Nahrál kameraman svoji levitaci ?

30. 06. 2016 9:09:09
Došlo k tomu letos v únoru v australském Townsville. Nejenže zde kameraman zazname­nal jev, který je označován za spontánní levitaci člověka, ale i celou řadu jiných podivných úkazů či jevů.

Jedny z prvních autentických snímků člověka vznášejícího se bez opory ve vzduchu pořídil skandi­náv­ský fotograf Sven Türck, jenž ve svém studiu v Kodani při experimentálních seancích fotogra­foval samovolně se pohybující a vznášející se ob­jekty. Dokumentární záběry tako­výchto jevů Türck poři­zoval z různých úhlů pro­střednictvím několika dálkově ovládaných fotoaparátů, umístěných v ro­zích místnosti. V roce 1945 pak vydává knihu na­zva­nou Jeg var dus med anderne, doplněnou o fo­togra­fie, jejichž auten­tič­nost potvrdili nejrůznější badatelé, právníci a lé­kaři z řad očitých svědků jím zdo­kumentova­ných jevů. Všechny nadčasové fo­tografie, které byly po­ří­zeny v Türckově studiu a v jeho knize pu­blikované, včetně levitace stolu a v prostoru se vznášejícího člověka, byly tehdy na žá­dost akade­miků podro­beny pečlivému rozboru celkem pěti ex­pertů, mezi nimiž nechy­běl ředitel Dánské foto­grafické školy Theodore An­dresen. Uznávaní odborníci měli pří­stup k negativům a na zá­kladě provedených ana­lýz dospěli k závěru, že k mani­pulacím s negativy, ani dodateč­ným úpra­vám foto­grafií ne­došlo. Tyto fotografie, pořízené v dobách, kdy ještě neexis­tovaly digitální technolo­gie, žádné grafické po­čítačové programy, ba ani samotné počítače, však vědecká obec považuje za nevěro­hodné.

Australské Townsville je největším městem severního Queenslandu. Shluky zdejších domů jsou značně jednotvárné, jsou to především patrové dřevěné stavby, staré něco málo přes sto let. Zde žije i profesionální fotograf Ken Goldstein s rodinou. Ten ve svém bydlišti již zhruba čtyři roky digitálními kamerami zaznamenává neobvyklé úkazy či jevy, které on sám, po tom co jeho videa zástupci vě­decké obce označili za pouhé triky a nemá tak pro úkazy jiný výklad, považuje za projev hlomozícího ducha, respek­tive za fenomén zvaný Poltergeist.

Což byl také jeden z důvodů, proč kompilace jeho audi­ovizuálních na­hrávek z února 2016 na inter­netu znovu vyvolala diskusi. Neboť v této kompilaci Ken Goldstein rozebírá kromě jiných neuvěřitel­ných událostí i záznam jeho vlastní le­vitace. Jde o krátkou reportáž z chodby domu, kam se autor vi­dea vydal pátrat po zdroji znepokojivých zvuků, ozývajících se ve stěnách. Tedy je zde vidět nasta­vení scény, a protože nejsou na videu střihy, je z pořízených záběrů zřejmé, že na chodbě nestály žádné štafle či schůdky, po kterých by mohl kameraman vylézt ke stropu, ani zde nebyla ke stropu připevněna žádná kladka či jiné adekvátní zařízení. Navíc nešlo o svislý pohyb vzhůru v tíhovém poli, ale o pohyb v prostoru připomínající šikmý vrh vzhůru, jako by kameraman byl z podlahy nějakým způsobem katapul­tován. A že se Goldstein skutečně ocitl ve výšce (od 0:10 do 0:45), dokládá detail jeho ruky, opřené o strop:

https://www.youtube.com/watch?v=JtObdfNpAko

Z hlediska fyziky zde nelze opominout jeden významný fakt. Na nahrávce levitace z rozebíra­ného vi­dea v době, kdy se Goldstein má vznášet ve vzduchu, je evidentně na zvu­kové stopě (viz předešlý od­kaz na stopáži od 0:26 do 0:43) zaznamenán vliv rušivého signálu. Na dané lokalitě chybí data z potřebného měření (vědecká obec všechna Goldsteinova videa označuje za podvod a nehodlá se zaznamenanými jevy zabývat), tudíž o tom, které fyzikální vlivy z okolního pro­středí se v nahrávce projevují, se mů­žeme jen dohadovat.

Daleko markantnější rušení, než jaké bylo zaznamenáno u Goldsteinovy levitace, se v té době obje­vilo ­u jiného jevu. Zde odkaz na video z února 2016, na kterém Ken Goldstein ukazuje, jak se v dětském pokoji pohybovaly samovolně či spontánně dva plyšáci. Ze záběrů je dobře patrné uspo­řádání scény a je zde vidět jak ve chvíli, kdy Goldstein vchází do místnosti, ve které není přítomen žádný z obyvatel domu, se již plyšáci bez zjevných příčin pohybují. A když se pak s kamerou v ruce k ply­šovým hračkám přibližuje, na záznamu tohoto podivného jevu (od 0:15 do 1:08) se zcela evi­dentně začne proje­vovat rušení:

https://www.youtube.com/watch?v=CmvgPmXOumY

Podobně najdeme rušení na zvukové stopě záznamu pulsace šedých dvířek spížní skříňky, ke které docházelo v kuchyni jeho nového domu během letošního února opakovaně. Jedná se o záznam po­řízený 13. února 2016. Konkrétně se zde nejsilnější rušení projevuje (od 0:45 do 1:05) při otevře­ných dvířkách skříňky:

https://www.youtube.com/watch?v=1kygsugFvGU

Tedy při pořizování záběrů dosud neobjasněných úkazů či jevů byly v australském Town­sville často zaznamenávány rušivé vlivy prostředí. Jestliže byl záznam pořízen kamerou s digitálním zpracová­ním videosignálu, pak hovoříme o zdroji elektromagnetického rušení, tedy o interferenčním zdroji. Ten může být přírodní (přirozený), nebo umělý (technický). A jak se dočteme v odborné literatuře, interferenční zdroje lze členit podle časového průběhu rušivého signálu. Impulsní rušení má cha­rak­ter časové posloupnosti jednotlivých impulsů nebo přechodných jevů či dějů. Opakem je tzv. spojité rušení, které nemůže být považováno za posloupnost oddělených jevů a působí kontinu­álně (nepře­tržitě) na rušené zařízení. Průběh rušivých signálů však může být natolik rozličný, že posouzení toho, zda jde o spojité či nespojité (impulsní) rušení, nemusí být v praxi vůbec jednodu­ché.

Kompilace nahrávek z února letošního roku ale nepředstavuje první zaznamenanou levitaci samot­ného kamera­mana. Takovouto situaci měl prožít Ken Goldstein v předchozích letech již dvakrát. Tě­mito epizodami se tehdy žádný z jeho kritiků nezabýval a tak se o nich na internetu dosud nijak zvlášť nediskutovalo. S první epizodou je možné se obeznámit v kompilaci nahrávek z prosince 2012. Na jednom z autentic­kých záznamů po té, co se v ložnici začalo ozývat bouchání ze skříně, kterou se tehdy marně pokou­šel ote­vřít, ztrácí Ken Goldstein pevnou půdu pod nohama. Během jed­noho krátkého okamžiku stoupá s kamerou až ke stropu ložnice (od 6:30 do 7:30), odkud po chvilce prožité bezmoci spadne. Na­štěstí na postel:

https://www.youtube.com/watch?v=y7RXftXx_lY

Podobnou situaci Goldstein pak prožíval v září 2013, kdy se jedné noci, znepokojen podivným hlo­mozem, vydal na prohlídku obytných prostor starého domu, aby se v kuchyni, kde často docházelo ke všelijakým jevům, nad nimiž rozum obyvatel domu zůstával stát, náhle a nečekaně ocitl ve vzdu­chu. Tentokrát ho čekal tvrdší dopad, neboť spadl na podlahu. V tomto případě se jedná o konzis­tentní, tedy spojitý, nepřerušovaný záznam prohlídky obytných prostor, ze kterého je zřejmé, že na videu nedošlo k žád­ným střihům, nejde tu o kamerové triky a v místnosti nestály žádné štafle či schůdky, po kterých by snad kameraman mohl stoupat ke stropu (od 0:50 do 1:00). Celý prostor, tedy daná scéna, byl v průběhu podivné události zabírán kamerou:

https://www.youtube.com/watch?v=Q8TSBkpoHTY

O autenticitě Goldsteinova videa (ve smyslu dodatečných úprav záznamu) není třeba pochybovat. Své záznamy Ken Goldstein, jak se několikrát ukázalo, neu­pravuje a di­gitálních triků neužívá. A tak v rámci vědeckého skepticismu, při kterém neuvažujeme vliv něja­kých “hlomozících duchů“, ani fyzi­kům neznámé „paranormální“ síly, bude třeba hledat reálnější pří­činu jím pozorovaných jevů. Jinak řečeno, jestliže jsou videa Kena Goldsteina auten­tická, pak existují pouze dvě lo­gické možnosti vý­kladu jeho záznamů levitace. Buď jím natáčená událost vznikala díky kouzelnickým trikům, o nichž je třeba po­dat nezvratný důkaz, nebo prostřednictvím digi­tální kamery opravdu zaznamenal dosud exaktně ne­interpretovaný přírodní (fyzikální) jev, o jehož existenci akademická obec pochybuje.

Při porovnávání Goldsteinových klipů s původními pra­meny z 19. a začátku 20. století, v nichž ba­datelé popi­sují některé formy dosud neobjas­něného samo­volného pohybu včetně fenoménu zvaného poltergeist, jsem dospěl k závěru, že v případě australských audiovizuálních nahrávek nemusí jít o podvod. Nevylučuji tak možnost, že tu jde o přírodní úkazy či jevy, se kterými se lidé na pla­netě Zemi setká­vají sice výjimečně, ale už odnepa­měti. Každý, kdo se bude řídit zásadou Ad fontes (zpět ke zdrojům, pů­vodním pramenům) zjistí, že se řada přírodovědců na konci 19. a začátkem 20. století zabývala podobnými, zdánlivě nevysvětlitelnými jevy, přičemž většina z nich zastávala názor, že po­kud se neživé objekty hýbou, má do toho co mluvit fyzika. Tito badatelé se vesměs řídili anglickým příslovím The proof of the pudding is in eating (pudink zkoušíme tím, že ho jíme) a jevy, které se vy­mykají naší běžné zkušenosti, na vlastní oči pozorovali a jejich re­álnost potvrzovali. K čemuž anglický fyzik a astronom James Challis tehdy podotkl: "Zkrátka, dokladů je tolik a tak shodných, že buď je třeba přiznati fakta tak, jak se o nich podává zpráva, aneb je vůbec nutno zříci se možnosti potvr­zení fakt lidským svědectvím".

O něčem takovém u nás za minulého režimu nebylo radno mluvit, neboť sám velký Bedřich Engels, coby ikona marxismu-leninismu, ve svém rozsáhlém díle praví: "Je zde úplně jasná nejjistější cesta přírodo­vědy k mysticismu. Nikoli překypující theorie přírodní vědy, nýbrž nej­plytší empirie, která po­hrdá jakoukoli theorií, empirie nedůvěřující všemu myšlení. Není to apriorní nezbytnost, která doka­zuje existenci duchů, nýbrž zkušenost a pozorování pánů Wallace, Crookese a spol. Věříme-li spekt­ro­analytickým pozorováním pana Crookese, jež vedla k objevu kovu thallia nebo k hojným zoologic­kým objevům Wallacovým na Malajském souostroví, žádá se na nás, aby­chom stejně věřili spiritis­tic­kým zkušenostem a objevům těchto dvou badatelů.“ Zde však Engelsovi unikl zásadní fakt, že své články, věnované výsledkům výzkumu podivuhodných jevů, sir William Crookes nepublikoval v časopisech spiritistů, ale výhradně na stránkách renomovaného vědeckého časopisu Quarterly Journal of Science. Ovšem Bedřich En­gels, ba ani Karel Marx se ni­kdy k experimentům, pořádaným různými učenými společnostmi a různými nezávislými badateli ni­kdy nepřiblížili ani na krok, podobně jako onen německý lékař, neuznávající (stejně jako svého času Bedřich Engels) existenci hypnózy, jenž kdysi prohlašoval: "Neuvěřím v hypnotickou sugesci, leč že uvidím takový případ, a neuvidím nikdy takový případ, poněvadž se na takové expe­rimenty nikdy ne­podívám."

Ale i u nás ve vědeckém, recenzovaném časopise letos již vyšla stať, v níž se můžeme pře­svědčit o tom, že badatelé ke konci 19. století prokazovali pohyb těles, kterých se člověk nikterak nedotýkal. Všelijakými oponenty z obhajoby spiritismu podezíraný a dnes fundamentalisty pomlouvaný fyzik a chemik William Crookes, který sám na tomto poli experi­mentoval, přičemž o existenci levitace nepochy­boval, zde říká: „Skutečný pohyb těž­kých těles bez mechanického doteku byl vždy znovu a znovu dokázán.“

Více pak Československý časopis pro fyziku, svazek 66, 2/2016, str. 114 – 128.

Autor: Karel Wágner | čtvrtek 30.6.2016 9:09 | karma článku: 20.53 | přečteno: 1054x

Další články blogera

Karel Wágner

Je třeba utáhnout šrouby ?

Jak se v posledních dnech díky nejrůznějším článkům a rozhovorům z našich sdělovacích prostředků dozvídáme, na českých silnicích loni zemřelo 565 lidí, o 63 více než předloni.

12.1.2019 v 9:00 | Karma článku: 26.32 | Přečteno: 722 | Diskuse

Karel Wágner

Memento mori

Premiér Andrej Babiš v pondělním rozhovoru před novináři prohlásil, že nechce, aby se Česká republika připojila nejen k paktu o migraci, ale i k paktu o uprchlících.

19.12.2018 v 9:09 | Karma článku: 29.07 | Přečteno: 663 | Diskuse

Karel Wágner

Jak nám v Kosovu pravda s láskou zvítězily

Z našich sdělovacích prostředků se dozvídáme, že Kosovo bude mít pravidelnou armádu. A tak bych rád zopakoval povídání o Kosovu, které jsem zveřejnil ve čtvrtek 7.4.2016 na svém blogu.

14.12.2018 v 18:00 | Karma článku: 43.93 | Přečteno: 2926 | Diskuse

Karel Wágner

Začneme brát 4. dimenzi vážně?

Řada vědců dnes soudí, že čtvrtá prostorová dimenze by mohla být buď velká, a proto i patrná, nebo naopak malá, svinutá, pro nás nepozorovatelná.

24.11.2017 v 9:09 | Karma článku: 18.61 | Přečteno: 1355 | Diskuse

Další články z rubriky Věda

Jan Mestan

Něco málo k principu superpozice v geologii

Tento text věnuji vysvětlení tzv. principu superpozice v geologii. Následně provedu krátké zamyšlení nad tím, že geovědy mají významný problém s jeho uplatněním v praxi. Zejména pak v součinnosti s tzv. radiometrickým datováním.

21.2.2019 v 16:34 | Karma článku: 8.58 | Přečteno: 160 | Diskuse

Dana Tenzler

Je radioaktivita škodlivá? A proč vlastně… (1)

Může vás poškodit a může vás i vyléčit. Někdy vám také neuškodí - a když ano, tak ne všem stejně. Všichni se jí bojí. Velice často právem - a někdy neprávem. Tento (a následující blogy) se budou zabývat radioaktivitou.

21.2.2019 v 8:00 | Karma článku: 22.72 | Přečteno: 524 | Diskuse

Petr Bajnar

Freudovské přeřeknutí

Ačkoli jsem si svůj poslední článek v rubrice Věda „O lidské (ne)inteligenci“ pro kontrolu dvakrát četl, přesto jsem v něm napsal větu: "Ve zvířatech bude vidět jen zdroj výživných bílkovin a ne LIDSKOU bytost".

18.2.2019 v 16:50 | Karma článku: 12.83 | Přečteno: 465 | Diskuse

Dana Tenzler

Chemie v jezírku - tajuplné bublinky v ledu

Jak se dostanou do ledu bubliny a proč se objevují jen někdy? Na vině je chemie a biologie, která neodpočívá ani v zimě. (délka blogu 5 min.)

18.2.2019 v 8:00 | Karma článku: 18.01 | Přečteno: 327 | Diskuse

Jan Mestan

'Zapomenutý' článek H. G. Owena

V roce 1976 vyšel dlouhý text H. G. Owena, který jej publikoval v magazínu Philosophical Transactions of The Royal Society A Mathematical Physical and Engineering Sciences. Owen se v něm zabývá myšlenkou expandující Země.

17.2.2019 v 18:20 | Karma článku: 14.32 | Přečteno: 276 | Diskuse
Počet článků 245 Celková karma 33.11 Průměrná čtenost 2858
příležitostný publicista
Moje knihy na iDNES.cz - Knihy.iDNES.cz

Najdete na iDNES.cz