Evropa se bojí nervového plynu

26. 11. 2015 12:00:00
Necelý týden po teroristických útocích v Paříži francouzský premiér Manuel Valls ve francouzském parlamentu prohlásil: "Víme, že existuje hrozba chemických či biologických zbraní."

Následně pak vyzval poslance, aby prodloužili trvání výjimečného stavu, který bezprostředně po sérii atentátů z Černého pátku vyhlásil prezident François Hollande. Tero­risté útoky na civilní obyvatelstvo v Evropě, při kterém zaútočí radikální islamisté chemickými zbraněmi, žádná ze západních zpravodajských služeb v tuto chvíli nevylučuje. Neboť jak bylo již prokázáno, Islámský stát disponuje yperitem a sarinem. Plyn zvaný sarin, původně vyvinutý v roce 1938 v Německu, je jedním z plynů, které ochromují nervovou soustavu. Do těla proniká přes plíce, sliznice i kůží. Po zasažení orga­nismu přichází zúžení zornic, tlak v očích, zvýšená sekrece hlenu a slin, kašel, dušnost, nevolnost přecházející ve zvracení, při silnější dávce dochází ke křečím. Smrt nastává následkem obrny dý­chacích nervů, nebo zástavy srdce. Vzhledem k vysoké toxicitě (člověka o váze 70 kilogramů za­bije pouhých 5 miligramů sarinu) se tato látka používala v binární munici, kde granát má dva samostatné oddíly, obsahující isopropanol a methyldifluorofosfát, které spolu reagují za vniku sarinu a kyseliny fluoro­vodíkové.

I když Valné shromáždění OSN opakovaně odsoudilo všechny akce, které jsou v rozporu se zásadami a cíli Protokolu o zákazu užívat ve válce dusivých, otravných nebo podobných plynů, byl sarin opakovaně na Blízkém východě použit jak ve válečných konfliktech, tak proti civilistům. Sarin například v březnu 1988 použil Irák v Halabdži a okolních vsích při potlačení povstání Kurdů. V dubnu téhož roku byl sarin ve směsi s cyklosarinem a tabunem nejméně čtyřikrát nasazen ve válce Iráku s Íránem, když irácké síly dobývaly zpět poloostrov al-Fav. Dvakrát jej mimochodem k teroristickým útokům použila i japonská sekta Óm Šinrikjó (poprvé v noci z 27. na 28. června 1994 na několika místech v Macumotu, znovu pak 20. března 1995, kdy sarin sekta rozptýlila v pěti vlacích). V roce 2004 se džihádisté v Iráku pokusili použít binární chemický granát proti americké armádě, ale munice selhala a sarinu se vytvořilo jen malé množství. A přesto, že Valné shromáždění OSN opakovaně odsoudilo všechny akce, které jsou v rozporu s Ženevským protokolem, byl sarin v roce 2013 použit v Sýrii. Což vedlo k přípravám invaze do této země, kde měl být svržen Asadův režim.

Řada utajovaných informací, které investigativní novináři postupně zveřejňovali, odhalila průběh dramatických událostí z tehdejší doby. Dodnes se ale spekuluje o tom, jakou že roli v chystané invazi do Sýrie ve skutečnosti sehrál americký miliardář s maďarskými kořeny George Soros, který dříve volal po odstranění Saddáma Husajna a zavedení demokracie v Iráku. Svůj majetek Soros získal bur­zovními spekulacemi, kterými do úzkých dostal i zdánlivě neotřesitelnou britskou libru. Podle lidsko-právních organizací se má však vymykat vžité představě o finančním žralokovi, neboť drobky z jeho majetku dnes míří na charitu, slouží k podpoře lidských práv, nebo k fi­nancování projektů v zemích třetího světa. George Soros nejenže podporoval různé „duhové revoluce“, ale podporoval i chystanou Obamovu invazi do Sýrie, i když se o tom v důsledku politické korektnosti v mainstreamových médiích jaksi nesluší hovořit.

Pozornosti našich hlavních sdělovacích prostředků dosud uniká skutečnost, že Sorosem sponzo­rovaná Human Rights Watch označila za pravděpodobného viníka útoku chemic­kými zbraněmi na damašském předměstí Ghúta v roce 2013 syrskou vládu. A právě takovouto podmínku si ame­rický prezident Obama pro zahájení invaze do Syrské arabské republiky stanovil. Přípravou útoku byl pověřen náčelník spoje­ného štábu Martin Dempsey. Ten ale útok z vojenského hlediska považoval za „zásadní omyl“ a se svým názorem, že konflikt může „skončit bez vítěze“, se netajil ani před zahraničním výbo­rem Senátu. Vzorky z Ghúty a jejich rozbor ho přiměly Obamu varovat, že ponese odpovědnost za „akt bezdůvodné agrese“. Nakonec tedy prezident Obama 31. srpna 2013 v Růžové zahradě Bílého domu oznámil, že útok odkládá, dokud o něm neproběhne hlasování v Kongresu. Situaci ale zásadně změnil ruský návrh mezinárodní kontroly nad syrskými chemickými zbraněmi, přičemž syrský režim neprodleně oznámil, že na návrh přistupuje. Ruská diplomatická iniciativa následovala po improvizovaném výroku amerického ministra zahraničí Johna Kerryho, který v Londýně připustil, že by se Sýrie mohla úderům vyhnout, pokud by dobrovolně mezinárodní komisi odevzdala všechny své chemické zbraně. V červenci 2014 pak Američané zahájili neutrali­zaci syrského sarinu a yperitu. Nejprve zneškodnili 581,5 tuny látek potřebných pro výrobu sarinu a následně 19,8 tuny prekurzoru yperitu. V pondělí 18. srpna 2014 pak svět obletěla zpráva, že podle vyjádření Pentagonu i prezidenta Baracka Obamy labo­ratorní technici na speciálně vybavené americké lodi Cape Ray v mezinárodních vodách Středo­zemního moře hydrolýzou zneškodnili nejnebezpečnější syrské chemické zbraně.

Jak se nakonec ukázalo, na damašském předměstí Ghúta, kde bylo roku 2013 zabito podle růz­ných zdrojů 300 až 1700 osob, sarinem vládní síly na „umírněné vzbou­řence“ neudeřily. To signa­lizovala už pár dní po chemickém útoku i americká armádní laboratoř Porton Down ve Wiltshire. Také britská špionáž získala vzorek sarinu nasaze­ného 21. srpna a rozbor prokázal, že plyn šar­žím, známým z chemického arzenálu syrské armády, neodpovídá. Zjištění bylo obratem postou­peno členům štábu vojenských složek Spojených států. Převážilo tak mínění velení armády, že útok na Sýrii nejenže postrádá oprávnění, ale může také vést k širší válce v tomto regionu s katastrofálními důsledky. A jak se o tom později přesvěd­čili novináři, přísně tajné pětistránkové memorandum pro Davida Shedda, zástupce šéfa armádní rozvědky Defence Intelligence Agency (DIA) dokládalo, že zařízením na výrobu sarinu v Sýrii dis­ponuje Fronta an-Nusrá. Memo­randum z 20. června také zmiňovalo, že „zprostředkovatelé v Turecku a Saúdské Arábii shánějí in­gredience sarinu ve velkém, po desítkách kilogramů, pro plánovanou velkovýrobu v Sýrii“. A po tom, co investikativní novináři zveřejnili řadu dalších původně utajova­ných informací, bylo už kaž­dému jasné, že chemické zbraně, které v Sýrii používají islamisté, nepocházejí ze skladů syr­ské armády.

Poslední vývoj situace v Syrské arabské republice, kde se do bojů s islamisty, tedy kromě náletů na pozice Islámského státu i bombardováním Fronty an-Nusrá, zapojilo letectvo Ruské federace, ale i vývoj na meziná­rodní politické scéně, kdy stále více vrcholných politiků přestává trvat na okamžitém odchodu Ba­šára Asada, zjevně deprimuje amerického prezidenta Baracka Obamu. Mnohé nasvědčuje tomu, že i francouzský prezident Hollande, pod vlivem teroristických útoků a vnitřních politických zájmů, odkládá odchod Bašára Asada, který by podle nejnovějších plánů francouzské vlády měl být základem pro řešení syrské krize. Navíc Rusko mezi své nepřátele řadí Muslimské bratrstvo, které je jedním z největších is­lámských hnutí se znaky fundamentalismu a Rusko, stejně jako Izrael, jej považuje za te­roristickou organizaci. Přičemž v arabském světě Muslimské bra­trstvo za teroristickou organi­zaci neprohlá­sila jen Sýrie, ale i Spojené arabské emiráty. Muslimské bratrstvo v Sýrii je propojeno s ozbrojenými jednotkami tzv. Svobodné syrské armády, které se účastní bojů proti Asadovu režimu a dosud se těší podpoře Spojených států. A málo kdo si uvědomuje, že záběry mrt­vého ruského pilota, kolující v těchto dnech po internetu, zveřejnila právě bri­gáda 1. pobřežní divize Syrské svobodné armády, tedy Free Syrian Army (FSA), která je součástí širší koalice zvané Džaíš al-Fatah, označované za "umírněné vzbouřence", které podporuje a vyzbrojuje koalice, do které je zapojena vedle Turecka i Saúdská Arábie. A v hledáčku sdělovacích prostředků se náhle ocitnuvší Turkmeni, bojující v řadách Syrské svobodné armády, mají ve skutečnosti vazbu na Frontu an-Nusrá, al-Káidu a Ahrár aš-Šám, jak píše i server BBC.

Také v Egyptě bylo v roce 2013 novou vládou Muslimské bratrstvo zakázáno a označeno za teroristickou organizaci, kterou je třeba eliminovat. Bývalý prezident Muhammad Mursí, který byl po egyptské revoluci zvolen do prezidentského úřadu za Muslimské bratrstvo, byl po vojenském převratu uvězněn a souzen v několika kauzách. V červnu 2013 totiž Egypt zachvátily masové demonstrace, kterých se podle odhadů účastnilo až 14 milionů lidí, volajících po rezignaci Mursího. Dne 4. července 2013 pak provedla egyptská armáda pod velením velitele ozbrojených sil Abda al-Fattáha as-Sísího vojenský převrat a Mursího sesadila. Organizace Muslimské bratrstvo byla zakázána a mnoho jejích členů bylo postaveno před soud. To se ovšem nelíbilo americkému prezidentovi Baracku Obamovi, který v loňském roce v důsledku těchto událostí zastavil vojenskou pomoc Egyptu. Nelze se pak divit tomu, že egyptská vláda na jaře letošního roku po­depsala s Ruskou federací protokol o vojenské spolupráci obou zemí.

Jak o tom již informovala BBC, odtajnila 29. října 2015 Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW) zprávu, ve které potvrdila použití yperitu v bojích o město Marea na severu Sýrie v srpnu toho roku. Or­ganizace však neuvedla, kdo tuto látku, označovanou podle charakteristického zápachu jako hoř­čičný plyn, nasadil: „Zjistili jsme fakta, ale neurčili jsme, kdo je odpovědný.“ Podle diplomatických zdrojů byl yperit použit při střetech Islámského státu s další vzbouřeneckou skupinou, jak napsala agentura Reuters. Vzbouřenci prohlašovali, že granáty byly vypáleny z vesnice, kterou ovládal Islámský stát. Lékaři bez hranic uvedli, že 21. srpna ošetřili čtyřčlennou syrskou ro­dinu, která měla po útoku minometnými granáty dýchací potíže a svědění kůže, po kterém se jim na těle objevily puchýře. Právě to je typický projev yperitu, který patří mezi zpuchýřující bojové látky.

Ovšem zástupce Spojených států Rafael Foley na mimořádném zasedání výkonnou radu OPCW důrazně upozorňoval na to, že všechny chemické zbraně v Sýrii měly být zlikvidovány před dvěma roky. Z čehož se také podle agentury Reuters nerozpakoval vyvodit, že chemické zbraně dál využívá režim Bašára Asada. „Smutnou realitou je, že se použití chemických zbraní v syrské občanské válce stává rutinou,“ uvedl na zasedání výkonné rady. „Není větší nebezpečí než jejich pokračující používání s cílem zraňovat a zabíjet syrský lid,“ dodal k tomu Foley. S tímto výrokem nelze než souhlasit. Jenže při svých spekulacích o zásobách chemických zbraní ve skladech syrské armády Foley jaksi „opomenul“ zmínit podstatné zprávy přímo z amerických zdrojů. V srpnu 2015 list The Wall Street Journal totiž s odvoláním na vysoce postaveného amerického činitele uvedl, že radikálové z organizace Islámský stát, působící v Iráku a Sýrii, při jednom z útoků proti iráckým Kurdům opět nasadili zakázané chemické zbraně. "Máme důvěryhodné informace, že látkou užitou při útoku byl yperit," řekl deníku zmíněný nejmenovaný činitel. Mluvčí Národní bezpečnostní rady USA k tomu prohlásil, že Bílý dům „informace prověřuje a bere je velmi vážně“, ačkoliv je yperit považován za „zastaralou“ zbraň, neboť „k usmrcení nepřítele je nutné nasadit látku ve velkém množství“, jak prohlásil zástupce Pentagonu v CBS News. Nicméně podle zástupce Pentagonu Islámský stát „opakovaně ukázal, že se nezastaví před ničím“.

O nasazení neznámé chemické látky islamisty zhruba 60 kilometrů jihozápadně od města Irbil (Arbíl), hlavního města autonomní oblasti irácký Kurdistán, hovořilo v srpnu 2015 i německé ministerstvo obrany. Podle něj mělo potíže s dýcháním šest desítek kurdských bojovníků. Němci však nespecifikovali, o jaký plyn se mělo jednat, i když „potíže s dýcháním“ podle některých novinářů nasvědčují tomu, že zde byl použit chlor. Americké tajné služby v minulosti již několikrát informovaly o nasazení plynného chloru v Iráku a Sýrii, ten ale dosud není na seznamu nedovolených látek. Přitom chlor ve válečných konfliktech už mnohokrát mrzačil a zabíjel. Poprvé byl použit v dubnu 1915, kdy stála proti sobě u belgického města Ypry (franzousky Ypres, vlámsky Ieper) německá armáda a spojenecké jednotky složené z kanadských, britských a francouzských jednotek. Nad německými zákopy se objevil obrovský žlutozelený mrak, větrem unášený k britským liniím, který zasáhl i francouzské jednotky. Chlor měl za následek silné poškození zraku a dýchacích orgánů, postižení často oslepli, trpěli záchvaty kašle a měly problémy s dýcháním.

Obě strany pak v boji užívaly chlor i bezbarvý, mnohem účinnější fosgen, nazývaný též oxychlorid uhličitý. Brzy byl zaveden i ochranný prostředek, počátkem roku 1916 byl už každý voják v zákopech vybaven jednoduchou plynovou maskou. Německá císařská armáda však poblíž Ypres použila 22. dubna roku 1917 bojový plyn, před kterým vojáky ani maska neochránila. Podle tradova­ného svědectví německého vojáka, který prvně obsluhoval bomby s plynem, se začalo ze zasažených nepřátelských zá­kopů ozývat kvílení, řev a střelba. Pak už jen ojedinělé sténání a nakonec přišlo hrobové ti­cho. Takové ticho, jaké na frontě ještě nezažil. Zprvu se zde užitému organickému sulfidu dostalo názvu hořčičný plyn. Ten vymysleli Britové, protože plyn zapáchal jako hořčice nebo česnek. Jméno yperit mu pak dali Francouzi podle města, u kterého byl poprvé použit, tedy podle Ypres. Za para­dox je dnes označován fakt, že žádná z mocností proti užívání chemických zbraní v té době nepro­testovala, ale naopak je svorně využívaly. A tak chemická válka pokračo­vala až do roku 1918. Odborníci odhadují, že chemickými zbraněmi bylo v letech 1915-1918 za­saženo 1 297 000 lidí, z toho 91 200 jich na účinky bojových plynů zemřelo. Chemické zbraně byly zaká­zány až Pro­tokolem o zákazu užívat ve válce dusivých, otravných nebo podobných plynů a bakte­riologických prostředků, podepsaným zástupci mocností v Ženevě 17. června 1925. Ženevský protokol však ještě ne­zavazoval signatářské státy k tomu, aby tyto zbraně nevyráběly, neskladovaly a netransportovaly. Proto také mohl být sarin, ochromující nervovou soustavu, legálně vyvinut v roce 1938 v Německu. Aspekty naklá­dání s tě­mito zbraněmi řešily až pozdější mezinárodní úmluvy.

Dnes, kdy se z Iráku a Sýrie začali do evropských států (ale i Ameriky a Ruska) vracet mladí mus­limové, kteří bojovali v řadách džihádistů z Islámského státu, teroristický útok sa­rinem (podobný útokům japonské sekty Óm Šinrikjó), kterým prokazatelně disponuje Islámský stát, nelze vyloučit. A nejde ani tak o to, že by si mohli tyto chemické zbraně ze zemí Blízkého východu islamisté přivážet, jako spíše o to, že mezi navrátilci z IS se spolu s výrobci bomb a nástražných zařízení mohou objevit i ti, co smrtící chemické zbraně dokážou vyrobit. Ne každý muslim s džihádisty vymytým mozkem je hloupý. To je zcestná, i když mezi laickou veřejností obecně rozšířená představa. Tak jako dokážou islamisté využívat všechny nejmodernější informační technologie a on-line prostředí, umož­ňující jim spolupráci a předávání informací, dokážou využít i svých znalostí a vědomostí, které zís­kávali na evropských a amerických vysokých školách, leckdy i ve vědeckých laboratořích. Neboť náboženský fanatismus nijak nesou­visí s dosaženou úrovní vzdělání, nýbrž s tou kterou vírou. A tak pod vlivem radikálních duchovních mohou zvrácené ideologii Islámského státu nakonec podléhat i muslimové inteligentní, sečtělí a vzdělaní.

Což si po nejnovějších teroristických útocích konečně všechny státy ohrožované džihá­disty uvě­domují a přistoupily k zavírání mešit, v nichž radikální duchovní šíří nenávistný islamismus. I když se o tom u nás dnes moc nemluví, ve Francii byl už v roce 2004 přijat zákon o zákazu ostentativ­ních náboženských symbolů ve veřejných školách. Týká se všech náboženství, ale Francouzi dobře vědí, že je zaměřen především proti nošení muslimských šátků. Francouzská škola nehlásá ateismus, ale náboženskou neutralitu, kterou zastáváme i u nás. To znamená, že všechna nábo­ženství jsou na stejné rovině a ve škole by se tak neměl nikdo kvůli svému vyznání odlišovat. Další zákon byl přijat v roce 2010 a zakazuje integrální zahalování na veřejnosti, za který se postavil i Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. Na základě této normy je skutečně možné využít určité represivní postupy vůči ženám, které vstupují do veřejné dopravy, do koncertních sálů, do banky, nebo do budov státních institucí zcela zahaleny (podobné nařízení letos vešlo v platnost i ve Švýcarsku). Otázkou tedy zůstává, jaké zákony Francie po Černém pátku z třináctého listopadu v souvislosti s bezpečnostními opatřeními ještě přijme. Neboť francouzský ministr vnitra Bernard Cazeneuve tento týden prohlásil, že vláda je ochotná udělat cokoli, aby zabránila „nenávistným kazatelům“ šířit jejich myšlenky.

Šéf německé kontrarozvědky Hans-Georg Maaßen během čtvrteční návštěvy Vídně novinářům sdělil, že „Německo a střední Evropa jsou v ohnisku zájmu Islámského státu”. Podle jeho vyjádření zhruba 70 až 80 procent migrantů putujících do Evropy jsou mladí muži ve věku od 16 do 35 let, převážně ze Sýrie a Iráku, kde přišli do styku s válkou. „Část z nich má bojovou zkušenost, někteří pak válčili za Islámský stát, a někteří mají příkaz k boji“, konstatoval v rozhovoru pro rakouskou agenturu APA šéf Spolkového úřadu pro ochranu ústavy (BfV) Hans-Georg Maaßen.

A tak nám nezbývá než doufat, že mezi nimi nejsou džihádisté, kteří kromě toho, že umí zacházet s kalašnikovem, by uměli zacházet i s chemickou aparaturou.

Autor: Karel Wágner | čtvrtek 26.11.2015 12:00 | karma článku: 24.04 | přečteno: 828x

Další články blogera

Karel Wágner

Je třeba utáhnout šrouby ?

Jak se v posledních dnech díky nejrůznějším článkům a rozhovorům z našich sdělovacích prostředků dozvídáme, na českých silnicích loni zemřelo 565 lidí, o 63 více než předloni.

12.1.2019 v 9:00 | Karma článku: 26.32 | Přečteno: 722 | Diskuse

Karel Wágner

Memento mori

Premiér Andrej Babiš v pondělním rozhovoru před novináři prohlásil, že nechce, aby se Česká republika připojila nejen k paktu o migraci, ale i k paktu o uprchlících.

19.12.2018 v 9:09 | Karma článku: 29.07 | Přečteno: 663 | Diskuse

Karel Wágner

Jak nám v Kosovu pravda s láskou zvítězily

Z našich sdělovacích prostředků se dozvídáme, že Kosovo bude mít pravidelnou armádu. A tak bych rád zopakoval povídání o Kosovu, které jsem zveřejnil ve čtvrtek 7.4.2016 na svém blogu.

14.12.2018 v 18:00 | Karma článku: 43.93 | Přečteno: 2926 | Diskuse

Karel Wágner

Začneme brát 4. dimenzi vážně?

Řada vědců dnes soudí, že čtvrtá prostorová dimenze by mohla být buď velká, a proto i patrná, nebo naopak malá, svinutá, pro nás nepozorovatelná.

24.11.2017 v 9:09 | Karma článku: 18.61 | Přečteno: 1355 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jana Karvaiová

Zamyšlení nad důvěrou

Dnešní zamyšlení bude o normálnosti (nenormálnosti) světa a důvěře. A kupodivu se dostanu i ke školství.

21.2.2019 v 19:20 | Karma článku: 10.43 | Přečteno: 142 | Diskuse

Jan Dvořák

Dobrou chuť, pokud víte, co jíte

Čas k dílu / čas k jídlu. Oba úkony by se neměly prolínat, vede to k neurózám. Stejně nebezpečné je také „dlabat“ u televize, to si pak člověk při obzvlášť dramatické zprávě může omylem vrazit vidličku do brýlí.

21.2.2019 v 18:59 | Karma článku: 9.83 | Přečteno: 199 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Me too a my

Je to přesně rok a půl, co se kampaň Me too objevila ve Spojených státech. Zatím neutichá a k nám se jí zatím naštěstí nedaří proniknout. Věřme, že to tak i zůstane

21.2.2019 v 17:36 | Karma článku: 32.42 | Přečteno: 834 | Diskuse

Jakub Kouřil

Pohřeb hudby

Žil byl král, který byl přísný a málokdy se usmál. Většinou se jen mračil a mračil. Královská tvář zrcadlila veliké starosti, které brázdily pod kůži, a zanechávaly za sebou ošklivé vrásky. Vladařovou láskou byla moc ...

21.2.2019 v 17:21 | Karma článku: 5.80 | Přečteno: 276 | Diskuse

Přemysl Čech

O tom, že z polských potravin strach nemám, ale..

Ale za negativní publicitu si mohou Poláci sami. Nejspíše je to tím, že tamní zemědělství je víc budováno na základech levnosti, než na základě kvality a to už od dob socializmu..

21.2.2019 v 17:03 | Karma článku: 16.41 | Přečteno: 413 | Diskuse
Počet článků 245 Celková karma 33.11 Průměrná čtenost 2858
příležitostný publicista
Moje knihy na iDNES.cz - Knihy.iDNES.cz

Najdete na iDNES.cz