Žijeme ve čtvrté dimenzi ???
Ve druhé půli 19. století publikované články uznávaných učenců, jakými byli například v Anglii matematik Charles Howard Hinton (1853-1907) či v Německu fyzik Johann Karl Friedrich Zöllner (1834-1882), vzbudily neobvyklý zájem široké veřejnosti o čtvrtou dimenzi, tedy o čtvrtý rozměr lidmi pozorovaných objektů. Toto téma se objevovalo na stránkách renomovaných vědeckých časopisů, jakými byly např. Nature, Science a Scientific American. Roku 1884 se však v zábavných časopisech vedle nejrůznějších spekulací na toto téma objevuje i Hintonův článek Co je čtvrtý rozměr? s mnohaslibným podtitulkem Vysvětlení duchů. Čtvrtá dimenze totiž začala být spojována s duchařskými příběhy, navíc se spolu s matematiky a fyziky o ni začali zajímat i teologové. Čtvrtý rozměr prostoru tak nakonec ve druhé půli 19. století proniká do celé populární kultury a ovlivňuje tvorbu řady spisovatelů, hudebníků i malířů.
Mezi málo známá fakta patří skutečnost, že německý fyzik Johann Karl Friedrich Zöllner již ve druhé půli 19. století pro zdánlivě nepochopitelnou čtvrtou dimenzi ve svých experimentech ověřujících projevy mediumity podával důkaz. A i když se před pouhými několika desítkami let řada akademiků jeho čtvrté dimenzi vysmívala, teoretická fyzika se dnes k vícerozměrnému (multidimenzionálnímu) prostoru obloukem znovu vrací. A tak přestávají být Zöllnerovy experimenty v odborné literatuře tabuizovány, o čemž svědčí např. studie Klause B. Staubermanna - Tying the knot: skill, judgement and authority in the 1870s Leipzig spiritistic experiments (The British Journal for the History of Science / Volume 34 / Issue 01 / March 2001, pp 67-79), která nahlíží na Zöllnerovy experimenty s rozvazováním uzlů ve čtvrté dimenzi v kontextu nově se rozvíjející vědecké praxe. Přesto jsou dosud Zöllnerem nashromážděné empirické důkazy o existenci čtvrté dimenze historie neznalými přírodovědci ignorovány, i když paradoxně drtivá většina teoretických fyziků dnes o samotné existenci čtvrté dimenze v celém vesmíru (a tedy i všude kolem nás) nepochybuje.
Technokraté, netknutí vzděláním v takových vědních disciplínách, jakými jsou psychologie a psychiatrie, dodnes očitá svědectví a dochované popisy fyzikálních jevů z Zöllnerových experimentů označují nejen za neodhalené podvody subjekta (média), ale i za halucinace a smyslové klamy. Ovšem polyhistor Zöllner nebyl jen zkušeným a pečlivým experimentátorem v oboru fyziky, ale díky jeho spolupráci s fyziologem a psychologem Gustavem Fechnerem se dobře orientoval i v navazujících oborech: stačí nahlédnout do seznamu Zöllnerových přednášek Univerzitní knihovny v Lipsku (Historische Vorlesungsverzeichnisse der Universität Leipzig), kde najdeme jeho přednášky O optických iluzích, nebo O halucinacích. Odtud pak také název optického klamu známého jako Zöllnerova iluze.
Zöllner a jeho kolegové si byli dobře vědomi toho, že každý subjekt při experimentálních seancích může podvádět a namísto prezentace jakýchsi mimořádných schopností v málo osvětlené místnosti vědce jen ohlupovat šikovnými triky. Proto se také snažili případným podvodům předejít jednoduchým, ale účinným opatřením. A tak když byly při experimentu na jednom z provázků zavázány uzly, jeho oba konce byly pak na desce stolu zality pečetním voskem, do kterého Zöllner otiskl své osobní pečetidlo. Teprve pak byl subjekt (médium) požádán o prezentaci „tajemných sil“, při níž se měly uzly na provázku samy od sebe rozvázat bez toho, že by došlo k porušení pečeti, ale i bez toho, že by se subjekt uzlů dotýkal. A že nešlo z hlediska matematiky a kvantové mechaniky o pouhý nesmysl, dokládá pasáž z knihy Hyperprostor. Její autor Michio Kaku, jenž působí jako profesor teoretické fyziky na City University of New York, k tomu říká: "Máme-li si ukázat, jak lze uzly ve vyšším než třetím rozměru rozmotat, představme si dva do sebe zavěšené prstence. Udělejme nyní dvourozměrný průřez touto konfigurací tak, že jeden z prstenců bude ležet v rovině řezu a druhý se stane bodem (protože leží kolmo k rovině řezu). Máme tedy nyní bod uvnitř kružnice. Ve vyšších rozměrech máme možnost vynést bod zcela mimo kruh, aniž bychom narušili jeden z prstenců. Oba prstence jsou teď zcela oddělené, jak jsme si přáli. To znamená, že uzly ve více než třech rozměrech lze vždy rozvázat, neboť na to máme dost místa. Všimněme si také, že v trojrozměrném prostoru nemůžeme odstranit bod z kruhu, což je důvod, proč uzly zůstávají zauzlené pouze ve třech rozměrech."
Mezi málo známá fakta patří též skutečnost, že Zöllnerovy závěry veřejně podpořil sám Gustav Theodor Fechner (1801–1887), jeden ze zakladatelů experimentální psychologie, který se zabýval mimo jiné i problematikou smyslových klamů. Důkaz najdeme např. ve Fechnerově eseji nazvaném Der Raum hat vier Dimensionen, který končí konstatováním, že v Zöllnerových experimentech lze nalézt empirické důkazy pro existenci čtvrté prostorové dimenze. Díky těmto závěrům byl Fechner ve druhé půli 20. století “popularizátory vědy“ z řad historických nihilistů označován za spiritistu. Dnes se mu již dostává rehabilitace ze stran oficiální vědy, viz např. stať v periodiku Matematický zpravodaj z roku 2011: Fellner, Hans; Lindgren, William - Gustav Theodor Fechner: Pioneer of the Fourth Dimension (Mathematical Intelligencer; Sep2011, Vol. 33 Issue 3, p126), kde se čtvrté dimenzi, prezentované Fechnerem, dostává zaslouženého uznání. A nutno zde podotknout, že označovat prof. Fechnera pro jeho výzkum projevů mediumity a obhajobu existence čtvrté dimenze za stoupence spiritismu je absurdní. Neboť G. T. Fechner proslul svým výrokem, že „spiritismus sám představuje jen určitý druh pomatenosti“.
Teorie vyšších rozměrů spatřila světlo světa de facto už 10. června 1854, kdy Gaussův student Riemann na univerzitě v Göttingenu přednesl svoji slavnou přednášku O hypotézách, na nichž se zakládá geometrie. O té doby se čtvrtou prostorovou dimenzi, kterou svými smysly nevnímáme, badatelé našemu chápání snaží zpřístupnit. Jules Henri Poincaré (1854-1912), francouzský matematik, fyzik a astronom, který dospěl současně s Albertem Einsteinem v roce 1905 k základním pojmům speciální teorie relativity, je autorem dodnes některými badateli opisovaného povzdechu: „Jestliže někdo zasvětí celý svůj život geometrii čtyřrozměrného prostoru, dovede si snad posléze čtyřrozměrný prostor i představit.“ A právě Poincaré vyslovil domněnku známou jako Poincarého věta, později označenou za jeden z problémů pro třetí tisíciletí, když hledal odpověď na otázku, jak od sebe rozeznat dva objekty. Nejde tu o rozlišení našimi smysly, nýbrž o rozlišení matematické. Pro topologii, jako jedno z mnoha odvětví matematiky, jsou všechny trojrozměrné objekty stejné. Ale jak nahlížet na čtyřrozměrné objekty? Slavná Poincarého věta se vyjadřuje o charakterizaci povrchu čtyřrozměrné koule mezi třídimenzionálními varietami. Říká, že každá uzavřená třírozměrná varieta, na které můžeme každou uzavřenou křivku převést na bod, je povrchem čtyřrozměrné koule. Poincaré sice navrhl řešení problému, ale pro jeho tvrzení chyběl důkaz. Ten podal až osmatřicetiletý ruský matematik Grigorij Jakovlevič Perelman v roce 2002.
V bývalém Československu se čtvrtou dimenzí (a to i v souvislosti s projevy mediumity na experimentálních seancích, kterých se na pozvání Fechnera a Zöllnera několikrát při svém pobytu v Lipsku zúčastnil i doktor filozofie T. G. Masaryk, pozdější první československý prezident) do pro nás osudného roku 1948 zabývala řada významných vědců. V odborném tisku se v Čechách dokonce objevila koncepce čtyřrozměrné biologie profesora Herčíka. Profesor MUDr., RNDr. Ferdinand Herčík, DrSc. (1905-1966), biolog a biofyzik, je znám jako zakladatel československé radiobiologie, zakladatel a první ředitel Biofyzikálního ústavu ČSAV v Brně, v letech 1949-1950 děkan Lékařské fakulty Masarykovy univerzity. Prof. Herčík se věnoval mimo jiné i výzkumu účinků záření na buňku a organismus (odtud také jeho členství ve Vědeckém výboru OSN pro zkoumání účinků záření, či funkce místopředsedy rady guvernérů v Mezinárodní agentuře pro atomovou energii ve Vídni). Dnes se však zapomíná na skutečnost, že profesor Herčík považoval cítění na dálku (telepatii) a fenomén clairvoyance (telegnozi) za zcela reálné, prokázané jevy. K tomu pak ve své knize Život na ruby (Nakladatel L. Mazáč, Praha, 1945) podotýká: „Kdo jednou uvěří v tyto dva jevy, musí být logicky připraven věřit i v jevy další, jako je zvedání předmětů (levitace) anebo projevy materialisační. Není úniku z tohoto logického řetězce, avšak tím není určeno, že je nutné věřit v posmrtný život.“
V této publikaci pak prof. Herčík mluví o tom, jak jej na myšlenku čtyřrozměrné biologie přivedl významný český matematik profesor Otakar Borůvka (1899-1995), který se zabýval matematickou analýzou, diferenciální geometrií, v algebře vybudoval teorii rozkladů a po 2. světové válce založil moderní školu diferenciálních rovnic. Je také považován za objevitele prvního a v jistém smyslu dodnes nejlepšího algoritmu pro nalezení minimální kostry konečného souvislého grafu, publikovaného v roce 1926. Herčík svoje setkání s Borůvkou a vznik představ o čtyřrozměrné biologii popisuje těmito slovy: „Jednou jsem se setkal s matematikem profesorem O. Borůvkou, který jen tak mezi řečí se zmínil, že má svou čtyřrozměrnou teorii života. Dal jsem si ji od něho vyložit a viděl jsem, že je zde slibná perspektiva k dalším úvahám. Sešli jsme se potom ještě mnohokrát, přepracovali ji společně na širokou základnu biologickou a uveřejnili v odborném tisku.“
V jejich prvním článku nazvaném Prostorový model života (Sborník lékařský, 1943) odborné veřejnosti objasňují svoje úvahy spočívající na předpokladu, že organismy představují čtyřrozměrné útvary, zasahující do námi vnímaného trojrozměrného prostoru. Článek vzbudil značný zájem jak v odborných kruzích, tak mezi laiky, proto se Borůvka s Herčíkem rozhodli pojednat nastolené téma i před širší veřejností a roku 1944 vzniká článek Čtyřrozměrný model života (Věda a život, 1944), který je stručnějším pojednáním dané problematiky. Nutno zde podotknout, že v následných ohlasech Borůvka obdržel jak sám říká „dopisy od dvou profesorů matematiky z Karlovy university a to od prof. Hlavatého a prof. Kösslera, kteří mně sdělili, že se sami také podobnými myšlenkami zabývali a dospěli k úsudkům podobným, jaké jsem uvedl ve svém modelu.“ Profesor Miloš Kössler (1884-1961) působil na přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity, věnoval se teorii analytických funkcí a teorii čísel, byl děkanem přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity, předsedou JČMF, členem korespondentem ČSAV. Profesor Václav Hlavatý (1894-1969), jehož jméno dnes nese knihovna v pražském Karlíně, byl profesorem geometrie a filozofie matematiky Karlovy univerzity, od roku 1948 působil na matematickém institutu na Indiana University v Bloomingtonu, kde se věnoval diferenciální a algebraické geometrii a obecné teorii relativity, přičemž také spolupracoval s Albertem Einsteinem.
První předpoklad, kterého při konstrukci svého modelu Herčík s Borůvkou používají, je ten, že náš trojrozměrný prostor R3, v němž žijeme, je částí většího prostoru R4, který je vlastním dějištěm všeho života. Prostor R4 se tedy skládá jak z míst, jejichž souhrn tvoří prostor R3 a v nichž se odehrávají děje tohoto světa, tak i z dalších míst, která leží mimo prostor R3. Svými smysly jsme ovšem vázáni na prostor R3 a nemáme schopnosti smyslově vnímat něco, co existuje mimo něj:
„Představíme-li si např. kus papíru a na něm ploché bytosti, dovedeme pochopit, že by tyto bytosti mohly smyslově vnímat děje odehrávající se v rovině papíru, avšak neměly by těchto schopností pro děje mimo tuto rovinu. Jestliže si tedy pomocí svých smyslů nemůžeme učinit představu o poměrech v prostoru R4, musíme svůj předpoklad v tomto směru doplnit. Zdá se nám přirozené předpokládat, že poměry v prostoru R4 jsou obdobné poměrům v prostoru R3 a jsou dány geometrií čtyřrozměrného prostoru, jak ji vybudovali matematikové. Proto jsme také onen větší prostor označili R4. K úplnému pochopení našeho modelu je ovšem znalost základů čtyřrozměrné geometrie nezbytná, avšak v této krátké stati snad vystačíme se stručnou poznámkou. Čtyřrozměrná geometrie učí, že trojrozměrný útvar ve čtyřrozměrném prostoru rozděluje tento prostor na dvě části tak, že bod spojitě se pohybující z jedné části do druhé v jistém okamžiku oním útvarem prochází. Je to úplná obdoba toho, že dvojrozměrný útvar v našem prostoru trojrozměrném, tedy plocha, např. rovina, rozděluje prostor na dvě části a že protíná každou spojitou čáru vedoucí z jedné části do druhé. Připomeňme, že analogie jsou vědecké sondy, které často vedly k nejcennějším poznatkům a proto se nemohou apriorně odmítat. Atomová fysika zaznamenala největší pokrok, když se Bohr odvážil porovnat atom se soustavou oběžnic analogií, která zmenšuje měřítko z milionů kilometrů na desetimiliontiny milimetru.
Naše předpoklady o dějišti života můžeme tedy shrnout takto: Náš prostor R3 je částí jakéhosi čtyřrozměrného prostoru R4, rozděluje tento prostor na dvě části, které nazveme část + a část -, a protíná dráhu každého bodu, který se spojitě pohybuje z jedné části do druhé. K pochopení tohoto dějiště nám dobře poslouží model, který si pro stručnost pojmenujeme m, v němž je prostor R3 znázorněn kusem papíru a prostor R4 okolním prostorem. Model m skresluje tedy v jistém smyslu naše pojmy o jeden rozměr. Že prostor R3 rozděluje prostor R4 na část + a část -, jest na modelu m znázorněno tím, že papír rozděluje okolní prostor na dvě části, např. na část horní a dolní.
Nuže, náš model života spočívá na těchto dvou předpokladech: 1. Organismy jsou čtyřrozměrné útvary v prostoru R4, které zasahují do našeho trojrozměrného prostoru R3 a jakýmsi difusním dějem prostorem R3 pronikají. 2. Trojrozměrné organismy v našem prostoru R3 jsou průniky těchto čtyřrozměrných organismů s prostorem R3. Podle tohoto názoru je tedy člověk a jiné organismy bytostí čtyřrozměrnou, která zaujímá část prostoru R4 a zasahuje do našeho prostoru R3. Jednotlivé pomyslné částice této bytosti, puzeny jakýmsi difusním dějem, opisují dráhy vedoucí např. z části + prostoru R 4 do části -, a souhrn částic, které v jistém okamžiku jsou právě v prostoru R3, vytvářejí člověka, jak jej v tom okamžiku vnímáme. V místech průniku s prostorem R3 dochází k reakcím čtyřrozměrné bytosti s atomy a molekulami tohoto světa a tyto reakce působí zpětně na čtyřrozměrný organismus, který se během difusního procesu pozměňuje. Situace je přibližně podobná, jako když červeným lakmusovým papírem proniká plynný čpavek. Zmodralé místo na papíru je průnikem čpavku s papírem. Ploché bytosti, žijící na papíru, vnímaly by ve svém dvojrozměrném světě modrou skvrnu, neznajíce, že je částí obláčku plynného čpavku, který ji vyvolal“ (O. Borůvka, F. Herčík - Čtyřrozměrný model života. Věda a život X, 1944, 481-484).
Tolik tedy sonda do historie vědy, respektive do období, kdy se ještě mnozí výzkumníci řídili apelem, jímž k respektování zásad objektivity vědeckou obec vyzýval přírodovědec Thomas Henry Huxley: "Stůjte před fakty jako malé dítě, připraveni vzdát se jakéhokoliv apriorního názoru. Následujte přírodu, ať vás vede kamkoliv, jinak nepoznáte nic". Nezdráhali se tak pozorovat ani vědeckým mainstreamem zavrhované projevy mediumity na místech jejich výskytu a své mapování objektivní reality podkládat zkušeností. Neboť všechny přírodní jevy jsou pozorovatelné a pozorování tvoří základnu pro přijetí či odmítnutí jakékoliv navrhované teorie při jejich interpretaci. Zde rovněž platilo a dodnes platí, že empirické poznatky samy o sobě představují holá fakta. A jak k tomu výše již zmiňovaný Thomas Henry Huxley podotýká: Fakta nepřestávají trvat, i když jsou ignorována.
V tomto směru se zajímavým článkem Zöllner’s Universe (Physics in Perspective, December 2012, Volume 14, Issue 4, pp 392-420) přišel dánský profesor dějin přírodních věd Helge Kragh, který vědeckou obec upozorňuje na málo známý Zöllnerův přínos pro kosmologii.
Karel Wágner
Záhady z České televize
Povinnost platit televizní poplatek mají u nás všechny domácnosti i firmy vlastnící televizní přijímač.
Karel Wágner
Sabotáž výroby elektromobilů
V úterý 5. března ráno žhářský útok na stožár s elektrickým vedením ochromil továrnu automobilky Tesla v Grünheide.
Karel Wágner
Jak předcházet jaderné havárii
„Pouze budoucnost může rozhodnout, zda jsme vybrali právě tu jedinou správnou cestu a nalezli to nejlepší řešení našich problémů.“ Albert Einstein.
Karel Wágner
Jak chudí platí na bohaté
Zelená dohoda pro Evropu, jinak též Green Deal, jako soubor politických iniciativ, má podporovat přeměnu EU na spravedlivou a prosperující společnost.
Karel Wágner
Jak nám to Číňané nandali
Tedy hlavně propagátorům elektromobility, kterých je u nás už tolik, že to až vypadá, jako by elektromobil patřil do každé rodiny.
Karel Wágner
Apoštolové elektromobility
Je značný rozdíl mezi obyčejnými uživateli elektromobilů a propagátory elektromobility, co začali u nás, jak se říká, tlačit na pilu.
Karel Wágner
Největší zabiják elektromobilů
Baterie elektromobilů se mohou rychleji vybíjet při vysokých letních teplotách, ale ty způsobí mnohem menší zkrácení dojezdu, než jaké způsobují mrazy.
Karel Wágner
Vodík - revoluce za dveřmi
Význam vodíku pro Evropu vzrůstá, přičemž do konce roku 2030 si EU klade za cíl dovézt tohoto plynu, v náležitě zelené verzi, nejméně 10 milionů tun.
Karel Wágner
Šábes a prolitá krev
I u nás nejrůznější aktivisté stále hlasitěji protestují proti potírání teroristů v Pásmu Gazy izraelskou armádou.
Karel Wágner
Jak nás školí novináři
Při narůstajících počtech civilních obětí v Pásmu Gazy se novináři zpravidla vyhýbají srovnání současného boje o Gazu s bojem o irácký Mosul, i když tu najdeme mnoho styčných bodů.
Karel Wágner
Palestina versus Izrael
Štědrý den je za námi. Ale ještě nás čeká období Tří králů, co bývalo na lidové zvyky a tradice bohaté.
Karel Wágner
Vánoční čas a děti z Gazy
Rada bezpečnosti OSN v pátek po několika odkladech schválila rezoluci ke konfliktu mezi Izraelem a palestinským hnutím Hamás.
Karel Wágner
O hrozbách genocidy
A to od řeky k moři, přesněji od řeky Jordán po Středozemní moře. Tedy na území, zahrnujícím dnešní Stát Izrael i Pásmo Gazy.
Karel Wágner
O čem šéf OSN mlčí
Dnes něco o palestinskými Araby obývané enklávě, kde jak se ukázalo, je zlo zakořeněno hlouběji než jinde.
Karel Wágner
Hrátky s čertem
Je tomu už drahně let, co jsem publikoval jeden ze svých prvních literárních pokusů. A dnes se naskytla příležitost starý příběh oprášit.
Karel Wágner
Džihádisté z Pásma Gazy
Hamás v roce 1987 nevznikal jako teroristická organizace, ale jako lidové Hnutí islámského odporu (Harakat al-Muqawama al-Islamíja).
Karel Wágner
OSN viní Izrael ze smrti svých zaměstnanců
Představitelé OSN v neděli 5. listopadu oznámili, že za měsíc bojů na palestinském území zahynulo deset procent z celkového počtu pracovníků, od vzniku OSN pozabíjených.
Karel Wágner
Největší africký stát se chystá válčit
Během posledního měsíce davy Alžířanů demonstrovaly na podporu Palestinců, bojujících v Gaze. To jim však nejspíše bylo málo.
Karel Wágner
Umírání dětí v Gaze
Podle organizace Save the Children počet mrtvých dětí ve válce mezi Izraelem a Hamásem převýšil dosavadní celoroční průměr ve válečných konfliktech zabitých dětí.
Karel Wágner
Pozemní invaze byla zahájena
Valné shromáždění OSN v pátek (27. října 2023) přijalo rezoluci vyzývající k humanitárnímu příměří ve válce mezi radikálním palestinským hnutím Hamás a Izraelem.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |