu novými, ne­zapálenými snopci svíček do potemnělé ko­mory, aby zde přijal Svatý oheň. O tom, jak bez jakéhokoliv vě­decké obci zná­mého zdroje ohně patriarcha knoty svící zapaluje, mnoho let kolovala sdě­lova­cími prostředky řada mýtů. Mezi ty nejkurioz­nější patřily spekulace o tom, jak patriarcha ukrýval v bílém rouchu zápalky, dokonce snad zapá­lenou olejovou lampu, nebo jak knoty přinášených svící před vstu­pem do chrámu na­pouštěl fosforem, čímž na nich dochá­zelo k chemickému sa­movzní­cení. A aby tomu nebylo málo, občas se ozvali i para­psycholo­gové, vy­světlující na kno­tech z komory vynášený oheň tzv. pyrokinezí, jimi prezentova­nou jako genero­vání ohně lidskou myslí. Nutno zde ještě podotknout, že v historických prame­nech najdeme zmínky o tom, jak se v některých letech (naposledy v roce 1970 za patriarchy Benedikta) Svatý oheň při slavnosti vůbec neob­jevil. Naproti tomu se měl roku 1580 objevit dokonce na nádvoří před chrámem, kde náhle vzlí­nal z jednoho prask­lého sloupu.

Původní rituál „přijímání světla“ není Řeckou ortodoxní církví zatajován a ba­datelům zabývajícím se fenoménem tzv. svatého ohně je dobře znám. Nejširší veřejnost s průběhem tohoto rituálu před časem seznámil dánský publicista Niels Christian Hvidt. Řecký hodnostář Diodo­ros I., ob­čan­ským jménem Damianos G. Karivalis, od roku 1981 patriarcha Řecké ortodoxní církve v Jeruzalémě, mu proces vzniku ohně popsal těmito slovy:

„Najdu cestu tmou směrem do vnitřní komory, v níž padám na kolena. Tady odříkám některé modlitby, které byly u nás předávány po celá staletí, a poté, co jsem všechny své modlitby odří­kal, čekám. Někdy se může čekat několik minut, ale obvykle se stane zázrak ihned poté, co jsem odříkal modlitby. Z jádra samotného kamene, na kterém ležel Ježíš, vytéká nedefinova­telné světlo. To má obvykle modrý nádech, ale barva se může měnit a mít mnoho různých od­stínů. To nelze popsat v lidských pojmech. Světlo se zvedá z kamene jako mlha, která se zvedá z jezera. A vypadá to téměř jako by kámen pokrýval mrak, ale je to světlo. Toto světlo se každý rok chová jinak. Někdy pokrývá jen kámen, zatímco jindy začne naplňovat celý hrob. A lidé, kteří stojí vně hrobu a podívají se dovnitř, pak vidí, že je prostor naplněn tímto světlem. Samo světlo ne­spaluje. Po celých těch 16 let, co jsem byl patriarchou v Jeruzalémě a přijímal Svatý oheň, mi nikdy nespálilo vousy. Světlo je jiné konzistence, než normální oheň, který hoří v ole­jové lampě. V určitém okamžiku začne světlo stoupat a soustředí se do sloupu. Mění svou po­vahu, takže mohu od něho zapálit své svíce. Když se mi tak dostane ohně, jdu ven a předám oheň jako prvnímu arménskému patriarchovi a pak koptskému. Dále pak předávám plamen všem li­dem, přítomným v kostele.“

Naproti tomu se v posledních letech řada hodnostářů ruské pravoslavné církve v případě slav­nosti Svatého ohně začala ve sdělovacích prostředcích pečlivě vyhýbat termínu „zázrak“ a hod­nostáři arménské církve o rituálu přijímání světla hovoří jako o přejímání ohně z „věčného světla“, nacházejícího se v patriarchou navštěvované komoře. Rusko a jiné pra­voslavné státy na slavnost Svatého ohně, kterou pře­nášejí nejrůznější televizní stanice do mnoha zemí, každo­ročně vysílají oficiální delegace. Díky tomu zde také o Veliko­no­cích roku 2008 ruský fyzik Andrej Alexandrovič Volkov z Institutu I. V. Kurča­tova, který do chrámu přišel s televizním štábem, mohl skryt v davu provádět tajně svá měření. Dr. Volkov byl jmenován vedou­cím vě­decké komise, je­jímž cílem bylo zkoumat fe­nomén zde vznikajícího „svatého ohně“. Projekt byl organizován prof. Alexandrem Moskov­ským pro potřeby studie, věno­vané roli zázraků v pravoslavném nábožen­ství. Volkovova měření v prostorách chrámu měla potvrdit dříve již uva­žo­vanou hypotézu, podle které se v případě Svatého světla jedná o fyzikální jev (poprvé byl tento fenomén označen za přírodní jev v Londýnské ency­klopedii Thomase Kurtise z roku 1829). Ve skutečnosti tedy podle některých badatelů za „sva­tým světlem“ v podobě mraku, připomí­najícím polární záři, který po­pisoval patriarcha Diodo­ros, s největší pravděpo­dobností stojí nízkoteplotní plazma. Nicméně výsledky vědeckého výzkumu by měly být vždy prezentovány ve formě článku v některém z periodik, určených vědecké obci, aby je mohli ostatní vědci posoudit. Avšak ryze odborný člá­nek Andreje Volkova, seznamující ostatní fy­ziky s jeho měřením a uvažo­vanými elek­trostatic­kými či piezoelektrickými jevy při jím sledované jeruzalémské slavnosti Svatého světla, v žádném z recenzovaných časopisů nena­jdeme.

Argumentem proti domnělému podvodu podle ba­datelů, zabývajících se fenoménem zvaným svaté světlo či svatý oheň, pak mají být věrohodná svědectví očitých svědků, kteří po několik století popisují jak mimo hrob spatřili různé záblesky či elektrické vý­boje na stěnách i stropě kostela, a jak si od zde plujícího oblaku světla mohli zapálit své svíce. Účinky plazmatu má do­kládat i sa­movznícení v olejových lampách, rozvěšených v prostorách rotundy. Knoty v lam­pách se již mnohokrát měly rozhořet „samy od sebe“, tedy lampy se údajně roz­sví­tily spontánně, bez zá­sahu člověka, a to v důsledku samovznícení jejich knotů. Tak jako zde mělo docházet k samovznícení knotů některých svíček v davu poutníků. Rozbory v posledních letech při ob­řadu Sva­tého ohně po­řízených videozáběrů pak mají dokládat existenci vertikálně orientovaných pásů mod­ré­ho světla, které nepocházely z blesků fotoaparátů.

blistPS_2.jpg

agiofos1821gr.jpg

Vlevo zaznamenaný modrý pás světla, vpravo pak záběr neobjasněného jevu,

který při slavnosti Svatého ohně pořídil Antonios Stylianakis.

Zábleskové světlo fotoaparátu se barevnou teplotou blíží dennímu a tak při jejich míchání ne­vznikají téměř žádné problémy. Problém nastává, když se blesk používá v kombinaci s umělými zdroji světla – žárovkami, ohněm v lampách, na svíčkách atp. V tom případě je totiž na fotogra­fiích barva zábleskového světla jiná než barva zdejších umělých světel. Pokud je při fotografo­vání v interiéru vyvážena bílá např. na žárovky, pak žárovky budou bílé, ale zábles­kové světlo na fotografii bude modré. Z tohoto faktu vycházejí některé výklady modrých pásů světla v přítmí chrámu. Takovýto výklad ale neobjasňuje vznik modrého „závoje“ či vertikálně orientovaného „svě­telného pásu“ (na obr. vlevo) jen v určité části daného prostoru. Tedy neobjasňuje, proč se modré světlo nevyskytuje v celém objektivem kamery zabíraném interiéru rotundy. Ovšem podivnou mlhu a šmouhy nad davem věřících v záběru, který pořídil Antonios Stylianakis (na obr. vpravo), pravděpodobně tvoří kouř ze svíček.

Úplně jinou kapitolu představují kontinuální (bez střihu) kamerou natáčené dokumen­tární záběry, provázené autentickým, neupravovaným zvukem. Pokud zde uvidíme shluky plazmatu v podobě svítících koulí, podivně vybuchující plameny a samovznícení knotů svící, nebo knotů zde zavěšených olejových lamp, pak máme nad čím přemýšlet. V tomto směru nej­zajímavější video pochází z Řecka a je doplněno anglickými titulky. Jsou zde diskutovány zá­běry z roku 1994, kdy ještě světlo z komory vynášel patriarcha Diodo­ros (doporučuji prvních 45 sekund na začátku videa přeskočit), na kterých podivně vybuchuje oheň a objevuje se cosi, co by se možná dalo označit za plazmoid, tedy spontánně vznikající shluk plazmatu:

https://www.youtube.com/watch?v=d-lBVLg7cqU

Zde video s vyjádřením fyzika Andreje Volkova:

https://www.youtube.com/watch?v=GSygt6RCAao

Pokud jde však o vlastnosti ohně, který si poutníci v chrámě při slavnosti předávají ze svíčky na svíčku, ty nejsou nikterak záhadné či tajemné. Neobvykle velký či vysoký plamen je způsoben tím, že drtivá většina věřících na filmových zábě­rech v ruce (podobně jako z komory v kapli vy­cházející patriarcha) ve skutečnosti nedrží jednu katolíkům zná­mou kostelní svíci, ale obalené svazky dlou­hých, tenkých svíček, jaké lze spatřit v pravoslavném kostele. Větší množství malých knotů se pak projevuje větším, více plápolají­cím ohněm. Z fyzikálního hlediska tento plamen předsta­vuje plazma, jehož teplota není tak vy­soká, jak by se na první pohled divákům zdálo, což také již mnohokrát v Rusku pravoslavným věřícím vysvětloval i fyzik Volkov, na svém vědeckém pra­covišti se zabývající problematikou plazmatu. Proto si také mohou poutníci tímto plápolajícím ohněm „omý­vat“ obličej, nebo na vrcholu mohutného plamene na chvíli udrží ruku bez toho, že by se jim na dlaních objevovaly popáleniny.

wildlife-foto.jpg

Zde na dokumentárních záběrech (na stopáži od 4:40 do 5:00) kámen z Božího hrobu, na kterém patricharcha zapaluje své svíce při obřadech Svatého ohně. The Holy Fire & Pascha at the Holy Sepulchre in Jerusalem :

https://www.youtube.com/watch?v=uEiOs_TfV0g

Řecký patriarcha Theophilos III. a arménský patriarcha Nourhan Manougian vynášejí zapálené svíce z kaple Božího hrobu při slavnosti Svatého ohně 2014 :

https://www.youtube.com/watch?v=EzA7TMo2vNQ

Doporučená literatura:

Bishop Auxentios of Photiki - The Paschal Fire in Jerusalem: A Study of the Rite of the Holy Fire in the Church of the Holy Sepulchre. Saint John Chrysostom Press, Berkley, California, 1999

Thomas Curtis - The London encyclopaedia, or, Universal dictionary of science, art, literature, and practical mechanics, comprising a popular view of the present state of knowledge. Printed for T. Tegg, 1829

Haris Skarlakidis - Holly Fire. Elea Publishing, 2010

Haris Skarlakidis - The scientific measurements of Russian physicist Andrey Volkov on Holy Saturday 2008. Elea Publishing, 2014

Autor: Karel Wágner | středa 20.8.2014 9:09 | karma článku: 20.58 | přečteno: 2396x

Další články blogera

Karel Wágner

Je třeba utáhnout šrouby ?

Jak se v posledních dnech díky nejrůznějším článkům a rozhovorům z našich sdělovacích prostředků dozvídáme, na českých silnicích loni zemřelo 565 lidí, o 63 více než předloni.

12.1.2019 v 9:00 | Karma článku: 27.03 | Přečteno: 763 | Diskuse

Karel Wágner

Memento mori

Premiér Andrej Babiš v pondělním rozhovoru před novináři prohlásil, že nechce, aby se Česká republika připojila nejen k paktu o migraci, ale i k paktu o uprchlících.

19.12.2018 v 9:09 | Karma článku: 29.27 | Přečteno: 693 | Diskuse

Karel Wágner

Jak nám v Kosovu pravda s láskou zvítězily

Z našich sdělovacích prostředků se dozvídáme, že Kosovo bude mít pravidelnou armádu. A tak bych rád zopakoval povídání o Kosovu, které jsem zveřejnil ve čtvrtek 7.4.2016 na svém blogu.

14.12.2018 v 18:00 | Karma článku: 43.94 | Přečteno: 2957 | Diskuse

Karel Wágner

Začneme brát 4. dimenzi vážně?

Řada vědců dnes soudí, že čtvrtá prostorová dimenze by mohla být buď velká, a proto i patrná, nebo naopak malá, svinutá, pro nás nepozorovatelná.

24.11.2017 v 9:09 | Karma článku: 19.05 | Přečteno: 1422 | Diskuse

Další články z rubriky Věda

Dana Tenzler

Komu vděčíme za objev kofeinu?

Za kofein vděčíme především pilným sběračům na plantážích, kde se pěstují kávovníky. Látku “kofein” pro nás pro změnu objevil před 200 roky vědec, který má na kontě nejeden objev v oblasti chemie. Uhodnete jeho jméno?(délka 5 min)

23.5.2019 v 8:00 | Karma článku: 13.63 | Přečteno: 148 | Diskuse

Karel Tejkal

Uveďme kosmologii na pravou víru

V půlnočním království žije kreacionista Vendelín Dobrotivý. Jeho koníčkem je kosmologie. Poté, co vrchní inkvizitor vyobcoval téměř všechny heretiky, stal se Vendelín Dobrotivý v půlnočním království zásadní vědeckou autoritou.

22.5.2019 v 16:21 | Karma článku: 7.65 | Přečteno: 260 | Diskuse

Lukas Plachy

Střelba do vlastních řad: Živit se v IT poctivě? Nemožné...

Dnes není nejmenších pochyb o tom, jak báječně se informační technologie rozšířily mezi nás a do našich životů. Obdobně se v jisté báji radovali obyvatele Tróje nad jedním dřevěným koněm. A tím nemám na mysli počítačové viry.

21.5.2019 v 16:17 | Karma článku: 16.52 | Přečteno: 1168 | Diskuse

Zdenek Slanina

Problém zatím ještě pod obzorem: Oslabení ozónové vrstvy stratosférickou leteckou dopravou

Oslabování ozónové vrstvy utlumil Montreálský protokol. Ukazuje se ale, že pokud by měl nastat rozmach letecké dopravy ve stratosféře ve výškách kolem 20 km, mohly by tam uvolňované spaliny vést k oživení problémů s úbytkem ozónu.

21.5.2019 v 15:33 | Karma článku: 17.10 | Přečteno: 1643 |

Dana Tenzler

Kolik vydržíte “radioaktivity”?

A jak je na tom váš psí přítel nebo třeba myš a ryba? Ne každý je stejně citlivý - a někteří savci vydrží v relativním zdraví obdivuhodnou dávku ionizujícího záření. (délka blogu 10 min.)

20.5.2019 v 8:00 | Karma článku: 25.91 | Přečteno: 670 | Diskuse
Počet článků 245 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2878
příležitostný publicista
Moje knihy na iDNES.cz - Knihy.iDNES.cz

Najdete na iDNES.cz