Analogický experiment jsem zažil jako kluk v technickém muzeu. Frekvenčním generátorem a kvalitním reproduktorem tam demonstrovali rozsah slyšitelného zvuku, udávaný 20 Hz - 20 kHz. Starší návštěvníci začali "odpadávat" asi od 12 kHz, já jsem slyšel ještě do 27 kHz velmi tiché syčení. Zbytková citlivost může být za běžnou hranicí viditelnosti i slyšitelnosti. Hranice nemůže být dána jinak než nějakou statistikou mezního útlumu; i kousek za hranicí lze zbytkové vnímání předpokládat.

pak je otázka jestli ste neslyšel nějakou málo intenzivní rezonanci něčeho o násobné/zlomkové frekvenci...

U toho světla je to velmi složité... ono i sluneční záření (polychromatické) je nechutně prostorově koherentní... odražené od běžných objektů se ani náhodou nedá považovat za nekohorentní difuzní zdroj, tudíž je schopno nějak interferovat samo se sebou.

Lidské oko, bohužel jako každý stroj má nějaké parametry a je z něčeho postavené, tudíž to co registruje špatně je z principu přehlušeno tím co registruje optimálně.

Jinak prostě jde o energii záření na vybuzení vzruchu... pokud bude něco generovat hodně fotonů na poloviční energii, tak 2 nakonec vzbudí zdání jiné vlnové délky... ale tepelný zdroj který by generoval tolik bude v jiných oblastech svítit jak vánoční stromek...