Dobrý den. Zajímavý článek - i když mě trochu mrzí, že jste mainstreamové zkoumání vícerozměrných prostorů smíchal s tou spekulativní biologickou interpretací, čímž jste tuto teorii podpořil trochu větším kalibrem (Poincare, Riemann) než by jí asi náleželo.

Pokud jsme skutečně řezem vícerozměrné bytosti v R3, pak je téměř zázrak, že ten řez se drží na víceméně konstantní úrovni. Představte si například řez svého těla rovinou R2 ležící řekněme metr nad zemí. 2d průnik vašeho těla s touto rovinou se bude drasticky měnit podle toho jak se shýbáte, ohýbáte, nebo třeba vylézáte na židli. To že ten 3d řez je prakticky neměnný naznačuje, že ta analogie asi nebude úplně přesná a že nás něco "drží" tak, aby ten 3d řez byl víceméně konstantní, což se o 2d řezu v této analogii rozhodně říci nedá.

Na druhé straně se tím otvírají dvířka pro zajímavou spekulaci. To, že dnes všichni vypadáme jinak než před dvaceti lety může být "způsobeno" tím, že dnes prochází ta 3d rovina trochu jinou částí našeho 4d těla.

Já Vám rozumím, ale nic jsem nesmíchal, tak tomu skutečně bylo, šlo o určitý vývoj. Historii nezměníme. Dnes vlastně fyzika chápe tuto problematiku trochu jinak a čtyřrozměrná biologie se neujala. Na druhou stranu si myslím, je škoda, že myšlenku 4D biologie dnes nikdo z dnešního pohledu nerozvíjí. Jinak problém se 4D je v tom, že se hrozně těžko v analogiích vysvětluje, což se zřejmě ani Herčíkovi s Borůvkou úplně nepodařilo. A navíc dosud nikdo neví, zda je 4D jen stočená do nejmenších možných rozměrů v mikrosvětě. Nebo zda máme věřit nasoučasné bránové modely víceroz­měrného prostoru(hyperprostoru), které přicházejí s kacířskou myšlenkou, že čtvrtá dimenzenakonec nemusí být až tak malá (a tudíž námi nepozorovatelná), jak dosuduznávané matematické modely předpokládaly. A podle autorů tu nejde o bohapusté spekulace,neboť na počátku 21. století se tato hypotéza měla stát testovatelnou. Pod pokličkou kvantové fyziky se dnes pořád něco vaří...

Nic ve zlém, ale nevím, jak je to s dalšími rozměry našeho prostoru a každopádně pochybuju, že se budou lišit od těch "cítitelných" a budou umožňovat nějaké magické schopnosti. Nijak tím nerozporuji naše velikány vědy, ale i oni jsou prostě jenom lidi. Jenom jejich jmény se zaštiťovat nelze, i kdyby to byl třeba předseda Akademie věd.

P. S.: Neberte to špatně, vaše texty čtu opravdu rád a už mnohokrát jsem s vámi souhlasil.

Pěkný článek za zajímavé téma. Srozumitelně napsáno.

Díky. Od matematika to potěší

Žijeme ve třech dimenzích, vyšperkovaných časovou šipkou. O dalších dimenzích se dá jen spekulovat. Můžeme je popřít a to nás může uspokojit. Můžeme vytvořit teorie s logickým vysvětlením jejich existence - i to nás může uspokojit. 

Existuje ale množství otázek, na které uspokojivé odpovědi neexistují - například: "proč mají eventuální další dimenze v těch našich třech tak malý vliv"? 

Sama snaha dokázat existenci takových dimenzí, například zmiňovanými ezoterickými experimenty, popírá jejich existenci (v reaktivní formě) ze stejného důvodu: pokud tyto dimenze existují a je možná jejich interakce s námi vnímaným vesmírem, proč není tato interakce daleko častější? Když zůstává špatně dokázanou vyjímkou, nevylučuje to spíš na existenci podobných dimenzí, analogických našim třem?

Vítám Dani, přeji krásný konec týdne a ještě krásnější víkend. Dovoluji si reagovat, protože jsi otevřela nádherné téma. Jinak samozřejmě Karlovi děkuji za článek, zamýšlí se v něm sice stacionárně nad dimenzemi, ale pravé pojetí je dle mého názoru trochu jiné. Každá dimenze má naprosto samostatné podmínky, zákony, fyziku i svoji matematiku. My sice říkáme 3D, ale ve skutečnosti se nejedná o výšku - šířku a hloubku, ale o označení druhu dimenze v žebříčku dimenzí, kterými prochází lidská bytost, resp. kterými prochází duše při svém růstu. Ona čísla 3D, 4D, 5D atd.. neznamenají "rozměr" v klasickém pojetí smyslu slova, ale jedná se o jisté pojmenování těchto dimenzí. Položila jsi nádhernou otázku na to, proč mají eventuální dimenze v té naší tak malý vliv. Tento vliv je Dani zcela konstantní a jasný. Jde o to, na jakém levelu vědomí je daná bytost a jak jsou tyto vlivy, jak píšeš, pozorovány tímto pozorovatelem. Lidská bytost, která je na levelu lidského vlastního vědomí dejme tomu na úrovní 14 dokáže plně vnímat tyto vlivy a dokáže s nimi i pracovat. Lidská bytost dejme tomu na levelu 6 je vnímá občas, ale jsou zanedbatelné. Lidská bytost na levelu 1 je nevnímá vůbec. Vliv je Dani mimořádný a obrovsky silný. Tyto vlivy, všechny vlivy, všech dimenzí, které existují mimochodem drží hmotu, kterou vidíme kolem sebe v tom stavu, jak hmotu vnímáme, tedy tuhé skupenství. Skutečnost je však jiná. Jakmile poroste lidské osobní vědomí každého, jakože už roste, budeme schopní tyto síly a vlivy nejen pozorovat, ale také s nimi pracovat a tvořit. Proč není interakce častější ? Více interakcí by lidská bytost na daném vědomí prostě neunesla a zhroutila by se náporem informací, faktů a interakcí. Představ si, že člověk s nízkou úrovní vědomí by viděl, že by se najednou objevilo světelné kolo na chodníku, kterým by mohl cestovat prostorem ve mžiku kamkoliv. Strach. Ano, strach je to co brání každému v poznání skutečných interakcí. Děje se to, jen my to nevidíme. Zrajeme k tomu.

Karma a dík z čtivou formu historické sondy.

Domnívám se však, že v tomto pojetí nemusí a ani by neměl být R4 konečnou variantou, protože už samo pojetí R4 nabízí další rovinu či roviny.

Děkuji. Šlo mi jen o historickou sondu, dnešní diskuse o vícerozměrném prostoru jsou už o něčem trochu jiném, představit si třeba jedenáctirozměrný časoprostor si já osobně vůbec neumím. Ale je tu několik blogerů, kteří jsou schopni zdejší čtenáře fundovaně poinformovat o vývoji.