Jak je to vlastně s těmi Kurdy ?
Jejich situaci vystihuje jedno z kurdských přísloví: „Naše minulost je smutná, naše současnost tragická. Naštěstí nemáme budoucnost.“ Co je zajímavé, Kurdové nemluví jedním společným jazykem, ale několika, i když všechny patří k jazykům iránským. Nejdůležitější z nich je kurmandží, kterým hovoří Kurdové v Turecku, Sýrii a Iráku, a sorání, kterým hovoří Kurdové v Iráku a Iránu. Původ svého náboženství pak mnoho dnešních Kurdů vidí v zoroastrismu, jenž zdůrazňuje rovnost obou pohlaví. Typickým projevem jednotlivých kultů je široká ochota a otevřenost zahrnout prvky ostatních náboženství. Kurdistán (území obývané Kurdy, nikoli však státní útvar), který nikdy netvořil jediný politický nebo administrativní celek, se rozkládá převážně v pohoří Zagros a Taurus a táhne se na jih do nížin v Mezopotámii a na sever až do stepí Anatólie.
Když hovoří syrští Kurdové o vlastním státě, mají zde na mysli region Rodžava (Rojava), někdy též nazývaný Západní Kurdistán, jenž leží na západ od řeky Tigris podél tureckých hranic. Kromě toho se ovšem nevzdávají myšlenky na budoucí sjednocení Západního Kurdistánu v Sýrii, Severního Kurdistánu v Turecku, Jižního Kurdistánu v Iráku a Východního Kurdistánu v Íránu. Všechny čtyři oblasti by se jednou měly spojit a vytvořit svébytný kurdský stát. Podstatného úspěchu v sebeurčení dosáhl autonomní irácký Kurdistán, s nímž sousedí syrský Kurdistán, kde žije většina ze dvou a čtvrt milionu syrských Kurdů. A kde v listopadu 2012 prvně ustavila Sjednocená demokratická strana (PYD) kurdskou samosprávu, zahrnující většinu politických stran a nevládních organizací, přičemž samostatnost Rojava získala v listopadu 2013 jako vyvrcholení zdejší revoluce (Rojava Revolution). Jednostranný krok PYD, která při vyhlášení autonomie ignorovala výhrady Kurdské národní rady, udělal čáru přes rozpočet iráckým Kurdům, kteří chystali celonárodní kongres, což vedlo k rozkolu mezi kurdskými stranami. Především však samospráva syrského Kurdistánu dala vzniknout vojenským jednotkám YPG, které zahrnují bojovníky z celého spektra obyvatel oblasti bez ohledu na jejich pohlaví, etnicitu nebo náboženství. Zatímco IS přibíjel křesťany na kříže a obchodoval s jezídskými ženami jako se sexuálními otrokyněmi, zástupce těchto menšin se podařilo v Rodžavě zahrnout do vojenských i administrativních struktur.
Rodžava se skládá ze tří enkláv osídlení u hranic s Tureckem (Afrín, Kóbání a Džazíra), hlavním městem je Kámišló (arabsky al-Kámišlí) v Džazíře. Je třeba zde podotknout, že pozornosti našich sdělovacích prostředků unikla skutečnost, že syrský Kurdistán 21. ledna 2014 v předvečer zahájení mírových rozhovorů v Ženevě vyhlásil svoji úplnou nezávislost, tedy prohlásil se za samostatný stát. Jenže problém byl v tom, že na rozdíl od iráckých Kurdů autonomii či samostatnost syrských Kurdů neuznává syrský režim, ani mezinárodní společenství. Asadova armáda sice na syrské Kurdy nijak dnes neútočí, protože brání pronikání islamistů z Turecka a bojují s džihádisty, ale samostatnost Kurdů syrská vláda odmítá. Na ženevských mírových jednáních se pak Spojené státy postavily za jednotnou Sýrii a nevraživě nahlížely i na samu kurdskou delegaci, která zde pro nezávislý syrský Kurdistán nenašla žádnou podporu či spojence. Navíc prezident iráckého Kurdistánu Masúd Barzání prohlásil, že syrskou Rojavu po vyhlášení její nezávislosti neuzná a nebude s ní spolupracovat.
A tak syrští Kurdové začali hovořit o iráckém modelu, v němž jsou autonomní Kurdové součástí federálního státu, kde dostávají část státního rozpočtu a mají podíl na ropném bohatství. Představitelé syrského Kurdistánu prohlašují, že i oni mají v Rodžavě pod kontrolou velké zásoby ropy, díky nimž bude jejich region nejbohatší v celé zemi, přičemž poukazují na irácký Kurdistán, který také začínal od nuly a dnes vyváží ropu do Turecka a v zemi působí celá řada amerických společností. Nutno podotknout, že jako logická se jeví zde možnost, kdy pravidelná syrská armáda, která s Kurdy nebojuje, ale naopak je dnes považuje za spojence v boji s džihádisty z Fronty an-Nusrá a Islámského státu, jako velkoodběratel pohonných hmot nakupovala kurdské ropné produkty. Jinak řečeno, pokud by se nedostávalo Asadovu režimu pohonných hmot, vůbec to neznamená, že by musel kvůli tomu obchodovat s Islámským státem, jak začal v těchto dnech tvrdit turecký prezident Erdogan, neboť surovou ropu či ropné produkty si může v případě nedostatku syrská vláda zcela jednoduše koupit od Kurdů.
Ale zpátky k tématu. Iráckým Kurdistánem je nazývána autonomní oblast Kurdů v severovýchodním Iráku, kterou tvoří guvernátory Halabdža, Sulajmáníja, Dahúk a Erbil, což je také hlavní město iráckého Kurdistánu s vlastní vládou, vlastní vlajkou a vlastními vstupními vízy. Jde o bohatý region, prosperující především díky ložiskům ropy a zdrojům vody, kde žije zhruba 20 % populace Iráku. Oficiálním vládním orgánem kurdského regionu na severu Iráku, nazývaného irácký Kurdistán, nebo také Jižní Kurdistán, je Regionální vláda Kurdistánu, v originálním znění Hikumetî Heremî Kurdistan (HHK) v angličtině Kurdistan Regional Government (KRG). V iráckém Kurdistánu má moc v rukou Kurdská demokratická strana (PDK) prezidenta Masúda Barzáního. Proto také irácký Kurdistán z pestrého spektra kurdských stran v Sýrii podporuje syrskou odnož Barzáního strany zvanou Kurdská demokratická strana Sýrie (PDK-S).
Vztahy mezi iráckým Kurdistánem a syrskými Kurdy nebyly v posledních letech zrovna nejlepší z mnoha příčin, především však kvůli politické roztříštěnosti syrských Kurdů. Situace se značně zkomplikovala po vypuknutí syrské občanské války v roce 2011. Syrským Kurdům se podařilo sice stoupence Asadova režimu a později i nejrůznější džihádisty z většiny území syrského Kurdistánu vyhnat, ale jednotící silou schopnou syrský Kurdistán před Asadovou diktaturou i džihádisty ubránit se ukázala být od ostatních kurdských stran poněkud odtržená a Asadovým režimem nejvíce pronásledovaná Strana demokratické jednoty (PYD). Tedy strana, jež sama sebe považuje za sestru (odnož) strany Kurdské strany pracujících (PKK) z tureckého Kurdistánu, kterou nejen Turecko, ale na jeho popud i EU spolu s USA označovaly za teroristickou organizaci. Strana kurdských pracujících PKK (Partiya Karkeren Kurdistan) má své kořeny v Turecku a k jejím hlavním cílům patří boj za vytvoření kurdského státu na Kurdy obývané části území dnešního Turecka.
Ozbrojené křídlo Sjednocené demokratické strany (PYD), působící v syrském Kurdistánu, tvoří Lidové obranné jednotky YPG (Yekîneyen Parastina Gel?), u nás často ve sdělovacích prostředcích zmiňované. Při bojích s islamisty pak s YPG spolupracují ještě syrsko-křesťanské milice Sutóró (Ochrana). Největší popularity u nás dosahují Jednotky ochrany žen (YPJ), jejíž členky se účastní regulérních bitev proti Islámskému státu (40 % ze všech kurdských bojovníků jsou ženy). K čemuž přispěla návštěvou Prahy jedna z velitelek kurdských ženských jednotek Nesrin Abdullahová, poskytující našim novinářům rozhovory. Ta se na neformálních setkáních zmínila i o tom, že se v červnu 2014 zástupci YPG sešli s delegací nevládní organizace Geneva Call, kdy se zavázali k dodržování Ženevských konvencí a odmítli používání sexuálního násilí, protipěchotních min a rekrutování osob mladších osmnácti let. Vzápětí ve svých řadách YPG identifikovaly 128 ozbrojenců, kterým nebylo ještě osmnáct, a poslaly je zpátky do škol.
Navzdory jejich dosud komplikovaným vztahům bylo mezi čelními představiteli syrského a iráckého Kurdistánu podle zahraničních diplomatů v září letošního roku dosaženo významné dohody. Na začátku srpna 2015 totiž začala turecká „protiteroristická" operace, kdy po několika symbolických náletech na pozice Islámského státu naplno propukla mohutná letecká kampaň (a to i na území iráckého Kurdistánu) proti kurdským jednotkám, které představují jednu z nejdůležitějších sil bojujících s Islámským státem. Turecko tím podle celé řady analytiků (a podle syrských Kurdů) zcela nepokrytě deklarovalo svoji neochotu bojovat po boku mezinárodní komunity proti Islámskému státu. Nejdůležitější reakcí mezinárodní koalice vedené Spojenými státy pak bylo nedávné jednání (15. září 2015) v Erbilu, hlavním městě iráckého Kurdistánu, kde se prezident Masúd Barzání oficiálně sešel se Salihem Muslimem coby zástupcem Strany demokratické jednoty PYD (pod kterou spadají jednotky YPG) a Brettem McGurkem, velvyslancem USA v mezinárodní koalici proti Islámskému státu. Na základě zde uzavřené dohody Spojené státy začaly vojensky podporovat YPG (včetně ženských milic YPJ) jak přímou leteckou podporou, tak i dodávkami vojenského materiálu. Dále pak díky uzavřené dohodě začínají v Sýrii působit pešmergové cvičení a vyzbrojení na území Iráku (v první fázi 5 000 mužů), přičemž v Sýrii budou podléhat výhradně kurdskému velení Lidových obranných jednotek YPG.
Ovšem v kontextu oficiální společné koordinace, tedy na setkání ustaveného „jednotného operačního centra“ při zastoupení mezinárodní koalice (USA), PYD (Sýrie) a HHK (Irák), se zdá být zcela nesmyslné turecké tvrzení, že Strana demokratické jednoty PYD a Lidové obranné jednotky YPG představují teroristické organizace. A pokud pouhých 17 vteřin narušení vzdušného prostoru ve výběžku jeho území stačilo Turecku k tomu, aby sestřelilo neozbrojený ruský bombardér po jeho náletu na džihádisty v Sýrii, je s podivem, že své vojsko v podobě tankových útvarů a další obrněné techniky vyslalo Turecko minulý týden na území jiného státu (Iráku) bez mandátu OSN, ale i bez souhlasu vlády tohoto státu, pod chatrnou zástěrkou „výcviku zdejších bojovníků“.
A tak nezbývá než závěrem zopakovat Severoatlantickou aliancí dosud mezinárodnímu společenství nezodpovězenou otázku: jaká je skutečná míra tiché či otevřené podpory Turecka, coby řádného člena NATO, džihádistům z Fronty an-Nusrá a Islámského státu, v Sýrii bojujícím proti Kurdům?
Kurdské ženy se účastní regulérních bitev proti Islámskému státu. Zdroj: facebook.com
Karel Wágner
Záhady z České televize
Povinnost platit televizní poplatek mají u nás všechny domácnosti i firmy vlastnící televizní přijímač.
Karel Wágner
Sabotáž výroby elektromobilů
V úterý 5. března ráno žhářský útok na stožár s elektrickým vedením ochromil továrnu automobilky Tesla v Grünheide.
Karel Wágner
Jak předcházet jaderné havárii
„Pouze budoucnost může rozhodnout, zda jsme vybrali právě tu jedinou správnou cestu a nalezli to nejlepší řešení našich problémů.“ Albert Einstein.
Karel Wágner
Jak chudí platí na bohaté
Zelená dohoda pro Evropu, jinak též Green Deal, jako soubor politických iniciativ, má podporovat přeměnu EU na spravedlivou a prosperující společnost.
Karel Wágner
Jak nám to Číňané nandali
Tedy hlavně propagátorům elektromobility, kterých je u nás už tolik, že to až vypadá, jako by elektromobil patřil do každé rodiny.
Karel Wágner
Apoštolové elektromobility
Je značný rozdíl mezi obyčejnými uživateli elektromobilů a propagátory elektromobility, co začali u nás, jak se říká, tlačit na pilu.
Karel Wágner
Největší zabiják elektromobilů
Baterie elektromobilů se mohou rychleji vybíjet při vysokých letních teplotách, ale ty způsobí mnohem menší zkrácení dojezdu, než jaké způsobují mrazy.
Karel Wágner
Vodík - revoluce za dveřmi
Význam vodíku pro Evropu vzrůstá, přičemž do konce roku 2030 si EU klade za cíl dovézt tohoto plynu, v náležitě zelené verzi, nejméně 10 milionů tun.
Karel Wágner
Šábes a prolitá krev
I u nás nejrůznější aktivisté stále hlasitěji protestují proti potírání teroristů v Pásmu Gazy izraelskou armádou.
Karel Wágner
Jak nás školí novináři
Při narůstajících počtech civilních obětí v Pásmu Gazy se novináři zpravidla vyhýbají srovnání současného boje o Gazu s bojem o irácký Mosul, i když tu najdeme mnoho styčných bodů.
Karel Wágner
Palestina versus Izrael
Štědrý den je za námi. Ale ještě nás čeká období Tří králů, co bývalo na lidové zvyky a tradice bohaté.
Karel Wágner
Vánoční čas a děti z Gazy
Rada bezpečnosti OSN v pátek po několika odkladech schválila rezoluci ke konfliktu mezi Izraelem a palestinským hnutím Hamás.
Karel Wágner
O hrozbách genocidy
A to od řeky k moři, přesněji od řeky Jordán po Středozemní moře. Tedy na území, zahrnujícím dnešní Stát Izrael i Pásmo Gazy.
Karel Wágner
O čem šéf OSN mlčí
Dnes něco o palestinskými Araby obývané enklávě, kde jak se ukázalo, je zlo zakořeněno hlouběji než jinde.
Karel Wágner
Hrátky s čertem
Je tomu už drahně let, co jsem publikoval jeden ze svých prvních literárních pokusů. A dnes se naskytla příležitost starý příběh oprášit.
Karel Wágner
Džihádisté z Pásma Gazy
Hamás v roce 1987 nevznikal jako teroristická organizace, ale jako lidové Hnutí islámského odporu (Harakat al-Muqawama al-Islamíja).
Karel Wágner
OSN viní Izrael ze smrti svých zaměstnanců
Představitelé OSN v neděli 5. listopadu oznámili, že za měsíc bojů na palestinském území zahynulo deset procent z celkového počtu pracovníků, od vzniku OSN pozabíjených.
Karel Wágner
Největší africký stát se chystá válčit
Během posledního měsíce davy Alžířanů demonstrovaly na podporu Palestinců, bojujících v Gaze. To jim však nejspíše bylo málo.
Karel Wágner
Umírání dětí v Gaze
Podle organizace Save the Children počet mrtvých dětí ve válce mezi Izraelem a Hamásem převýšil dosavadní celoroční průměr ve válečných konfliktech zabitých dětí.
Karel Wágner
Pozemní invaze byla zahájena
Valné shromáždění OSN v pátek (27. října 2023) přijalo rezoluci vyzývající k humanitárnímu příměří ve válce mezi radikálním palestinským hnutím Hamás a Izraelem.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |