Záhada poltergeista byla objasněna ! (?)

V éře všudypřítomné angličtiny dnes francouzštinu ovládá jen málokterý z redaktorů našich novin. Kdyby tomu bylo jinak, s největší pravděpodobností bychom se i v našem tisku dočetli něco o tom, jak mělo ve francouzské vesničce Albaret-Sainte-Marie (prefektura Lozere) z regionu Languedoc Rous­sillon nedávno dojít k objasnění záhadného fenoménu.

Podle zprávy četnictva, které po dobu deseti dnů vyšetřovalo podivné události v jednom ze zdejších kamenných domů, všechno začalo v neděli 10. března 2013. To když měl majitelům domu „neznámý pachatel“ usmrtit kočku. Jenže v úterý 12. března v obytných prostorách ná­hle, z ničehož nic, popraskalo nebo explodovalo cel­kem 21 žárovek. Ve středu se kolem pat­rového domu začali pak objevovat z neznámých důvodů uhynulí ptáci a majitelé domu už nepochybovali o tom, že jim kočku nezabil „někdo“, ale „něco“. Ten den se v domě samém začal sám od sebe pohybovat a bez zjevných pří­čin kácet nábytek. Postupně zde pak do­cházelo i k jiným, pro obyvatele domu nevysvětlitel­ným jevům. Jako když se tu začaly spontánně, samy od sebe, otevírat dveře skříní, když se knihovna bez jakéhokoliv lid­ského přičinění sama obrátila vzhůru nohama, když jakási neviditelná síla pohnula velkou lednicí, aby ji následně povalila na zem, nebo když bez zjevných příčin z příborníku vylétly všechny nože. A tak několik novinářů, přinášejících zprávy o těchto událostech, které nezne­po­kojovaly jen obyvatele domu, ale už i policii a hasiče, do­šlo k závěru, že se tu uhnízdil „hlomozící duch“.

Kácení nábytku v obci Albaret-Sainte-Marie nebylo zapříčiněno seismickými otřesy, ani to nebyl výsledek kanadských žertů, či podvodného jednání obyvatel domu.

Jak potvrdili seismologové, tyto úkazy nebyly způsobeny zemětřese­ním, tedy seismickými otřesy, původně badateli podezíranými z toho, že zde tropí neplechu. Starosta obce Michel Thé­rond však i nadále trval na tom, že je třeba začít hledat racio­nální, vě­decké vysvětlení zdejších záhadných jevů a přizval k případu odborníka na elektromagnetické jevy, který měl kauzu rychle vyřešit. Záhadné úkazy měly být důsledkem níz­kofrekvenčních elektrických polí pod domem, označovaných za telurické či zemní proudy. Tyto proudy se pak měly jako „silné elektrické pole“ projevovat v domě. „Testy prováděné na spínačích odhalily existenci elek­trického odporu 10-12 krát vyššího, než je norma. Kde mělo být méně než 50 ohmů, tam ex­pert naměřil více než 600 ohmů," oznamoval starosta Thérond veřejnosti. „A když jsme zjis­tili, že veškerý nábytek, který tu popadal, byl umístěn buď u zá­suvky, nebo v blízkosti vypí­nače, dovodit příčinnou souvislost, to nebyla žádná velká věda“, řekl v rozhovoru novinářům. Nakonec pak celou kauzu starosta uzavřel těmito slovy: „Název zde vyskytují­cího se jevu zní - elektromotorická síla."

V případě pojmu „elektromotorická síla“, který vznikal kdysi dávno při objevu galvanických zdrojů elektřiny, se ve skutečnosti jedná o zastaralý název dnešního „elektromotorického na­pětí“. Ve svých úvahách pan starosta a jím pozvaný odborník zřejmě vycházeli z poučky, že vznik indukovaného elektromotorického na­pětí je podstatný činitel umožňující proměnu elek­trické energie v mechanickou práci. Ovšem jak se vlastně nábytek, který je ze dřeva, a tudíž nebude moc dobrý vodič, působením „silného elektrického pole“ či „elektromotorické síly“ mohl spontánně či samovolně pohybovat po bytě, onen přizvaný odborník na elektro­magne­tické jevy, ani pan starosta, nikomu nevysvětlili. Jeden z pracovníků pařížského in­stitutu IPGP (Insti­tut de Physique du Globe de Paris), jako skutečný odborník v deníku LePari­sien v reakci na starostova slova prohlásil: „Nechápu, jak by proudy z podzemí mohly vést k takovým následkům na po­vrchu." A nebyl jediným odborníkem, který starostovo „vědecké“ vysvětlení ve vesnici pozorovaných jevů zpochybňoval.

Nicméně jak z uvedeného vyplývá, není Albaret-Sainte-Marie (prefektura Lozere) v regionu Languedoc Roussillon nějakou fiktivní či novináři vymyšlenou obcí. Skutečný je i zdejší sta­rosta Michel Thérond. A pokud u expertů objednal nějaká měření v inkriminovaném domě, jistě má v kanceláři uložené protokoly s výsledky. Ostatně protokoly z vyšetřování zdejších podivných, avšak reálných událostí, má také ve svých spisech založené četnictvo. A tak tu nechybí důkazy o tom, že fenomén (v rámci tradic dosud zvaný) polter­geist a samotné „po­hyby bez dotyku“, tedy situace, kdy se různé vybavení domácnosti samovolně pohy­buje bez zjevných příčin, nejsou pouhým výmyslem novinářů či kanadským žertíkem zlomy­slných sousedů, nebo snad dokonce výsledkem podvodného jednání samotných obyvatel domu.

I když Francie není na druhém konci světa, těžko pojede nějaký tým našich fyziků do Albaret-Sainte-Marie (kam by ostatně přijel, jak se u nás říká, s křížkem po funuse) hledat fyzikální příčinu zdejších pohybů bez dotyku. Pokud se mají naši odborníci tímto dosud exaktně ne­interpretovaným (neobjasněným) jevem někdy zabývat, potřebují k tomu i třeba jen malou ukázku tohoto jevu, která není vázána výhradně na místa výskytu fenoménu zvaného polter­geist. Tedy takové pohyby bez dotyku, které bývají pozorovány na nejrůznějších místech v nejrůznějších stá­tech světa a mohou být docela dobře pozorovány i u nás.

Jak se v poslední době ukazuje, taková možnost se začala na poli neobjasněných jevů již rý­sovat. Ale o tom si povíme více v zítřejším článku o experimentování.