Můžeme pomáhat vědecké obci objasnit záhadné jevy ?

V posledních několika letech se znovu objevují ve sdělovacích prostředcích podivné jevy určité fyzi­kální, nebo chemické podstaty, které můžeme obecně označit za jevy anomální (tedy výjimečné, zcela neob­vyklé, vymykající se obecným pravidlům), mnohdy též spontánní (samovolné, bezdečné). Veřejnost nad nimi obyčejně žasne, případně nevěřícně kroutí hlavou, především se však postará o náležitý ohlas takovýchto článků a reportáží. Pokud však  některý z redaktorů či publicistů osloví vědeckou obec, aby se k tématu vyjá­dřila, setká se jen s hradbou mlčení, nebo s odmítnutím jevu, tedy popřením jeho existence (jde o pouhý podvod, o optické klamy, halucinace a tak podobě), v lepším případě vědec jen pokrčí rameny s tím, že tako­výto jev nebyl dosud popsán v odborné literatuře. Vědecká periodika jsou totiž u nás hlavním ukazatelem, ur­čujícím hodnotu vědecké práce. Pak tedy kterýkoli anomální jev, dosud pro vědu jako takovou neznámý, musí být popsán v některém z vědecky orientovaných periodik, aby ho vědci mohli akceptovat, nebo se k němu fundovaně vyjádřit.

Naskýtá se zde otázka, zda může laická veřejnost nějakým způsobem přispět k tomu, aby se některý z dosud vědou opomíjených "záhadných" jevů fyzikálního charakteru v odborném tisku objevil. Já osobně jsem přesvědčen o tom, že ano: jestliže v některém domě nebo bytě například znovu začnou zdán­livě bez příčin praskat či vybuchovat žárovky, dojde k nečekanému samovznícení, či zahořování nejrůzněj­ších před­mětů, ošacení či záclon, nebo se dokonce začne jaksi "sám od sebe" pohybovat na polici hrnek, ta­líř, hodiny a obrazy na zdech, nebo snad i nejrůznější nábytek, pak je třeba alespoň některé z těchto jevů řádně zdoku­mentovat. Ovšem základní podmínkou pozorovatele bude jeho objektivnost a nestrannost. Pozo­rovatel by tedy neměl být zapřísáhlým skeptikem, ani horlivým stoupencem tzv. nevědeckých nauk (např. spiritismu, pa­rapsy­chologie). V žádném případně se nesmí nechat ovlivnit dosavadními výklady pozorovaného jevu, neboť zde nejde o jeho interpretaci (vysvětlení, objasnění). A tak je pozorovateli naprosto lhostejné, zda obyvatelé domu či bytu pokládají zdejší anomální jevy za důsledky vlivu ďábelských, okultních, či para­psychologických sil, kosmických vibrací, astrálních bytostí, mimozešťanů a podobně. Neboť nám nejde o vý­klad příčin jevu, ale o jev sám.

Laická veřejnost, ale i řada redaktorů a publicistů, obyčejně při snaze prokázat anomální jevy skočí na lep skeptikům.Takový redaktor, i když sečtělý a vzdělaný člověk, se obyčejně neorientuje ve vědecké ter­minologii, ani v pravidlech a zásadách vědeckých experimentů. Ale takovýhle jev věda nezná, pane re­dak­tore! zašveholí bodrý skeptik. To chce pořádný experiment, ať nám to pak vysvětlíte! dodá s přátelským úsměvem. A redaktor poctivě pročítá záhadologické časopisy, ve kterých se jím pozorovaný jev čtenářské obci objasňuje, hledá články na internetu a obchází knihovny, aby prostudoval doporučovanou tzv. populár­něnaučnou literaturu. Jenže ouha! Jím předložené výsledky z "experimentování" spolu s poctivě vypoceným výkladem jevu jsou rozcupovány vědeckou radou každého z odborných periodik, ba dokonce i těch periodik, která mají s vědou společnou jen tu radu. 

Vezměme to tedy z druhého konce. K verifikaci (potvrzení pravosti, ověřování) výše zmíněných jevů musí pozorovatel (soukromý ba­datel, publicista či redaktor) vědecké obci předložit alepoň fotografické, případně i zvukové záznamy prů­běhu anomálních jevů, doplněné citacemi výpovědí očitých svědků a podrobným popisem jevů na časové ose bez jejich interpretací.Takováto seriozní pozorování jevů mohou zaujmout i odborníky. Ovšem skeptiky nejspíše nepřesvědčí a nadále budou trvat na tom, že se jedná o podvod. Pokud se tedy anomální jev (nebo alespoň některý jeho aspekt) opakuje, nezbyde pozorovatelům než za stejných podmínek tento jev zazna­menat z několika různých úhlů kamerovým systémem.Takto zdokumentovaný anomální jev, jestliže není pro­kazatelně žád­ným trikem, ani optickým klamem, lze považovat za reálný. Ovšem pozorovatel, který se nao­pak osobně přesvědčí o tom, že třeba avizovaný pohyb před­mětů je pouhým šprýmem některé z přítomných osob, by výsledkem svých pozorování neměl být zklamán. I takovýto výsledek objektivního a nestranného pozorování má svoji cenu, dodává pozorovateli punc serioz­nosti. 

Jak z uvedeného vyplývá, není pro pozorovatele jevů podmínkou vysokoškolské vzdělání, natož pak důkladná znalost fyziky či jiných vědních oborů. Neboť zdokumentování nějakého dosud vědě neznámého spontánního jevu není spojeno s jeho interpretací, ale s prokázáním jeho skutečnosti, tedy faktické existence. K interpretaci (objasnění) prokázaných, vědě dosud neznámých jevů se logicky nemůže hlásit laická veřej­nost, ale jen vědecká obec, která má vyvinutý spolehlivý vědecký i metodický aparát k tomu, aby zjistila sku­tečné příčiny vzniku a průběhu fyzikálních jevů, které se nám, obyčejným lidem, jeví jako záhadné.  

A snad mi dá alespoň některý vědec zapravdu, že zde zmiňované jevy jsou spontánní, svébytné, ně­kdy i v místě jejich výskytu neopakovatelné, rozhodně se neodehrávají v žádném laboratorním prostředí, ale jsou součástí obyčej­ného života. Že zdánlivé rozpory s obecnými pravidly nelze řešit, jako doposud, metodou ex catherda, tedy od stolu, formálně. Že metodou, která v případě takovýchto jevů vede k poznání, je metoda ex occasione, z na­stalé skutečnosti, z faktické situace. Že právě zde může při jejich poznávání sehrát vý­znamnou roli i pozova­tel, který na staré anglické přísloví "The proof of the pudding is in eating" (pudink zkou­šíme tím, že ho jíme) nezapomíná.