Jasnovidnost a zážitky stavů blízké smrti (II)

31. 10. 2014 9:08:07
V předešlém textu vzpomínaná kniha Exteriorizace a duchovní růst, kterou napsal Joe H. Slate, roz­hodně stojí za přečtení, neboť patří do kategorie současného bádání, zaměřu­jícího se na změ­něné stavy vědomí, při kterých se můžeme setkat s jasnovidností, respektive s projevy fenoménu zvaného te­legnoze, dříve clairvoyance.

Pokud se probereme horou balastu, nabaleného na vlastní jádro textu, které nám sli­bují anotace, pak zde najdeme několik zajímavých informací. V případě vlastní telegnoze (clair­voyance) nepochybuji o tom, že se s tímto fenoménem Joe Slate za změněného stavu vědomí po­kusných osob setkával. Ve své knize například popisuje laboratorní experimenty, při nichž se pokusné osoby měly soustředit výhradně na projevy telegnoze (str. 131-2). Do studie bylo zahr­nuto 20 dobrovolníků, vesměs vysokoškolských studentů, z toho 10 žen a 10 mužů, rozdílného věku od dvaceti dvou do dva­ceti devíti let.

Na laboratorní stůl bylo postaveno vedle sebe 10 otevřených nádob, přesněji láhví, vzdále­ných „jedna od druhé asi půl metru“, z nichž bylo devět naplněných vodou a jen jedna etylalko­holem (lihem), tedy bezbarvou kapalinou ostře alkoholické vůně, přičemž rozmístění láhví „bylo známo jen laboratornímu asistentovi, který se exteriorizačních cvičení neúčastnil.“ Jak Slate dále píše, každý subjekt dostal instrukci, aby „v exteriorizovaném stavu vstoupil do vedlejší laboratoře a čichem určil nádobu s etylalkoholem. Po návratu do normálního stavu zaznamenali všichni své odpovědi do připraveného formuláře. Po každém pokusu byly stejně vypadající láhve laborator­ním asistentem náhodně přemísťovány. Pokusy byly prováděny jednou denně, po dobu pěti dnů. Při prvním pokusu sedm ze studentů z dvaceti láhev s etylalkoholem indentifikovalo správně. Při druhém pokusu se jejich počet zvýšil na osm, při třetím na devět a stejný zůstal i při čtvrtém pokusu. Při pátém, posledním pokusu, identifikovalo správně láhev s etylalkoholem de­set studentů. Čtyři ze dvaceti nebyli úspěšní ani v jednom.“ Výsledek této studie má pak nazna­čovat, že „cvičení exteriorizace zlepšuje schopnosti lidí získávat v exteriorizovaném stavu infor­mace a provádět uložené úkoly.“

Zde tedy opravdu najdeme několik zajímavých poznatků. Bohužel ne však takových, které by obstály při disputacích na půdě (nejen) České akademie věd. Navíc může exteriorizace podle Slateho „snížit, nebo zcela odstranit bariéry našeho fyziologicky omezeného vnímání tak, že naše biologické mechanismy doslova překlene, takže nám umožní vnímat vzdálené reality přímo a zřetelně, mimosmyslovým způsobem.“ Ostatně Slate v úvodu své knihy říká, že „ve stavu mimo tělo je vědomí s vlastní kosmickou identitou a shromážděnými zkušenostmi osvobozeno od biologických zábran a může získat další poznání. Exteriorizace značně rozšiřuje naše mož­nosti růstu a zároveň dokazuje, že vyvíjející se a přežívající podstata - vědomí, není závislá na biologii.“ V závěru své knihy pak Slate prohlašuje, že „každá exteriorizační zkušenost je pro nás ujištěním o naší nesmrtelnosti, nejenom jako energetického systému, ale i jako vědomé bytosti, jejíž vývoj je nikdy nekončícím zázrakem.“

Joe H. Slate, profesí psycholog, hovoří ve své knize především o exteriorizaci. Pod tou se však v psychologii a psychiatrii obecně ro­zumí „projevení, ztvárnění“, či „převádění vnitřních činností nebo pocitů navenek“, nikoli však „vymístění“ ve smyslu „opouštění“, natož pak vymístění vědomí, něja­kého ducha či duše. Pokud někdo věří, že naše fyzické tělo může opustit „duch“, pak je to pravý a nefalšovaný spiritista, neboť tato klauzule (podmínka) představuje fundament spiritis­tického učení. Spiri­tis­mem (z anglického spirit = duch, mysl, přízrak), na rozdíl od spiritua­lismu, rozu­míme pově­rečnou víru v duchy, zvláště zemřelých osob, a v možnost komunikace s nimi. Spiritistické hnutí v dneš­ním slova smyslu se formovalo de facto až na konci čtyřicátých let 19. století, kdy bylo ve svých prvopo­čát­cích spojováno se spiritualitou (duchovností), přičemž pod „spiritualismem" se ro­zumí názor, že bytí je du­chovní povahy. Obecně pak platí, že dnešní vyhraněné pojmy „spiritu­a­lismus“ a „spiritualita“ (odtud např. formy zpěvu známé jako spiritu­ály, coby směsice afrických tradic a kostelních žalmů) nelze ztotož­ňovat s pověrečným spiritis­mem.

Nutno ještě podotknout, že někteří transpersonální psychologové chápou informaci jako ryze duchovní fenomén, který je nezávislý na hmotě, energii, prostoru a čase. Ve skutečnosti však nelze žád­nou informaci oddělit od jejího hmotného nositele, tedy technického média, nebo orga­nismu. Proto také badatelé z exaktního pro­středí nezapomínají na z kybernetiky dobře již zná­mou teorii informace (soubor poznatků o zákonitostech přenosu a zpracování informací), konci­povanou koncem 40. let 20. století R. A. Fisherem, C. E. Shannonem a N. Wienerem, která jako teorie dynamických systémů studuje informační procesy s těmito systémy spjaté. Zákonitosti a pojmy, které teorie informace odhalila a formulovala, využívají nejrůznější vědní obory pracu­jící přede­vším s pojmem informační hod­nota, a to jak v objektivním smyslu (exaktní míra infor­mace vyjád­řená v bitech), tak subjektivním smyslu (individuální působnost informace, daná za­měřeností jejího příjemce). Pojem informace má nejenom for­mální a kvantitativní aspekt (mate­matické množství informace), ale i aspekt obsahový, kvalitativní, který tvoří smysl informace. Z kybernetického hlediska jsou in­formace a informační procesy vázány na procesy materiální a energetické, přičemž představují samo­statnou kvalitu a nemohou být na tyto procesy reduko­vány.

Slate se svými kolegy z laboratoře vypracoval techniky navození exteriori­začních stavů, při kte­rých je využíváno hypnózy, autohypnózy a sugesce. Ač se zdá být jeho metodika objevná, ve skutečnosti jen pro své potřeby přizpůsoboval stávající tech­niky a poznatky hyp­nologů (on sám je nejenom transpersonální psycholog, ale také hyp­notera­peut). Ovšem na druhé straně právě hypnology mohou některé jeho poznatky zaujmout a do­vést k řádným vě­deckým experi­mentům, tedy k základnímu vě­deckému výzkumu, zabývají­címu se dosud málo probádanými možnostmi lidských smyslů ve stavech změněného vědomí. Přes všechny výhrady nelze ve výše jmeno­vané knize popisovaný výzkum smést jednoduše ze stolu. Zde se totiž ne­jedná o ve sdělovacích prostřed­cích omílané projevy telegnoze spontánní (náhodné), nýbrž o projevy telegnoze zá­měrné (ří­zené), pokusnými osobami či subjekty na vyzvání experimentátora (při nastolení po­třebných psychosoma­tických podmínek) ovládané. Někteří z akademiků zde možná namítnou, že v případě Slateho projevů telegnoze v exteriorizaci nesplňuje výzkum vě­decké standardy, kterými by se měla vědecká práce řídit. To ale neznamená, že by nemohly být jeho experimenty vnímány jako nefor­mální pilot­ní testy, u kte­rých bylo dosaženo velmi zajíma­vých výsledků, vy­žadujících replikaci za přís­nějších podmínek.

Navzdory tomu jak nepravděpodobný se na první pohled zdá být fenomén clairvoyance při změ­nách percepce v transu, nás četná pozorování takovýchto behaviorálních projevů přesvědčují o opaku (podobně jako v případě hypnoticky navozené anestézie při operacích, která byla, a to ještě v nedávné době, mnoha vědci považována za podvod). Jsme tedy opět svědky praktického příkladu přírody, který prokazuje neúplnost stávajícího vědeckého poznání. To ale ne­znamená, že něco, co neznáme, nemůžeme poznat v rámci standardních výzkumných projektů na vědec­kých pracovištích. V případě fenoménu clairvoyance platí, že po­užitím hypnózy a sugesce je možné eliminovat faktory, které nelze eliminovat vůlí, neboť mají být zkoumány psychické stavy, které nemohou být bez transu (stavu změněného vědomí) libo­volně vyvolány. A jak říká ve své knize Psychologie hypnózy a sugesce (nakl. Portál 1998) náš hypnolog Jiří Hoskovec: "Hypnóza umožňuje za po­moci sugesce elimi­naci, izolaci, disociaci a senzibilizaci určitých mozkových funkcí". Jestliže pak obecně platí, že bez zdravé skepse ve významu "nazírání, zkoumání" se neobejde žádný výzkum, neobejde se bez vědeckého skepti­cismu, na rozdíl od představ laiků, ani základní výzkum fenoménu clairvoyance. Zde totiž hovoříme o vědeckém skepticismu vý­zkumných pracov­níků v souvislosti s vyhodnocováním experimentů, tedy o potřebě skeptického pří­stupu, který je pro vytváření dalších programů expe­rimentálního studia hypnózy, tedy i feno­ménu clairvoyance, nepostradatelný. Vždyť bez skeptického přístupu by nako­nec nebylo možné ani samotné projevy telegnoze či clairvoyance ve změněných stavech vědomí verifikovat.

A tak se v případě fenoménu clairvoyance ocitá na pořadu dne nová kapitola vědeckého základ­ního vý­zkumu, v souladu se rčením "základem každého poznání je prvotní pozorování". Toto staré pra­vidlo je i v současné době platné, neboť objektivní existenci fenoménu, jehož popis dnes nena­jdeme v žádné z našich vědeckých publikací, ani v žádném z našich odborných peri­odik, nelze posuzovat metodou "ex cathedra", tedy od stolu. O jeho reálné existenci či neexis­tenci se vý­zkumní pracovníci mohou přesvědčit jenom pozorováním, poplatným výroku Imma­nuela Kanta, že „každé lidské poznání začíná pozorováními, odtud jde k pojmům a končí ide­jemi“. A není dů­vod, proč by i v tomto případě nemohly vědecké týmy získat na svůj výzkumný projekt grant. Zrovna tak je ale možné zahájit základní výzkum i v rámci současných, již probí­hajících experi­mentů. Vše závisí jen na tom, nakolik se odhodlají překonat své obavy či nechuť zabývat se výše uvedenými změnami lidského vnímání alespoň někteří z hypnologů. Neboť každý hypnolog zná dobře roli, kterou zde sehrávají vhodné sugesce pro navození základních podmínek skry­tých projevů lidské psychiky, nepředpojatost a objektivnost experimentátora spolu s transovou logikou a očekáváním subjektů, ale nakonec i učení při rozvoji prvně se projevují­cích, dosud aka­demiky opomíjených schopností některých hypnabilních osob.

Co se týče projevů hypnózy a sugesce, není to zase až tak dávno, kdy na tyto pohlí­žela akade­mická obec asi tak, jako dnes pohlíží na pro nás dosud poněkud záhadný fenomén clairvoyance, kdy měla pochybnosti o objektivní realitě hypnózy a kdy v každém hypnotizova­ném vědci viděli jen si­mulanta. Ovšem nechuť experimentálně ověřit pro nás dosud poněkud záhadné projevy clair­voyance v hypnotickém transu, kterou dnes najdeme u většiny autorit, je poplatná výroku jistého německého lékaře, který před časem prohlašoval: "Neuvěřím v hypnotickou su­gesci, leč že uvi­dím takový případ, a neuvidím ni­kdy takový případ, poněvadž se na takové ex­perimenty nikdy nepodívám." Naproti tomu Thomas Henry Huxley, jeden z nej­významněj­ších badatelů v historii moderní vědy, svého času prohlásil: "Stůjte před fakty jako malé dítě, připraveni vzdát se jakéhokoliv apriorního názoru. Následujte přírodu, ať vás vede kamkoliv, jinak nepoznáte nic.“

To ovšem v současné situaci znamená znovu se vrátit k podstatě - totiž k holé existenci (ob­jek­tivní realitě) fenoménu clairvoyance a poskytnout řádné experimentální důkazy dalším vědec­kým týmům, ochotným publikovaná fakta svým vlastním výzkumem potvrdit. Nejde ani tak o to znovu objevovat již objevené, jako spíše se zbavit všech ide­ologií a všech akademickou obcí dosud kritizovaných výkladů tohoto jevu. Zde základní vědecký výzkum začíná v bodě, který vystihuje metafora tabula rasa (v českém významu „ne­popsaný list“), kdy lze podat zprávu o zjištěných faktech prostou jakýchkoliv spekulací, neboť veškeré pokusy o jejich hypotetický vý­klad dosud získávaná fakta v očích recen­zentů znehodnocovala. Pochopitelně i zde platí staré pravidlo „co je psáno, to je dáno“. A v dnešní době nejde ani tak o to „jak je to psáno“, jako pře­devším o to „kde je to psáno“.

V případě fenoménu clairvoyance proto nezbývá než výsledky řádných experimentů, pokud je má akademická obec akceptovat, publikovat v interdisciplinárních vě­dec­kých časo­pi­sech, jakými jsou například Nature a Science. Teprve po tom, co v těchto (nebo jim podobných) časopisech budou publikovány experimenty hypnologů, řádně doklá­dající objektivní realitu (existenci) fenoménu clairvoyance, se dokáže akademická obec smířit s faktem, že problém telegnoze se netýká jen hypnózy a tanatologie, nýbrž i teoretických medicín­ských oborů, jakými jsou fyziologie a neurovědy, ale i filozofie medicíny. Teprve pak badatelé z exaktního pro­středí pro vnímání na dálku, respektive pro přenos informace při telegnozi, také začnou hledat nějaké nosné mé­dium v podobě některého z fyzikálních polí. A nutno dodat, že i na tento výzkum se vztahuje výrok teoretika vědy K. R. Poppera, podle něhož "je třeba se ohradit proti zúženému pohledu, bo­hužel opět módnímu, že vědecký výzkum je oprávněný pouze tehdy, jestliže se prokáže jako dobrá investice.“


Jedna z nejobsáhlejších vědeckých studií na téma fenoménu NDE (zážitky blízké smrti), v posledních dnech na iDNESu diskutovaného, byla zveřejněna dne 06.10.2014 na internetových stránkách odborného periodika Resuscitation :

http://dx.doi.org/10.1016/j.resuscitation.2014.09.004

Na studii se podíleli tito odborníci: Sam Parnia, Ken Spearpoint, Gabriele de Vos, Peter Fenwick, Diana Goldberg, Jie Yang, Jiawen Zhu, Katie Baker, Hayley Killingback, Paula McLean, Melanie Wood, A. Maziar Zafari, Neal Dickert, Roland Beisteiner, Fritz Sterz, Michael Berger, Celia Warlow, Siobhan Bullock, Salli Lovett, Russell Metcalf, Smith McPara, Sandra Marti-Navarette, Pam Cushing, Paul Wills, Kayla Harris, Jenny Sutton, Anthony Walmsley, Charles D. Deakin, Paul Little, Mark Farber, Bruce Greyson, Elinor R. Schoenfeld

Američanka byla tři čtvrtě hodiny bez pulzu, přežila bez újmy:

http://www.novinky.cz/zahranicni/amerika/353037-americanka-byla-tri-ctvrte-hodiny-bez-pulzu-prezila-bez-ujmy.html

Vyšetření trvalo nejméně deset minut, po deseti hodinách se ukázalo, že pacientka žije :

http://www.novinky.cz/koktejl/353490-starenka-v-chladirne-marnice-po-deseti-hodinach-vstala-z-mrtvych.html

Autor: Karel Wágner | pátek 31.10.2014 9:08 | karma článku: 11.93 | přečteno: 790x

Další články blogera

Karel Wágner

Je třeba utáhnout šrouby ?

Jak se v posledních dnech díky nejrůznějším článkům a rozhovorům z našich sdělovacích prostředků dozvídáme, na českých silnicích loni zemřelo 565 lidí, o 63 více než předloni.

12.1.2019 v 9:00 | Karma článku: 27.03 | Přečteno: 763 | Diskuse

Karel Wágner

Memento mori

Premiér Andrej Babiš v pondělním rozhovoru před novináři prohlásil, že nechce, aby se Česká republika připojila nejen k paktu o migraci, ale i k paktu o uprchlících.

19.12.2018 v 9:09 | Karma článku: 29.27 | Přečteno: 693 | Diskuse

Karel Wágner

Jak nám v Kosovu pravda s láskou zvítězily

Z našich sdělovacích prostředků se dozvídáme, že Kosovo bude mít pravidelnou armádu. A tak bych rád zopakoval povídání o Kosovu, které jsem zveřejnil ve čtvrtek 7.4.2016 na svém blogu.

14.12.2018 v 18:00 | Karma článku: 43.94 | Přečteno: 2957 | Diskuse

Karel Wágner

Začneme brát 4. dimenzi vážně?

Řada vědců dnes soudí, že čtvrtá prostorová dimenze by mohla být buď velká, a proto i patrná, nebo naopak malá, svinutá, pro nás nepozorovatelná.

24.11.2017 v 9:09 | Karma článku: 19.05 | Přečteno: 1422 | Diskuse

Další články z rubriky Věda

Dana Tenzler

Komu vděčíme za objev kofeinu?

Za kofein vděčíme především pilným sběračům na plantážích, kde se pěstují kávovníky. Látku “kofein” pro nás pro změnu objevil před 200 roky vědec, který má na kontě nejeden objev v oblasti chemie. Uhodnete jeho jméno?(délka 5 min)

23.5.2019 v 8:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 61 | Diskuse

Karel Tejkal

Uveďme kosmologii na pravou víru

V půlnočním království žije kreacionista Vendelín Dobrotivý. Jeho koníčkem je kosmologie. Poté, co vrchní inkvizitor vyobcoval téměř všechny heretiky, stal se Vendelín Dobrotivý v půlnočním království zásadní vědeckou autoritou.

22.5.2019 v 16:21 | Karma článku: 7.63 | Přečteno: 254 | Diskuse

Lukas Plachy

Střelba do vlastních řad: Živit se v IT poctivě? Nemožné...

Dnes není nejmenších pochyb o tom, jak báječně se informační technologie rozšířily mezi nás a do našich životů. Obdobně se v jisté báji radovali obyvatele Tróje nad jedním dřevěným koněm. A tím nemám na mysli počítačové viry.

21.5.2019 v 16:17 | Karma článku: 16.52 | Přečteno: 1166 | Diskuse

Zdenek Slanina

Problém zatím ještě pod obzorem: Oslabení ozónové vrstvy stratosférickou leteckou dopravou

Oslabování ozónové vrstvy utlumil Montreálský protokol. Ukazuje se ale, že pokud by měl nastat rozmach letecké dopravy ve stratosféře ve výškách kolem 20 km, mohly by tam uvolňované spaliny vést k oživení problémů s úbytkem ozónu.

21.5.2019 v 15:33 | Karma článku: 17.10 | Přečteno: 1642 |

Dana Tenzler

Kolik vydržíte “radioaktivity”?

A jak je na tom váš psí přítel nebo třeba myš a ryba? Ne každý je stejně citlivý - a někteří savci vydrží v relativním zdraví obdivuhodnou dávku ionizujícího záření. (délka blogu 10 min.)

20.5.2019 v 8:00 | Karma článku: 25.79 | Přečteno: 666 | Diskuse
Počet článků 245 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2878
příležitostný publicista
Moje knihy na iDNES.cz - Knihy.iDNES.cz

Najdete na iDNES.cz