Objednavatel vraždy Borise Němcova byl odhalen (?)

Tak jako většina soudných čtenářů po celém světě nevěří spekulacím z novinových článků, ozna­čujících náboženský fanatismus muslimů za motiv vraždy ruského opozičního politika Borise Něm­cova, nevěří této verzi, jak se v současné době ukazuje, ani ruská bezpečnostní služba FSB, či-li Federální služba bezpečnosti. Ale vezměme to od podlahy. Článek bude trochu delší, zato však některé zde uváděné informace v daných souvislostech u nás budou publikovány prakticky poprvé.  

Když obránci lidských práv Andrej Babuškin a Eva Merkaševová, re­portérka deníku Moskevský Komsomolec, zamířili v úterý 10. března 2015 do vazební věznice Lefortovo, aby zde v celách na­vštívili Zaura Dadajeva a bratry Guba­ševovy, označované za vy­konavatele vraždy Borise Něm­cova, ještě netušili, jaký poprask vyvolá jejich zpráva. Neboť díky jim dosud v ruském tisku pre­zentovaná líbivá verze radikálních čečenských islamistů, vraždících z náboženských důvodů ruské politiky, se hroutila jako domeček z karet. Zaur Dadajev nejenže popřel, že by byl vrahem Borise Němcova, ale zmínil i ně­které dosud veřejnosti neznámé souvis­losti. Co je však nejdůležitější, nic z chování zadržených Čečenců ani jejich zmínek nenasvědčovalo tomu, že by Dadajev a bratři Guba­ševovi byli náboženští fanatici či radikální islamisté.

Ve vazební věznici Lefortovo se v té době nenacházel další obviněný Čečenec, za­tčený 8. března 2015 v Moskvě, totiž Tamer­lan Eskerchanov, o kterém se v posledních několika dnech diskutovalo na internetu (viz článek ze 13. 3. 2015 na tomto blogu). Záběry z kamer, instalo­vaných v nočním klubu v centru Moskvy, které na internetu zveřejnil server LifeNews, totiž doka­zují, že Es­kerchanov, údajně pode­zřelý z vraždy Borise Němcova, má na dobu Němcovovy vraždy pevné alibi. Pět minut před vraž­dou Němcova byl Tamer­lan Es­kerchanov přítomen v nočním klubu, vzdáleném 15 minut jízdy autem od Velkého kamenného mostu přes řeku Moskvu, kde byl Něm­cov zastřelen. Jenže jeho alibi na dobu vraždy mu podle ruských vyšetřovatelů nebude nic platné, neboť Tamer­lan Eskerchanov není ve skutečnosti označován za vraha Borise Němcova, ale za osobu, která se podílela na přípravě vraždy. Jako bývalý policista měl údajně na starosti sledování Němcova. A tudíž nejde o to, zda byl nebo nebyl střelbě na mostě přítomen.

Zveřejněné Alibi Tamer­lana Eskerchanova:

https://www.youtube.com/watch?v=rBxFgYTmW5s

V pátek 13. března 2015 v odpoledních hodinách se pak novi­nářka Anna Veligžanina z deníku Komso­molská Pravda setkala se zaměstnancem FSB, který je členem vyšetřovacím týmu. Ten měl v ex­kluzivním rozhovoru poskytnutém novinářce prozradit některé podrobnosti z vyšetřování vraždy Borise Němcova. Podle jeho informací právě v pátek 13. března na dně kalné řeky Moskvy byly v bahně poblíž místa činu nalezeny dvě pistole. Přičemž první pistole jiného kalibru s případem nijak nesouvisela, avšak druhá by měla nejspíše představovat vražednou zbraň. A i když po je­jím čtrnáctidenním pobytu ve znečištěné vodě je málo pravděpodobné, že na ní budou nalezeny potřebné otisky, je podle expertů možné nejen zjistit, zda se z této pistole střílelo na Němcova, ale i dohledat výrobce zbraně a jejího vlastníka.

Co je však podstatné, Němcovova vražda byla podle oficiální verze opravdu vraždou na objed­návku. Trestný čin měl být podle FSB spáchán na příkaz Adama Osmajeva, velitele čečenského batalionu, bojujícího na Ukrajině. A jak člen vyšetřovacího týmu FSB říká: "Žádný náboženský mo­tiv pro tuto vraždu neexistuje. Nejsou to pravověrní muslimové. Ve skutečnosti jsou to bandité." Z vraždy obviněný Zaur Dada­jev, který nyní prohlašuje, že byl k původnímu přiznání při svém za­tčení donucen bitím či muče­ním, měl podle FSB být s  Adamem Osmajevem ve spojení. Nejenže spolu několikrát měli hovořit po telefonu, ale Dadajev se měl s Osmajevem dokonce osobně setkat (to je teoreticky možné, ovšem vzhledem ke složitým příbuzenským vazbám Čečenců ještě nemu­selo jít o projednávání nějakého zločinu). Před trestným činem měl Dadajev obdržet zálohovou platbu s tím, že zbytek peněz za "odvedenou práci" bude převeden na jeho bankovní účet. A místo činu, jak uvádí FSB, nebylo vybráno náho­dou. Němcov měl být na přání Osmajeva zastřelen v centru Moskvy, aby vražda "způsobila co nej­větší rozruch." V rozhovoru pak nejmenovaný za­městnanec FSB říká: „Nyní je vše předmětem šet­ření a shro­mažďování důkazů. Část důkazů už máme, ale nechci mlu­vit o všem, abych nebránil postupu vy­šetřování.“

Podobně už bezprostředně po vraždě Němcova byla řada zahraničních novinářů toho názoru, že tento zločin s největší pravděpodobností spáchal někdo ze severního Kavkazu. Ne ovšem fanatičtí islamisté, ani ti, co slouží v policejních složkách a armádě Ruské federace, nýbrž ti, kteří jsou již delší čas spojeni s  podsvě­tím, tedy patří do některého z klanů čečenské, ingušské či ruské mafie. Pro tu neexistují státní hra­nice a její aktivity na území samotného Ruska se prolínají s aktivitami ve všech státech federace, ale i na Ukra­jině. V těchto souvislostech pak byly novináři vzpomínány i akce tero­ristů, včetně těch, ke kterým došlo v roce 2007 v Moskvě a v roce 2012 v Oděse. Neboť prakticky všichni (výjimky potvrzují pravidlo) na území Ruské federace pozatýkaní teroristé přijdou ve vězení do styku s tzv. vory v zakoně a nakonec se povětšinou začleňují nějakým způsobem do zločineckého pod­světí. Navíc se stále zapomíná na důležitý fakt, v našich sdělovacích prostřed­cích dosud opomíjený, že Boris Němcov byl členem parlamentní komise pro vyšetřování sé­rie bombových útoků na obytné domy v Moskvě, Volgodonsku a Bujnaksku, ke kterým došlo roku 1999.

Zde původní zdroj s podrobnějšími informacemi:

http://svetlana.peunova.ru/terror1

Jména nejvýznamnějších členů komise pro vyšetřování série bombových útoků byla (a dosud ještě jsou) ve sdělovacích prostředcích, jak se říká, skloňována ve všech pádech. Ať už to byla třeba novinářka a aktivistka za lidská práva Anna Politkovská, nebo Sergej Jušenkov, poslanec Státní dumy Ruské federace. Místopředseda Bezpečnostního výboru ruské Státní dumy a spolupředseda strany Liberální Rusko Sergej Jušenkov podlehl 17. 4. 2003 večer v moskevské nemocnici střelným poraněním, která mu způsobil vrah pistolí Makarov před jeho domem v ulici Svobody: čtyři rány ho zasáhly do hrudníku, načež Jušenkov na zranění neslučitelná se životem zemřel. Jušenkov nejenže byl (tak jako Boris Němcov) členem parlamentní komise vyšetřující bombové útoky z roku 1999, ale v roce 2001 se dokonce podílel na vzniku dokumentu, který obviňoval představitele FSB z účasti na sérii bombových útoků v Moskvě, kdy Jušenkov při shromažďování materiálů spolupracoval s později v Anglii zavražděným bývalým agentem FSB Alexandrem Litviněnkem. Představitele FSB z účasti na sérii bombových útoků ovšem obviňovala i Anna Politkovská, která byla 7. října 2006 zastřelena šesti ranami z pistole ve výtahu jejího domu, přičemž vrah zcela nepochopitelně pistoli „odhodil na místě vraždy“ (první proces s údajnými vrahy Politkovské v roce 2009 skončil fiaskem, protože porota pustila obžalované pro nedostatek důkazů na svobodu, nejvyšší soud pak ale případ vrátil prokuratuře k došetření). Ovšem kdo si ve skutečnosti vraždu Politovské objednal, není dodnes známo.

Ale vraťme se k teroristickým útokům, které mají souviset s tzv. ukrajinskou stopou. Podle dochova­ných zpráv byl večer 8. května roku 2007 v Moskvě odvrácen teroristický útok, když byly v jednom zaparkovaném autě nalezeny přichystané výbušniny. Šetření mělo ukázat, že sku­pina Čečenců a Ingušů chtěla 9. května při oslavách Dne vítězství zlikvidovat do funkce nedávno jme­novaného prezidenta autonomní Čečenské republiky Ramzana Kadyrova (není tedy pravda, že mělo jít o atentát na Putina, jak tvrdili někteří zahraniční novináři). Stopy vedly k Adamovi Osmaje­vovi, rodá­kovi z Grozného, jenž byl záhy označen za hlavního podezřelého a byl na něho vydán zatykač. Podle novinářů se pak Osmajev ukrýval mezi muslimy ve Velké Británii. Na­konec však s falešným pasem přicestoval na Ukrajinu, kde byl zadržen díky ukrajinským bezpeč­nostním slož­kám.

Vše začalo 4. ledna 2012, kdy v ukrajinském přístavním městě Oděse otřásl bytem v Tiraspolské ulici výbuch. K požáru byli přivoláni hasiči a také policie. Ve zdemolovaném bytě policisté nalezli mrtvého Ruslana Madajeva čečenské národnosti s ruským pasem a těžce popáleného Ilju Pjan­zina, který měl kazachstánský pas. Výbuch způsobila manipulace s podomácky vyrobenou výbuš­ninou. Další muž čečenské národnosti, Adam Osmajev, který byl v bytě explozi také přítomen, ale vyvázl bez vážného zranění, před příjezdem policie stačil z místa uprchnout. I když se několik dnů skrýval, byl nakonec ukrajinskou policií zadržen. Vyšetřování se ujala Služba bezpečnosti Ukra­jiny, tedy SBU. Ta došla k závěru, že výbušniny byly připravovány pro teroristický útok, adekvátní tomu, ke kterému došlo 24. ledna 2011 v hale moskevského mezinárodního letiště Domodědovo, kdy při útoku zahy­nulo 35 lidí a 180 jich bylo zraněno (včetně slovenských herců Zuzany Fialové a Luboše Kostel­ného).

A aby to nebylo tak jednoduché, SBU postupně došla k závěru, že trojice chtěla spáchat atentát na ruského předsedu vlády a kandidáta na prezidentský úřad Vladimíra Putina, což údajně dokládala jejich korespondence a nejrůznější do­kumenty, které našli specialisté v jejich počítači. Oba přeživší přiznali, že experimentovali s výbušninami, avšak úmysl zabít Putina popírali. Ale jak i u nás 27. února 2012  uváděl server iDNES, měl zatčený Ilja Pjanzin vyšetřovatelům výměnou za slíbený nižší trest nakonec prozradit, co skupina plánovala: "Řekli nám, že se v Oděse ze začátku nau­číme vyrábět bomby a pak, už v Moskvě, budeme podnikat diverze na ekonomických objektech a ještě později provedeme atentát na Putina." Zatčený Adam Osmajev naproti tomu vyšetřovatelům údajně řekl, že se chystali Putina sprovodit ze světa protitankovou minou. Přičemž Osmajev jako instruktor měl zbývající dva teroristy vycvičit a přepravit do Moskvy. Pokud jde pak o „odhalené atentáty“ na Putina, nutno zde podotknout, že v době prezidentských voleb roku 2008 (kdy ovšem Putin ve funkci prezidenta končil), byl poblíž Kremlu dopaden odstřelovač s puškou. Jak se ale ukázalo, nešlo o atentát na Putina, nýbrž o vyřizování účtů mezi jednotli­vými klany ruské mafie.

Ukrajinští vyšetřovatelé uváděli, že atentát na Putina zadal dopadeným teroristům vůdce čečen­ských povstalců Doku Umarov, jeden z mála čečenských rebelů, který během uplynulých dvaceti let přežil boje s ruskou armádou a stále se ještě v Čečensku skrýval. Na Ukrajině pak čekal zatčený Adam Osmajev na vydání do Ruska, které pozdrželo odvolání jeho právníka, podané ke štrasburskému soudu. Panzin, který byl do Ruska vydán, byl v září 2013 v Moskvě odsouzen k de­seti letům vězení. Ještě na za­čátku roku 2014 ukrajinská justice hodlala teroristu Adama Osmajeva do Ruska vydat, ale po únorovém pádu proruského Janukovyčova režimu tuto možnost (konkrétně v srpnu 2014) generální prokurátor zamítl. Primorský okresní soud pak 18. listopadu 2014 v definitivním verdiktu Adama Osmajeva odsoudil niko­liv za terorismus či připravovaný atentát, ale za nezákonné přechovávání výbušnin, ničení cizího majetku a padělání dokumentů. Ukrajinský soud mu vyměřil trest odnětí svobody na dobu dvou let a devíti měsíců, kterou si odseděl ve vazbě, a tak byl propuštěn na svobodu.

Jak oznámil 3. února 2015 ukrajinský server Cenzor, novým velitelem čečenského praporu, bojují­cího v Donbasu na straně ukrajinské armády, se stal výše zmiňovaný Adam Osmajev, kterého ruská justice, narozdíl od justice ukrajinské, dosud viní z terorismu. Osmajev nahradil vůdce Isu Munajeva, který v boji s prorus­kými radikály zahynul. Isu Munajev měl podle ukrajinských sdělova­cích prostředků obětovat vlastní život, aby ruským separatistům zne­možnil uzavřít obklíčení ukra­jinských jednotek bránících se ve městě Debalceve, když tu velel praporu pojmenovaném po če­čenském vůdci Džocharu Dudajevovi (ten padl před dvaceti lety v boji proti ruské armádě v první čečenské válce). Jeho velitelské místo nyní zaujal Adam Osmajev, tedy podle ruské policie i justice čečenský terorista. A podle zahraničních novinářů bychom v řadách Osmajevova batali­onu nenašli jen Čečence coby politicky motivované teroristy, ale i nejrůznější zástupce podsvětí čečenské a ingušské národnosti s patřičnou kriminální minulostí.

Ve spekulacích kolem tzv. ukrajinské stopy figuruje i dosud ne zcela vyjasněná epizodní role třia­dvacetileté ukrajinské modelky Anny Durycké, milenky (ve skutečnosti nebyla jediná) Borise Něm­cova, která doslova zázrakem přežila atentát na Němcova, s nímž se po mostě měla vést za ruku. Ta sice bývá označována za modelku, i když skutečnou modelkou nebyla. Žádná z modelingových agentur jak ukrajinských, tak ruských, její portfolio ve slož­kách nemá a nikdy Anně Durycké, ať už by šlo o přehlídková mola, nebo o focení pro obálky prestižních časopisů, žádnou práci nezpro­středkovávala. Což vyvolalo podezření některých novinářů, že Durycká může být nějakým způso­bem spojena s podsvětím, především díky takzvaným eskortním služ­bám některé z kyjevských VIP agentur. Ostatně i u nás najdeme na internetu na­bídky eskortních služeb, kdy „mo­delky“ kromě služeb sexuáních nabízejí i doprovod bohatým pod­nikatelům a ma­nažerům na různé spole­čenské večírky a firemní akce. Na jednom z českých serverů se například říká: „V zá­vislosti na va­šich po­třebách můžete být na firemní akce doprovázen jednou nebo více z našich elitních dívek, za něž se člověk nemusí červenat před obchodními partnery i kolegy, a které nebu­dou nudit ani vás, ani vaše hosty. Modelky z naší agentury jsou plně v souladu s nejnáročněj­šími požadavky.“

Podle několika našich novinářů vražda Borise Němcova byla spáchána na lokalitě, která je pod neustá­lým dohle­dem Federální služby ochrany (FSO), která se v Rusku stará o bezpečnost nejvyšších čini­telů, a proto také údajně jsou zamlčována některá fakta a ruská veřejnost je matena řadou dezin­formací. Ve skutečnosti však představa, že na Velkém ka­menném mostě neustále hlídkují agenti FSO, je mylná. Most přes řeku Moskvu, na kterém byl Něm­cov zavražděn, je od ob­jektu zájmu FSO příliš vzdálen na to, aby jej střežila. Jak říkají bez­pečnostní experti: oči a uši FSO jsou ve skutečnosti mnohem blíže kre­melské zdi. Je pravda, že vyšetřovatelé mají k dispozici zá­znamy průmyslových kamer (které nebyly záměrně vypnuty, jak zpočátku tvrdili někteří naši novináři), zob­razující události na mostě a kolem mostu, to však nejsou kamery FSO, ani FSB. I když je záznam nekvalitní (tele­vizními stanicemi nej­častěji pro­mítaný zá­znam zachytila kamera meteo­ro­logů), podařilo se vyšetřovatelům sestavit „identit“, tedy popis muže podezřelého ze zavraždění Borise Něm­cova i popis automobilu, do kterého po spáchání vraždy nasedl a z místa činu v něm ujel. Popravdě řečeno, při nekvalitním záznamu z pouličních kamer by přesná identifikace obličeje Zaura Dadajeva, který je nutno odlišit od obličeje jiných mu podobných Čečenců s krátkými vlasy a vousem, představovala (pokud tomu tak bylo) slušný výkon. Ve spolupráci s operátory měli vyšetřovatelé také vyhodnotit telefonní hovory probíhající v době vraždy v dané oblasti.

Jak se tak podle ruských sdělovacích prostředků ukázalo, Anna Durycká po střelbě na Němcova nejdříve volala matce na Ukrajinu, a teprve pak zavolala na policii. V jednom z rozhovorů však Durycká novinářům tvrdila, že bezprostředně po vraždě šla požádat řidiče vozu údržby silnic (který měl zaslechnout výstřely a opodál zastavit), aby přivolal policii, což by znamenalo, že u sebe ne­měla mobilní telefon. Vyšetřovatelé sice ještě v noci vyslechli očitého svědka vraždy Annu Duryc­kou, která má povin­nost vypovídat jako svě­dek o tom, co je jí známo o trestném činu a o pa­chateli, nebo o okolnostech důležitých pro trestní řízení, Durycká však prohlásila, že si nic podstat­ného z proběhlých událostí nepamatuje. Konzul Ukrajiny v Moskvě Gennadij Breskalenko 1. března 2015 ve sdělovacích prostředcích prohlašoval, že „místo pobytu občanky Ukrajiny Anny Durytské, která doprovázela ruského opozičního vůdce Borise Němcova v době vraždy, je stále neznámý“. K čemuž také okamžitě dodal, že Durytská v postavení svědka má právo opustit Rusko, protože není jeho občanem. Nakonec pak 2. března z Moskvy v doprovodu svého advokáta Vadima Pro­chorova, jenž zamítl žádost vy­šetřova­telů o ověření její výpovědi na detektoru lži, Durycká odletěla do Kyjeva. Podle Prochorova se Anna Durycká pohřbu Borise Němcova (ten se konal 3. 3. 2015) nemohla zúčastnit, protože musela „být se svou matkou, která je velmi ne­mocná“. Na Ukrajině Durycká oznámila policii, že jí někdo během je­jího pobytu u rodičů vyhrožoval smrtí. Klí­čovou svědkyni v případě vraždy Němcova tak začala chránit Služba bezpečnosti Ukra­jiny (SBU).  Poslanec Nejvyšší rady Anton Geraščenko následně v ukrajinské televizi prohlásil, že ukra­jinská policie Annu Duryckou do Ruska k dalšímu výslechu nepustí.

Investikativní novináře tak znovu začal zajímat fakt, že Anna Durycká v Moskvě ve dnech před­cházejících vraždě Borise Němcova nebyla. Z Kyjeva totiž přiletěla až v osudný pátek 27. února 2015, kdy ve večerních hodinách s Němco­vem pove­čeřela v restauraci obchodního domu v centru Moskvy. Podle její výpo­vědi pak chtěla přivolat taxi a s Němcovem odjet do jeho bytu. Avšak Němcov měl rozhodnout, že půjdou pěšky, neboť se chtěl projít noční Moskvou. Na­konec tak ruku v ruce kráčeli po mostě, ze kterého je nádherný výhled na nasvícený Kreml, symbol nejvyšší státní moci, ale i po celém světě známou dominantu hlavního města Ruska. Zde je ovšem pro­blém v tom, že verzi Durycké nemůže nikdo potvrdit ani vyvrátit, neboť Boris Němcov zemřel. A tak si řada novinářů začala klást otázku, zda třeba vrah či jeho pomocníci nezraněnou Duryckou ne­pod­vedli. Zda třeba nedovedla Němcova na místo s někým sjednané schůzky. Aby tak oba, Anna Durycká i Boris Němcov, ve skuteč­nosti byli ve správný čas na tom správném místě.

Řada opozičních politiků po vraždě Borise Němcova v diskusích o motivu tohoto kriminálního činu upozorňovala na zprávu o zapojení ruské armády do bojů na Ukrajině, kterou se před svou smrtí chystal Němcov publikovat. Lidé z Němcovova okolí tuto zprávu považují (stejně jako ukrajinský prezident Petro Porošenko) za jednoznačný motiv vraždy Borise Němcova. Naproti tomu například Vitalij Jaroševskij, zástupce šéfredaktora ruského opozič­ního deníku Novaja Gazeta prohlásil, že tak jako nevěří „muslimské verzi“, nevěří ani tomu, že Němcovova zpráva o bojích na Ukrajině by mohla být pro Kreml extrémně nebezpečná. Tedy jak Jaroševskij říká: "Tím ne­mohl podle mne znepokojovat státní moc. To, co Němcov zveřejnil, nebo se chystal zveřejnit, myslím už většinou jinde vyšlo. Něco jsme publikovali i v našich novinách. Nedomnívám se proto, že tohle je příčina jeho smrti. Ano, chtěl jet do Ivanova, kde žijí příbuzní sedmnácti výsadkářů, padlých na Ukrajině. Ale to nepředstavovalo pro režim vážnou hrozbu.“

Každému, kdo v posledních několika měsících sledoval ruské sdělovací prostředky, nezbývá než s Vitalijem Jaroševským souhlasit. Podobně tomu bylo i s Němcovovou kritikou zimních olympij­ských her v Soči, když v květnu 2013 s kolegou Leonidem Martynjukem zveřejnil zprávu o vý­stavbě olympijského centra. Svoji studii nazvali Zimní olympiáda v subtropech. Černomořské leto­visko Soči má totiž subtropické klima a na absurdnost nápadu uspořádat tu zimní hry upozorňovali ekologové i Putinovi oponenti od samého začátku, tedy ještě před tím, než s kritikou her vystoupil Boris Němcov. Průběh příprav na olympiádu kritizo­vala i mezinárodní organizace Human Rights Watch, která na stavbách objevila novodobé nevolníky. Boris Němcov pak upozorňoval na skuteč­nost, že všichni činovníci, kteří byli za přípravu olympiády od­povědní, patřili k okruhu prezidenta Vladimíra Putina. A právě zde viděl Němcov jednu z příčin, proč byly veškeré stavební práce předražené. Ovšem všechny zásadní informace k této kauze před tím, než svoji zprávu či studii Němcov vydal tiskem v několikatisícovém nákladu, již pub­likovali nejen zahraniční, ale i ruští novi­náři.

A ještě poznámka závěrem. Žádné hotové řešení v případě (prozatím) záhadné smrti Borise Něm­cova nemám. Což možná bude vadit těm, kdož jsou zvyklí, že za ně myslí novináři, předkládající jim jednoduchá, hotová řešení. To ale nebylo účelem tohoto článku. Tento článek nebyl publikován proto, aby myslel za vás. Ale proto, aby vás přivedl k zamyšlení.

Aktualizace dnes, v pondělí 16.3.2015, v 18.40 našeho času:

Bezpečnostní služba Ukrajiny (SBU) vydala dnes prohlášení, ve kterém se uvádí, že zneškodnila v Oděse dvě zločinecké skupiny, které v poslední době útočili na kanceláře politických sil a dobro­volnických hnutí v tomto městě. „Při vyšetřování série výbuchů bylo zadrženo několik místní oby­vatel, přeběhlíků z řad ukrajinské armády. V šetření je jejich účast na nejméně třech útocích v Oděse, kde také SBU objevil ukrytý sklad zbraní. Zadržení občané jsou důvodně podezřelí z organizování a páchání teroristických činů a výroby improvizovaných výbušných zaří­zení“, píše se v pondělním prohlášení SBU.